Historie koštického domu č.p. 54
Toto je opět dům, který již neexistuje, dnes na jeho místě stojí obchod se smíšeným zbožím čp. 216. Osudy obyvatel domu čp. 54 jsou natolik fascinující, že se jimi musíme zabývat.
Domy kolem čp. 50 byly většinou postaveny okolo roku 1800 a zahájily éru tzv. nových Koštic na levé straně silnice na Libochovice.
První písemný záznam o tomto čísle je v rejstříku matriky narozených z r. 1799, kdy se zde narodila Kateřina Bendová, o níž už nic dalšího nevíme. První známý majitel je sanytrník Václav Mikeš, rychtář Koštic v letech 1793, 1794, 1979. S manželkou Barborou Pavlovskou, měli děti Antonína (1.1.1806) a Františku (20.3.1808-15.1.1811). S druhou manželkou Dorotou Hauptvogel z Mnichova měl syna Františka, panského adjunkta, pozdějšího šafáře a dokonce od r. 1849 pachtýře knížecího dvora čp. 32 . S další manželkou Alžbětou Sotnerovou měl dceru Alžbětu (1811), která porodila 17.4.1834 nemanželská dvojčata: mrtvé dítě a Floriana. Ten si vzal Františku Kostelníkovou z Libčevsi, žili nejprve v čp. 5 , pak v čp. 32. Sestra Václava Mikeše Anna si 5.2.1805 vzala Matěje Sismillicha. Existuje záznam, že Václav Mikeš (patrně otec majitele čp. 54) koupil už 20.6.1780 domek čp. 50 na obecním gruntě, tam pak část rodiny určitou dobu žila. Dědičným majetkem rodiny Mikšů pak byl statek čp. 10.
Dcera Václava Mikeše Alžběta žila ještě v roce 1846 v domě čp. 54, neboť se odtud 24.2.1846 vdává za Matěje Habadu. Václav Mikeš prodal r. 1811 dům Josefu Rulfovi (ten zemřel 30.4.1826 ve věku 52 let, tj. nar. r. 1774), synovi Václava Rulfa z čp. 43 (výminkář Václav Rulf zemřel v domě čp. 54 v r.1803). 12.3.1812 zemřela Barbora, vdova po Václavu Rulfovi ve věku 60 let (tj. nar. r. 1752), byla jeho druhou manželkou. Zde je nutno podotknout, že Rulfové pak ve všech dalších generacích byli mistři obuvníci. Josef Rulf měl s manželkou Marií Annou Křivanovou (zemřela 1855) devět dětí : Kateřina (10.10.1813), Josef (zemřel ve věku 8,5 roku 20.11.1814) Barbora (9.9.1816-1832) – sloužila v č.p.22, Josef (5.1.1817 – 24.1.1817), Barbora (20.5.1820), Terezie (6.3.1823, zemřela po narození), Anastázie (zemřela ve věku 17 let 7.7.1823), Josef a Anna (1.1.1811). Barboře se narodil 26.11.1848 nemanželský syn František, který zemřel 4.1.1849 (Barbora je uváděna jako děvečka v čp. 54). Později se provdala za Antonína Chlumeckého z č.24. Dcera Anna, která se 26.2.1838 provdala za sedláře Jana Sadílka (zemřel ve věku 23 let) ovdověla 26.5.1839. Ovdovělá Anna má pak tři nemanželské děti, Jana (18.8.1840), Kryštofa a Barboru. Tato Barbora, v matrice zapsaná rovněž jako děvečka v čp. 54, má nemanželského syna Josefa (17.4.1866), jehož otcovství uznal František Pícha z Loun, později se vzali.
V matrice byl nalezen zápis, že v domě č.54 zemřela 24.10.1850 ve věku 70 let Marie Rulfová, žebračka.
V 50 .létech 19. století žil v domě nádeník Jan Horník, jehož manželka Anna byla koštickou porodní bábou.
Vraťme se do roku 1864, kdy se majitelem stavení stává (ač nemanželský syn, ale jiný dědic asi nebyl) Kryštof, který se žení s Barborou Koukolíčkovou, dcerou hostinského z čp. 44. Měli mnoho dětí: Anna, František Havel (16.10.1867), Josef (17.11.1870), Rosina (24.4.1873), dvojčata Marie a Václav (28.7.1875), Paulína (24.10.1877), Anastázie (30.7.1881). Václav zemřel v dětském věku. 10.10.1895 se v čp. 40 narodila Anna Otylie, nemanželská dcera služebné Anny Rulfové.
O Paulíně víme pouze to, že r. 1921 vystoupila z katolické církve a přešla do církve československé husitské. Anastázie se 8.11.1908 provdala za Františka Václava Ebla, kováře v Holanech u České Lípy.
Rosina byla druhou manželkou Josefa Hellera z čp.38, zemřela při porodu (viz povídání o čp.38).
