Historie koštického domu č.p. 25 a 26
Pokoutní škola
Dnešní dům čp. 25 byly původně domy dva – čp. 25 a čp. 26.( Číslo 26 je dnes úplně jinde, je to koštický obecní úřad.) Málokterý dům má tak pestrou minulost a skrývá tolik osudů jako tento původně dvojdům.
Pod bývalou tvrzí, později velkostatkem, bývala řada domů maličkých až nepředstavitelně, asi jako Zlatá ulička, jakési „ podzámčí“. Jsou to dnešní čísla 24 až 31, původně tam bylo domů osm, dnes jsou parcely sloučené a domy přestavěné. Dlouho byly majetkem vrchnosti, která v nich krátkodobě povolovala bydlení, případně tam bydleli zaměstnanci velkostatku, často i podruhové. Podle matrik a pozemkových knih byly tyto domky někdy dlouho pusté, dokonce zřícené, sloužily jako obecní skladiště (tzv. poustky). Rodiny zde bydlely porůznu i v několika domech postupně. Bylo zde velmi komplikované spojení přes různé sklepy a podzemní místnosti, ve kterých se kupříkladu pro velkostatek chladilo mléko (takovýto klenutý sklep je hluboko v podzemí pod domem čp. 25). Celá dispozice řady těchto domů ukazuje, že vše byl původně jeden celek s tvrzí. Později začala vrchnost domy prodávat. Nesídlili zde většinou rolníci, ale řemesla nebo služby: učitel, pekař, kupec, ponocný, řezník, krčmář, písař, klempíř, také několik válečných vysloužilců.
Např. dům čp. 28 kupuje jako poustku r. 1738 Ondřej Šubrt, syn Štěpána Šubrta. 11.11.1739 se oženil s druhou manželkou Annou Marií, dcerou obročního ze dvora Jiřího Gärbera. Jeho otec Štěpán se žení, pravděpodobně podruhé, 13.2.1735 s Marií Františkou Vinšovou. Ondřej s Annou Marií měli syny Štěpána, Bernarda, dceru Maří Magdalenu (3.12.1743), s první ženou Františkou měl dceru Annu (22.1.1736). Bernard, povoláním punčochář, měl s manželkou Barborou syna Antonína Prokopa (6.12.1752). Bernard se rovněž živil jako starosvat, tzn. že dohazoval svatby. Zde se trochu pozastavíme, protože rodina Šubrtů je úzce spjata s historií školy v Košticích i s domem čp. 25.
V letech 1735-1751 působil v Košticích první učitel Jan Štěpán (někdy jen Štěpán) Šubrt. Učil v tzv. pokoutní škole v čp. 28. Název neznamená, že by to byla škola méněcenná, ale že žáci docházeli k učiteli domů a učili se po koutech. Žáci byli i staršího věku, vše bylo na principu dobrovolnosti. Jan Štěpán měl s manželkou Františkou (svatba 13.2.1735) děti Annu (22.1.1736) a Bernarda, s manželkou Ludmilou měl děti Josefa a Ondřeje. S třetí manželkou Annou měl Terezii (24.9.1740-9.1.1742) a Maří Magdalenu (3.12.1743). Dcera Anna se vdala za Antonína Valtra z čp. 21. Spojení s domem čp. 21 se objevuje i později po několik generací. S druhou ženou Annou měl Štěpán dceru Terezii (24.9.1740). Bernard bydlel v čp. 25 a byl druhým učitelem v Košticích, a to v letech 1751-1781, možná až do r. 1793, kdy byl 8.4.1793 vyměřen půdorys školy. V této době byl již Bernard stár a nebyl zkoušen (zemřel r. 1798), jeho syn Josef zase sice byl zkoušen, ale mlád a neznalý hudby, proto byl povolán jiný učitel znalý německého jazyka, Florián Tietze. Školním vyučováním od r. 1735 se asi může chlubit málokterá vesnice v Čechách!
A teď se vrátíme k historii dvojdomu čp. 25 a 26.
