Archiv rubriky: Osobnosti obce

Karel Ort

Rod Ortů pochází z východních Čech. V roce 1882 koupil Jan Ort pro svého syna Josefa a jeho ženu Antonii od Josefa Johna mlýn v Košticích nad Ohří. Josef Ort se pustil do přestavby mlýna. Nahradil pohon  šesti vodními koly turbínami, instaloval parní stroj, na světové výstavě v Paříži nakoupil moderní mlecí stroje, provozoval elektrárnu i pekárnu, jež sloužily i potřebám obce Koštice. Finanční krizi, zaviněnou překotným investováním, řešil odjezdem za výdělkem do Ameriky. Po svém návratu přestavbu mlýna dokončil a ten se stal Prvním českým automatickým mlýnem.

Josef Ort byl podporovatelem mnoha spolků a kulturních organizací, v letech 1896-1902 byl i starostou obce Koštice. Byl významným nositelem pokroku – prosadil zřízení pošty v obci, byl hlavním akcionářem výstavby trati Libochovice – Louny, měl první telefonní spojení, zakládal hospodářské družstvo v Libochovicích atd…

Z manželství Josefa a Antonie se narodily dvě děti – syn Karel a dcera Marie. Karel Ort se narodil 1. února 1889 v Košticích. Vystudoval reálku v Lounech a v Praze a poté vstoupil na českou techniku v Praze, studium ale dokončil na vysoké škole v Karlsruhe. Od mládí se zajímal o technické a přírodní vědy a zvláště o nový obor, jiskrovou telegrafii a její využití.  Po ukončení studií pracoval ve firmě Kolben, v Lorenzových závodech v Berlíně; zde také studoval obory bezdrátová telegrafie a vysoké frekvence. Doma v Košticích trávil veškerý volný čas  studiem a pokusy, které prováděl s ing. Riegerem. Otec Josef mu na ostrově postavil laboratoř, jejíž součástí byl i 36 m vysoký stožár. V roce 1914 žádá ve Vídni povolení k provozování vysílací stanice, které bylo zamítnuto, neb v čase jednání došlo k sarajevskému atentátu. V roce 1915 odjíždí studovat do Švédska a odtud se vydává lodí na inspekční cestu na Island. Loď je však z důvodů války nucena přistát v New Yorku. Tak se Karel nechtěně dostává do Ameriky. S pomocí otcových přátel se uchytil u Western Electric, kde dosahuje vynikajících výsledků. V roce 1916 vstupují USA do 1.světové války, firma se stává součástí válečného výzkumu a Karel Ort je jako cizinec propuštěn, dále ale koná pokusy pro Research Corporation ve vlastním bytě. Předmětem jeho zájmu jsou především elektronové lampy. Pro nedostatek financí se nechává zaměstnat u Westinghouse Lamp, kde se zanedlouho stává produkčním inženýrem celé továrny. Později přechází do výzkumného týmu Itala Marconiho.

Po skončení války se Karel chystal k návratu domů. Ve spolupráci s otcem a přáteli se připravoval podnikat v oboru radiofonie. Otec Josef mu již zakoupil v Praze pozemky na výstavbu nového podniku (později Tesly Holešovice). Na podzim 1919  přijel krátce domů do Koštic, aby zjistil stav výstavby závodu, seznámil se s politickou i hospodářskou situací v nové Československé republice  a hlavně zajistil patentovou ochranu svých vynálezů. Po měsíci se vrátil do Ameriky dokončit své závazky u Marconiho, aby se do Koštic mohl vrátit s čistým štítem. Osud ale rozhodl jinak. Nadaný odborník podlehl epidemii španělské chřipky a zemřel v New Yorku 1. února 1920. Za pomoci amerických přátel bylo jeho tělo přepraveno do vlasti a v květnu 1920 pochováno do rodinné hrobky v Košticích.

Majetek, vybudovaný mlynářem Josefem Ortem, spravovala po jeho smrti v roce 1927 jeho žena Antonie. Dcera Marie, Karlova sestra, narozená 1887 v Košticích, se vdala do Starého Kolína za mlynáře Vojtěcha Loupala. Poslední rekonstrukci mlýna provedla v roce 1947 vnučka Josefa Orta Marie Loupalová (nar. 1912) se svým manželem Josefem M. Blížencem. Mlýn proto byl v roce 1948 znárodňován ve velmi dobrém stavu. Po roce 1989 byly zdevastované objekty vráceny restituentům a později prodány současnému majiteli, který obnovil vodní elektrárnu a postupně objekty rekonstruuje.

