Den: <span>16. 8. 2018</span>

Historie koštických domů

Kostelníci

Původně to byla usedlost, patrně s  výminkem (dnes čp. 47). Nejstarší známý majitel byl Jakub Slatínský, konšel v r. 1613, po něm Matěj Slatínský, rychtář v r.1650 a konšel v letech 1651-1652. Jeho syn či bratr Kašpar Slatínský r. 1651 prodal čtvrtlán Tomáši Stehlíkovi. R. 1654 koupil chalupu Michal Straibl s manželkou Annou Richterovou za 30 kop. Roku 1693 dům převzal Klement Straibl s manželkou Evou Richterovou, chalupa v té době vyhořela a koupil ji Daniel Vagner z Rychnova s manželkou Rosinou za 60 kop. Měli dceru Františku (15.1.1702).

Roku 1708 se domu ujal Jiří Heller, syn z prvního manželství Jana Tomáše Hellera z čp. 3, za 60 kop. 29.2.1694 se Jan Tomáš oženil podruhé s Ludmilou Vajglovou a měl s ní dcery Maří Magdalenu (15.1.1697) a Annu (20.9.1699) a syny Tomáše, Jana Josefa a Jana Jiřího. Jan Josef se oženil 7.6.1738 s Rosinou, dcerou jakéhosi Ondřeje. Jiří Heller měl děti Tomáše, Františka Ignáce, Jiřího. Mladší syn Jiřího Hellera Tomáš (1714-16.12.1774) zemřel v čp. 38, měl manželku Rosinu (1707-8.6.1785). Starší syn Jiřího František Ignác (24.3.1713) asi zemřel v dětském věku. Další syn Jiří s první manželkou Annou měl dceru Annu Marii (26.1.1739), později provdanou Pavlovskou, s druhou ženou Rosinou měl dceru Františku (20.9.1740).

Od r. 1742 je vlastníkem bratr Jiřího Jan Jiří Heller s manželkou Kateřinou za 60 kop. Měli dceru Barboru (1730), syny Josefa a Jana Jiřího. S druhou manželkou Rosinou měl Jan Jiří syna Josefa (1.1.1747), Václava (21.9.1749) a Jana Jiřího (14.3.1755). Josef (válečný invalida, zemřel roku 1784) se 13.2.1781 žení s Annou, dcerou šenkýřky Barbory z čp. 29. Jsou pak majiteli domu čp. 29. 30.10.1782 se jim narodila dcera Anna, která ihned po narození zemřela. Měli ještě syna Josefa, který po své plnoletosti dům čp. 29 vlastnil až do své smrti r. 1818. Ten měl s manželkou Annou dceru Annu (které 7.4.1843 umřela v čp. 57 dvouletá nemanželská dcera Františka). Vdova po válečném invalidovi Josefu Hellerovi Anna si 29.4.1806 vzala Josefa Straibla (nar. r. 1758), syna Antonína a Anny Marie Straiblových (do roku 1767 majitelů statku čp. 11). Josef Straibl zemřel 22.3.1823 ve věku 65 let. Domu čp. 11 se podle svědectví koštických občanů říkalo ještě v sedmdesátých letech 20.století U Štrajblů, tradice pojmenování statku dle původních majitelů vydržela 300 let.

Roku 1780 převzal usedlost čp. 38 po otci Jan Jiří Heller (1755-6.5.1825) za 155 kop 35 a ½ krejcaru. Oženil se s Annou Marií Maškovou (1756-12.3.1816) a 3.3.1781 se jim narodila dvojčata Jan a Kateřina, 21.9.1790 se narodila ještě dcera Maria Anna. Kateřině se narodil 24.6.1815 nemanželský syn Jan. Kmotrem dítěte byl učitel Florián Tietze. 10.2.1835 se Kateřina provdala, a to velmi dobře, za syna sedláka Jana Krycnera do Želevic čp. 8. Marii Anně se narodila 27.7.1827 nemanželská dcera Anna. Otcovství uznal Václav Richtr, syn Filipa Richtra z čp. 45. Sňatek spolu uzavřeli 27.2.1832, až Václav převzal majetek po rodičích. Marie Anna zemřela r.1855, výminkář Václav umírá 10.4.1856 na souchotiny ve věku 63 let v domě čp. 47.

Jan Heller převzal chalupu r. 1802 za 540 zlatých. Oženil se s Rozálií Pletichovou z Libčevsi čp. 26, dcerou Josefa Pletichy a Františky Vinšové. Rozálie zemřela 23.10.1852 dle matriky ve věku 60 let, což asi bude chyba zápisu, když se podíváme na narození jejích dětí, zdá se, že musela být starší. Ovšem je možné, že byla druhou manželkou v pořadí. Jan Heller měl celkem 7 dětí, z nichž však čtyři zemřely hned po narození nebo v dětském věku (Kateřina 8.11.1802, Jan 17.7.1808, František 8.11.1811, František 30.6.1820). Dcera Josefa (22.10.1803) zemřela 17.1.1831. Dcera Rozálie (6.4.1815) se provdala 26.7.1837 za Ignáce Bauera z čp. 52.

Usedlost najednou neměla mužského dědice po meči. Vše zachránila dcera Kateřina (1.3.1806), která měla nemanželského syna Josefa Hellera (18.2.1828), tudíž sice po přeslici, ale přesto mužského dědice jména Heller. Kateřina je v matrikách uváděna jako nádenice, dělnice nebo hokyně. Zřejmě v  tom čase bylo v čp. 38 hokynářství (dnes bychom řekli smíšené zboží). Mimo Josefa měla nemanželskou dceru Annu (22.6.1841), která se 13.1.1863 provdala za hudebníka Františka Kallacha, syna Jana Kallacha, ševce z Vojnic. Měli děti Anastázii, Julii, Josefa a Annu, později provdanou Fleckovou.

Do úřední zletilosti Josefa Hellera zřejmě statek obhospodařuje jeho praděd Jan Heller (zemřel 5.5.1847 ve věku 70 let jako výminkář). Josefu Hellerovi úředně statek patří od r.1845. Josef Heller se oženil s Annou Šmídovou (někde uváděno Šmiederová) z Kamenného Týna čp. 17. Tato ves dnes již neexistuje, ale byla poblíž Měrunic v Českém středohoří (jméno ukazuje, že již tehdy se zde těžil kámen – čedič). Narodilo se jim celkem dvanáct dětí, z toho šest zemřelo v dětském věku (Václav 22.10.1845, Josef 10.10.1846, Terezie 25.5.1848, Vojtěch Václav 21.4.1850, Václav 25.10.1861, Anna 21.12.1858. Josef a Terezie zemřeli den po sobě 18. a 19.12.1849). Za kmotra Vojtěchu Václavovi šel učitel Václav Tietze. Hellerovi si potrpěli na kmotry na úrovni, nejraději učitele a nejbohatší sedláky. O dceři Marii (15.1.1864) není nic bližšího známo, Josefa Dorota (5.2.1853) se provdala za Václava Vajgla z čp. 2. Dcera Karolina (12.4.1866) se provdala za Josef Vágnera z čp. 4. Syn Jan (6.1.1855) se oženil s Marií Povovou, dcerou Františka Povy a Anny Slepičkové z Lukohořan. Jan pracoval jako dělník na statku čp. 6, později jako cestář. V r. 1921 bydleli v č. p. 43 a Jan pracoval jako strojník u Kamila Honky. Měli dceru Annu (27.6.1890) a syna Josefa (11.10.1888), který se 13.5.1911 oženil s Rozálií Svobodovou na Kladně.

Syn František (21.10.1851) se oženil 4.3.1878 s Marií Vítkovou z čp. 9. Nejprve žili v čp. 44 (což byla hospoda a statek Koukolíčkových, později Zajíčkových), kde měl obchod Mariin otec. Brzy si postavili domek Na Skalech čp. 69, hned vedle sestry Josefy Doroty s manželem Václavem Vajglem. Měli sedm dětí: Karel (8.5.1892), Rozálie (22.12.1886) a Josef (15.2.1885) zemřeli v dětském věku. O Antonii (11.6.1888) a Marii (28.9.1889) nevíme nic bližšího. Václav (4.3.1881) měl svatbu 3.2.1910 v  Třebívlicích. František (27.8.1897) padl v první světové válce .

Josef Heller bylo několikrát starostou obce a představeným, a pokračoval v tradici Hellerů-kostelníků.

Jeho syn Josef (1.1.1857) měl velice pestrý život. Jeho povaha zřejmě nebyla jednoduchá, ba spíše riziková, hrál karty a dost pil. Byl bouřlivák, který asi odešel z domova (nebo byl vykázán) a pracoval na statku čp. 18 jako dělník, nádeník, později kočí. Měl sedm dětí s Marií Mackovou služebnou v čp. 18 , dcerou Antonína Macka a Marie z čp. 50. Antonín Macek byl synem Jakuba Macka, sedláka z Ouřece, který roku 1819 koupil statek čp. 22.

Všechny děti Josefa s Marií se narodily v čp. 18. Ovšem první čtyři se narodily jako nemanželské: Josef (20.10.1881), Antonín (22.4.1884) zemřel jako dítě, František (6.10.1885) zemřel jako měsíční, Václav (7.3.1887) později žil v Hradci Králové. Josef Heller se nechal zapsat do matriky jako otec těchto dětí. Dále již v manželství s Marií Mackovou se narodily Anastázie(4.3.1889) a Marie (21.3.1890), které obě zemřely v dětském věku. 9.11.1891 se narodilo mrtvé dítě a matka při porodu zemřela ve svých třiceti letech. Josef se žení po druhé s Rosinou Rulfovou z čp. 54 (24.4.1873), dcerou ševce Kryštofa Rulfa a Barbory Koukolíčkové. V té době ho již rodiče vzali na milost a majitelem statku se stává v r. 1897. S Rosinou měl Josef další čtyři děti – Mínu, Antonína a Karla, čtvrté jméno se bohužel nepodařilo zjistit. Při porodu nejmladšího Karla i druhá manželka zemřela.

18.9.1909 dům čp. 38 totálně vyhořel. Rodina s malými dětmi šla do pastoušky, jen nejstarší syn z prvního manželství Josef to odmítl. Na dvoře si postavil přístřešek a pomalu začal dům znovu stavět. Pomohli mu hasiči, jejichž byl členem, od obce dostal potvrzení o své situaci, jezdil s kravičkami po Košticích a okolních obcích, a prosil o pomoc materiální i peněžní, aby mohl dům postavit a postarat se o svojí rodinu. V dnešní době si takovou situaci vůbec neumíme představit a jeho nezdolné jednání mělo až znaky hrdinství. Josef Heller pomáhal Ing.Ortovi v roce 1914 stavět stožár bezdrátového vysílání na ostrově.