Dům čp. 25 kupuje od vrchnosti r. 1791 Štěpán Šubrt, syn Ondřeje z čp. 28, ovšem rodina Šubrtova zde bydlela patrně již dříve, neboť už v r. 1775 se zde narodil Antonín, nemanželský syn Štěpánovy sestry Anny Šubrtové, který zemřel třináctiletý 29.12.1788. 13.1.1775 v čp. 25 narodil Augustin, syn Bernarda a Rosiny (jindy též Rozálie) Šubrtových. Manželé Šubrtovi pak měli další děti: 18.9.1776 se narodil Josef, 17.10.1779 Alžběta (zemřela po narození), 25.11.1781 Alžběta. Dále měli Šubrtovi syna Matěje (Matesa) a dcery Rozálii a Kateřinu (23.11.1770).
Alžběta se vdala 5.2.1804 za mistra kováře původem z Libochovic Josefa Kulase, t.č. z čp. 28, měli syna Václava (4.7.1807 -1862) a dceru Barboru, pozdější manželku Antonína Viktorina ze Želevic. Mates byl vojín, později vysloužilec 14. c.k.pěšího pluku prince Alberta, jeho manželka Barbora Alžběta zemřela 9.12.1804 ve věku 37 let po porodu dcery Terezie, která se narodila jako otcův pohrobek. Rozálie se provdala za Filipa Richtra z čp. 45 a měli syna Václava.
22.1.1783 se berou Bernardův bratr Josef Šubrt a Alžběta Valtrová z čp. 21, kterým se 17.1.1798 narodil syn Bernard, ovšem zemřel brzy po narození. Dům r. 1802 zdědil Josef Šubrt, syn Bernarda a Rosiny. Josefova manželka Rozálie byla v těch letech koštickou porodní bábou.
16.9.1803 se v čp. 25 narodila Anna Marie Valtrová, dcera Josefa Valtra (syna Antonína a Marie Valtrových z čp. 21) a Rozálie Kocánkové z čp. 49. Josef Valtr (nar. 1762)zemřel 28.2.1837, Rozálie zemřela 9.3.1837, devět dní po manželovi ve věku 75 let. Syn Josefa a Rozálie Antonín, narozený v domě čp. 21, zemřel r.1807 v čp. 25 ve věku sedmi let. Josef s Rozálií roku 1801 prodali dům čp. 21 Václavu Foglovi a rodina se přestěhovala do čp. 25. Proč se ale velká rodina s 5 dětmi – Josef (7.3.1795) Jakub(6.11.1798), Antonín (10.12.1800), Rozálie (1.4.1793), Václav (15.2.1791) – stěhovala z krásného statku do malinkého domečku? Důvody neznáme, ale jediná možnost jsou důvody finanční, buď upadli do dluhů nebo je potkalo nějaké neštěstí. Možná šlo i o nějaké neshody v rodině. 16.9.1803 se jim ještě v čp. 25 narodila dcera Anna Marie.
20.5.1814 v domě čp. 25 porodila Kateřina Sotnerová, vdova po válečném invalidovi Václavu Mikšovi z čp. 10, nemanželskou dceru Annu Sotnerovou. Kde se tam Kateřina vzala? Buď tam sloužila, nebo ve své nelehké situaci našla útočiště u Valtrových, možná s nimi byla i nějak rodově spřízněná. Stopa Sotnerů je později v Semči, ve Lkáni a ve Vojnicích. 31.12.1816 v čp. 25 zemřela ve věku l roku Eleonora Zienertová, dcera Františka Zienerta, ponocného, syna ponocného Josefa Zienerta z čp. 35. Druhá Františkova dcera Cecílie porodila v čp. 25 několik nemanželských dětí a je v rodných listech farářem zapsána jako „padlá osoba“.
