Historie koštického domu č.p. 38 a 47

Historie koštických domů

Kostelníci

Původně to byla usedlost, patrně s  výminkem (dnes čp. 47). Nejstarší známý majitel byl Jakub Slatínský, konšel v r. 1613, po něm Matěj Slatínský, rychtář v r.1650 a konšel v letech 1651-1652. Jeho syn či bratr Kašpar Slatínský r. 1651 prodal čtvrtlán Tomáši Stehlíkovi. R. 1654 koupil chalupu Michal Straibl s manželkou Annou Richterovou za 30 kop. Roku 1693 dům převzal Klement Straibl s manželkou Evou Richterovou, chalupa v té době vyhořela a koupil ji Daniel Vagner z Rychnova s manželkou Rosinou za 60 kop. Měli dceru Františku (15.1.1702).

Roku 1708 se domu ujal Jiří Heller, syn z prvního manželství Jana Tomáše Hellera z čp. 3, za 60 kop. 29.2.1694 se Jan Tomáš oženil podruhé s Ludmilou Vajglovou a měl s ní dcery Maří Magdalenu (15.1.1697) a Annu (20.9.1699) a syny Tomáše, Jana Josefa a Jana Jiřího. Jan Josef se oženil 7.6.1738 s Rosinou, dcerou jakéhosi Ondřeje. Jiří Heller měl děti Tomáše, Františka Ignáce, Jiřího. Mladší syn Jiřího Hellera Tomáš (1714-16.12.1774) zemřel v čp. 38, měl manželku Rosinu (1707-8.6.1785). Starší syn Jiřího František Ignác (24.3.1713) asi zemřel v dětském věku. Další syn Jiří s první manželkou Annou měl dceru Annu Marii (26.1.1739), později provdanou Pavlovskou, s druhou ženou Rosinou měl dceru Františku (20.9.1740).

Od r. 1742 je vlastníkem bratr Jiřího Jan Jiří Heller s manželkou Kateřinou za 60 kop. Měli dceru Barboru (1730), syny Josefa a Jana Jiřího. S druhou manželkou Rosinou měl Jan Jiří syna Josefa (1.1.1747), Václava (21.9.1749) a Jana Jiřího (14.3.1755). Josef (válečný invalida, zemřel roku 1784) se 13.2.1781 žení s Annou, dcerou šenkýřky Barbory z čp. 29. Jsou pak majiteli domu čp. 29. 30.10.1782 se jim narodila dcera Anna, která ihned po narození zemřela. Měli ještě syna Josefa, který po své plnoletosti dům čp. 29 vlastnil až do své smrti r. 1818. Ten měl s manželkou Annou dceru Annu (které 7.4.1843 umřela v čp. 57 dvouletá nemanželská dcera Františka). Vdova po válečném invalidovi Josefu Hellerovi Anna si 29.4.1806 vzala Josefa Straibla (nar. r. 1758), syna Antonína a Anny Marie Straiblových (do roku 1767 majitelů statku čp. 11). Josef Straibl zemřel 22.3.1823 ve věku 65 let. Domu čp. 11 se podle svědectví koštických občanů říkalo ještě v sedmdesátých letech 20.století U Štrajblů, tradice pojmenování statku dle původních majitelů vydržela 300 let.

Roku 1780 převzal usedlost čp. 38 po otci Jan Jiří Heller (1755-6.5.1825) za 155 kop 35 a ½ krejcaru. Oženil se s Annou Marií Maškovou (1756-12.3.1816) a 3.3.1781 se jim narodila dvojčata Jan a Kateřina, 21.9.1790 se narodila ještě dcera Maria Anna. Kateřině se narodil 24.6.1815 nemanželský syn Jan. Kmotrem dítěte byl učitel Florián Tietze. 10.2.1835 se Kateřina provdala, a to velmi dobře, za syna sedláka Jana Krycnera do Želevic čp. 8. Marii Anně se narodila 27.7.1827 nemanželská dcera Anna. Otcovství uznal Václav Richtr, syn Filipa Richtra z čp. 45. Sňatek spolu uzavřeli 27.2.1832, až Václav převzal majetek po rodičích. Marie Anna zemřela r.1855, výminkář Václav umírá 10.4.1856 na souchotiny ve věku 63 let v domě čp. 47.

