Historie koštického domu č.p. 3 a 4
Hejtmanská chalupa
Dům čp. 4 byl společně s nynějším domem čp. 88 původně půllán. Dle dostupných údajů v katastru to byla hejtmanská chalupa, pravděpodobně v době sepisování Berní ruly r. 1654 opuštěná po třicetileté válce. Hejtmani a správci v ní bydleli od r. 1597. První byl ouředník Vondra, správce a vrchní dozorce statku koštického. Nevíme však, kde bydleli poslední hejtmani před předáním úřadu do Libčevsi: V matrikách čteme, že dne 7.10.1685 byl kmotrem při křtu Anny Terezie, dcery zahradníka koštického Pavla a jeho ženy Heleny vznešený pán Jan Jiří Franc, hejtman koštický v letech 1681-1685. 10.4.1686 se tomuto hejtmanovi s manželkou Annou narodila dcera Marie Kateřina. V letech 1686-1693 byl hejtmanem Albrecht Chládek. 28.5.1698 byl kmorem při křtu Jana Františka, syna komorníka Adama Vágnera a jeho ženy Maří Magdaleny vznešený pán Kryštof František Matheus Čimer, hejtman koštický. Ovšem v té době byla údajně již správa Koštic v Libčevsi.
Prvním známým majitelem domu čp. 4 byl r.1663 Mates Hayde (či Hejda), r.1669 rychtář Koštic. S první manželkou Annou měl dcery Annu (20.1.1670) a Barboru (12.6.1673), jeho syn Mates s manželkou Kateřinou měl dceru Magdalenu (24.8.1700). Dále měli Mates s Kateřinou syna Jiřího. Ten měl s manželkou Dorotou dceru Annu Marii (14.8.1749). V letech 1663-1675 byl Mates st. rovněž koštickým krčmářem v čp. 1. Dalším majitelem je r. 1681 Jiří Slatínský (z rodu Slatínských z čp. 38) s manželkou Marií. Měli děti Evu (11.10.1685), 3.4.1687 se narodila dvojčata Ondřej (zemřel 25.5.1687) a druhé neznámého jména (narodilo se asi mrtvé). Jakub Linhart koupil dům v r. 1691 s manželkou Barborou Fohri, se kterou měl děti Kateřinu (20.9.1699), Václava (7.2.1702) a Dorotu (11.2.1706). R. 1708 statek kupuje Tobiáš Trester z čp. 40 s manželkou Marií, měli děti Evu (14.1.1695) a Daniela (9.1.1697). Od roku 1710 byl majitelem Jan Hayde či Hejda s manželkou Rosinou. Měli syny Václava (29.6.1699) a Jiřího Bernarda (5.4.1703). Jiří s manželkou Marií měl dceru Annu Rozálii (18.5.1749). V tehdejších dobách často najdeme v listinách různé přepisy jmen z češtiny do němčiny, a to dokonce v rodných listech. Pan farář zapisoval tak, jak uznal za vhodné. Roku 1713 byl čtvrtlán odprodán (nevíme komu) a od roku 1729 se táhne společná historie domů čp. 3 a čp. 4 .
