Historie koštického domu č.p. 62
Tento dům není sice příliš starý, ale zejména v polovině 20. století měl zajímavý osud. Byl postaven r. 1880 rodinou Nešutů, první majitelem se stal vdovec Julius Nešuta, po ovdovění se znovu oženil a od r. 1889 je spolumajitelkou jeho druhá manželka Anna Nešutová.
Rodina Nešutů však v Košticích žila již déle.
Antonín Macek (tehdy zapsán jako podruh v č. p. 15, později jako podruh v č. p. 22 a nakonec převozník v č. p. 17) s první manželkou Terezií Kricnerovou z Vojnic měli dceru Annu Marii. Ta si vzala 21.8.1849 Antonína Nešutu (nar. r. 1823), krejčovského mistra, syna Julia Nešuty z Hlaváčova. Měli dceru Annu (23.4.1851), která zemřela jako dítě, dále syna Julia (12.9.1852), dcery Karolínu (1.9.1854) a Julii (4.1.1856), a syna Kajetána (25.12.1858, brzy zemřel). Nějaký čas žili v č.22, žil tam i Antonínův syn Julius Nešuta, rovněž mistr krejčovský, s první manželkou Františkou Eckeltovou z Ústí n.L. S Františkou měli děti: Terezie (25.2.1878), Julius Antonín (4.1.1880, zemřel jako dítě), Františka (6.1.1883, zemřela jako dítě), František (15.9.1884, brzy po narození zemřel), 17.12.1885 se narodilo mrtvé dítě, dále měli Josefu (27.2.1882) a Marii (29.3.1887). S druhou manželkou Marií Janeckou (někde je psána Anna Janecká) žili krátce v č. p. 57 u mlýna, poté postavili dům u vedlejší řeky č. p. 62. Měli děti Julia (28.2.1891, brzy zemřel), Žofii (15.5.1892), Antonína (29.3.1893, zemřel jako dítě), Julia (1.8.1894), Julii (10.2.1896), Eduarda (13.4.1898), Rudolfa (16.4.1900, brzy zemřel). Julius Nešuta ovdověl i podruhé, r. 1921 se v soupisu sčítání lidu pro č.p. 62 píše:
Nešuta Julius, ovdovělý, mistr krejčovský
Nešutová Julie, švadlena, dcera, svobodná, vede domácnost,
Nešuta Eduard, číšník bez práce, svobodný
Zavázal František, schovanec, ze Svárova, 29.1.1912, žák
Pravděpodobně na popud syna Eduarda byl dům přestavěn na hospodu, protože František Štědrý v r. 1928 dům označuje „hospoda, po válce vzniklá.“ Byl zde velký sál, kde se hrálo i divadlo, a naproti přes cestu byl kuželník. V koštické kronice je dům uveden jako útočiště dělnické mládeže.
Hospodu po válce převzala do nájmu paní Květa Svatošová. V r. 1952 je natrvalo uzavřen hostinec pana Zajíčka a hospoda U Svatošů se stala útočištěm divadelníků. A zde je na místě zmínit se o osudu koštických ochotníků, spojených s tímto domem a jeho obyvateli.
Koštičtí ochotníci provozovali divadlo již před 1. světovou válkou, kdy byla vůdčí osobností ochotníků paní pošmistrová Kmochová. I v meziválečném období amatérské divadlo kvetlo – bylo např. uvedeno melodrama Radúz a Mahulena, dokonce i ve volné přírodě v Želevicích. Divadlo se hrálo u Zajíčků, dělnická mládež hrála u Svatošů. Když je v 50. létech zavřena i hospoda U Svatošů, ochotníci se přesunuli do nového kulturního domu. Kroužek ochotníků byl v r. 1958 součástí Sokola a vedl ho pan Jaroslav Svatoš. V tom roce byla uvedena hra Babička je formát. Zkušebny byly v kulturním domě tam, kde je dnes kotelna. V r. 1958 přešli ochotníci pod Svaz mládeže. Hlavním aktérem divadelním činnosti byl stále pan Svatoš. Kulisy vyráběl čerstvě vyučený Václav Nešuta a krásně je vymaloval řídící Hofman. Kostýmy byly z půjčovny v Kolíně. Pan Svatoš zaslal míry herců a v Kolíně již vybrali velikosti kostýmů vhodné ke hře, která byla na programu. V r. 1959 byla uvedena představení Selská láska a Jedenácté přikázání, v r. 1960 Chudák manžel. V těchto letech ochotníci nastudovali i estrády, uvedené na silvestra.
Jako členové souboru jsou uvedeni v kronice Jaroslav Svatoš, Jiří Henc, Milena Holejšovská, Václav Nešuta, Vlasta Pavlátková, Zdeněk Novotný, paní Miltová, pan Sameš, Jaroslav Beránek, Ladislav Vopršal, nápověda paní Kubešová.
V r. 1962 nastal úpadek souboru, hodně členů odešlo na vojnu a na studia. Nově bylo ochotnické divadlo obnoveno až v současné době.
Dům č. p. 62 patří panu Jelínkovi, který ho velkoryse opravuje.
Autorem všech textů v sekci Historie koštických domů a výhradním držitelem autorských práv k nim je paní Irena Hellerová.