Josef se seznámil s Aloisií Hochmanovou (1892) z Dobřívi u Rokycan, která sloužila jako vychovatelka u pražského poslance Svobody, s jehož rodinou byla na letním bytě u jeho bratra v Želevicích. Vzali se a vedle výchovy Josefových čtyř sourozenců měli ještě syna Josefa (3.7.1916).

Sčítání lidu v r. 1921:

Heller Josef, 20.10.1881, zemědělec

Hellerová Aloisie, manželka, 4.12.1892, vede domácnost

Heller Karel, bratr, 3.7.1903, kočí u Kamila Honky

Heller Antonín, bratr, 18.5.1906, kostelník

Heller Josef, syn 3.7.1916

Sestra majitele Marie (Mína) žila v té době u své tety Marie Kubíkové.

V roce 1922 musejí Josef s Aloisií vyplatit děti z prvního manželství svého otce, přestože nový dům postavil zcela sám, což byla pro ně další obrovská finanční zátěž. Jediný Karel se vyplacení zřekl, neboť Aloisii považoval za svou matku. Později se oženil na Ročově a s manželkou Marií Nozarovou v hospodářství pěstovali především chmel. S rodinou Hellerů v Košticích se až do smrti stýkali. V roce 1930 vykopal Josef Heller na svém pozemku patrně velmi starý sklep, který jeho syn později obnovil. Byly v něm zbytky spáleného obilí, kdysi dávno zřejmě sloužil jako obilnice. Obilnice byla vyhloubená v zemi, její stěny tvořila uhlazená hlína, na niž se nanesla sláma, kterou potom zapálili, aby zdi zpevnili. Josef Heller starší byl prvním velitelem a později členem dobrovolných hasičů až do smrti 28.4.1954. Na jeho pohřeb do kostela šli lidé přímo z prvomájového průvodu.

Jeho syn Josef se v roce 1944 oženil s Marií Kubáčovou z čp. 7 a převzal hospodářství. Marie původně studovala ošetřovatelskou školu v Praze, po čase však studium přerušila, bylo jí teskno po rodné obci. Kvůli budoucímu manželovi musela přestoupit na katolickou víru, neboť rodina Hellerů byla tradičně po několik generací rodinou kostelníků a Marie byla členkou církve československé husitské. Počátky společného života byly z dnešního pohledu humorné, ale pro mladé manželství dosti tristní: otec například mladé manžele budil ráno do práce hasičskou trubkou. Marie si s tchýní Aloisií vybudovala krásný vztah, na který až do své smrti v r. 2005 stále vzpomínala. Po svatbě v roce 1944 na ně rodiče převedli statek čp. 38, a to s tzv. výminkem ke stolu. To znamená, že je děti musely živit (v podstatě to bylo zajištění ve stáří, neboť důchod byl jen pro státní zaměstnance). Úspěšné hospodaření mladých manželů přerušila kolektivizace a zejména měnová reforma, která je připravila o všechny peníze nahospodařené hlavně z pěstování česneku. Kolektivizaci sice dlouho vzdorovali, ale nakonec jako většina ostatních museli vstoupit do družstva. Existuje dokument, kterým odmítli podepsat vložení a ocenění živého inventáře do družstva. Josef Heller ml. však přilepšoval rodině alespoň jako řezník při domácích porážkách, vykupoval šneky apod. Novému režimu se nikdy nepodvolil. Měli s Marií syna Josefa (1945) a dceru Marii (1951), provdanou Koskovou. Než se dcera narodila, v JZD manžele nařkli, že to udělali schválně, aby Marie nemusela v družstvu pracovat. Marie ve stresu předčasně porodila, dcera naštěstí předčasný porod přežila. Když syn Josef ml. dosáhl plnoletosti, přenechali mu rodiče dům čp. 38 a přestěhovali se do domu čp. 7, který Marie zdědila po své matce Anně Kubáčové.

Josef Heller s manželkou Irenou (roz. Pyllmajerovou) žijí v čp. 38 dosud.

Rodina Hellerů je v Košticích rodinou ze všech nejdéle žijící (nebo dům užívající) v jednom domě, a to od r. 1708 nepřetržitě. Ještě dříve před tím žila v domě čp. 3, a to Jan Tomáš Heller od r. 1698.

Nyní se vrátíme do domu čp. 47 a do 18. století. Už na začátku 18. století ho museli vlastnit Václav Pavlovský a Anna Marie Pavlovská, původem z Hnojnic, jejichž syn Václav Pavlovský zde r. 1793 ve věku 60 let zemřel (narodil se tedy roku 1733). Dále měli dceru Justýnu a Marii. Justýna měla nemanželského syna Jana Josefa (15.1.1768), Marie nemanželskou dceru Barboru (6.7.1764), ta se později vdala za Jana Mikeše. V roce 1748 byl v Košticích kramář Jan Pavlovský s manželkou Annou Matoušovou (7.4.1748 se jim narodila dcera Alžběta), ovšem kde bydleli, není známo. 13.1.1824 zemřela v čp. 47 ve věku 80 let manželka Václava Pavlovského ml. Anna Marie, tzn. že se narodila roku 1744. Zde je zajímavý zápis ve Štědrého kronice, že Václav Pavlovský s manželkou Marií byli od r.1780 několik let majiteli sousedního bývalého panského ovčína, v té době již asi domu čp. 39. Tito manželé měli syna Václava. První písemná zmínka o čp. 47 je z 18.5.1773, kdy se berou Václav Pavlovský z Hnojnic a Anna Marie Hellerová, dcera Jana Jiřího Hellera. Měli dceru Marii.

Barbora Pavlovská se vdala za Jana Mikeše, syna Jakuba a Alžběty Mikešových z čp. 10. Barbora a Jan měli syna Jakuba (nar. r. 1780, zemřel hned po narození). 30.6.1795 uzavřel ovdovělýJan Mikeš, tehdy bydlící v čp. 18, druhé manželství s Marií Pavlovskou, dcerou Václava Pavlovského a Anny Marie Hellerové. Měli 4 děti: Jakub (8.12.1804), Václav (4.10.1796), Marie Anna (7.2.1799-15.7.1800) a Jakub (1801-13.9.1803). Jan Mikeš (bratr Václava Mikeše z domu čp. 50 a čp. 54) je uveden v knihách jako majitel domu čp. 47 r. 1802, ale zároveň se praví, že mu dům přepustil Jan Heller, na jehož pozemku stál. Patrně to bylo krátkodobé užívání domu. Tomu odpovídá i údaj matriky, že zde v roce 1797 zde zemřela Kateřina Mašková, vdova po Martinu Maškovi ve věku 97(!) let. Protože manželka Jana Jiřího Hellera byla rozená Mašková, byla zemřelá asi její příbuzná (babička?) a dům čp. 47 tedy již dříve patřil Hellerovým, možná jako výminek k čp. 38. Dům čp. 47 totiž vybočuje z číselné řady domů na levé straně horní návsi (34-44) a byl patrně očíslován až po tereziánském číslování v roce 1771, kdy ho zřejmě Hellerovi přenechali Mikešovým, s nimiž ostatně byli příbuzní. V roce 1811 dům čp. 47 Jan Heller přepouští svému otci Janu Jiřímu Hellerovi za 142 zl. Pak zde žila dcera Jana Jiřího Hellera Marie Anna, poté provdaná Richtrová, se svou nemanželskou dcerou Annou, později vdanou za Isidora Löbla. Jejich děti Rosinu a Antonína skosila r. 1852 epidemie cholery. Přežily dvě děti – Václav a Anna, která tu pak žila s manželem Josefem Zůnou a dětmi.

Sčítání obyvatelstva v r. 1921:

Zůnová Anna, vdova 2.7.1852, vede domácnost

Jandová Josefa, vdaná dcera, 20.7.1886, dělnice u Kamila Honky (manžel bydlí jinde)

Zůna Karel, syn, 26.7.1894, svrškař, obchod obuví Kučera, Libochovice

Jandová Anna, vnučka, 7.4.1914

Anna Zůnová roku 1934 dům převedla na dceru Josefu Jandovou, jejíž vnučka Marie Slavíková dům používala jako chalupu. Ta již zemřela. V Košticích bydlí její dcera Marie, provdaná Bozděchová, v Mostě žije s rodinou dcera Miluše Švamberová. Hellerovi říkali paní Jandové po sousedsku „teto“ a domnívali se, že dům čp. 47 pradědeček prohrál v kartách. Ale všechno bylo jinak. Pokrevní teta to ve skutečnosti opravdu byla, i když přes několik generací.

Autorem všech textů v sekci Historie koštických domů a výhradním držitelem autorských práv k nim je paní Irena Hellerová.

Historie koštických domů

(nazývaný u Bažantů)

Dům čp. 37 je velmi stará usedlost, v minulosti spojená s dnešním domem čp. 124 a příbuzensky svázaná s vedlejším domem čp. 36.

Prvním známým majitelem byl v r. 1651 Matěj Vajgl, předchozí majitele neznáme. Od r. 1652 dům vlastnil Mates Hayde s manželkou Annou. V roce 1660 jsou majiteli Jan a Marie Vurmovi. Jan Vurm se po druhé oženil r. 1666 s Mandelinou Voknerovou a pravděpodobně na statku čp. 37 hospodařil. R. 1681 se čtvrtlánu ujal za 50 kop Jiří Vinter a r. 1695 ho prodal za 100 kop Tobiáši Vagnerovi z Rychnova (Reichen) s manželkou Zuzanou. Měli děti: Václav (14.6.1697), Kateřina (23.10.1698), Kryštof (11.12.1701), Dorota (23.4.1705), Eva. R. 1705 Kristián Jaška z  Vojnic chalupu koupil za 100 kop a v r. 1723 ji prodal Jiřímu Vurmovi s pozdější manželkou Annou (1707-3.12.1782) za 160 kop. Neprovdaná sestra Jiřího Vurma Anna (1718-10.2.1780) žila s jeho rodinou. Bratr Jiřího Vurma Mates Vurm (1704-1.4.1792) zemřel v čp. 36 ve věku 88 let jako vdovec, jeho manželka Kateřina zemřela r. 1787. Jiří Vurm s Annou měli syny Josefa, Matyáše (Matesa) a dvojčata Antonína (1744–16.3.1820) a Ondřeje (1744-18.2.1820). Mates Vurm staví r. 1764 s manželkou Rozálií roz.Krussovou na obecním gruntě dům čp. 36, hned vedle čp. 37. Jejich dcera Alžběta Marie si vzala 9.11.1773 Václava Zinerta, syna ponocného z čp. 35, ve kterém pak spolu žili. Rozálie (1730-10.6.1799) umřela v čp. 37 jako vdova, její manžel Mates Vurm zemřel r. 1798. Mates s Rozálií měli dceru Alžbětu (vzala si 9.11.1774 Václava Zienerta z čp. 35), dceru Marii (vzala si 29.6.1779 Jana Hykla) a syna Antonína (30.10.1749). Na rodném listu Antonína jsou rodiče uvedeni jako podruzi, později si, jak vidno, asi v životě polepšili.