Jan Heller převzal chalupu r. 1802 za 540 zlatých. Oženil se s Rozálií Pletichovou z Libčevsi čp. 26, dcerou Josefa Pletichy a Františky Vinšové. Rozálie zemřela 23.10.1852 dle matriky ve věku 60 let, což asi bude chyba zápisu, když se podíváme na narození jejích dětí, zdá se, že musela být starší. Ovšem je možné, že byla druhou manželkou v pořadí. Jan Heller měl celkem 7 dětí, z nichž však čtyři zemřely hned po narození nebo v dětském věku (Kateřina 8.11.1802, Jan 17.7.1808, František 8.11.1811, František 30.6.1820). Dcera Josefa (22.10.1803) zemřela 17.1.1831. Dcera Rozálie (6.4.1815) se provdala 26.7.1837 za Ignáce Bauera z čp. 52.

Usedlost najednou neměla mužského dědice po meči. Vše zachránila dcera Kateřina (1.3.1806), která měla nemanželského syna Josefa Hellera (18.2.1828), tudíž sice po přeslici, ale přesto mužského dědice jména Heller. Kateřina je v matrikách uváděna jako nádenice, dělnice nebo hokyně. Zřejmě v  tom čase bylo v čp. 38 hokynářství (dnes bychom řekli smíšené zboží). Mimo Josefa měla nemanželskou dceru Annu (22.6.1841), která se 13.1.1863 provdala za hudebníka Františka Kallacha, syna Jana Kallacha, ševce z Vojnic. Měli děti Anastázii, Julii, Josefa a Annu, později provdanou Fleckovou.

Do úřední zletilosti Josefa Hellera zřejmě statek obhospodařuje jeho praděd Jan Heller (zemřel 5.5.1847 ve věku 70 let jako výminkář). Josefu Hellerovi úředně statek patří od r.1845. Josef Heller se oženil s Annou Šmídovou (někde uváděno Šmiederová) z Kamenného Týna čp. 17. Tato ves dnes již neexistuje, ale byla poblíž Měrunic v Českém středohoří (jméno ukazuje, že již tehdy se zde těžil kámen – čedič). Narodilo se jim celkem dvanáct dětí, z toho šest zemřelo v dětském věku (Václav 22.10.1845, Josef 10.10.1846, Terezie 25.5.1848, Vojtěch Václav 21.4.1850, Václav 25.10.1861, Anna 21.12.1858. Josef a Terezie zemřeli den po sobě 18. a 19.12.1849). Za kmotra Vojtěchu Václavovi šel učitel Václav Tietze. Hellerovi si potrpěli na kmotry na úrovni, nejraději učitele a nejbohatší sedláky. O dceři Marii (15.1.1864) není nic bližšího známo, Josefa Dorota (5.2.1853) se provdala za Václava Vajgla z čp. 2. Dcera Karolina (12.4.1866) se provdala za Josef Vágnera z čp. 4. Syn Jan (6.1.1855) se oženil s Marií Povovou, dcerou Františka Povy a Anny Slepičkové z Lukohořan. Jan pracoval jako dělník na statku čp. 6, později jako cestář. V r. 1921 bydleli v č. p. 43 a Jan pracoval jako strojník u Kamila Honky. Měli dceru Annu (27.6.1890) a syna Josefa (11.10.1888), který se 13.5.1911 oženil s Rozálií Svobodovou na Kladně.