8.2.1834 se narodil Jan Valtr , syn Josefa Valtra (syna Josefa a Rozálie Valtrových a prasynovec Josef a Alžběty Šubrtových). Jeho otec Josef Valtr od r .1844 dům vlastnil. R .1877 dům kupuje Jakub Šiller. Od r. 1879 je vlastníkem kupec Tomáš Hryzbil (21.12.1839-3.1.1928), syn Jana Hryzbila, domkáře ze Lhoty Chocholaté u Prachatic, s manželkou Annou (14.7.1842-11.7.1932).
Dům čp. 26 kupuje r. 1738 od vrchnosti Jakub Vakrman z čp. 17 s manželkou Marií Alžbětou (zemřela 1793). Měli dceru Annu, jejíž nemanželský syn Antonín zemřel 29.12.1788 ve věku 13 let. Neprovdaná dcera Jakuba Vakrmana Dorotea zemřela 25.3.1816 v čp. 26 ve věku 80 let, tj. narodila se r. 1736. Člověk žasne, kolik generací v těch letech žilo pohromadě v malinkých prostorách a byli to často lidé, kteří dožívali už u úplně cizích majitelů.
4.5.1771 se na
rodil Josef, syn podruha Václava Hlavičky a jeho ženy Doroty. Dle matriky zde 26.8.1773 zemřela šestiletá Marie Anna, dcera podruha Jan Jenče s manželkou Justinou, dcerou podruha Jiřího Chlumeckého z čp. 22, kteří tu žili v letech 1771-1773 (poté žili v čp. 28). 3.6.1771 se narodil syn Antonín, 4.1.1775 přišla na svět jejich další dcera Anna Rozálie. Měli také syna Václava (22.8.1770). Ovšem od roku 1774 už tu byl majitelem Václav Vajgl z čp. 2 s manželkou Annou, jimž se 16.4.1774 narodila dcera Antonie . Tyto zmatky v rodinách a číslech mohou mimo jiné pramenit ve způsobu života podruhů, kteří byli rádi, když si někde vyprosili ubytování.
18.12.1776 se v domě čp. 26 narodil Jan Bauer, nemanželský syn Rozálie Bauerové, dcery podruhů Tomáše a Anny Bauerových z čp. 28 a 29 (žili tam v letech 1763-1765). Jejich další dcerou byla Marie Magdalena (1746-1764), utopená u přívozu. Tomáš Bauer pocházel z čp. 52 a opět ho postihl osud mladšího syna, který musel hledat štěstí jinde.
Od r. 1781 je majitelkou Anna Seidlová, vdova po Janu Jiřím Seidlovi (zemřela 18.1.1813 ve věku 106 let, tj. nar. r. 1707). V domě bydlel obecní slouha Kašpar Krämer s manželkou Annou. Bydlí zde též jeho syn Josef Krämer (6.3.1752 -16.11.1825) se svou neprovdanou sestrou Barborou (1750-25.3.1830), bratrem Františkem a později Josefova manželka Alžběta Krämerová, roz. Vorlíčková (1760-9.2.1837). 10.2.1784 se žení jeho syn Josef Krämer z čp. 26 s Marií Schindlerovou z čp. 4, kteří spolu měli 10 dětí: František (13.8.1787), Kateřina (30.8.1788, r. 1814 se jí narodil nemanželský syn Václav), Františka (3.10.1790), Rozálie (zemřela 7.7.1800 ve věku 1 roku), Terezie (zemřela 15.3.1802 ve věku ¾ roku). 13.9.1803 se Krämerovým ještě narodila dcera Alžběta, 26.3.1806 Rozálie (její nemanželská dcera Antonie zemřela 16.11