Marie se r. 1895 vdala za Karla Kubíka, stárka ve mlýně. Původně bydleli v čp. 26. R. 1899 si postavili vlastní dům čp.78. Měli tři děti: Pavlína (21.4.1896), Marie Beata (3.2.1898), Karel (29.3.1903). Marie se vdala 21.4.1924 za Josefa Prášku, číšníka z Dobříše, a provozovali spolu penzion na Dobříši. Bohužel její manžel r. 1934 zemřel na rakovinu a ona se vrátila s dcerou do Koštic. Jejich dcera si vzala pana Runta a měli do konce 2. světové války v pronájmu od Karhanů velkostatek (dvůr).Pavlína se vdala za Františka Hykla z Koštic. yHyh
V domě čp. 78 bydlel jeden čas nájemník , železniční zřízenec Antonín Beránek (jak vyplývá z přiznání výnosu nájemného v r .1924).
Tento dům na přelomu 20. a 21. století koupili Kuzbachovi, dnes je majitelkou jejich dcera pí Umláčková a dům obývá syn p. Kuzbach.
Josef Rulf se oženil 15.11.1902 s Terezií Frydrychovou(30.4.1882 – 3.9.1936), švadlenou z Volenic. Měli čtyři děti: Anastázie, zvaná Anička (1903), Marie (1905), Miloslav (18.7.1911), František.
Marie Rulfová se nikdy neprovdala, žila v Praze a pracovala jako pokojská. V r. 1926 odjela do Francie , kde vedla asi rok domácnost své sestře Aničce. Mariiným přítelem byl spisovatel, světoběžník a dobrodruh Otakar Batlička (nar. 12.3.1895), původně řidič tramvaje. Ten se stal koncem třicátých let 20. století výrazně populární mezi českou mládeží, a to díky psaní dobrodružných povídek, které mu vycházely v časopise Mladý hlasatel. Jeho romány byly vydávány i v 60. a 70. létech 20. století (Na vlnách odvahy a dobrodružství, Kavalíři odvahy, Na vlně 57 metrů,Tanec na stožáru,Tábor statečných, Dotyk smrti, Rájem a peklem, Sázka v klubu AGS, Muž v podpalubí aj.). V období nacistické okupace se Batlička jako zkušený radiotelegrafista (volací znak OK1CB) zapojil do činnosti ilegální skupiny Obrana národa – Východ. V roce 1941 na podzim došlo k odhalení a zatčení jejích členů. Byl vyslýchán a poté vězněn. Podle oficiálních záznamů Batlička zemřel 13.2.1942 v Mauthausenu. Podle svědectví tehdejších vězňů a poválečných vyšetřování o činnosti v táboře se předpokládá, že jako ostatní tamní vězňové zemřel benzinovou injekcí do srdce.
Anastázie, nazývaná Anička, žila delší dobu s Jaroslavem Vlčkem, synem senátora čs. Národního shromáždění Dr. Jaroslava Vlčka. Jeho rodina vztahu nepřála, nikdy nepovolili sňatek. Dvojici odklidili do Slaného, chvíli žili ve Francii. Přítel ji nakonec opustil. Prodávala v lahůdkách, cukrárně atd. 10.7. 1947 se vdala za Josefa Borovičku, epizodního herce a statistu na Barrandově. Marie i Anička byly proslulé vrcholně elegantním oblékáním, což patrně okoukaly ve Francii. V tehdejší době byly v časopisech výborné střihy s modely filmových hvězd, často si dívky koupily celkem levnou látku a za pomoci šikovné švadleny ušily model, ve kterém působily velmi naparáděně. Do Koštic sestry jezdily až do smrti, jsou na zdejším hřbitově i pohřbeny.
Také Miroslav žil v Praze s partnerkou Antonií (o 16 let starší). Pracoval u silnic, jezdil s válcem. Měl zajímavé přátele, např. malíře Vlastimila Radu, který mu věnoval několik svých grafik.
František, černá ovce rodiny, je známý tím, že podpálil stodolu kvůli pojišťovacímu podvodu. Ani jeden ze čtyř sourozenců Rulfových neměl děti.
Dům čp. 54 koupili ve 40. létech 20. století manželé Urbanovi, kteří měli hned vedle v čp. 59 truhlářství a pohřební službu. V domě čp. Mají nejdříve sklad rakví, později ho bourají, pozemek používají jako zahradu. Dům čp. 59 kupují v 90. létech 20. století Osvaldovi. V roce 1999 koupili pozemek zbylý po domě čp. 54, Josef a Irena Hellerovi, kteří zde postavili samoobsluhu smíšeným zbožím čp. 216. Tu v roce 2007 prodávají paní Nguyen Thi Kim Thoa z Braňan, která je majitelkou dosud a pronajímá ji.
Autorem všech textů v sekci Historie koštických domů a výhradním držitelem autorských práv k nim je paní Irena Hellerová.