Josef Vurm, syn Jiřího Vurma, přebírá v r. 1743 s manželkou Annou Marií (1720-23.9.1782) statek čp.v37 za 125 kop. Měli dceru Annu Marii (7.4.1754) a syna Ondřeje. Dcera Anna Marie měla 11.2.1773 svatbu s Matějem Vakermanem.

Josef Vurm zemřel r. 1756 a živnosti spravuje jeho bratr Mates, po dosažení zletilosti se ujímá statku Josefův syn Ondřej (Andreas) Vurm (1746-3.7.1832), který byl od  r.v1781 vlastníkem vedlejšího domu čp. 36. S pozdější manželkou Rozálií (Rosinou) Zienertovou (1743-1807), měli syna Františka (1770, oženil se 4.1.1794 s Kateřinou Kuncovou, děvečkou v Želevicích), Antonína (4.1.1771), Ondřeje (1.4.1776), dceru Annu Marii (3.5.1778-22.8.1810), Matěje (1783), který se oženil 6.2.1816 s Rozálií Sunkovskou z čp. 22, Rozálii (zemřela po narození 1787), Rozálii (12.7.1782-26.8.1785) S druhou manželkou Marií Plattig z č.8 měli syna Antonína (3.6.1790), Václava (zemřel ihned po narození i s matkou r. 1796),dceru Barboru (zemřela 27.1.1800 ve věku 14 let). Po smrti Marie byla Ondřejovou manželkou Barbora Vakrmanová z čp. 17 ( brali se 1.5.1798). I s tou měl děti, např. syna Václava, nar. 2.8.1799, který hned po narození zemřel, dceru Barboru (1804 -1857). Syn z prvního manželství Václav Vurm( 28.9.1773-7.3.1799) si vzal 27.1.1795 Kateřinu Hyklovou (1777) z čp. 12. Zemřel velmi mladý, r. 1799 se statku ujímá vdova po něm Kateřina roz.Hyklová, později znovu provdaná Krycnerová ( později jsou v matrice zápisy, že je provdaná za Jana Rosenkrantze, což je záhadou, proč tak farář Jana Krycnera pojmenoval. Jediné vysvětlení je to, že už r. 1829 majetek převzal František Rosenkrantz, manžel dcery Kateřiny – takže se domu asi začalo říkat u Rosenkrantzů. Odtud asi tedy farářův omyl při zápisu.) za 402 zlatých. Kateřina měla nejméně deset dětí: 24.1.1796 se narodil Václav Vurm, syn Kateřiny s Václavem Vurmem (zemřel druhý den po narození), Matyáš Vurm, druhý syn Václava a Kateřiny, se narodil.17.9.1797 a zemřel v r. 1798. S druhým manželem Janem Krycnerem ze Želevic čp. 8 měla Kateřina dceru Johanu Rosinu (zemřela ihned po narození 17.3.1801), Kateřinu (1.9.1802), vzala si Františka Triebla, 16.12.1829 se jim narodila dcera Alžběta, Terezii(6.2.1805), Jana (8.3.1807, zemřel ve věku 3,5 roku), Josefa (23.7.1809, zemřel ve věku 9 měsíců), Johanu (nar.15.5.1811, 18.2.1838 se jí narodil nemanželský syn Valentin, vdala se pak roku 1844 za Aloise Karfíka), Antonína (8.6.1815, zemřel brzy po narození) a Rozálii (15.5.1818). Výminkářka Kateřina Kricnerová zemřela 28.3.1832 ve věku 62 let.Výminkář Jan Kricner zemřel 23.5.1841 ve věku 63 let. Jan Kricner se v r. 1835 oženil s Kateřinou Hellerovou z čp. 38. V těchto letech už byli skutečně zapsáni s měkkým =i= v příjmení.

Od r.1829 se stal majitelem statku František Rosenkrantz za 440 zl s manželkou Terezií Krycnerovou, dcerou Kateřiny. Brali se 22.9.1829. Měli dva syny: František (zemřel ve věku 2 let 10.3.1829) a Antonín (zemřel 17.3.1833 ve věku 1,5 roku). Oba synové jsou zapsáni v matrice pod jménem Krycner. František, který se narodil před svatbou, byl Františkem Rosenkrantzem dodatečně přiznán, u Antonína šlo asi omyl v zápise, neboť se narodil už po svatbě jako manželský. Pan farář si s touto rodinou asi hlavu nelámal, složité rodinné vztahy neřešil. A teď to věru nebude hezké čtení:

Dle matriky 24.5.1857 zemřela ve věku 63 let Barbora Vurmová, svobodná, žebračka z č.37. Byla dcerou Ondřeje Vurma z č.37 nebo snad dcerou někoho z Vurmů v č.36? Proč se musela živit žebrotou, neměla už nikoho příbuzného, odvrhla ji rodina, jaký měla vztah k novým majitelům domu?

8.12.1864 se v čp. 37 narodila dvojčata Marie a mrtvě narozená nepojmenovaná holčička nádeníku Václavu Vurmovi. Marie zemřela za 10 dní. 12.4.1866 se narodil a hned po narození zemřel Karel, syn Václava Vurma, podruha v čp. 37 (syna Matěje Vurma, ovčáka v čp. 24, a Rozálie Sunkovské) a jeho manželky Evy, nemanželské dcery Kateřiny Richtrové z čp. 45, dcery Filipa Richtra a Rozálie Šubrtové z čp. 25. V matrice je též zápis, že se v čp. 37 narodila 9.11.1872 narodila Marie Miroslava, dcera ševce Antonína Povy a Marie Vurmové. Byli to asi příbuzní dříve jmenovaných Vurmů a žili možná v bývalém výminku (dnes čp. 124). Ještě v roce 1883 patří dle pozemkové knihy vedlejší dům čp. 36 krejčímu Františku Vurmovi, jistě to byli příbuzní, pravděpodobně z rodu Matesa a Ondřeje Vurma. Zajímavá je též zmínka v čp. 26, kde si Antonín Krämer vzal r. 1853 Annu Vurmovou z čp. 37. Byla to sestra Václava Vurma. Pravděpodobně je zde návaznost na větev Vurmů pocházející od Matesa Vurma.

Roku 1833 statek koupil Václav Karfík, syn Václava Karfíka a Rozálie Černé z Vojnic čp. 9. Jeho sestra Marie si v čp. 37 vzala 30.4.1839 Františka Brožíka ze Mšeného. Václav Karfík měl s manželkou Barborou Zunovou dvě děti: Václava (23.7.1840 umřel ve věku ¾ roku) a starší Annu Marii, později provdanou za Václava Drobného z Duban čp. 20. Na statku pak hospodaří Václav Drobný (není však zapsán jako majitel) s manželkou Annou, dcerou Václava Karfíka. Měli syna Antonína (19.12.1851), Václava (18.12.1854) a několik dcer: Marie (1.8.1844, ihned zemřela), Anna (8.12.1848) umírá 13.7.1850 ve věku 1,5 roku, 6.4.1852 zemřela Terezie (nar.2.2.1846) ve věku 6,5 roku, Majdalena pak 12.4.1852 ve věku 7,5 roku. Tři poslední zemřely na choleru, která v Košticích řádila v letech 1850 a 1852 (v matrikách je uváděno vrhavá ouplavice). Na jaře a v létě 1850 na ni zemřelo v Košticích nejméně 40 lidí, to už je na tak malou obec velký počet. Někde zemřely celé rodiny, např. rodina učitele Václava Tietze.

Majitelem usedlosti čp. 37 je od r. 1867 nezletilý Václav Drobný .Roku 1880 se žení s Marií Jandovou z Duban, 22.11.1880 se narodila dcera Josefa, která zemřela hned v lednu 1881. Syn Václav Gabriel (18.7.1882) si vzal 20.5.1918 Marii Marešovou 7.9.1885 se narodila dcera Marie. Syn Antonín (1.1.1887-21.5.1887) brzy po narození, syn Jaroslav se narodil 30.10.1889 (oženil se 28.1.1917 s Annou Medkovou).

Od r. 1890 je majitelkou Marie Medková, provdaná Bažantová (8.12.1859-12.12.1904), dcera Josefa Medka z čp. 27 a Alžběty Fikrtové z Radonic. (Rod Bažantů je v Křesíně usazený velmi dávno, již podle Berní ruly byl v r. 1654 v Křesíně sedlák Jakub Bažant.) Od r. 1905 je majitelem vdovec po ní Jan Bažant. Tito manželé dle matriky spolu od roku 1880 nejméně do roku 1885 žili v čísle 10, kde jsou zapsáni jako Bažant Jan (syn Františka Bažanta z Křesína a Anny Martinovské z Radonic), dělník v čp 10 a Marie, dcera Josefa Medka, dozorce na statku čp 10. Medkovi se zřejmě zmohli, když mohli zakoupit poměrně velký dům pro dceru (a nebo v tom bylo něco úplně jiného…..), sami pak koupili čp 27. Bažantovi měli 6 dětí: Josef (1879), Antonín (1883) a Emilie (1884) zemřeli jako děti, dále se narodily Emilie(28.7.1886) a Marie Alžběta (26.2.1891). 8.9.1881 se narodil Václav Bažant, pozdější mistr obuvnický. Žení se s Marií Jiráskovou (8.9.1885), dcerou Josefa Jiráska, původně pokrývače z Chrastína (Chrastín je uveden jako jeho domovská obec), žijícího však v Košticích (byl to bratr majitele čp. 21). Sestra Václava Bažanta Marie Alžběta si bere Josefa Jiráska ml., takže se vzali dvojí sourozenci navzájem. Marie s Josefem Jiráskem obdrželi věnem bývalý výminek, dnes dům čp. 124 (úředně byl dům oddělen r. 1923, dnes je majetkem Josefa Grunta s partnerkou Miroslavou).

V roce 1896 pracuje v čp. 37 nádenice Anna roz. Flecková, vdova po Václavu Protivovi z Vojnic čp. 42, jejíž syn se oženil s Annou Kallachovou, vnučkou Kateřiny Hellerové, hokyně z čp. 38.

Václavu a Marii Bažantovým se narodilo 5 dětí: Emilie (17. 2. 1907)), Václav (9.10.1910) Marie (asi 1912), Božena Anna (17.11.1914 – 6.3.1995), Jiří (1923-1992).

Marie zemřela ve věku 7 let. Nachladila se, protože pořád seděla na kameni a vyhlížela tatínka, až se vrátí z 1. světové války. Nachlazením oslabený organismus neodolal epidemii španělské chřipky, které podlehla. Byla jedinou známou obětí španělské chřipky v Košticích.