Syn František (21.10.1851) se oženil 4.3.1878 s Marií Vítkovou z čp. 9. Nejprve žili v čp. 44 (což byla hospoda a statek Koukolíčkových, později Zajíčkových), kde měl obchod Mariin otec. Brzy si postavili domek Na Skalech čp. 69, hned vedle sestry Josefy Doroty s manželem Václavem Vajglem. Měli sedm dětí: Karel (8.5.1892), Rozálie (22.12.1886) a Josef (15.2.1885) zemřeli v dětském věku. O Antonii (11.6.1888) a Marii (28.9.1889) nevíme nic bližšího. Václav (4.3.1881) měl svatbu 3.2.1910 v  Třebívlicích. František (27.8.1897) padl v první světové válce .

Josef Heller bylo několikrát starostou obce a představeným, a pokračoval v tradici Hellerů-kostelníků.

Jeho syn Josef (1.1.1857) měl velice pestrý život. Jeho povaha zřejmě nebyla jednoduchá, ba spíše riziková, hrál karty a dost pil. Byl bouřlivák, který asi odešel z domova (nebo byl vykázán) a pracoval na statku čp. 18 jako dělník, nádeník, později kočí. Měl sedm dětí s Marií Mackovou služebnou v čp. 18 , dcerou Antonína Macka a Marie z čp. 50. Antonín Macek byl synem Jakuba Macka, sedláka z Ouřece, který roku 1819 koupil statek čp. 22.

Všechny děti Josefa s Marií se narodily v čp. 18. Ovšem první čtyři se narodily jako nemanželské: Josef (20.10.1881), Antonín (22.4.1884) zemřel jako dítě, František (6.10.1885) zemřel jako měsíční, Václav (7.3.1887) později žil v Hradci Králové. Josef Heller se nechal zapsat do matriky jako otec těchto dětí. Dále již v manželství s Marií Mackovou se narodily Anastázie(4.3.1889) a Marie (21.3.1890), které obě zemřely v dětském věku. 9.11.1891 se narodilo mrtvé dítě a matka při porodu zemřela ve svých třiceti letech. Josef se žení po druhé s Rosinou Rulfovou z čp. 54 (24.4.1873), dcerou ševce Kryštofa Rulfa a Barbory Koukolíčkové. V té době ho již rodiče vzali na milost a majitelem statku se stává v r. 1897. S Rosinou měl Josef další čtyři děti – Mínu, Antonína a Karla, čtvrté jméno se bohužel nepodařilo zjistit. Při porodu nejmladšího Karla i druhá manželka zemřela.

18.9.1909 dům čp. 38 totálně vyhořel. Rodina s malými dětmi šla do pastoušky, jen nejstarší syn z prvního manželství Josef to odmítl. Na dvoře si postavil přístřešek a pomalu začal dům znovu stavět. Pomohli mu hasiči, jejichž byl členem, od obce dostal potvrzení o své situaci, jezdil s kravičkami po Košticích a okolních obcích, a prosil o pomoc materiální i peněžní, aby mohl dům postavit a postarat se o svojí rodinu. V dnešní době si takovou situaci vůbec neumíme představit a jeho nezdolné jednání mělo až znaky hrdinství. Josef Heller pomáhal Ing.Ortovi v roce 1914 stavět stožár bezdrátového vysílání na ostrově.

Josef se seznámil s Aloisií Hochmanovou (1892) z Dobřívi u Rokycan, která sloužila jako vychovatelka u pražského poslance Svobody, s jehož rodinou byla na letním bytě u jeho bratra v Želevicích. Vzali se a vedle výchovy Josefových čtyř sourozenců měli ještě syna Josefa (3.7.1916).

Sčítání lidu v r. 1921:

Heller Josef, 20.10.1881, zemědělec

Hellerová Aloisie, manželka, 4.12.1892, vede domácnost

Heller Karel, bratr, 3.7.1903, kočí u Kamila Honky

Heller Antonín, bratr, 18.5.1906, kostelník

Heller Josef, syn 3.7.1916

Sestra majitele Marie (Mína) žila v té době u své tety Marie Kubíkové.

