ZŠ a MŠ Koštice

Oficiální stránky ZŠ a MŠ naleznete zde: https://zsms-kostice.webnode.cz

Historie koštické školy

280 let školního vyučování v Košticích

V roce 2015 oslavily Koštice 280. výročí školního vyučování. Současné moderní výuce v krásně opravené škole předcházela nelehká období. Začínalo se v takzvané škole pokoutní, po více než padesáti letech vrchnost postavila školní budovu, kde se vyučuje dosud. Zásluhou faráře Schořálka česká vyučovací řeč nahradila v polovině 19. století řeč německou. Někteří vynikající kantoři nejenom učili mládež všemu potřebnému, ale vedli i kroniky, učili žactvo hudbě, dělali pořádek v účetnictví školy a v neposlední řadě museli pro dobro školy v každé době vycházet diplomaticky s vrchností. Několikrát byla existence školy ohrožena, naposledy v 90. létech 20. století. Prozíravostí vedení obce škola uhájila svou existenci. Vraťme se tedy na samý počátek.

Pokoutní škola

Pod bývalou tvrzí, později velkostatkem, bývala řada domů maličkých až nepředstavitelně, asi jako v Zlaté uličce, jakési „ podzámčí“. Jsou to dnešní čísla popisná 24 až 31, původně tam bylo domů osm, dnes jsou parcely sloučené a domy přestavěné. Dlouho byly majetkem vrchnosti, která v nich krátkodobě povolovala bydlení, případně tam bydleli zaměstnanci velkostatku, často i podruzi. Podle matrik a pozemkových knih byly tyto domky někdy dlouho pusté, dokonce zřícené, sloužily jako obecní skladiště (tzv. poustky). Nesídlili zde rolníci, ale většinou řemeslníci nebo lidé zajišťující služby: kantor, pekař, kupec, ponocný, řezník, krčmář, písař, klempíř a také několik válečných vysloužilců. V těchto domech byly též první koštické tzv. pokoutní školy.

Tady se trochu pozastavíme, protože zde bydlící rodina Šubrtů je úzce spjata s historií školy v Košticích.

První učitel  J. Š. Šubrt

V letech 1735-1751 působil v Košticích první kantor (učitel) Jan Štěpán Šubrt, povolání krejčí. Učil v pokoutní škole v čp. 28. Dům čp. 28 kupuje jako poustku r. 1738 jeho syn Ondřej Šubrt s manželkou Marií, asi aby otci umožnil pokračování výuky. Název pokoutní neznamená, že by to byla škola méněcenná, ale že žáci docházeli k učiteli domů a učili se po koutech. Žáci byli i staršího věku, vše bylo na principu dobrovolnosti. Jeho syn Bernard, povoláním punčochář, bydlel v čp. 25 a byl druhým učitelem v Košticích, a to v letech 1751-1781, možná až do r. 1793, kdy byl 8. 4. 1793 vyměřen půdorys školy (budova dodnes stojí a vyučuje se v ní). Bernard vyučoval v čp. 30. Tuto poustku zakoupil krčmář z čp. 1, rychtář Antonín Hittig. Upravil ji k obývání a poskytl k vyučování. Antonín Hittig byl osobou velmi pokrokovou a osvícenou, s manželkou Terezií nechal postavit sochu sv. Jana Nepomuckého, přičinil se o výstavbu kostela sv. Antonína a zasloužil se, jak vidno, i o koštické školství. Po Hittigově smrti ovšem Bernard učil ve svém bydlišti v čp. 25. Školním vyučováním od r. 1735 se asi může chlubit málokterá vesnice v Čechách!

Nová škola

Období vlády Marie Terezie a Josefa II. představuje důležitou kapitolu ve vývoji českého školství. Uzavírá se epocha, kdy škola byla soukromou doménou církve, vrchnosti a měst, a prosazuje se nové pojetí, kde se školství stává součástí organizace a moci státu. Výrazným mezníkem je rok 1775, kdy vstoupil v platnost všeobecný školský řád, zavádějící povinnou školní docházku pro všechny děti ve věku 6 až 12 let.

Školský zákon nelze přeceňovat, české školství nebylo totiž ani v předchozí době slabé a zaostalé, jak se mnohdy soudí. Už v 17. a v průběhu 18. století vznikalo dost škol ve městech i vsích a jejich počet stále rostl. Úroveň školy závisela na vzdělání a schopnosti učitelů a farářů, zájmu či nezájmu vrchnosti. V roce 1775 se počet všech škol v českých krajích pohyboval kolem 1500.

Tietze nebo Týce?

V r. 1787 byla zřízena lokalie (= pobočka kostela v Libochovicích) Rudolfa Varmosera, za druhého exposity Karla Fojta se přikročilo r. 1790 ke zřízení školy farní. Ke Košticím byly přifařeny a přiškoleny Velké Vunice (Vojnice) a Želovice (Želevice).

Dne 8. 4. 1793 byl vyměřen půdorys školy a byla podána žádost o řádného učitele na knížecí kancelář v Libčevsi. Škola měla stát na návsi místo sochy sv. Jana Nepomuckého, která byla přemístěna na dolní náves vedle studánky. Dne 9. dubna se začalo s kopáním základů. Materiál platil patron školy August z Lobkovic a přiškolené obce se musely zavázat, že vykonají pomocné práce. Ostatní vrchnosti, Dietrichsteinové a arcibiskupství, se zavázaly, ač velmi nerady a se značným zpěčováním, do rozpočtu přiložit peníze. Stavba probíhala bez překážek, pouze obyvatelé Želevic museli být k práci přinuceni.

