Historie vojnického domu č.p. 6
Po třicetileté válce nastala ve Vojnicích tragická situace, kdy 26 obydlí zpustošila vojska, a kdo zbyl naživu, toho skosila v 50.létech 17.století morová rána. V r.1648 byl jen na statku Síbově jeden hospodář. V r.1654 byly Vojnice zcela opuštěné, což se na nich podepsalo prakticky až do 20.století.
Ves byla dosídlena velice pomalu, v r.1689 zde žily tři selské rodiny. Až za sto let v r.1789 bylo ve Vojnicích přibližně 30 domovních čísel a asi 150 obyvatel. Složení obyvatelstva bylo na rozdíl od Koštic kompletně české, tyto nově osedlé rody se ve Vojnicích pevně držely až do začátku 20.století. Z uvedených skutečností vyplývá, že mapovat starší historii Vojnic je velmi složité a těžké, protože statky byly dlouho prázdné, dokonce vypálené a některé postavené zcela nově. Jen pro zajímavost, č.3 – dnešní pálenice – bývala panská hospoda, jejíž provoz byl přerušen jen v oněch kritických letech 1645-1675. Jen by bylo určitě zajímavé vědět, kdo byli zákazníci této krčmy, když ves byla pustá. Osudovost určitých míst je skutečně zvláštní – tehdy hospoda, dnes pálenice.
Povězme si dnes něco o jednom vojnickém domě, č.6:
V Berní rule (1654) je chalupa nazvaná Michalovská, po třicetileté válce a morové epidemii byla opuštěná, tak jako celé Vojnice.
Už v roce 1629 uvádí se jako majitel Bartoň Srb, pak Michal Srb, proto též byla chalupa zvána Srbovská. Teprve v r.1696 ji osidluje Václav Skřivan (později psán Křivan) s první manželkou neznámého jména, se kterou měl syna Václava. Jeho sestra Dorota si vzala 7.10.1696 Pavla Hejného z č.25. Václav s druhou ženou Annou drží 21 strychů polí, 4 ¼ provazce luk. Měli děti Annu (20.11.1710) a Jiřího (23.4.1715). Jeho bratr Matěj Skřivan s manželkou Dorotou měli syna Jakuba (18.3.1714). Další bratr Kašpar se ženou Alžbětou měli dceru Maří Magdalenu (18.6.1716) a Annu (24.7.1729). V roce 1744 Václav zapisuje chalupu synovi Václavu Skřivanovi s manželkou Dorotou. Ti měli dcery Ludmilu (13.4.1725) a Kateřinu (14.1.1730), syny Jakuba a Jana. Dorota brzy ovdověla, a tak r.1756 dostal majetek syn Jakub Skřivan s manželkou Maří Magdalenou. Jejich dcera Kateřina (25.2.1762) zemřela brzy po narození, 10.4.1773 měli další dceru Kateřinu. Jakubův bratr Jan Skřivan s manželkou Kateřinou osídlili č.15 a 20.10.1762 se jim narodila dcera Magdalena. Roku 1774 Jakub pustil hospodářství bez polního nářadí a náčiní Matěji Vodičkovi s manželkou Ludmilou za splacení dluhů. Ti měli děti Josefa, Matěje a Antonína.
V r.1782 učinil Matějův mladší syn Josef Vodička vyrovnání a přepustil chalupu staršímu bratru Antonínu Vodičkovi s manželkou Annou Krásovou s podmínkou, že ho ten nechá učit řemeslu krejčovskému a vystaví mu domek k používání do smrti. Statek měl 16 jiter a 1045 sáhů polí, 958 sáhů luk v ceně 500 zl. Antonín s Annou měli dceru Annu (13.1.1784), s druhou manželkou Ludmilou měl Kateřinu (17.1.1786), Martina, Rozálii a Antonína. Matěj Vodička ml. měl s manželkou Ludmilou syna Matěje (16.10.1785), žili v č.12. Mlynářská dcera z Koštic Josefa Johnová (nar.r.1788) se 28.2.1813 provdala za Martina Vodičku , syna Antonína Vodičky.
R.1813 se Rozálie Vodičková stala třetí manželkou Jakuba Karfíka z Koštic č.40. Hospodářství č.6 dostal syn Antonín Vodička s manželkou Kateřinou Pouvovou. Antonín zemřel již v roce 1815 a r.1816 statek od vdovy Kateřiny koupil její bratr František Pouva za 820 zl.35gr.
R.1819 dům koupil Jan Höfner (dnes psáno Hefner) s manželkou Kateřinou Vodičkovou, dcerou Antonína Vodičky, za 4200 zl. Po něm r.1828 hospodaření v ceně 418 zl. převzal syn Emanuel Höfner (1807-1832) s manželkou Terezií Hejnovou z č.25. Měli děti Antonína (23.1.1842, zemřel jako dítě), Annu (21.5.1844) a Františka .Vdova Terezie Hefnerová statek převedla r.1869 na syna Františka (je psán v matrice Heffner, což není nijak neobvyklé, faráři jména přepisovali podle právě platných jazykových norem a své představy) s manželkou Terezií Brožíkovou z Hostěnic. Mají děti : Václav, Marie (17.2.1872), Antonie (9.5.1875-30.5.1875), Josef (21.10.1876), František (14.3.1892). V r. 1906 je zaznamenáno, že uhodil blesk do stromu před stavením, sjel po štítu mezi okny do stavení, ale nezapálil. V r.1907 byly postaveny nové chlévy za 3000 rakouských korun, v r,1908 vyhořela stodola se zásobami sena a obilí a byla znovu postavena za 2800 korun.
V r. 1910 byl přestavěn výměnek. R.1913 se ujal nemovitosti syn Václav Heffner s manželkou Annou, úředně převod zaknihovali v r.1914.
Václav byl v r. 1915 odveden na frontu v první světové válce, 1.7.1916 byl zajat, vrátil se domů 30.9.1918 zdráv. Od r.1903 byl členem vojnických dobrovolných. hasičů, v r.1919 byl člen obecního výboru a členem výboru honebního. Pro špatné zdraví v r.1927 propachtoval část svých polí a rok na to zemřel. Od r.1928 byla majitelkou vdova Marie Hefnerová.
V současnosti je dům majetkem Heleny Nožičkové
Autorem všech textů v sekci Historie koštických domů a výhradním držitelem autorských práv k nim je paní Irena Hellerová.