V roce 1922 musejí Josef s Aloisií vyplatit děti z prvního manželství svého otce, přestože nový dům postavil zcela sám, což byla pro ně další obrovská finanční zátěž. Jediný Karel se vyplacení zřekl, neboť Aloisii považoval za svou matku. Později se oženil na Ročově a s manželkou Marií Nozarovou v hospodářství pěstovali především chmel. S rodinou Hellerů v Košticích se až do smrti stýkali. V roce 1930 vykopal Josef Heller na svém pozemku patrně velmi starý sklep, který jeho syn později obnovil. Byly v něm zbytky spáleného obilí, kdysi dávno zřejmě sloužil jako obilnice. Obilnice byla vyhloubená v zemi, její stěny tvořila uhlazená hlína, na niž se nanesla sláma, kterou potom zapálili, aby zdi zpevnili. Josef Heller starší byl prvním velitelem a později členem dobrovolných hasičů až do smrti 28.4.1954. Na jeho pohřeb do kostela šli lidé přímo z prvomájového průvodu.

Jeho syn Josef se v roce 1944 oženil s Marií Kubáčovou z čp. 7 a převzal hospodářství. Marie původně studovala ošetřovatelskou školu v Praze, po čase však studium přerušila, bylo jí teskno po rodné obci. Kvůli budoucímu manželovi musela přestoupit na katolickou víru, neboť rodina Hellerů byla tradičně po několik generací rodinou kostelníků a Marie byla členkou církve československé husitské. Počátky společného života byly z dnešního pohledu humorné, ale pro mladé manželství dosti tristní: otec například mladé manžele budil ráno do práce hasičskou trubkou. Marie si s tchýní Aloisií vybudovala krásný vztah, na který až do své smrti v r. 2005 stále vzpomínala. Po svatbě v roce 1944 na ně rodiče převedli statek čp. 38, a to s tzv. výminkem ke stolu. To znamená, že je děti musely živit (v podstatě to bylo zajištění ve stáří, neboť důchod byl jen pro státní zaměstnance). Úspěšné hospodaření mladých manželů přerušila kolektivizace a zejména měnová reforma, která je připravila o všechny peníze nahospodařené hlavně z pěstování česneku. Kolektivizaci sice dlouho vzdorovali, ale nakonec jako většina ostatních museli vstoupit do družstva. Existuje dokument, kterým odmítli podepsat vložení a ocenění živého inventáře do družstva. Josef Heller ml. však přilepšoval rodině alespoň jako řezník při domácích porážkách, vykupoval šneky apod. Novému režimu se nikdy nepodvolil. Měli s Marií syna Josefa (1945) a dceru Marii (1951), provdanou Koskovou. Než se dcera narodila, v JZD manžele nařkli, že to udělali schválně, aby Marie nemusela v družstvu pracovat. Marie ve stresu předčasně porodila, dcera naštěstí předčasný porod přežila. Když syn Josef ml. dosáhl plnoletosti, přenechali mu rodiče dům čp. 38 a přestěhovali se do domu čp. 7, který Marie zdědila po své matce Anně Kubáčové.

Josef Heller s manželkou Irenou (roz. Pyllmajerovou) žijí v čp. 38 dosud.

Rodina Hellerů je v Košticích rodinou ze všech nejdéle žijící (nebo dům užívající) v jednom domě, a to od r. 1708 nepřetržitě. Ještě dříve před tím žila v domě čp. 3, a to Jan Tomáš Heller od r. 1698.