V době výstavby nové školy byl již Bernard Šubrt stár a neměl ani kantorské zkoušky (zemřel v r. 1798), jeho syn Josef sice zkoušky složil, ale byl mladý a neznalý hudby, proto byl povolán jiný učitel znalý německého jazyka, Florián Tietze.

I když smyslem školských reforem byla unifikace všech zemí habsburské monarchie a zvýhodnění němčiny, nebylo v nižších školách možné vyučovat německy, protože děti v českých krajích německy nerozuměly, předpisy tedy doporučovaly výuku v mateřském jazyce. Koštice v tom byly výjimkou, neboť vlivem osídlenců z Rychnova byly tehdy takřka stoprocentně německy mluvící vsí.

Za prvního řádného učitele Floriana Tietze se v koštické škole vyučovalo německy od r. 1793 do 1. 11. 1828. Za jeho syna a nástupce Václava Tietze se až do jeho smrti v r. 1850 (zemřel na choleru s celou rodinou) učilo v obou řečech, což se vysvětluje tím, že tlak doby josefinské pominul a Němci rychnovští, kteří osadili Koštice, se přirozenou cestou (svatby atd.) a vlivem českého okolí počešťovali. Za faráře Josefa Schořálka je počeštění dokonalé. (Josef Schořálek sloužil v Košticích od 23. 5. 1825 do r. 1846). V roce 1850 už se učitel podepisuje česky, Týce.

Kantor a dohazovač

Vesničtí kantoři věnovali svému povolání mnohem více, než po nich přepisy a vrchnost požadovaly. Přitom nesmíme zapomínat, že učitelské povolání nebylo nikterak výnosné, spíš naopak. Po školské reformě došlo v této oblasti k určitému zlepšení, průměrný učitelský plat činil v té době 130 – 140 zlatých. Musíme počítat s tím, že učitelé měli ještě vedlejší příjmy, hlavně za provozování hudby. V Košticích měli jako vedlejší příjem povolání krejčího a punčocháře, též se zabývali dohazováním sňatků, v matrikách jsou zaznamenáni jako starosvati. České školství poskytlo základní vzdělání velkému počtu mládeže a vytvořilo předpoklady pro celkový růst úrovně národa.

V důsledku zavedení školské reformy získává základní vzdělání včetně psaní široký okruh mládeže. Dbalo se, aby se vyučovalo jednotnému písmu podle vídeňské normální školy, zejména tzv. kurentu, který se stal základním modelem písma nejen pro školy, ale i úřední písemnosti. Toto písmo platilo až do r. 1848, pro dnešní badatele je období psaní kurentem velmi obtížné. Pak už se psalo latinkou, na kterou jsme zvyklí i my.

Mlynář mecenášem školy

Stoprocentně české období školy zahájil r. 1850 učitel Josef Vobořil, následoval Antonín Schweizer, který zavedl pořádek ve školních spisech. V letech 1873-1875 tu působil učitel Václav Löschner. Zemřel na tuberkulózu i s celou rodinou r. 1875. Pochován je v Křesíně, v Košticích má náhrobek, který mu dali postavit jeho žáci.

Roku 1879 se za působení Josefa Slánského stala škola školou dvojtřídní. V r. 1889 školu navštěvovalo 145 žáků. V roce 1890 bylo zavedeno polodenní vyučování, pro chudé děti se začaly konat vánoční sbírky a byly zakoupeny oděvy a školní pomůcky. V r. 1894 byl dozorcem školy zvolen mlynář Josef Ort, byl též významným mecenášem, hospodaření školy se v té době pronikavě zlepšilo.

V r. 1908 se škola přeměnila na trojtřídku. Začátkem 20. století tu působilo několik podučitelů, protože bylo velmi mnoho žáků – nejvíce v roce 1903, celkem 182. Zahájením vyučování ve Vojnicích v roce 1910 klesl počet o 40 žáků.

Mateřská škola byla zřízena roku 1939. Od r. 1942 byla ve škole poradna pro matky a kojence. Za války zde probíhaly kurzy němčiny pro železniční zaměstnance, po válce ve škole působila též tzv. zimní zemědělská škola.

Poválečné školství

V r. 1945 bylo v Košticích ubytováno několik transportů německých uprchlíků (tzv. národní hosté) ze Slezska, celkem 920 lidí, z toho 240 ve škole. Po jejich odchodu byla škola zcela zdevastovaná. Dne 4. dubna 1945 bylo ve škole zahájeno vyučování, několikrát ale bylo přerušeno leteckým poplachem, děti musely do krytu. Nejbližší bomby spadly u Vojnic.

17. května 1945 byli všichni žáci 6., 7. a 8. třídy, kterým bylo ve válce znemožněno jít na měšťanku, převedeni do Libochovic do měšťanské školy. Obecná škola byla opět změněna na dvojtřídní.

1. 9. 1949 byla schválena jednotná škola s jednotnými učebnicemi. Od 1. 2. 1950 byla mateřská škola přestěhována na faru. Od školního roku 1953/1954 zůstali ve škole jen žáci do 4. třídy. V r. 1960, kdy byly zrušeny jednotřídky ve Vojnicích a Vojničkách, děti z těchto obcí začaly opět chodit do školy do Koštic. V r. 1975 byla otevřena nová školka v obci, r. 1980 byla otevřena ve škole nová družina a jídelna. Po revoluci se školka opět vrátila do budovy školy.

Je třeba poděkovat všem učitelům, kteří zde vychovávali děti nejen z Koštic, Vojnic, Vojniček a Želevic, ale i Volenic. Nejdelší dobu na škole působili řídící učitel Václav Hofman, učitelka, jeho manželka Věra Hofmanová, a učitelka a později ředitelka Mgr. Alena Novotná.

autor článku: Irena Hellerová, Koštice

 

Kontakt

  • ZŠ a MŠ Koštice