A nyní něco o začátcích domu čp. 3 :
Do r. 1615 byl dům majetkem sirotků po Blažejovi Kociánovi. V r. 1620 Pavel Kessler prodal za 65 kop Janu Tandlerovi (Denlerovi), po roce 1651 je majitelkou vdova Kateřina Denlerová. V době sepisování Berní ruly r. 1654 je statek opuštěný. Až v roce 1666 ho kupuje Václav Linhart (Leonard). 27.5.1663 měl svatbu s Dorotou Purgartovou z Vojnic. Měl s ní děti Jiřího (3.1.1672), Matěje (11.2.1670) a Václava, s druhou manželkou Annou měl dceru Annu (14.4.1677). Jeho syn Václav s manželkou Magdalenou se stal majitelem r. 1691 za 60 kop. Měli děti Ondřeje (30.11.1684), Jiřího (6.1.1686), Martina (1.10.1688), Václava (1691), Václava Petra (18.1.1693), Alžbětu (1.10.1690) a Marii (8.8.1694). R. 1698 dům koupil Jan Tomáš Heller za 100 kop. Oženil se 29.2.1694 s Ludmilou Vajglovou, měli děti Magdalenu (15.1.1697), Annu (20.9.1699) a Tomáše. Dům zdědil r. 1713 syn Tomáš Heller. Prodal ho r. 1725 Kryštofu Vágnerovi (11.12.1701) s manželkou Kateřinou za 110 kop. Ti měli dceru Kateřinu, které se 9.8.1742 narodila nemanželská dcera Anna Marie. V r. 1734 za 100 kop koupil dům čp. 3 Mates Čornaj či Matěj Černý (nejprve vlastník domu čp. 4), který se r. 1733 oženil s manželkou Evou a měli spolu syna Františka (29.2.1734) a dceru Annu Marii (28.2.1737). Matesův bratr Jiří měl s manželkou Dorotou dceru Annu Marii (14.8.1749). S druhou ženou Salomenou měl Mates Jana Jiřího (28.4.1747), Annu Kateřinu (13.10.1749). 11.11.1749 byl Antonín Vágner (1722) oddán s první ženou Annou Fohri (pravděpodobně spravovali statek čp. 3, protože majitel měl již statek čp. 4). Antonín a Anna Vágnerovi měli děti: Václava, Kateřinu Alžbětu (27.7.1766 se jí narodil nemanželský syn Antonín), Antonína, Františka (1751), Annu Marii. Václav s manželkou Annou měli syna Václava (22.9.1770). R. 1757 přistoupil k domu Antonín Vagner s pozdější, zřejmě druhou manželkou Annou Marií, dcerou Matěje Černého (zakoupeno za 170 kop). Měli syna Jakuba, Josefa (1776-24.3.1782), Antonína (7.4.1773-29.7.1775), Václava (1772-26.8.1782), dceru Kateřinu (1770-15.7.1775). S první manželkou Evou měli syna Františka (29.2.1734) a dceru Annu Marii (28.2.1736). Nejstarší dcera z prvního manželství Marie Anna měla nemanželského syna Josefa (1775-13.4.1784). 19.11.1776 se vdala za Josefa Kaldu. Antonín Vagner přikoupil od tchána Černého dům čp. 4.
Od roku 1766 statek čp. 4 spravoval Josef Šindler s manželkou Evou do plnoletosti Jakuba Vagnera. Josef a Eva měli děti: Josef (6.1.1773), Bernard (16.2.1774-2.3.1774), Antonín (21.8.1775-9.2.1779), František (5.4.1778), Terezie (16.4.1781), Barbora (20.7.1783-29.10.1783). R. 1775 přebírá závazek jeho bratr Bernard Šindler s manželkou Alžbětou, dcerou Antonína Klementa, do plnoletosti Jakuba Vagnera. 2.3.1774 zemřel brzy po narození jejich syn Josef, 10.2.1776 se jim narodila dcera Marie Anna. Od r. 1797 syn Josef Schindler spravuje statek čp. 40. Letech 1789-1791 je Josef Šindler koštickým konšelem. V čp. 4 dne 22.2.1773 umírá ve věku 94 let Josef Šindler (1679), dědeček Josefa a Bernarda Šindlerových.
31.8.1782 se v čp. 4 berou dvojí příbuzní : Kateřina Vágnerová s Josefem Richtrem a František Vágner (1751-18.1.1828) s Barborou Richtrovou. Kateřina s Františkem byli děti Antonína Vagnera a Anny Fohri. František s Barborou měli dcery Barboru (10.10.1783-29.10.1783), Rozálii, nar. r. 1797, a Kateřinu. 7.2.1799 je zapsáno v matrice, že zemřela v čp. 4 ve věku 74 let výminkářka Marie Magdalena Richtrová, vdova po Matesu Richtrovi. To by znamenalo, že se narodila r. 1725. Marie Magdalena a Mates Richtrovi byli asi rodiče Josefa Richtra a Barbory Richtrové. Sestra Josefa a Barbory Rozálie Richtrová zemřela 16.6.1796 v čp. 4 svobodná ve věku 49 let.