.1834 ve věku 5 měsíců), 21.4.1809 Antonín, dále syn Josef a dcera Marie Anna (zemřela 1855). 18.9.1821 umírá ve věku 9 měsíců František, nemanželský syn Marie Anny Krämerové. Nemanželská dcera Františka Krämera Rozálie zemřela 17.12.1795 ve věku 7 měsíců (matka není zapsána, což je u nemanželského dítěte velice zvláštní, možná zemřela hned při porodu, byla nevalné pověsti, ztratila se??). Od r. 1826 byl majitelem domu Josef Krämer, syn Josefa a Marie Krämerových. Jeho bratr Antonín Krämer se oženil s Barborou Seidlovou, která 1.5.1852 zemřela ve věku 38 let na souchotiny. Po smrti Barbory se Antonín znovu oženil s Annou Vurmovou z čp. 37. Měli dceru Marii, syna Antonína (22.7.1856), pozdějšího obecního četníka, a syna Karla, který zemřel r. 1862. Marie s manželem Josefem Vlčkem měla dceru Annu (1885). Antonínovi se 11.2.1883 narodila nemanželská dcera Marie (zemřela 24.10.1884) s Barborou Cinke z čp. 14, 22.2.1884 pak také nemanželská Antonie (zemřela 28.7.1884), poté už v manželství s Barborou dcera Anna (12.3.1885 – 17.7.1885), Alžběta (16.5.1886), Kateřina (15.1.1888-24.12.1896), syn František Antonín (15.4.1889), Josef (11.1.1891-14.2.1891), Josef (11.4.1892 – 20.8.1893). V roce 1893 už Krämerovi bydlí a pracují v čp. 9, kde se narodila i d
cera Julie. V pozdějších letech jsou potomci Krämerových (pod jménem Krémr či Kréml) vedeni jako zaměstnanci statku čp. 7, ve 20. století žili v čp. 6. Vlčkovi bydleli ve 20. stol.v čp.91 (viz dům č.2).
Od r. 1882 jsou pak majiteli domu čp .26 Václav a Anna Hendrychovi. Zápisy o vlastnictví jsou často s velkými mezerami.
V druhé polovině 19. století asi bylo hodně rodin v obou domech v nájmu (Matesovi, Kocánkovi, Johnovi, Svatošovi, Kubíkovi…) nebo nebyli jako majitelé zaneseni v knihách, což se v minulosti často stávalo, těmto úředním věcem lidé nepřikládali důležitost. Delší dobu tu bylo pekařství , např. v matrikách je zápis, že se v březnu 1870 narodil Josef Jindřich, syn Josefa Kocánka, pekaře v č.25 a Rosiny roz Matesové z č.25, nemanželské dcery Rozálie Matesové (zemřela r.1862).Tato žena měla asi zajímavý (objektivně vzato těžký) život : 8.11.1837 se Rozálii narodila nemanželská dvojčata Ludmila, která po osmi dnech zemřela a Jakub (zemřel po dvanácti dnech). 7.4.1841 zemřel ve věku 4 měsíců její nemanželský syn František. Dospělosti se dožil nemanželský syn Rozálie Jan Mates, nejprve převozník v č.17, později hajný, bytem v č.6. Jeho obě funkce značí, že byl v panské službě na velkostatku. V Košticích existoval úřad tzv.panského lučního hajného, který neměl na starosti lesy, nýbrž louky.
Je jich v matrikách několik. V roce 1866 je v matrice zápis, že se narodila Anna, dcera Josefa Seiferta, podruha (syna Josefa Seiferta, chalupníka z č.26) a Kateřiny Krejzové z č.16. V roce 1886 v č.26 bydlel s rodinou pekař Jan Svatoš(viz č.2) a učil se podnikat v pekařském oboru. 31.1.1891 se v č.26 narodila Marie Filomena, dcera klempíře Josefa Johna (syna bývalého panského písaře Leopolda Johna) a jeho manželky Anny, 18.1.1893 se pak narodila jejich druhá dcera Anna Františka. Od r.1895 zde žili manželé Kubíkovi a narodily se jim dcery Paulína a Marie(viz č.54).
V č.25 byl kupecký obchod Hryzbilových. Měli tři dcery: Julii (leden 1880, zemřela v únoru 1881), Bertu (1885-1888) a Annu(18.10.1877-17.11.1962). Anna se provdala r.1898 za kupce Antonína Šlika(30.1.1868-18.7.1950), převzali dům s obchodem v č.25 a koupili dům č.26. Antonín Šlik byl prvním předsedou koštických hasičů.