Arch sčítání lidu z r. 1921 hovoří takto:

Bažant Jan, vdovec, 6.4.1856, hospodář

Bažant Václav, ženatý, 8.9.1881, obuvník

Bažantová Marie, manželka, 8.9.1885, nar. Strádonice, vede domácnost

Bažantová Emilie, dcera, 17.2.1907, nar. Chrastín

Bažant Václav, 9.10.1910

Bažantová Božena, 17.11.1914

Výminek

Jirásková Marie, vdaná, 8.2.1891 manžel pravděpodobně v legiích

děti Anna a Oldřich

Medek Josef, dědeček, vdovec, 20.3.1839

Václav řečený Stázička vášnivě ochotničil, měl však srdeční vadu a zemřel velmi mladý. Nejmladší Jiří byl za 2. světové války totálně nasazen v Německu a zažil bombardování Lipska.

Božena sloužila v nádražní restauraci u Křivanů, později u Polívků, potom u židovské rodiny v Teplicích, nakonec pracovala ve mlýně. 8.12.1947 se provdala za Ferdinanda Karfíka (2.8.1912-21.2.1962)) z čp. 40. Ferdinand byl syn Josefa Karfíka z čp. 40 a Marie z Budyně. Otec nevěsty svatbě nepřál, vadil mu rozdíl majetku ševcovské dcery a syna ze statku. Brali se až těsně po jeho smrti, chvíli před narozením starší dcery Marie. Ferdinand s Boženou měli dvě dcery: Libuši (povoláním drogistku) a Marii, provdanou Pattovou (zdravotní sestru). Marie s manželem Pavlem bydlí v domě čp. 37 dosud, Libuše bydlí v Lounech a cvičí v Košticích jógu.

Autorem všech textů v sekci Historie koštických domů a výhradním držitelem autorských práv k nim je paní Irena Hellerová.

Historie koštických domů

Mlýn č.33 a přilehlý dům č.57

Zkrácená verze

Ve starých kronikách nalezneme zprávy o mlýně v Košticích, nevíme však, stál-li na stejném místě jako dnešní. Tak např.13.4.1436 Jan Nenáhlo z Koštic svědčil, že mlynáři, bratři Martin a Duchekjsou bratři dílní dědictví svého otce Klementa, mlynáře v Košticích, sedícího na mlýně více než dvacet let.

A dále 6.3.1551 zapsal doktor Bernart Koštický z Koštic ve dluhu 100 kop gr. Anně z Hungerkostu, manželce Jeronýma Hrobčického z Hrobčic, Lidmile, dceři téhož Jeronýma a své sestře Kateřině, manželce Jana Mikše z Hrobčic , že zaplatiti mají po smrti jeho a prve nic, pokud by bez nich býti nechtěli. Pakliže nezaplatí, tehdy oni s jedním komorníkem pražským budou se moci uvázati v dědiny jeho (Bernarta)v polovici vsi Koštic, dvorů kmetcích s platem, v polovici mlýna koštického a ve všeho v té polovici příslušející s dědinami, lukami, Vohře řekou, potoky, to vše, což tu má,………

Další písemná zmínka o koštickém mlýnu již u ostrova na řece Ohři (tedy dnešním místě) je z r.1574, kdy byl provozovatelem mlýna do roku 1584 koštický mlynář Svatuš Pakosta, poddaný Fridricha z Lobkowitz a na Peruci.

Do r.1654 ve mlýně působil Tomáš John , v Berní rule je r.1654 zapsán jako John Tomáš, sedlák. Kupodivu o koštickém mlýně není v Berní rule ani stopy. Možná, že mlýn byl v té době shořelý nebo opuštěný po třicetileté válce  a  stavení bylo zapsáno podle posledního majitele pouze jako statek. Po r.1654 je mlynářem Šimon Čermák.

Přilehlý obytný dům s hospodářstvím č.57 vlastnila v r.1652 Kateřina Denlerová, od r.1661 Bartoloměj Chvojný. Od r.1679 dům č.57 i mlýn vlastní mlynář Václav Sigmund, kterému byl odprodán se čtvrtlánem za 50 kop, roku 1687 koupil mlynář Šimon Čermák č.57 se čtvrtlánem od Ondřeje Béra za 60 kop,1694 kupuje objekt č.33. V roce 1698 kupuje č.57 Jan Majer od bývalého mlynáře Jana Čermáka za 100 kop. Tento Jan Čermák je však od r.1698 uveden jako majitel mlýna č.33, takže je tu drobná nesrovnalost.

R.1705 Jakub Neruda s manželkou Petronilkou koupil chalupu č.57 se čtvrtlánem za 120 kop. Od r.1713 je majitelem  mlýna Kryštof Vajgl, poté Václav John. Ten roku 1757 kupuje od své tchýně Petronilky Nerudové chalupu č.57 za 250 kop a výminek 1 strychu pole u sv.Vavřince. V roce 1748 mlýn č.33 vlastní jeho syn Václav s manželkou Annou (zemřela 1781).Tito manželé nechali r.1759 zhotovit oltářní obraz v kostele sv.Antonína Paduánského. V roce 1765 mlýn přebírá jejich syn František John, uvedený jako stárek. Je možné, že před převzetím mlýna pracoval u otce v této funkci. Dědictvím v r.1768 mlýn převzali Barbora, dcera mlynáře a syn Josef John(nar.1744). Josef John s manželkou Veronikou jsou vlastníky obou nemovitostí od r.1770 za 800 kop (Barbora se patrně provdala jinam). Jejich děti často umíraly brzy po narození: 21.3.1774 Eleonora ve věku 3 let, 29.12.1775 Barbora ve věku 3 let, 21.10.1777 se narodil František, který zemřel hned po porodu.17.8.1773 se narodila Anna Veronika a 28.11.1782 Václav. Josef s Veronikou koupil mlýn(předtím platil pouze právo užívací) se šesti koly od vrchnosti r.1780 za 5000zl(jiný údaj praví za 3000 zl., ale je možné, že rozdíl činila dále zmíněná půjčka nebo 3000 zl. stál dům č.57 s hospodářstvím). Josef ovdověl, jeho druhá manželka se jmenovala Johana Gertruda (zemřela 6.3.1814). Z roku 1787 existuje dlužní úpis Josefa Johna, mlynáře, který si půjčil od bratra Františka 2500 zl., které splácel od r.1781 do r.1790. Roku 1802 Josef John zemřel ve věku 58 let a mlýn získal syn Václav John za 4000 zl. S manželkou Barborou (nar.1773) měli děti : Rozálii (zemřela 1805), Prokopa (zemřel 22.10.1810 ve věku 22 měsíců)a Josefa. Barbora zemřela 2.3.1811 ve věku 38 let. Děti , které měl s druhou manželkou Alžbětou, všechny bohužel předčasně zemřely : Vilém(zemřel 15.12.1824 ve věku ¾ roku), Ludvík (zemřel 1825), Barbora(zemřela 1829). Po porodu Bedřicha (1829) Alžbětazemřela i s dítětem.

Od r.1837 obě nemovitosti vlastní vdovec Václav (zemřel jako výminkář ve věku 63 let 21.10.1845), od r. 1844 jeho syn Josef Johns manželkou Annou roz.Jičínskou z Libochovic č.30. Těm se 25.5.1845 narodila dcera Anna, která týž den zemřela, 31.3.1848 pak syn Svatoslav Josef ,který rovněž zemřel hned po porodu. 28.1.1866 se narodil syn Karel, ten však už 2.2. zemřel.15.8.1867 se jim narodil syn Václav Vít, o kterém není nic dalšího známo kromě poznámky v matrice, že zemřel 24.11.1954. Johnovi prodávají mlýn i přilehlý dům r.1882 za 30000 zl. manželům Janu a Anně Ortovým. Ti předtím prodali svůj mlýn (věno Anny Ortové, roz.Haškové) v Matrovicích u Mladé Boleslavi Albrechtu Kounicovi, majiteli panství Březno, a zakoupili mlýn koštický. Měli čtyři děti: Josefa Karla, budoucího majitele mlýna, Annu, provdanou za lesního správce Bureše v Křelíně u Jičína, Boženu, provdanou za JUDr.Eduarda Havláta, advokáta ve Slaném. Božena se po ovdovění provdala za Josefa Srba, ředitele Schöllerova dolu v Libušíně. Syn Jaroslav byl ředitelem České průmyslové banky v Praze. Ortovi mlýn r.1886 předali synovi Josefu Ortovi(nar.28.4.1864) s manželkou Antonií roz. Kopšovou, mlynářskou dcerou z Horek u Mladé Boleslavi. Josef později vedl spor o věno s jejím otcem.

