Historie koštického domu č.p. 10
Kdysi jeden z největších statků v obci, na výhodném místě u řeky i silnice, s velkým dvorem a stodolou.
V době sepisování Berní ruly r. 1654 byl statek součástí domu čp. 11 a patřil Kryštofu Richterovi s manželkou Sabinou Součkovou, kteří měli syny Kryštofa a Matěje. Druhou Kryštofovou ženou byla Kateřina, spolu měli dceru Marii. Po morové ráně byl statek zřejmě opuštěný. V roce 1692 ho koupil Mates Fohri s manželkou Ludmilou za 315 kop. Měli děti: Eva (3.5.1672), Jan (3.5.1674), Marie Magdalena (27.7.1689) a Tobiáš. Existuje záznam, že Mates 16.12.1694 platil Jiříkovi Hasíkovi ze Solan 9 kop a k placení zůstávalo 234 kop. 11.12.1696 předává statek synovi Tobiáši s první manželkou Kateřinou, který platí ročně 8 kop do r. 1708. S Kateřinou měli děti: Kryštof (13.12.1693), Magdalena (25.7.1694), Anna (27.1.1697), Ondřej (6.11.1698, zemřel po narození, asi i s matkou). S druhou manželkou Juditou měl Tobiáš děti Markétu (20.12.1699), Ondřeje (31.1.1702) a Matěje (16.11.1704).
V roce 1708 koupil Kryštof Neumann za 400 kop statek čp. 10 s jedním lánem. Zemřel 7.1.1742 ve věku 63 let. Je zajímavé, že r. 1654 žil v Rychnově rovněž Kryštof Neumann, dá se předpokládat, že šlo o otce a syna. Adam Neumann s manželkou Mariannou měli dceru Marii Alžbětu (12.4.1703) a syna Zachariáše (5.8.1696). Není jisté, zda žil v Košticích či Želevicích. 18.9.1737 hospodářství převzal Kryštofův zeť Ondřej, syn Michala Vajgla, za 576 kop. Ondřej, jinak též majitel čp. 14, měl s manželkou Kateřinou děti Josefa (27.3.1747), Antonína (25.10.1743-23.2.1744), Ondřeje a Barboru. V roce 1769 koupil statek Jakub Václav Mikeš (někdy též Mikš) s manželkou Alžbětou Černou, ale už v r. 1774 zemřel. Jeho tchyně Dorota Černá zemřela r.1788. Jakub s Alžbětou měli syny Jana, Václava (1759) a Jakuba (22.5.1774), který se narodil po smrti otce, a dcery Kateřinu (10.2.1771) a Alžbětu (5.12.1791 se jí narodila nemanželská dcera Alžběta, 27.12.1789 nemanželský syn František). Václav Mikeš, účastník válek a válečný invalida, měl nejprve manželku Dorotu Chmelařovou, se kterou měl děti Václava (21.11.1781) a Annu (11.1.1784), jako vdovec se oženil 10. 5. 1803 s dvaadvacetilou Kateřinou Sotnerovou. 20.5.1814 v domě čp. 25 porodila Kateřina Sotnerová, vdova po válečném invalidovi Václavu Mikšovi z čp. 10, nemanželskou dceru Annu Sotnerovou. Jan Mikeš se oženil s Barborou Pavlovskou. Barbora a Jan měli syna Jakuba (nar. r. 1780, zemřel hned po narození) a Václava. 30.6.1795 uzavřel Jan Mikeš, tehdy bydlící v čp. 18, druhé manželství s Marií Pavlovskou, dcerou Václava Pavlovského a Anny Marie Hellerové z čp. 47.
Po smrti Jakuba Mikše dostal statek dočasně Jan Jiří Veber za 1060 zl. 5kr. O tom si povíme něco více: Jan Jiří Veber se oženil 18.7.1775 s Alžbětou, vdovou po Jakubu Mikšovi. Václav Mikeš zdědil 20.12.1776 dům po otci za 500 zl a 14 kr. , ovšem nebyl ještě zletilý. Václav Mikeš s manželkou Dorotou Hauptvogel z Minic měli děti Alžbětu (9.7.1836 se jí narodila v čp. 11 Markéta, nemanželská dcera, která brzy zemřela), Dorotu (zemřela 1803), Václava (16.4.1787), Josefa (3.4.1789, zemřel hned po narození), Kateřinu (11.4.1790), Terezii (25.2.1792), Marii Annu (15.12.1794), Josefa (5.11.1796), Antonína (2.10.1800, zemřel hned po narození), Barboru (12.1.1803), Barboru (10.2.1804), Antonína (1.1.1806), Františku (20.3.1808-15.1.1811), Františka (20.11.1798) – panského adjunkta, pozdějšího šafáře a dokonce správce knížecího dvora čp. 32. Václav Mikeš st., povoláním sanytrník, rychtář v letech 1793, 1794, 1797, však s rodinou žil a podnikal v čp. 54 a statek čp. 10 nechal k užívání asi i z morálních důvodů Janu Jiřímu Vebrovi ( byl to jeho nevlastní otec), který tu hospodařil celkem 22 let za 1181zl. a 19kr. Měl s manželkou Alžbětou syna Josefa (30.6.1776).