Václav Hejna

Václav Hejna pochází z rolnické rodiny z Vojnic. Narodil se 3. května 1913 a vystudoval lounské reálné gymnázium. Po studiích se dal na učitelskou dráhu, kterou začal v Chabařovicích, dále pokračoval již ženatý v Proboštově u Teplic. Byl aktivním členem v místním Sokole. Ve dnech mnichovské zrady roku 1938  při zabírání našeho pohraničí musel opustit Proboštov a se svou ženou a malou dcerkou se přestěhoval do Červeného Kostelce.

V zápětí nastaly ty nejhorší dny pro celý český národ. Spolu se svými kamarády, převážně Sokoly a učiteli, založili skupinu s krycím označením S-21-B. Začali spolupracovat s pražským vedením – s profesorem Vaňkem. Toto ústředí mělo spojení s Anglií a později se podílelo na přípravě atentátu na Heydricha. Sokolové z Červenokostelecka s učitelem Václavem Hejnou a ze Svatoňovicka s učitelem Josefem Schejbalem poskytli pomoc při tragických událostech, které po atentátu následovaly.

Jednalo se především o ukrytí parašutisty Jiřího Potůčka, posledního člena skupiny Silver A.

Jiří Potůček(krycí jméno Tolar) přišel na Bohdašín 18.6.1942. Byl ukryt na zdejší škole u učitele Satrana, odkud pravidelně vysílal zprávy do Anglie. Gestapo však vysílání zachytilo a tragické události na sebe nenechaly dlouho čekat. Potůček byl sice tajně přemístěn na Končiny do Burdychova statku, gestapo však zatklo učitele Satrana, který nevydržel výslech a nový úkryt prozradil. Pak už gestapo jelo najisto.

Potůčkovi se podařilo utéci, mladý hospodář Burdych byl ale zastřelen poblíž svého statku. Začalo zatýkání celé skupiny, jména už byla známá ze Satranova výslechu. Pro Václava Hejnu přišlo gestapo do školy, odkud byl odvezen na červenokosteleckou stanici k výslechu. S Červeným Kostelcem se rozloučil slovy: „Bůh mi pomáhej! Buď sbohem!“ Kruté výslechy, které všichni zatčení museli vytrpět, byly zakončeny večer 9. července 1942  v Pardubicích na Zámečku..

Jana Sedláková

Státní okresní archiv Pardubice

Václav Satran

Václav Satran se narodil v roce 1950 v Lounech, kde zároveň absolvoval školní docházku.
V roce 1968 odešel do Prahy, kde pracoval jako reklamní výtvarník až do roku 1969, kdy emigroval do Vídně.
Zde strávil čtyři roky, nejprve v imigračním táboře Traiskirchen a později si pronajal malý byt.
Během této doby vystřídal několik zaměstnání, mj. pracoval jako dělník v továrně na výrobu vagónů, až získal místo výtvarníka v obchodním domě Hermanski.
Stesk po domově jej však přiměl k návratu do Čech.

Předchozí emigrace mu ovšem trochu zkomplikovala možnosti výběru zaměstnání a právě v této době jej osud zavedl do Ústí nad Labem, kde nastoupil do oddělení propagace Vodohospodářských staveb. Zde pracoval až do roku 1988, kdy využil tzv. perestrojky a otevřel si vlastní soukromou galerii, kde působí dodnes. Cejch emigranta mu znemožnil členství v klubu Severočeských výtvarných umělců, což mu však nezabránilo v malování. Své obrazy pak prodával na Kampě a Karlově mostě. Ve své soukromé galerii prodává výhradně vlastní práce a v příštím roce oslaví jubilejní 20. výročí od jejího založení.

Věnuje se olejomalbě, grafice, ilustraci. Výtvarná tvorba je zaměřena především na témata staré Prahy a Českého středohoří, lze zde však najít i rozličné fantaskní výjevy a portréty známých umělců umně zakomponované např. do krajiny či jablka, které si však stále zachovávají poetičnost charakterizující veškerá jeho díla.
Vystavoval ve Vídni, Rostocku, Drážďanech, Lounech, Liberci, Děčíně, Gdaňsku, Brně na bienále a pravidelně v předvánočním období v Praze.
Obrazy jsou zastoupeny v soukromých sbírkách v České republice, Evropě, USA, Austrálii, Jihoafrické republice aj. a rovněž jsou reprodukovány na pohlednicích, kalendářích a PF. Od roku 2000 žije v naší obci, kde se kromě malířství věnuje také své další vášni, kterou je rybaření.