Mlynář Josef Karel Ort byl podnikavý člověk Pustil se do přestavby mlýna. Finanční krizi, zaviněnou překotným investováním, řešil odjezdem za výdělkem do Ameriky. Nebyl schopen splácet půjčky, jeho tchán mu odmítl pomoci a Josef před věřiteli doslova utekl. Původně pomýšlel v Americe zůstat a povolat tam i svoji rodinu. Jeho manželka však nakonec dlužné peníze dala dohromady, dluhy vyrovnala a Ort se vrátil do koštického mlýna. Po návratu modernizaci mlýna dokončil a ten se stal prvním českým automatickým mlýnem. Nahradil pohon  šesti vodními koly turbínami, instaloval parní stroj, na světové výstavě v Paříži nakoupil moderní mlecí stroje, provozoval elektrárnu i pekárnu, které sloužily i potřebám obce Koštice. Od r.1902 mlýn poháněla jedna Francisova turbína, od r.1915 turbíny dvě. Při všech svých starostech vydával od roku 1898 politicko-satirický časopis„Podřipské střely“. Koštická elektrocentrála poháněla nejen mlýn, ale zřídilo se i pouliční osvětlení v celých Košticích, mlýn dodával také elektřinu do domácností. Výpadky turbín později zajišťoval parní stroj. Josef Ort byl podporovatelem mnoha spolků a kulturních organizací, v letech 1896-1902 byl i starostou obce Koštice. Spoluzakládal koštický dobrovolný hasičský sbor. Prosadil zřízení pošty v obci, byl hlavním akcionářem výstavby trati Libochovice – Louny, měl první telefonní spojení, zakládal hospodářské družstvo v Libochovicích , před první světovou válkou se stal dohlížejícím správcem ( a též mecenášem) v koštické škole, jejíž hospodaření se od té doby pronikavě zlepšilo.(V roce 1923 je poznámka ve vojnické školní kronice, že mlynář J.Ort zapůjčil žactvu automobil na výlet na Karlštejn, zúčastnilo se  23 žáků. To tedy asi jeli v náklaďáku!) Ucházel se v r.1882 též o koupi křesínského mlýna, měl ho už zamluvený, ale nesložil závdavek a Antonín Klíma ho předešel. V matrikách jsou zápisy, z nich vyčteme, že ve mlýně působil mistr kovářský, pekařský, bednář, kolář atd., všechna řemesla, která  byla  potřebná  k provozu mlýna, zejména však sekerník.   Na rozdíl od kolářů, kteří vyráběli a opravovali především kola k nejrůznějším hospodářským vozům, sekerníci vyráběli ze dřeva kolesa o průměru od tří do pěti metrů, která poháněla mlýny, pily, hamry a další stroje. Historickou zajímavostí je bezpochyby i fakt, že adepti mlynářského řemesla museli u mistrovských zkoušek doložit, že dokáží zvládnout stavbu mlýnského a palečního kola. Ovšem kromě vodních kol vyráběli i rozvody a mechanismy vodními koly poháněné a prováděli jejich údržbu. Např. v r.1895 byl sekerníkem v koštickém mlýně František Sládek, původem z Hořepska(s manželkou Annou, roz.Krausovou z Koštic č.60 se jim 29.10.1895 narodil syn Josef). Na tomto místě můžeme vzpomenout i na některé další pracovníky mlýna, tak jak jejich jména zůstala zachována v matrikách: V r.1866 byl stárkem ve mlýně František Vorel(bydlel v č.31 s manželkou Annou roz.Ambrožovou), v r.1867 byl ve mlýně mlynářským(nižší pracovní místo) Antonín Vojtěch (bydlel v č.14), v roce 1869 byl mlynářským František Kraus, bydlel v č.60. Velmi zajímavý byl stárek v r.1881 Josef Zajíček, který později zakoupil hospodu č.44 a založil generaci majitelů této nemovitosti. Jeho manželkou byla Rozálie Karfíková z č.42. V r.1886 byla ve mlýně služka Anna Zejdová z Budče, která porodila 29.12.1886 nemanželského syna Františka. V 90.létech 19. století byl mládkem Karel Kubíkz č.78. V r.1892 je mlýnským pekařem Martin Beran, původem z Chraberců. V r.1895 je zaznamenán čeledín Jan Heyduk, v r.1896 kovář Josef Krejčík (byl evangelík, to byla v té době vzácnost) a mlynářský Václav Beránek(měl nemanželské dítě s Terezií Hyklovou). Všichni tito zaměstnanci byli původem přespolní, pocházeli většinou z východních Čech, Kutnohorska a okolí Prahy.

Vzpomeneme též pravděpodobně prvního českého „radioamatéra“, Ing. Karla Orta (nar.1.2.1889), syna mlynáře, který se již v letech 1899 – 1902 zabýval plánem výstavby vlastní vysílací a přijímací stanice.  Jeho pokusy dospěly ke stavbě antény v jeho rodišti.   V roce 1914 žádá ve Vídni povolení k provozování vysílací stanice, které bylo zamítnuto, neboť v čase jednání došlo k sarajevskému atentátu.V té době pracoval jako volontér a technik německých pobřežních a námořních signálních zařízení. V roce 1915 odjíždí studovat a pracovat do Švédska a odtud se vydává lodí na inspekční cestu na Island. Loď je však anglickým námořnictvem donucena přistát na Shetlandských ostrovech a pak v New Yorku. Tak se Karel nechtěně dostává do Ameriky. Uchytil se u Western Electric v Chicagu. K Chicagu se váže jedna obrovská tragédie, které se Ort vyhnul jen o fous.Western Electric Company pořádala každoročně pro své zaměstnance výlety přes jezero Michigan. Karel píše rodičům:“…. V minulých týdnech postihlo naši továrnu veliké neštěstí. Byl projektován velký lodní výlet všech zaměstnanců továrny a při tom se převrátila loď, která vezla as 3000 účastníků.Utopilo se 844 lidí. Snad jste o tom četli. Neštěstí se stalo v přístavu v rameni řeky as 3 metry od břehu. Já se nalézal ještě s kolegy z našeho oddělení na lodi druhé. Tak nyní 3 dny nepracujeme v dílnách, ale na spisování mrtvých a ztracených, a to ve dne v noci…“ 

V té době začal Karel trpět depresemi, tížila ho samota, zejména poměry v NewYorku a Filadelfii ho zcela znechutily, trápila ho i nedokonalá znalost angličtiny, která mu vadila zejména při častém používání telefonu. Od černých myšlenek ho uchránila Luisa (Aloisie) Princová, Češka z Vodňan, která byla již 5 let v Americe a pracovala jako vychovatelka či hospodyně.

Pro nedostatek financí se nechává zaměstnat u Westinghouse Lamp. Později přechází do týmu Itala Marconiho. V roce 1919 se Karel snaží navrátit domů. Jsou s tím spojeny nemalé problémy, protože kvůli bývalé práci pro německé firmy je očerňován jako rakouský špion. Karel měl rozsáhlé plány, zamýšlel v Košticích (později úmysl změnil na Hloubětín)zřídit výrobu žárovek s ing. Riegrem a nakoupil za tím účelem v Americe stroje, ve spolupráci s otcem se připravoval na podnikání v oboru radiofonie. Otec mu zakoupil pro jeho plány s radiofonií v Praze pozemky na výstavbu nového podniku (později Tesly Holešovice), kde chtěl vyrábět bezdrátové přístroje, vařiče a topidla..V Praze chtěl Karel otevřít technickou kancelář a habilitovat se jako privátní docent na pražské technice. Dále se chtěl přirozeně věnovat mlynářství, vždyť byl dědicem poměrně velké firmy.

V roce 1919 koštický mlýn vyhořel a otec se švagrem Loupalem byli zatčeni a obviněni z válečného keťasení.

V listopadu 1919 Karel přijel krátce domů do Koštic, aby zjistil stav výstavby závodu, seznámil se se situací v nové republice  a hlavně zajistil patentovou ochranu svých vynálezů. Po měsíci se vrátil do Ameriky zajistit odeslání strojů pro žárovkárnu a dokončit své závazky u Marconiho, aby se mohl vrátit s čistým štítem.

3.února 1920 Luisa Princová posílá Karlově sestře Marii Loupalové telegram o Karlově smrti.Podlehl epidemii španělské chřipky a zemřel v New Yorku 1. února 1920, Do rodinného hrobu v Košticích je uložen až 13.5.1920.

Po smrti mlynáře Josefa Orta (8.4.1927) majetek spravovala jeho žena Antonie. Mlynářská dcera Marie, Karlova sestra, narozená r.1887(absolventka ústavu hraběte Pöttinga v Olomouci), se vdala do Starého Kolína za mlynáře Vojtěcha Loupala. Ten předčasně zemřel, když přišel o majetek následkem krachu burzy v  New Yorku a následné světové hospodářské krize, manželka ho do hrobu brzy následovala. Poslední rekonstrukci koštického mlýna provedla v roce 1947 vnučka Josefa Orta Marie Loupalová (nar. 1912) se svým manželem Josefem M. Blížencem, bývalým důstojníkem čsl. armády. Mlýn byl v roce 1948 znárodněn, majitelé i s dvěma dětmi vyhnáni. Marie Blížencová(absolventka jazykové školy v Montreux ve Švýcarsku) živila rodinu jako pokojská v Mariánských Lázních, později, když se poměry trochu uklidnily, využil zaměstnavatel její znalosti čtyř jazyků a mohla pracovat jako recepční. Majetek v Košticích převzaly nejprve Severočeské mlýny n.p., pak JZD Koštice, které mlýn změnilo ve sklady. Dcera Blížencových Eva již nežije. Syn Blížencových Josef je se svou paní Jiřinou a synem Robertem velkým příznivcem Koštic dodnes. Rodina bydlí v Českých Budějovicích. Po roce 1989 byly zdevastované objekty vráceny restituentům (Blížencovým), kteří je prodali současnému majiteli Josefu Kindlovi z Břežan, ten s rodinou obnovil vodní elektrárnu a postupně objekty rekonstruuje.

Irena Hellerová  červen 2014

Zdroje:     Koštice, Želevice, Vojnice –  František Štědrý 1928

                Katastr nemovitostí,    Berní rula, Libri 2003

                Josef Blíženec

                J.Petráš – Životní příběh Karla Orta a Luisy Princové, Jihočeské muzeum Č.Budějovice 2011

                Josef Klempera – Vodní mlýny v Čechách VIII.

Antonín Glanc – Libochovické listy (články o koštickém mlýně)

mesta.obce.cz/kostice

                Státní archiv Litoměřice – digitální církevní matriky

                Mlýn Křesín.cz

                Wikipedia

              Koncept zakládací listiny k domu č.109, uložené v kupoli

              tzv.mlýnské vily (1921)

              Jan Malý – Receptář 2010 (Koláři a sekerníci)

                Poděkování Ladislavu Bábovi a pracovníkům archivu v Lounech

Historie koštických domů

Pokoutní škola

Dnešní dům čp. 25 byly původně domy dva – čp. 25 a čp. 26.( Číslo 26 je dnes úplně jinde, je to koštický obecní úřad.) Málokterý dům má tak pestrou minulost a skrývá tolik osudů jako tento původně dvojdům.

Pod bývalou tvrzí, později velkostatkem, bývala řada domů maličkých až nepředstavitelně, asi jako Zlatá ulička, jakési „ podzámčí“. Jsou to dnešní čísla 24 až 31, původně tam bylo domů osm, dnes jsou parcely sloučené a domy přestavěné. Dlouho byly majetkem vrchnosti, která v nich krátkodobě povolovala bydlení, případně tam bydleli zaměstnanci velkostatku, často i podruhové. Podle matrik a pozemkových knih byly tyto domky někdy dlouho pusté, dokonce zřícené, sloužily jako obecní skladiště (tzv. poustky). Rodiny zde bydlely porůznu i v několika domech postupně. Bylo zde velmi komplikované spojení přes různé sklepy a podzemní místnosti, ve kterých se kupříkladu pro velkostatek chladilo mléko (takovýto klenutý sklep je hluboko v podzemí pod domem čp. 25). Celá dispozice řady těchto domů ukazuje, že vše byl původně jeden celek s tvrzí. Později začala vrchnost domy prodávat. Nesídlili zde většinou rolníci, ale řemesla nebo služby: učitel, pekař, kupec, ponocný, řezník, krčmář, písař, klempíř, také několik válečných vysloužilců.