Sanytrník se zabýval přípravou surového krystalického dusičnanu draselného (archaicky ledku, salnitru, sanytru ), který představoval základní surovinu pro výrobu černého střelného prachu – směsi mletého ledku, síry a dřevěného uhlí (na výrobu jednoho kilogramu střelného prachu bylo potřeba tři čtvrtě kilogramu sanytru). Hojně se také využíval ve směsi s chloridem sodným (kuchyňskou solí) k přípravě „rychlosoli“, která slouží dodnes k nakládání masa do slaného láku před uzením. Nejvhodnějším materiálem pro práci sanytrníků byly hlíny, omítky a nánosy z podlah a zdí chlévů („bílé květy“), latrín, hnojišť a podobných míst, zbytky z kuchyně, mokré seno a mršiny. Při provozování svého povolání měl sanytrník zvláštní privilegia. Mohl například bez omezení ze strany majitelů vstupovat do všech jejich sklepů a hospodářských stavení a nikdo ho zde nesměl rušit. Pokud poptávka v časech válek nestačila, byly zřizovány tzv. plantáže: asi metr hluboké jámy nebo hromady živočišných a rostlinných odpadů smíšených s omítkou, jílem, vápnem a popelem, zalévané močí, hnojůvkou a dalšími výkaly. Před deštěm chráněné „zrály“ pomalu asi tři roky a poté se vyluhovaly vodou, získaný výluh se vyčistil od špíny, poté odpařoval a nechal vykrystalizovat na surový ledek různé kvality.
V r. 1804 koupil dům za 5950 zl. Filip Neumann (2.5.1779 – 9. 12. 1857, syn Antonína Neumanna (28.11.1734.-.9.7.1803) ze Želkovic a Magdaleny Staré (29.4.1749 – 28.8.1817)ze Želevic. 10. 13. 2. 1798 si vzal v Loukohořanech Rozálii Hrzánovou, vdovu po Josefu Černém (umřel na tyfus 5.11.1797) se třemi dětmi, a v Loukohořanech č. p. 1 se jim narodil 10. 6. 1798 syn Antonín, 21. 6. 1801 syn Filip Jakub, 23. 4. 1803 syn Jan (zemřel v Košticích 4.6.1832). V Košticích se Filipovi Neumannovi a Rozálii narodily ještě děti: 16. 6. 1805 Veronika (+17. 4. 1806), Barbora (1.12.1806, zemřela po narození),7. 11. 1807 Barbora (+6. 8. 1808), Kateřina (1808-3.6.1832), 5. 10. 1809 František, 26. 8. 1812 Václav (+29. 10. 1812), 8. 10. 1814 Karel (+9. 10. 1814), Karel (1.12.1815).
Když se Filip Neumann ženil (narodil se 2. 5. 1779), bylo mu 17 let, Rozálii 23 let a dítě měli 10. 6. 1798. Rozálie měla první svatbu svatbu v 15 letech a dítě v 16letech. Manžel jí umřel 5. 11. 1797 a Antonín (dítě druhého manžela) se narodil právě toho 10.6.1798, což je velmi překvapující datum! Je dokonce možné, že to bylo dítě prvního manžela, ale zřejmě roli hrály majetkové záležitosti, těžko se dohadovat, jak to vlastně bylo.
Po ovdovění (Rozálie zemřela 2.4.1840 ve věku 65 let) se Filip oženil podruhé v r. 1840 s Marií – rodné jméno neznáme(1783-7.12.1853).
Hospodářství přebírá 23.12.1830 (svatba) syn Jan Neumann s manželkou Kateřinou Zinke (dcerou Václava Zinke z čp. 14 a Anny Richterové z čp. 18), za 800 zl.stříbra, v roce 1832 1.5. se jim narodil syn Josef Fillip,ale bohužel v té době zrovna řádila v Košticích cholera a 3.6.1832 na ní umírá Kateřina a druhý den i Josef Neumann. Po smrti Jana Neumanna hospodaří jeho bratr Filip s manželkou Kateřinou, kteří měli děti Annu Marii (zemřela r.1853 na choleru), Kateřinu (zemřela r.1853 na choleru), r. 1854 se narodil v čp. 19 syn František. Tento František se oženil s Annou Tietze a žili v čp. 63, později v čp. 19.
Dům čp. 19 patřil v té době rovněž rodině Neumannů. Od roku 1858 je majitelem čp. 10 syn Jana Neumanna Josef Filip s manželkou Kateřinou Šalamounovou z Hořešoviček. Měli dceru Annu Marii (9.8.1858) a syna Františka Xavera (3.12.1859). Po jeho narození Kateřina zemřela 12.12.1859 na horečku omladnic ve věku pouhých 25 let. Josef Neumann byl starostou Koštic v letech 1874-1877. R. 1878 statek čp. 14 koupili František Neumann (syn Josefa Neumanna z čp. 10, starosty Koštic v letech 1886-1889, a Kateřiny Šalomounové) s manželkou Marií Jágrovou z Račiněvsi. Měli děti Marii Antonii (10.11.1888-1.1.1890), Františka Jaroslava (9.12.1891), Josefa (23.10.1887-22.12.1887). 20.9.1894 se jim ještě narodila dcera Anna Františka, zemřela 17.11.1894.