R.1786 čp. 4 přebírá Jakub Vagner za 220 zlatých a 40 krejcarů. Měl s manželkou Rozálií Richtrovou dcery Annu Marii (31.7.1786-6.8.1786), Barboru (6.8.1791), která se vdala 4.2.1833 za Josefa Zienerta, Jakuba nar. r. 1792, dále syna Antonína, nar. r. 1794, pozdějšího majitele čp. 4.
Čp. 3 r. 1792 přebírá jeho nevlastní bratr František Vágner s druhou manželkou Rozálií Richterovou, dcerou Filipa Richtra z čp. 45, vdovou po Jakubovi Vágenrovi. Měli dcery Rozálii a Kateřinu(1804-12.4.1831),
V této době se statky opět rozdělují. Čp. 3 kupuje r. 1811 Petr Viktoryn s manželkou Rozálií (12.2.1797), dcerou Františka Vágnera (zemřel 22.3.1812) z druhého manželství. Jeho první ženou byla Kateřina Vágnerová, dcera Františka Vágnera a Barbory Richtrové, tj. z prvního manželství. Petr Viktoryn (28.6.1793) byl vysloužilý voják, syn Jana a Kateřiny Viktorynových ze Želevic čp. 13. S Rozálií měli dvojčata Františka a Paulínu (1.4.1829) a dceru Rozálii (4.9.1831). Petr Viktoryn umírá poměrně mladý a jeho žena Rozálie, znovu provdaná 9.2.1848 za Antonína Grunta (35 let, syn Václava Grunda a Magdaleny Chmelařové), se stává v r. 1853 majitelkou statku. Věkový rozdíl nevěsty a ženicha (51 a 35 let) musel být i tehdy skutečně nezvyklý. Syn (pochybuji, že Rozáliin vlastní) Antonín Grunt statek kupuje s manželkou Barborou v r. 1874 za 219 zl a 35 kr. Od r. 1891 je majitelem čp. 3 Ferdinand Grunt (28.11.1872) s manželkou Emílií Karfíkovou (20. 9. 1874) z čp. 40. Při sčítání lidu v r.1921 je ještě uvedena jejich dcera Emilie (13.1.1906). Už jsou však uvedeni jako Grundovi.
Dům čp. 4 přebírá po otci r. 1823 Antonín Vágner za 600 zlatých. 4.7.1826 žení s Kateřinou Karfíkovou z čp. 40. Jejich syn Antonín Vágner 26.1.1832 umírá jako roční, 6.11.1834 zemřel právě narozený Jan. Jejich další děti byly: František Engelbert, nar. r. 1827 (pozdější dědic statku), Antonín, nar. r. 1832, Josef, nar. r. 1834.
Antonín brzy poté patrně ovdověl, neboť se žení znovu r. 1836 s Marií Podanou z Horek. Měli děti: Barbora (nar. po r.1836) a Marie Klára (provdala se 14.2.1865 za Josefa Laubeho, zámečníka z Libochovic). Dceři Barboře se 2.2.1870 narodila nemanželská dcera Anna Maria, později se Barbora provdala za převozníka Matěje Povu z čp. 17 a r. 1874 se jim narodila dcera Marie. V 90. létech 19. století zde žil nádeník Josef Kalach s manželkou Terezií Povovou, oba z Vojnic.
Dále se budeme věnovat už jen domu čp. 4, který r. 1867 převzal po otci František Vágner s manželkou Josefou Hauptvogel z Libčevsi. Měli syna Antonína (30.8.1857) a Josefa Martina Vágnera (10.11.1859), který měl nemanželské dítě s Karolinou Hellerovou (12.4.1866), dcerou Josefa Hellera, představeného a kostelníka z čp. 38. Toto dítě (Josef Heller, nar. 11. 4. 1887 v čp. 38) přiznal Josef Vágner v matrice jako vlastní, takže později nese jeho jméno. (Josef, později Vágner, vystoupil r. 1915 z církve, rodný list byl téhož roku zaslán na vídeňský magistrát. Byla válka, takže buď rukoval nebo se ženil.) František a Josefa Vágnerovi museli mít ještě dceru Terezii, která se ve Mšeně stala matkou Františka Hence, viz níže. V r. 1887 Josef Vagner přebírá statek a 7.1.1888 se s Karolinou Hellerovou žení (čekal pravděpodobně, až bude majitelem statku a bude si moci Karolinu vzít). 19.4.1898 se jim narodila ještě dcera Anna Marie. Později žili v Kralupech.