Např. dům čp. 28 kupuje jako poustku r. 1738 Ondřej Šubrt, syn Štěpána Šubrta. 11.11.1739 se oženil s druhou manželkou Annou Marií, dcerou obročního ze dvora Jiřího Gärbera. Jeho otec Štěpán se žení, pravděpodobně podruhé, 13.2.1735 s Marií Františkou Vinšovou. Ondřej s Annou Marií měli syny Štěpána, Bernarda, dceru Maří Magdalenu (3.12.1743), s první ženou Františkou měl dceru Annu (22.1.1736). Bernard, povoláním punčochář, měl s manželkou Barborou syna Antonína Prokopa (6.12.1752). Bernard se rovněž živil jako starosvat, tzn. že dohazoval svatby. Zde se trochu pozastavíme, protože rodina Šubrtů je úzce spjata s historií školy v Košticích i s domem čp. 25.

V letech 1735-1751 působil v Košticích první učitel Jan Štěpán (někdy jen Štěpán) Šubrt. Učil v tzv. pokoutní škole v čp. 28. Název neznamená, že by to byla škola méněcenná, ale že žáci docházeli k učiteli domů a učili se po koutech. Žáci byli i staršího věku, vše bylo na principu dobrovolnosti. Jan Štěpán měl s manželkou Františkou (svatba 13.2.1735) děti Annu (22.1.1736) a Bernarda, s manželkou Ludmilou měl děti Josefa a Ondřeje. S třetí manželkou Annou měl Terezii (24.9.1740-9.1.1742) a Maří Magdalenu (3.12.1743). Dcera Anna se vdala za Antonína Valtra z čp. 21. Spojení s domem čp. 21 se objevuje i později po několik generací. S druhou ženou Annou měl Štěpán dceru Terezii (24.9.1740). Bernard bydlel v čp. 25 a byl druhým učitelem v Košticích, a to v letech 1751-1781, možná až do r. 1793, kdy byl 8.4.1793 vyměřen půdorys školy. V této době byl již Bernard stár a nebyl zkoušen (zemřel r. 1798), jeho syn Josef zase sice byl zkoušen, ale mlád a neznalý hudby, proto byl povolán jiný učitel znalý německého jazyka, Florián Tietze. Školním vyučováním od r. 1735 se asi může chlubit málokterá vesnice v Čechách!

A teď se vrátíme k historii dvojdomu čp. 25 a 26.

Dům čp. 25 kupuje od vrchnosti r. 1791 Štěpán Šubrt, syn Ondřeje z čp. 28, ovšem rodina Šubrtova zde bydlela patrně již dříve, neboť už v r. 1775 se zde narodil Antonín, nemanželský syn Štěpánovy sestry Anny Šubrtové, který zemřel třináctiletý 29.12.1788. 13.1.1775 v čp. 25 narodil Augustin, syn Bernarda a Rosiny (jindy též Rozálie) Šubrtových. Manželé Šubrtovi pak měli další děti: 18.9.1776 se narodil Josef, 17.10.1779 Alžběta (zemřela po narození), 25.11.1781 Alžběta. Dále měli Šubrtovi syna Matěje (Matesa) a dcery Rozálii a Kateřinu (23.11.1770).

Alžběta se vdala 5.2.1804 za mistra kováře původem z Libochovic Josefa Kulase, t.č. z čp. 28, měli syna Václava (4.7.1807 -1862) a dceru Barboru, pozdější manželku Antonína Viktorina ze Želevic. Mates byl vojín, později vysloužilec 14. c.k.pěšího pluku prince Alberta, jeho manželka Barbora Alžběta zemřela 9.12.1804 ve věku 37 let po porodu dcery Terezie, která se narodila jako otcův pohrobek. Rozálie se provdala za Filipa Richtra z čp. 45 a měli syna Václava.

22.1.1783 se berou Bernardův bratr Josef Šubrt a Alžběta Valtrová z čp. 21, kterým se 17.1.1798 narodil syn Bernard, ovšem zemřel brzy po narození. Dům r. 1802 zdědil Josef Šubrt, syn Bernarda a Rosiny. Josefova manželka Rozálie byla v těch letech koštickou porodní bábou.

16.9.1803 se v čp. 25 narodila Anna Marie Valtrová, dcera Josefa Valtra (syna Antonína a Marie Valtrových z čp. 21) a Rozálie Kocánkové z čp. 49. Josef Valtr (nar. 1762)zemřel 28.2.1837, Rozálie zemřela 9.3.1837, devět dní po manželovi ve věku 75 let. Syn Josefa a Rozálie Antonín, narozený v domě čp. 21, zemřel r.1807 v čp. 25 ve věku sedmi let. Josef s  Rozálií roku 1801 prodali dům čp. 21 Václavu Foglovi a rodina se přestěhovala do čp. 25. Proč se ale velká rodina s 5 dětmi – Josef (7.3.1795) Jakub(6.11.1798), Antonín (10.12.1800), Rozálie (1.4.1793), Václav (15.2.1791) – stěhovala z krásného statku do malinkého domečku? Důvody neznáme, ale jediná možnost jsou důvody finanční, buď upadli do dluhů nebo je potkalo nějaké neštěstí. Možná šlo i o nějaké neshody v rodině. 16.9.1803 se jim ještě v čp. 25 narodila dcera Anna Marie.

20.5.1814 v domě čp. 25 porodila Kateřina Sotnerová, vdova po válečném invalidovi Václavu Mikšovi z čp. 10, nemanželskou dceru Annu Sotnerovou. Kde se tam Kateřina vzala? Buď tam sloužila, nebo ve své nelehké situaci našla útočiště u Valtrových, možná s nimi byla i nějak rodově spřízněná. Stopa Sotnerů je později v Semči, ve Lkáni a ve Vojnicích. 31.12.1816 v čp. 25 zemřela ve věku l roku Eleonora Zienertová, dcera Františka Zienerta, ponocného, syna ponocného Josefa Zienerta z čp. 35. Druhá Františkova dcera Cecílie porodila v čp. 25 několik nemanželských dětí a je v rodných listech farářem zapsána jako „padlá osoba“.

8.2.1834 se narodil Jan Valtr , syn Josefa Valtra (syna Josefa a Rozálie Valtrových a prasynovec Josef a Alžběty Šubrtových). Jeho otec Josef Valtr od r .1844 dům vlastnil. R .1877 dům kupuje Jakub Šiller. Od r. 1879 je vlastníkem kupec Tomáš Hryzbil (21.12.1839-3.1.1928), syn Jana Hryzbila, domkáře ze Lhoty Chocholaté u Prachatic, s manželkou Annou (14.7.1842-11.7.1932).

Dům čp. 26 kupuje r. 1738 od vrchnosti Jakub Vakrman z čp. 17 s manželkou Marií Alžbětou (zemřela 1793). Měli dceru Annu, jejíž nemanželský syn Antonín zemřel 29.12.1788 ve věku 13 let. Neprovdaná dcera Jakuba Vakrmana Dorotea zemřela 25.3.1816 v čp. 26 ve věku 80 let, tj. narodila se r. 1736. Člověk žasne, kolik generací v těch letech žilo pohromadě v malinkých prostorách a byli to často lidé, kteří dožívali už u úplně cizích majitelů.

4.5.1771 se na

rodil Josef, syn podruha Václava Hlavičky a jeho ženy Doroty. Dle matriky zde 26.8.1773 zemřela šestiletá Marie Anna, dcera podruha Jan Jenče s manželkou Justinou, dcerou podruha Jiřího Chlumeckého z čp. 22, kteří tu žili v letech 1771-1773 (poté žili v čp. 28). 3.6.1771 se narodil syn Antonín, 4.1.1775 přišla na svět jejich další dcera Anna Rozálie. Měli také syna Václava (22.8.1770). Ovšem od roku 1774 už tu byl majitelem Václav Vajgl z čp. 2 s manželkou Annou, jimž se 16.4.1774 narodila dcera Antonie . Tyto zmatky v rodinách a číslech mohou mimo jiné pramenit ve způsobu života podruhů, kteří byli rádi, když si někde vyprosili ubytování.

18.12.1776 se v domě čp. 26 narodil Jan Bauer, nemanželský syn Rozálie Bauerové, dcery podruhů Tomáše a Anny Bauerových z čp. 28 a 29 (žili tam v letech 1763-1765). Jejich další dcerou byla Marie Magdalena (1746-1764), utopená u přívozu. Tomáš Bauer pocházel z čp. 52 a opět ho postihl osud mladšího syna, který musel hledat štěstí jinde.

Od r. 1781 je majitelkou Anna Seidlová, vdova po Janu Jiřím Seidlovi (zemřela 18.1.1813 ve věku 106 let, tj. nar. r. 1707). V domě bydlel obecní slouha Kašpar Krämer s manželkou Annou. Bydlí zde též jeho syn Josef Krämer (6.3.1752 -16.11.1825) se svou neprovdanou sestrou Barborou (1750-25.3.1830), bratrem Františkem a později Josefova manželka Alžběta Krämerová, roz. Vorlíčková (1760-9.2.1837). 10.2.1784 se žení jeho syn Josef Krämer z čp. 26 s Marií Schindlerovou z čp. 4, kteří spolu měli 10 dětí: František (13.8.1787), Kateřina (30.8.1788, r. 1814 se jí narodil nemanželský syn Václav), Františka (3.10.1790), Rozálie (zemřela 7.7.1800 ve věku 1 roku), Terezie (zemřela 15.3.1802 ve věku ¾ roku). 13.9.1803 se Krämerovým ještě narodila dcera Alžběta, 26.3.1806 Rozálie (její nemanželská dcera Antonie zemřela 16.11

.1834 ve věku 5 měsíců), 21.4.1809 Antonín, dále syn Josef a dcera Marie Anna (zemřela 1855). 18.9.1821 umírá ve věku 9 měsíců František, nemanželský syn Marie Anny Krämerové. Nemanželská dcera Františka Krämera Rozálie zemřela 17.12.1795 ve věku 7 měsíců (matka není zapsána, což je u nemanželského dítěte velice zvláštní, možná zemřela hned při porodu, byla nevalné pověsti, ztratila se??). Od  r. 1826 byl majitelem domu Josef Krämer, syn Josefa a Marie Krämerových. Jeho bratr Antonín Krämer se oženil s Barborou Seidlovou, která 1.5.1852 zemřela ve věku 38 let na souchotiny. Po smrti Barbory se Antonín znovu oženil s Annou Vurmovou z čp. 37. Měli dceru Marii, syna Antonína (22.7.1856), pozdějšího obecního četníka, a syna Karla, který zemřel r. 1862. Marie s manželem Josefem Vlčkem měla dceru Annu (1885). Antonínovi se 11.2.1883 narodila nemanželská dcera Marie (zemřela 24.10.1884) s Barborou Cinke z čp. 14, 22.2.1884 pak také nemanželská Antonie (zemřela 28.7.1884), poté už v manželství s Barborou dcera Anna (12.3.1885 – 17.7.1885), Alžběta (16.5.1886), Kateřina (15.1.1888-24.12.1896), syn František Antonín (15.4.1889), Josef (11.1.1891-14.2.1891), Josef (11.4.1892 – 20.8.1893). V roce 1893 už Krämerovi bydlí a pracují v čp. 9, kde se narodila i d

cera Julie. V pozdějších letech jsou potomci Krämerových (pod jménem Krémr či Kréml) vedeni jako zaměstnanci statku čp. 7, ve 20. století žili v čp. 6. Vlčkovi bydleli ve 20. stol.v čp.91 (viz dům č.2).

