Rubrika: <span>Historické památky</span>

Historické památky obcí

Obec Koštice

Kostel sv. A. Paduánského

Kostel sv. A. Paduánského

Ortův Mlýn

Ortův Mlýn

Lípa svobody

Lípa svobody

Druhý kamenný kříž

Druhý kamenný kříž

Památník padlým legionářům

Památník padlým legionářům

Lávka svobody

Lávka svobody

Socha sv. Jana Nepomuckého

Socha sv. Jana Nepomuckého

Socha Život – Letnice

Socha Život – Letnice

Zvonička u přívozu

Zvonička u přívozu

Kaplička u přívozu

Kaplička u přívozu

Naučná stezka Koštice- Křesín

Naučná stezka Koštice- Křesín

Sloup se sochou sv. Vavřince

Sloup se sochou sv. Vavřince

Obec Vojničky

Socha sv. Václava ve Vojničkách

Socha sv. Václava

Boží muka ve Vojničkách

Boží muka

Zvonička ve Vojničkách

Zvonička

Obec Želevice

Kaple sv. Václava v Želevicích

Kaple sv. Václava

Křížek u Želevic

Křížek u Želevic

Obec Vojnice

Kaple sv. Anděla Strážce ve Vojnicích

Kaple sv. Anděla Strážce

Kaple sv. Anděla Strážce ve Vojnicích

… zpět

Kaple sv. Anděla strážce byla postavena před rokem 1906. Kaple je drobnější sakrální stavbou. V 2. polovině 20. století, kdy nesloužila původnímu účelu (byla využívána i pro potřeby JZD), kaple postupně velmi zchátrala. Roku 2011 byla kaplička opravena díky nadšení obyvatel z Vojnic a Koštic za podpory Obce Koštice a finanční spoluúčasti MMR ČR.

Socha sv. Václava ve Vojničkách

… zpět

Sochařské dílo z roku 1746 tvoří zdobný sokl a stojící postava sv. Václava. Přední stranu soklu zdobí erbovní reliéf. Postava muže v kontrapostu je oděna ve zbroji. V levé ruce drží korouhev a druhou rukou přidržuje štít. U nohou má andílky. K rekonstrukci sochy došlo v roce 2009 za finanční spoluúčasti MMR ČR.

Kostel sv. Antonína Paduánského

… zpět

Kostel sv Antonína Paduánského v Košticích

Římskokatolický farní kostel svatého Antonína Paduánského v Košticích je pozdně barokní sakrální stavba (z 2. pol. 18. stol) stojící uprostřed návsi. Jedná se o kostel z roku 1752. Byl postaven nákladem lobkovické vrchnosti, jak dokládá reliéfní erb v západním štítu. Po roce 1945 zchátral. Ve 2. dekádě 21. století probíhá rekonstrukce objektu.