V roce 1910 jsou v Třebívlicích oddáni Václav a Marie Hellerovi a stávají se majiteli nemovitosti čp. 4. V roce 1913 je statek rozdělen, Hellerovi jsou nadále majiteli horního traktu statku, nyní čp. 88. Majiteli čp. 4 se stávají Ferdinand a Františka Heinovi, v roce 1918 statek vlastní Emilie Hefnerová.
V r. 1921 proběhlo sčítání lidu, které nám přináší o majitelích domu překvapující údaje:
Henc František ze Mšena, 22.2.1876, mistr pekař
Hencová Emilie, manželka, 24.2.1876, porodní asistentka
Josef Henc, syn, 1.3.1898, krejčovský pomocník, t.č. bez zaměstnání
František Henc, syn, 12.1.1901, obuvnický pomocník
Václav Henc, syn, 16.6.1904, holičský učeň u Antonína Koutníka
Marie a Anna Hencovy, dcery, školačky
Terezie Hencová, matka, nar. r. 1847, přesné datum nezná
Vágner Antonín, strýc, 30.8.1857, pomáhá v hospodářství
Alois Vošahlík, 2.9.1905, pekařský učeň
Roku 1926 objekt kupují manželé Karel a Anna Kubáčovi, bydlí zde s rodiči a s dcerami Evou (1919) a Marií (1923) a zřizují moderní pekárnu. Postupně kupují dům čp. 5 a čp. 7. V domě čp. 7 bydlí a je tu zřízena také v tzv. domečku modlitebna církve československé husitské. Šťastné soužití úspěšných manželů je narušeno narozením nemanželského syna Karla, kterého má Karel Kubáč se zaměstnankyní Veselou. Manželství Kubáčových je rozvedeno od stolu a lože, nikoli však rozloučeno (rozluka bylo trvalé odloučení manželů odpovídající dnešnímu rozvodu). Manželé spolu dále podnikají. Karel Kubáč byl jednatelem koštických hasičů a jednatelem obecní osvětové komise. Ve svých 37 letech dostává Karel zápal plic a umírá. Jeho manželka obdržela životní pojistku, za kterou zvelebila dům čp.7 a za pomoci svého starého otce Karla Svatoše vedla dál pekařství sama. Pan Karel Svatoš se dožil 90 let v plném zdraví, jednoho dne si lehl a už se nevzbudil.
V průběhu hospodářské krize ve třicátých letech je Anna nucena živnost i dům čp. 4 prodat rodině Holejšovských, kteří dále provozují pekařství až do znárodnění. Paní Alžběta Holejšovská byla skutečnou umělkyní v oboru krejčovském, vyhlášenou švadlenou, za kterou jezdily zákaznice zdaleka. Některé její modely byly vystaveny na svatební výstavě v Košticích v červnu 2013.
A jak pokračuje historie rodiny Kubáčových? Dcera Eva se r. 1937 vdává za sedláře Václava Hellera z domu čp. 88. Matka novomanželům věnuje po svatbě dům čp. 5, kde nadále Hellerovi bydlí a mají pět dětí (Václav – bydlel ve Vojničkách, zemřel 2016, Ivan – bydlel v Košticích, zemřel r.2014, Eva, dnes Bělochová – bydlí v Košticích v domě čp. 5, Miloš a Karel).
Dcera Marie se vdává r. 1944 za Josefa Hellera z domu čp. 38 (mají dvě děti – Josefa a Marii). Musí kvůli tomu přestoupit na katolickou víru, což se její matce vůbec nezamlouvá. Jelikož ve válečné době se nedala sehnat pořádná výbava, dostává Marie vše do začátku od pratety Františky Válkové, která u nich po smrti manžela žila.
V současné době vlastní dům čp. 4 starosta Koštic Jaroslav Vlasák s manželkou Annou Skalskou, dům čp. 88 rodina Ivana Hellera, dům čp. 3 Josef Krejčí.
Autorem všech textů v sekci Historie koštických domů a výhradním držitelem autorských práv k nim je paní Irena Hellerová.