Od r. 1882 jsou pak majiteli domu čp .26 Václav a Anna Hendrychovi. Zápisy o vlastnictví jsou často s velkými mezerami.

V druhé polovině 19. století asi bylo hodně rodin v obou domech v nájmu (Matesovi, Kocánkovi, Johnovi, Svatošovi, Kubíkovi…) nebo nebyli jako majitelé zaneseni v knihách, což se v minulosti často stávalo, těmto úředním věcem lidé nepřikládali důležitost. Delší dobu tu bylo pekařství , např. v matrikách je zápis, že se v březnu 1870 narodil Josef Jindřich, syn Josefa Kocánka, pekaře v č.25 a Rosiny roz Matesové z č.25, nemanželské dcery Rozálie Matesové (zemřela r.1862).Tato žena měla asi zajímavý (objektivně vzato těžký) život : 8.11.1837 se Rozálii narodila nemanželská dvojčata Ludmila, která po osmi dnech zemřela a Jakub (zemřel po dvanácti dnech). 7.4.1841 zemřel ve věku 4 měsíců její nemanželský syn František. Dospělosti se dožil nemanželský syn Rozálie Jan Mates, nejprve převozník v č.17, později hajný, bytem v č.6. Jeho obě funkce značí, že byl v panské službě na velkostatku. V Košticích existoval úřad tzv.panského lučního hajného, který neměl na starosti lesy, nýbrž louky.

 Je jich v matrikách několik. V roce 1866 je v matrice zápis, že se narodila Anna, dcera Josefa Seiferta, podruha (syna Josefa Seiferta, chalupníka z č.26) a Kateřiny Krejzové z č.16. V roce 1886 v č.26 bydlel s rodinou pekař Jan Svatoš(viz č.2) a učil se podnikat v pekařském oboru. 31.1.1891 se v č.26 narodila Marie Filomena, dcera klempíře Josefa Johna (syna bývalého panského písaře Leopolda Johna) a jeho manželky Anny, 18.1.1893 se pak narodila jejich druhá dcera Anna Františka. Od r.1895 zde žili manželé Kubíkovi a narodily se jim dcery Paulína a Marie(viz č.54).

V č.25 byl kupecký obchod Hryzbilových. Měli tři dcery: Julii (leden 1880, zemřela v únoru 1881), Bertu (1885-1888) a Annu(18.10.1877-17.11.1962). Anna se provdala r.1898 za kupce Antonína Šlika(30.1.1868-18.7.1950), převzali dům s obchodem v č.25 a koupili dům č.26. Antonín Šlik byl prvním předsedou koštických hasičů.

Dle soupisu sčítání lidu v r.1921 v domě žili:

č.p.25

Šlik Antonín, 30.3.1868, obchodník

Šliková Anna, manželka, 19.10.1877, pomáhá v obchodě

Brudnová Anna, 1.12.1903, služka

č.p. 26

Hryzbil Tomáš, 20.12.1839, výminkář, obchodník na odpočinku

Hryzbilová Anna, manželka, 14.7.1842, výminkářka, obchodnice na odpočinku

A nyní musíme přejít do nádražní restaurace U Křivanů v Želevicích č.22 (dnes stavebniny pana Hakla).Tato restaurace vznikla po vybudování železniční trati z Libochovic do Loun z domku, postaveného v r.1906, nejprve ji vlastnil František Křivan, potom Václav Křivan. Rodina Křivanů zařídila hostinec pro tzv. lepší lidi s kulečníkem a klavírem, točila se zde pouze plzeň. V patře byly pokoje k ubytování. Současně měli naproti obchod s uhlím(dnes skladovací plocha pana Hakla).Dcera Křivanových si vzala číšníka, bratra Karla Kubáče z Volenic(viz č.4) .Křivanovi byli velmi bohatí lidé, měli zároveň pilu a další podniky, bratr Václava Křivana byl ředitelem pojišťovny Slavia. V r.1930 pronajali hostinec manželům Polívkovým. Paní Marie, původně ze Solan, byla kuchařka vyučená U Tří lip v Libochovicích, její manžel Josef byl tesař z  Křesína. V prosinci 1932 se jim v lounské porodnici narodila dvojčata Marie a Josef. Již za pár dní jejich rodiče pořádali v restauraci Silvestra a několik plesů. Jejich podnikání se velmi dařilo, ale po mobilizaci v r.1938 pan Polívka rozhodl, že musejí mít něco vlastního, a tak koupili od bezdětných manželů Šlikových dvojdům č.25 a č.26 s výminkem, kde se pak Šlikovi dožili požehnaného věku. V č.25 měl pan Polívka tesařskou dílnu. Mimo jiné zde vyráběl loďky, které se naučil dělat při zajímavé akci, kdy pan Karhan, majitel velkostatku, nechal opravovat přívoz ve velkém stylu i s půjčovnou loděk (přívoz patřil k velkostatku od počátku 19. století).V č.26 paní Polívková provozovala obchod koloniálním zbožím až do r.1952, kdy byla nucena živnost zavřít, tak jako mnoho dalších soukromníků v té době, protože jim státní velkoobchod jednoduše přestal dodávat zboží.

Syn Polívkových Josef se oženil v Terezíně, měl dva syny. Dcera Marie (dnes Čeňková) chtěla studovat obchodní akademii v Lounech, ale musela rok čekat a tento čas trávila v hospodyňské škole. Hospodyňská škola byla součástí zemědělské školy v Lounech a jejím účelem bylo vzdělání manželek hospodářů, tzn. učily se vařit, řídit velkou domácnost, ale i podnikat, vést účetnictví atd. Na tuto školu s nadšením vzpomínala. Když ji přijímali, bylo jí 15 let a vedl ji tatínek. Ředitelka se ho zeptala: „Kolik je dceři let?“A tatínek s klidem odvětil: „Asi osmnáct!“ Do tzv.“hospodyňky“ totiž přijímali většinou již starší děvčata. Z hospodyňské školy se Marie dostala na vysněnou obchodní akademii. Dlouhá léta pracovala jako daňová účetní v Tuzexu. Paní Čeňková bydlela v Praze a do Koštic jezdila na letní byt. Její geniální paměť a postřehy jsou pramen

em mnoha článků o koštických domech.

Dům vlastní její synovci Martin a Josef Polívkovi.

Autorem všech textů v sekci Historie koštických domů a výhradním držitelem autorských práv k nim je paní Irena Hellerová.

Historie koštických domů

Tento dům je poslední z řady historických domů v Říční ulici, je o něm poměrně málo záznamů v matrikách.

V Berní rule 1654 je zaznamenán jako první majitel Matěj Richtr z Rychnova. Pak je poměrně dlouhá mezera, zřejmě majitelé zemřeli na mor. Od r.1690 dům vlastní Jan Jiří Engel s manželkou Kateřinou Hortig z Rychnova (svatba 3.11.1677). V letech 1694-1717 byli majiteli hospody v č.1, byl též rychtářem v r.1691. Jeho syn z prvního manželství Jan Engel si 5.2.1690 vzal Kateřinu Fohri. Měli děti Annu Marii (3.12.1698, brzy zemřela) a Annu Marii (6.1.1701). V té době dům č.22 obývá Martin Hortig, bratr Kateřiny. Ten měl postupně tři manželky. S první Zuzanou měl děti Kryštofa, Václava (27.9.1671) a Alžbětu (12.4.1673). S druhou manželkou Markétou měli dceru Evu (1.7.1674) a se třetí Ludmilou Kateřinu (3.11.1677). Poté tu pravděpodobně hospodařil Jiří Fohri s druhou manželkou Annou Engelovou (svatba 25.4.1694). S první ženou Kateřinou měl syna Jiřího a dceru Markétu (9.11.1684). Statek převzal jeho syn z prvního manželství Jiří. Měl s manželkou Alžbětou Payerovou (svatba 6.5.1691) děti Alžbětu (13.2.1706), Annu Marii (25.1.1701) a Evu. K domu č.22 se váže jedna tragická událost. Na statku hospodařil tou dobou Matěj Richtr se ženou Evou. 10.1.1744 se jim narodil syn Jiří. Eva Richtrová byla 11.9.1744 nalezena na poli bez známek života. Bylo jí 25 let. Matěj se znovu oženil a s manželkou Marií měl syna Matěje (24.2.1754).

V letech 1752 – 1770 je vlastníkem majitel č.12 Antonín Sunkovský s manželkou Evou, dcerou Jiřího Fohri. Měli děti Antonína (28.8.1753, zemřel r.1790), Josefa, Jakuba a Kateřinu (zemřela r. 1788). Jakub se oženil s Annou Novákovou z Křesína, měli dceru Rozálii, jeho druhou ženou byla Anna Podaná. S tou měl dceru Annu a syna Josefa.

Od otce dům kupuje syn Josef, mistr kovářský, s manželkou Kateřinou Richtrovou za 243 kop. Měli děti Josefa, Annu Marii, s druhou manželkou Kateřinou Chlumeckou pak Václava (1772) a Františka. Měl ještě třetí manželku Annu, se kterou koupil č. p. 48. Václav, rovněž kovář, obýval dle matriky dům č. p. 48, kde se 14.9.1802 oženil s Marií Hausmanovou z č. p. 55. Anna Marie se provdala 21.6.1831 v pokročilém věku 48 let za Josefa Kučeru, domkáře z Pátku. Ženichovi bylo 64 let. Pro oba sňatek znamenal asi zabezpečení a vzájemnou pomoc ve starším věku. František Sunkovský s manželkou Alžbětou Šuttovou ze Želevic je majitelem domu od r.1809. Měli dceru Rozálii, která je zapsaná jako rybářova dcera. Druhá dcera Terezie (18.5.1815) se provdala 10.11.1842 za Václava Hetzela.

Sunkovských zde asi bydleli již dříve, protože 8.12.1739 se konala svatba Jakuba Sunkovského (zemřel r. 1802) a Evy (zemřela r. 1806), dcery šafáře Jiřího Gärbera. 7.7.1740 se pak vdala Kateřina Sunkovská za ovčáckého mistra Michala Jošta (Jašta).