Nyní se vrátíme do domu čp. 47 a do 18. století. Už na začátku 18. století ho museli vlastnit Václav Pavlovský a Anna Marie Pavlovská, původem z Hnojnic, jejichž syn Václav Pavlovský zde r. 1793 ve věku 60 let zemřel (narodil se tedy roku 1733). Dále měli dceru Justýnu a Marii. Justýna měla nemanželského syna Jana Josefa (15.1.1768), Marie nemanželskou dceru Barboru (6.7.1764), ta se později vdala za Jana Mikeše. V roce 1748 byl v Košticích kramář Jan Pavlovský s manželkou Annou Matoušovou (7.4.1748 se jim narodila dcera Alžběta), ovšem kde bydleli, není známo. 13.1.1824 zemřela v čp. 47 ve věku 80 let manželka Václava Pavlovského ml. Anna Marie, tzn. že se narodila roku 1744. Zde je zajímavý zápis ve Štědrého kronice, že Václav Pavlovský s manželkou Marií byli od r.1780 několik let majiteli sousedního bývalého panského ovčína, v té době již asi domu čp. 39. Tito manželé měli syna Václava. První písemná zmínka o čp. 47 je z 18.5.1773, kdy se berou Václav Pavlovský z Hnojnic a Anna Marie Hellerová, dcera Jana Jiřího Hellera. Měli dceru Marii.

Barbora Pavlovská se vdala za Jana Mikeše, syna Jakuba a Alžběty Mikešových z čp. 10. Barbora a Jan měli syna Jakuba (nar. r. 1780, zemřel hned po narození). 30.6.1795 uzavřel ovdovělýJan Mikeš, tehdy bydlící v čp. 18, druhé manželství s Marií Pavlovskou, dcerou Václava Pavlovského a Anny Marie Hellerové. Měli 4 děti: Jakub (8.12.1804), Václav (4.10.1796), Marie Anna (7.2.1799-15.7.1800) a Jakub (1801-13.9.1803). Jan Mikeš (bratr Václava Mikeše z domu čp. 50 a čp. 54) je uveden v knihách jako majitel domu čp. 47 r. 1802, ale zároveň se praví, že mu dům přepustil Jan Heller, na jehož pozemku stál. Patrně to bylo krátkodobé užívání domu. Tomu odpovídá i údaj matriky, že zde v roce 1797 zde zemřela Kateřina Mašková, vdova po Martinu Maškovi ve věku 97(!) let. Protože manželka Jana Jiřího Hellera byla rozená Mašková, byla zemřelá asi její příbuzná (babička?) a dům čp. 47 tedy již dříve patřil Hellerovým, možná jako výminek k čp. 38. Dům čp. 47 totiž vybočuje z číselné řady domů na levé straně horní návsi (34-44) a byl patrně očíslován až po tereziánském číslování v roce 1771, kdy ho zřejmě Hellerovi přenechali Mikešovým, s nimiž ostatně byli příbuzní. V roce 1811 dům čp. 47 Jan Heller přepouští svému otci Janu Jiřímu Hellerovi za 142 zl. Pak zde žila dcera Jana Jiřího Hellera Marie Anna, poté provdaná Richtrová, se svou nemanželskou dcerou Annou, později vdanou za Isidora Löbla. Jejich děti Rosinu a Antonína skosila r. 1852 epidemie cholery. Přežily dvě děti – Václav a Anna, která tu pak žila s manželem Josefem Zůnou a dětmi.

Sčítání obyvatelstva v r. 1921:

Zůnová Anna, vdova 2.7.1852, vede domácnost

Jandová Josefa, vdaná dcera, 20.7.1886, dělnice u Kamila Honky (manžel bydlí jinde)

Zůna Karel, syn, 26.7.1894, svrškař, obchod obuví Kučera, Libochovice

Jandová Anna, vnučka, 7.4.1914

Anna Zůnová roku 1934 dům převedla na dceru Josefu Jandovou, jejíž vnučka Marie Slavíková dům používala jako chalupu. Ta již zemřela. V Košticích bydlí její dcera Marie, provdaná Bozděchová, v Mostě žije s rodinou dcera Miluše Švamberová. Hellerovi říkali paní Jandové po sousedsku „teto“ a domnívali se, že dům čp. 47 pradědeček prohrál v kartách. Ale všechno bylo jinak. Pokrevní teta to ve skutečnosti opravdu byla, i když přes několik generací.

 

Autorem všech textů v sekci Historie koštických domů a výhradním držitelem autorských práv k nim je paní Irena Hellerová.