„Koštice neměly kostela ani fary v dobách nejstarších. Náležely k děkanství libochovickému, protože Křesín, kde se Koštičtí pochovávali od dob nepamětných, ztratil svého faráře. Poslední byl Václav Slanina budyňský v roce 1630 a po jeho smrti kostel křesínský osiřel, spravován jsa duchovními libochovickými. Koštice toužily míti ve své obci shromaždiště k společné modlitbě, a ta cesta do Libochovic dosti dlouhá a do Křesína, kde se služby boží konaly každou třetí neděli, v čas, kdy Ohře vystoupila z břehů, dosti obtížná se stala. Usnesli se tedy koštičtí vystavěti si kapli. Zvláště se přičinil o to krčmář koštický z č. 1 a tehdejší rychtář Antonín Hittig se svou manželkou Terezií. Dne 10.června 1750 položen jest základní kámen ke kapli koštické uprostřed obce od Josefa Jana Nepomuckého Galaše, děkana libochovického, u přítomnosti kaplanů Jana Josefa Podhorského, Jana Kruby a Františka Baudysa. Kaple posvěcena jest 13. června 1751 ke cti sv. Antonína od děkana a kanovníka Galaše libochovického, kaplanů Václava Olivy a Františka Baudyse. České kázání měl František Baudys, německé Kajetán Fux, augustinián, převor kláštera, příbuzný krčmáře Antonína Hitiga. Kámen oltářní se sv. ostatky vzat jest ze zámku, kterýžto kámen světil biskup litoměřický, první Arnošt Šlejnic. Kaple ta dostala povolení roku 1751 19. října od konsistoře litoměřické k sloužení mše svaté na den sv. Antonína a ve dni všední, v neděli a ve svátek, jen když nastane povodeň nebo jiná překážka. Hned na to dovolení sloužil mši kaplan František Baudys. V roce 1752 žádali koštičtí knížete Ferdinanda Popela a matku jeho Vilemínu, hraběnku z Altheimu, aby měli kázání německé. Povoleno, aby se tak dělo v kostele křesínském, a sice půl hodiny české a půl hodiny německé kázání.
Roku 1776 27. září zřízen velký oltář v kapli koštické, libochovický sochař jej provedl za 60zl. A obraz maloval malíř Jan Štětina z Libochovic. Práci uhradil mlynář John s manželkou.
Roku 1785 dle rozhodnutí císaře Josefa II. zřízen jest lokalista v Košticích s podmínkou, aby kníže František Josef Maxmilián, tehdáž ještě pod poručenstvím knížete Augusta z Lobkovitz, dříve již obětovanou částku 2000 zlatých v jistinách a 100 zlatých v naturáliích, pivu a dříví, zřizovací listinou ujistil. Což když se stalo, dáno jest knížeti právo patronátní fary i kostela…Roku 1856 lokalie koštická byla povýšena na faru.“ (autor slavětínský farář František Štědrý „Koštice, Želevice, Vojnice v kraji libochovickém“ 1928)
Dle koštických pamětníků kostel sv. Antonína v Košticích již od 70. let 20. století nezadržitelně chátral, nebyl odvodněn a narušená statika byla zřejmá z čím dál více praskajících zdí a zvětšujících se mezer v prasklinách. Pouze střecha byla v té době kompletně opravena díky daru paní učitelky Kafkové. Církev, která tehdy neměla prostředky na jeho udržování, mohla jen přihlížet postupné zkáze. Nádherný interiér naštěstí zůstal (až na několik zlodějských nájezdů) neporušen, takže se věřící při bohoslužbách mohli kochat uměním předků. Na počátku 21. století zde pořádala Anna Skalská několik hojně navštěvovaných vánočních koncertů. Špatná situace vyvrcholila v roce 2008, kdy statik pro stále se zhoršující stav zakázal kostel dál používat. Obecní úřad kostel alespoň částečně odvodnil a průběžně se staral o opravy střechy.
Neutěšený stav dominanty obce Koštice nedával spát několika nadšencům, kterým vadil nejen stav kostela, ale i nemožnost ho používat ke kulturním akcím, např. výstavám, koncertům atd., pro něž by byl skutečně důstojnou kulisou.
Všechny tyto skutečnosti přiměly v srpnu roku 2010 ty občany Koštic a sdružených obcí, kterým nebyl osud kostela lhostejný, k založení přípravného výboru občanského sdružení, aby bylo možno soustředit snahu jedním směrem, a zároveň bylo možné požádat Ministerstvo kultury ČR a Ústecký kraj o grant na statické zajištění kostela. V září 2010 pak byla svolána zakládající schůze občanského sdružení Vožekovo. Na záchranu kostela byla též vyhlášena veřejná sbírka.
Díky obecnímu zastupitelstvu byl zpracován geologický průzkum, projektová stavební a statická dokumentace, bylo vydáno stavební povolení – to vše, aby bylo možno přiložit k žádostem o finanční podporu a granty všechny potřebné dokumenty. S litoměřickým biskupstvím byla uzavřena smlouva o zápůjčce kostela občanskému sdružení Vožekovo a vydána plná moc k veškerým opravám kostela a ke všem jednáním toho se týkajícím. Od roku 2013 je kostel bezúplatně převeden do vlastnictví Obce Koštice.

Kostel byl opravován v etapách:
1. etapa: zajištění statiky kostela sv. Antonína Paduánského – r. 2011
Bylo provedeno celkové zajištění základů kostela odbornou firmou pomocí ocelových vrutů – v říjnu 2011. Tím bylo umožněno otevřít kostel veřejnosti ke koncertům, výstavám, Noci kostelů atd. Hrazeno z prostředků Ústeckého kraje prostřednictvím Fondu na obnovu a záchranu památek, dále Obcí Koštice, ze zdrojů Vožekova sdružení a veřejné sbírky.
2. etapa: statické zajištění kostela – r. 2012
V říjnu 2012 byla dokončena 2. etapa opravy statiky kostela sv. Antonína v Košticích. Zdi byly odbornou firmou staženy a zajištěny kovovými táhly a vruty. Tím bylo umožněno nastálo otevřít kostel veřejnosti. Pravidelně se zde konají bohoslužby. Kostel je využíván k akcím sdružení i obce – Noc kostelů, pouť, Dušičky, koncerty, Vánoce atd.
Stavební práce byly spolufinancovány Ústeckým krajem (prostřednictvím Fondu na obnovu a záchranu památek) a Obcí Koštice. Organizační a provozní náklady, dohled nad akcí, spolupráci s dozorujícími a kontrolními orgány, celkovou zprávu a vyúčtování provedlo na svůj náklad Vožekovo sdružení.
3. etapa: úprava okolí kostela – r. 2013
Pan Formánek a pan Satran opravili nápis na památeční desce pod Lípou svobody, byla likvidována stará zeleň. Formou sponzorského daru (p. Kindl – majitel mlýna) byly bagrem vytrhány staré kmeny, zlikvidována stará zídka a přenesena zemina. Výstavba nové části zídky byla provedena odbornou firmou pomocí starých postupů, typických pro dobu vzniku zídky. Slavnostní předání bylo 22. 5. 2013 při Noci kostelů – účinkovali skupina středověkých nástrojů Karmína a koštické děti. Bylo vysazeno 6 okrasných jabloní, opraveno 31 m2 zdi okolo kostela (část musela být z historických důvodů zachována)
Uhrazeno z dotace T-Mobile prostřednictvím Nadace VIA a z vlastních zdrojů Vožekova sdružení.
4. etapa: oprava vnější omítky a štítů – r. 2017
Komplexní oprava omítky a štítů byla provedena r. 2017. Uhrazeno z prostředků Obce Koštice.

autor článku: Irena Hellerová, Koštice

 

Kostel před opravou 

Ortův Mlýn

… zpět

První automatický mlýn v Čechách, dnes vodní elektrárna.