Dle soupisu sčítání lidu v r.1921 v domě žili:
č.p.25
Šlik Antonín, 30.3.1868, obchodník
Šliková Anna, manželka, 19.10.1877, pomáhá v obchodě
Brudnová Anna, 1.12.1903, služka
č.p. 26
Hryzbil Tomáš, 20.12.1839, výminkář, obchodník na odpočinku
Hryzbilová Anna, manželka, 14.7.1842, výminkářka, obchodnice na odpočinku
A nyní musíme přejít do nádražní restaurace U Křivanů v Želevicích č.22 (dnes stavebniny pana Hakla).Tato restaurace vznikla po vybudování železniční trati z Libochovic do Loun z domku, postaveného v r.1906, nejprve ji vlastnil František Křivan, potom Václav Křivan. Rodina Křivanů zařídila hostinec pro tzv. lepší lidi s kulečníkem a klavírem, točila se zde pouze plzeň. V patře byly pokoje k ubytování. Současně měli naproti obchod s uhlím(dnes skladovací plocha pana Hakla).Dcera Křivanových si vzala číšníka, bratra Karla Kubáče z Volenic(viz č.4) .Křivanovi byli velmi bohatí lidé, měli zároveň pilu a další podniky, bratr Václava Křivana byl ředitelem pojišťovny Slavia. V r.1930 pronajali hostinec manželům Polívkovým. Paní Marie, původně ze Solan, byla kuchařka vyučená U Tří lip v Libochovicích, její manžel Josef byl tesař z Křesína. V prosinci 1932 se jim v lounské porodnici narodila dvojčata Marie a Josef. Již za pár dní jejich rodiče pořádali v restauraci Silvestra a několik plesů. Jejich podnikání se velmi dařilo, ale po mobilizaci v r.1938 pan Polívka rozhodl, že musejí mít něco vlastního, a tak koupili od bezdětných manželů Šlikových dvojdům č.25 a č.26 s výminkem, kde se pak Šlikovi dožili požehnaného věku. V č.25 měl pan Polívka tesařskou dílnu. Mimo jiné zde vyráběl loďky, které se naučil dělat při zajímavé akci, kdy pan Karhan, majitel velkostatku, nechal opravovat přívoz ve velkém stylu i s půjčovnou loděk (přívoz patřil k velkostatku od počátku 19. století).V č.26 paní Polívková provozovala obchod koloniálním zbožím až do r.1952, kdy byla nucena živnost zavřít, tak jako mnoho dalších soukromníků v té době, protože jim státní velkoobchod jednoduše přestal dodávat zboží.
Syn Polívkových Josef se oženil v Terezíně, měl dva syny. Dcera Marie (dnes Čeňková) chtěla studovat obchodní akademii v Lounech, ale musela rok čekat a tento čas trávila v hospodyňské škole. Hospodyňská škola byla součástí zemědělské školy v Lounech a jejím účelem bylo vzdělání manželek hospodářů, tzn. učily se vařit, řídit velkou domácnost, ale i podnikat, vést účetnictví atd. Na tuto školu s nadšením vzpomínala. Když ji přijímali, bylo jí 15 let a vedl ji tatínek. Ředitelka se ho zeptala: „Kolik je dceři let?“A tatínek s klidem odvětil: „Asi osmnáct!“ Do tzv.“hospodyňky“ totiž přijímali většinou již starší děvčata. Z hospodyňské školy se Marie dostala na vysněnou obchodní akademii. Dlouhá léta pracovala jako daňová účetní v Tuzexu. Paní Čeňková bydlela v Praze a do Koštic jezdila na letní byt. Její geniální paměť a postřehy jsou pramen
em mnoha článků o koštických domech.
Dům vlastní její synovci Martin a Josef Polívkovi.
Autorem všech textů v sekci Historie koštických domů a výhradním držitelem autorských práv k nim je paní Irena Hellerová.