V roce 1816 č.19 koupil Filip Neumann z č.10, r.1819 zdědil dům Antonín Neumann, r.1831 František Neumann, který se oženil s Annou Tietzovou a měli syna Jana, Vojtěcha (zemřel 24.4.1854 ve věku 3 let), dcery Terezii (zemřela 1844), Majdalenu (zemřela r.1852), Anežku (zemřela 23.1.1853 ve věku 3 týdnů), Josefu (1855-11.5.1857), Barboru a Terezii (1.5.1868-24.11.1868). Sestra Anny Neumannové Magdalena Tietze, která na statku sloužila, se 13.11.1849 vdala za Jana Grunta, hudebníka z Vojnic, syna Václava Grunta a Magdaleny Chmelařové z č. p. 8. Jan Neumann se oženil s Annou Sonnenbergerovou a žili v č.5. Janovou druhou manželkou byla Terezie Robková ze Slavětína a žili v č.70.
Roku 1871 dům č.21 vlastní Josef Neumann, od r. 1886 syn František Neumann s manželkou Marií.
Jelikož Neumannovým patřilo v té době několik statků, část čp. 10 také pronajímali, např. rodině panského šafáře Václava Richtra , který si vzal Kateřinu Kuncovou a 23.6.1850 se jim tu narodil syn Josef. 16.6.1856 se narodila Josefa, nemanželská dcera Marie Magdaleny Zienertové, dcery Josefa Zienerta a Anny Marie Křivanové. Otcovství uznal Florián Kühnel, krejčí z Kololeče. V šedesátých létech 19. století v domě čp. 10 působil židovský obchodník s obilím Rudolf Braun. V matrice je zápis, že se 2.6.1861 narodil Karel, syn Rudolfa Brauna, původem z Libodřic u Čáslavi, syna Davida Brauna a Karoliny Neumann z Ostrova u Kutné Hory, a Josefy Steinové, dcery Jakoba Steina ze Svojšic a Anny Hellerové ze Svijan. Chlapce obřezal 9.6.1861 El Taussig ze Žerotína, za svědky byli Jakob Veisberger, obchodník z Radičevsi, a Jakob Kuh, obchodník ze Želevic. Chlapec zemřel 17.8.1861 a byl pochován na židovském hřbitově ve Vrbně.
30.4.1861 zemřel nádeník Václav Klimt ve věku 51 let.
V sedmdesátých a osmdesátých létech 19. století na statku čp. 10 žila rodina šafáře, manželé Marie Medková (8.12.1859-12.12.1904), dcera Josefa Medka z čp. 27, dozorce na statku čp. 10, a Alžběty Fikrtové z Radonic, a Jan Bažant, syn Františka Bažanta z Křesína a Anny Martinovské z Radonic. Jejich rodinné vztahy jsou poněkud záhadné. 27.3.1862 zemřel ve věku 2 měsíců Karel Fikrt, nemanželský syn Alžběty Fikrtové, služebné. Medkovi se zřejmě zmohli, když mohli zakoupit poměrně velký dům čp 37 pro dceru, sami pak koupili čp. 27. Bažantovi měli 6 dětí: Josef (1879), Antonín (1883) a Emilie (1884) zemřeli jako děti, dále se narodili Václav (3.9.1881), Emilie (28.7.1886) a Marie Alžběta (26.2.1891).
V roce 1903 dědí dům František Neumann s manželkou Marií. Jejich dcera Marie se vdala 22.12.1920 za Josefa Bauera. Už v roce 1904 statek prodává Antonínu a Marii Rákosovým. Od r. 1908 byl majitelem Václav Koudelka s manželkou Annou.
Archy sčítání lidu v r. 1921 nám přiblíží obyvatele takto:
Koudelková Anna, vdaná, 21.11.1885, rolnice, hospodářství Václava Koudelky
Jaroslav Koudelka, syn 16.12.1906, student Hospodářská škola Louny
Karel Koudelka, syn, 20.3.1909
Václav Koudelka, syn 16.9.1911
Marie Koudelková, dcera, 6.3.1903
Práglová Alžběta, služebná, 14.11.1901 (z Vojniček)
Zde je otázkou, kde byl majitel statku Václav Koudelka, protože Anna je vedená jako přednosta domácnosti. Domněnku, že byl např. v legiích, mi zatím doklady nepotvrdily.
Jeden ze synů prý krásně hrál na housle. Později si jejich dcera Marie vzala sedláka Karkoše, měli dceru a syna. V padesátých letech 20 .století jim byl majetek násilím odebrán a vložen do družstva. V domě byli ubytováni zaměstnanci družstva, ve dvoře byl sklad a mechanizační dílna JZD. Dědicům statek vrátili, a ti ho prodali současnému Zemědělskému družstvu Koštice.
Autorem všech textů v sekci Historie koštických domů a výhradním držitelem autorských práv k nim je paní Irena Hellerová.