Ve starých kronikách nalezneme zprávy o mlýně v Košticích, nevíme však, stál-li na stejném místě jako dnešní. Tak např.13.4.1436 Jan Nenáhlo z Koštic svědčil, že mlynáři, bratři Martin a Duchek jsou bratři dílní dědictví svého otce Klementamlynáře v Košticíchsedícího na mlýně více než dvacet let.

A dále 6.3.1551 zapsal doktor Bernart Koštický z Koštic ve dluhu 100 kop gr. Anně z Hungerkostu, manželce Jeronýma Hrobčického z Hrobčic, Lidmile, dceři téhož Jeronýma a své sestře Kateřině, manželce Jana Mikše z Hrobčic , že zaplatiti mají po smrti jeho a prve nic, pokud by bez nich býti nechtěli. Pakliže nezaplatí, tehdy oni s jedním komorníkem pražským budou se moci uvázati v dědiny jeho (Bernarta) v polovici vsi Koštic, dvorů kmetcích s  platem, v  polovici mlýna koštického a ve všeho v  té polovici příslušející s  dědinami, lukami, Vohře řekou, potoky, to vše, což tu má ………

Další písemná zmínka o koštickém mlýnu již u ostrova na řece Ohři (tedy dnešním místě) je z r.1574, kdy byl provozovatelem mlýna do roku 1584 koštický mlynář Svatuš Pakosta, poddaný Fridricha z Lobkowitz a na Peruci. Na počátku 16.století stál větší mlýn 1.000 – 1.200 kop grošů míšenských.

V 16.století existovalo více kategorií mlynářů, ten koštický byl v  té době pravděpodobně náchlební – tzn. najatý za plat nebo nájemní – v nájmu za předem smluvenou částku ročního příjmu

Historie

Manželé Jan a Anna Ortových kupují mlýn i přilehlý dům od Josefa Johna za 30000 zlatých.  Ti předtím prodali svůj mlýn v Matrovicích u Mladé Boleslavi Albrechtu Kounicovi a zakoupili mlýn koštický. Měli čtyři děti: Josefa Karla, budoucího majitele mlýna, Annu, Boženu a Jaroslava. Ortovi mlýn r. 1886 předali synovi Josefu Ortovi  s manželkou Antonií roz. Kopšovou, mlynářskou dcerou z Horek u Mladé Boleslavi. Josef později vedl spor o věno s jejím otcem.

Mlynář Josef Karel Ort byl podnikavý člověk Pustil se do přestavby mlýna. Finanční krizi, zaviněnou překotným investováním, řešil odjezdem za výdělkem do Ameriky. Nebyl schopen splácet půjčky, jeho tchán mu odmítl pomoci a Josef před věřiteli doslova utekl. Původně pomýšlel v Americe zůstat a povolat tam i svoji rodinu. Jeho manželka však nakonec dlužné peníze dala dohromady, dluhy vyrovnala a Ort se vrátil do koštického mlýna. Po návratu modernizaci mlýna dokončil a ten se stal prvním českým automatickým mlýnem. Nahradil pohon  šesti vodními koly turbínami, instaloval parní stroj, na světové výstavě v Paříži nakoupil moderní mlecí stroje, provozoval elektrárnu i pekárnu, které sloužily i potřebám obce Koštice. Od r.1902 mlýn poháněla jedna Francisova turbína, od r.1915 turbíny dvě.  Koštická elektrocentrála poháněla nejen mlýn, ale zřídilo se i pouliční osvětlení v celých Košticích, mlýn dodával také elektřinu do domácností. Výpadky turbín později zajišťoval parní stroj.

V roce 1919 koštický mlýn vyhořel.

Po smrti mlynáře Josefa Orta 8. 4. 1927  majetek spravovala jeho žena Antonie. Poslední rekonstrukci koštického mlýna provedla v roce 1947 vnučka Josefa Orta Marie Loupalová nar. 1912  se svým manželem Josefem M. Blížencem.

Mlýn byl v roce 1948 znárodněn, majitelé i s dvěma dětmi vyhnáni. Majetek v Košticích převzaly nejprve Severočeské mlýny n.p., pak JZD Koštice, které mlýn změnilo ve sklady. Po roce 1989 byly zdevastované objekty vráceny restituentům, kteří je prodali současnému majiteli, ten s rodinou obnovil vodní elektrárnu a postupně objekty rekonstruuje.

Ortův mlýn - vodní elektrárna Jez na Ohři Ortův mlýn - vodní elektrárna Jez na Ohři