6.2.1816 se berou Rozálie Sunkovská (1788), dcera Jakuba a Anny Sunkovských, a Mates Vurm, syn Ondřeje Vurma a Rozálie Zienertové z č. p. 37. Dcera Jakuba a Marie Anny Anna (1796) se provdala 25.6.1822 za Vojtěcha Sirotka, malíře pokojů. Ženichovi bylo 38 let. Syn Josef, voják jezdeckého pluku knížete Konstantina, major 1. eskadrony, se 22.1.1823 oženil ve věku 29 let se stejně starou Rozálií Klimentovou z Radonic. Kateřina Sunkovská se provdala za Jakuba Naima, převozníka z Koštic.

V roce 1819 František Sunkovský dům prodává Jakubu Mackovi, sedlákovi z Ouřece, s manželkou Marií Šillerovou, pro syna Antonína za 2500 zl. (zemřel 1825). Tento sedlák zřejmě nějak přišel o majetek, možná dům vyhořel. Měl děti Jakuba a Antonína. Antonín se oženil s Terezií Kricnerovou z Vojnic. V r.1835 je zapsán v  matrice Jakub Macek, adjunkt v panském dvoře, Jakub tedy asi pracoval na panském.

Antonín Macek (tehdy zapsán jako podruh v č.15) s první manželkou Terezií Kricnerovou z Vojnic měli dceru Annu Marii (1825-1851)). Ta si vzala 21.8.1849 Antonína Nešutu (1823), krejčovského mistra, syna Julia Nešuty z Hlaváčova. Nějaký čas žili v č.22, žil tam i Antonínův syn Julius Nešuta, rovněž mistr krejčovský, s manželkou Františkou Eckeltovou. S druhou manželkou Marií Janeckou žili už v č.57 u mlýna. Antonín Macek se oženil podruhé s Marií Povovou z č.17 a stal se převozníkem. Měli syna Kajetána Štěpána (25.12.1858) a dceru Marii. Později žili a sloužili v č.18, pak v č.50.

Josef Heller z č.38 měl s Marií Mackovou, služebnou v č.18 (21.5.1861), dcerou Antonína Macka a Marie Povové z č.50, sedm dětí.

Od r.1830 je vlastníkem Bernard Kocánek ze Solan s manželkou Kateřinou. Dcera Anna zemřela krátce po narození r. 1831. Jejich dcera  Marie se dne 1.5.1850 provdala za Václava Karfíka z č.11. Už od r.1832 dům vlastnil Jan Beránek, neboť Marie Karfíková (11.11.1812), Václavova teta z č.11, se 5.6.1832 provdala za Jana Beránka, obchodníka s obilím, a bydleli nejprve v nájmu v č.15, pak koupili dům č.22. Měli dcery Terezii (vzala si Josefa Mildorfa), Františku Romanu (19.11.1846) a Annu (4.3.1849). Dcera Marie se provdala 24.11.1862 za Františka Sonnenbergera, záložního vojína 74. pluku hraběte Mobili, z Vojnic 33. Brali se v č. p. 59, na jejím oddacím listě je otec Jan Beránek uveden už jako podruh z č. p. 22.

Usedlost prodává v r.1841 Františku Podanému z č.21, ten dům prodal Ferdinandu Pavlovskému. 16.10.1869 se v domě č.21 narodila Anna, dcera hodináře a hudebníka Ferdinanda Pavlovského (syna Václava Pavlovského, vrchnostenského šafáře z č.32) a Anežky Podané z č.21. Další děti Pavlovských se však už narodily v domě č.22 (např. Marie, 8.11.1871-5.6.1873, Václav, 20.6.1874, Anna, 1.6.1877, František, 18.5.1880), který Františku Podanému od r.1841 také patřil, a od r.1875 patřil Pavlovským.

Marie Podaná (24.5.1841) z č.21 se dne 4.10.1865 provdala za Josefa Šutta, sedláka z Nečich, bydleli pak v č.22 a měli dceru Annu (18.10.1868).

2.8.1865 zemřel měsíční syn řezníka Antonína Panoše Petr Pavel. Vdovec Antonín Viktorin zde zemřel 19.4.1858 ve věku 60 let, 26.4.1859 zemřela ve věku 14 dní jeho vnučka Marie, nemanželská dcera služebné Anežky Viktorinové, 30.5.1859 osmidenní syn nádeníka Jana Povy Jan. 6.2.1856 zemřel půlroční František Trester, řečený Bažant, nemanželský syn služebné Barbory Bažantové (Tresterové).

12.4.1866 se v domě narodil Karel (zemřel 7.7.1866), syn Václava Vurma, podruha z č.37, syna ovčáka Matěje Vurma a Rozálie Sunkovské, rybářovy dcery z č.22, a Evy , nemanželské dcery Kateřiny Richtrové, dcery Filipa Richtra a Rozálie Šubrtové. Jejich další dítě, František Xaver, se narodilo v č.42. 24.1.1873 se narodil Karel, 15.7.1878 se tu narodil Václav Richter, 2.6.1882 Antonín, synové Václava Kunce (legalizovaného na Richtr), syna Kateřiny Kuncové, a Kateřiny Libertinové z Píst, 4.8.1881 se jim narodil v č.11 syn Jan, zemřel 18.5.1882. \v č.21 se jim narodil syn Josef, zemřel 6.2.1879.

4.9.1892 se narodil Václav, nemanželský syn Marie Mildorfové, služebné v č.22. Marie byla dcerou cestáře Josefa Mildorfa z č.24 a Terezie Beránkové z č.11. Otcovství uznal Václav Tišer, švec z Křesína.

V čase sčítání obyvatelstva r.1921 je majitelkou Emilie Špičková

V domě bydlí:

Bohumil Brůna, nájemník, 11.3.1897, kovář v dílnách ČSD Louny

Brůnová Emilie, manželka, 31.1.1900, vede domácnost

Brůnová Emilie, dcera, 5.3.1920

Později ve 20. století dům vlastnila rodina Nápravníkova, patří jim dosud.

Dům č.48

V  roce 1790 Josef Sunkovský (zemřel r. 1819) koupil od otce pozemek náležející k č.22 a vystavěl s manželkou Annou (zemřela r. 1818) domek, který prodal po svatbě 2.2.1818 zeti Kryštofu Wegwartovi, manželovi jeho dcery Alžběty (zemřela 4.9.1865 ve věku 86 let jako vdova). V domě žil i Josefův bratr Václav. Josef s Annou měli děti Rozálii (zemřela 1829), Floriana (zemřel 1812), Josefa (zemřel 1812), Annu Marii (zemřela 1808), Antonína (zemřel 1794) a Václava (zemřel 1798). V roce 1830 dům vlastní sirotci Kryštofa Wegwarta, Václav a Josef a Barbora. Syn Martina a Rozálie Povových Jan Pova (17.8.1804)z č.p.17 se oženil s  Barborou Wegvartovou (5.4.1819), roz. Sunkovskou, děvečkou ve dvoře. Měli děti Jana, Barboru, Annu Marii, Martina (Matěje). Josef Wegvart (syn Kryštofa Wegvarta a Alžběty Sunkovské) s manželkou Marií Koutníkovou měli syny Josefa (zemřel 15.11.1857 ve věku 8 dní), Františka (zemřel 5.2.1892 ve věku 3 let). 18.4.1866 se narodil Josef, 8.8.1867 se narodil ještě jejich syn František. Dál je velká mezera v majetkových poměrech, v domě žije dělník a budoucí převozník Jan Mates s manželkou Rozálií, narodila se tu jejich dcera Karolina (30.1.1868-10.5.1868). Až r.1892 je zapsán majitel Václav Vegvart s manželkou Barborou, Václav ovdověl r.1893, dům v r.1894 získal syn František, který ho prodal r.1895 Václavu Povovi s manželkou Karolinou.

V sobě sčítání lidu r. 1921 zde bydlí nájemníci:

Nešuta Julius, krejčí, 25.2.1878

Nešutová Marie, manželka, 19.11.1882, vede domácnost

děti Václav (nar. Dolní Kamenice), Antonín (nar. Klapý), Aloisie (nar. Klapý), Marie (Koštice)

Současnými majiteli jsou manželé Beránkovi.

Autorem všech textů v sekci Historie koštických domů a výhradním držitelem autorských práv k nim je paní Irena Hellerová.

Historie koštických domů

Dům mnoha majitelů

Tento dům je zajímavý tím, že v minulosti velmi často měnil majitele z důvodu chybějících dědiců (buď vůbec neměli děti nebo děti zemřely), a tak majitelé statek prodali, většinou s výminkem, tzn. že si smlouvou vymínili doživotní užívání části objektu buď sobě nebo svým rodičům. Tato praxe se ještě častokrát objeví při povídání o dalších domech. V době sepisování Berní ruly v r. 1654 obsáhl tento statek i domy čp. 19 a čp. 20.

První zmínka je 8.1.1651, kdy statek prodal Oldřich Gut Janovi Kaldovi, koštickému konšelovi v r. 1624. Následoval od r. 1678 jeho syn Jan Kalda s manželkou Dorotou, se kterou měl děti Jana Kryštofa (10.10.1688) a Dorotu (4.2.1691). Jan Kalda dům prodal již r. 1683 Michalu Vajglovi s druhou manželkou Annou za 200 kop. Měli děti Marii (2.8.1677), Ondřeje (13.4.1678) a Ludmilu (30.4.1680). (22.6.1782 v domě čp21 zemřela Marie Vajglová ve věku 54 let, tj. Nar r. 1728, bližší příbuzenské vztahy nejsou známy). Roku 1708 koupil statek Jiří Valter z Evaně s manželkou Annou. Měli děti Josefa, Antonína, Zuzanu (26.1.1715) a Václava (7.1.1718). V letech 1730-1764 je majitelem syn Josef, 14.11.1739 se oženil s  Evou Starou. Měl děti Antonína (1741), Annu Marii (3.11.1740), Rozálii (24.10.1742)), Antonína (8.12.1744), Josefa ( 22.1.1747), Annu Kateřinu (11.6.1748), Annu Alžbětu (28.4.1750) a Václava. Václav měl syna Antonína (3.6.1773-28.8.1775) a dceru Alžbětu, která se vdala 22.1.1783 za Josefa Šubrta z čp. 25. Dne 29.1.1785 umírá v čp. 21 Dorota Vakrmanová, pravděpodobně služebná. 25.1.1784 tu uzavřeli sňatek Mates Vurm a Magdalena Plattig ze Želevic, která zde asi sloužila.

20.5.1769 se narodila Marie Anna, nemanželská dcera Marie Kaldové.

Od r. 1764 je majitelem syn Josefa Valtra Antonín Valtr a jeho manželka Anna , dcera Štěpána Šubrta z čp. 25. (Zde je zajímavé, že zemřeli dva dny po sobě, oba ve věku 72 let, a to Antonín 20.11.1813 a Anna 22.11.1813). Měli děti : Josef, Václav (1767-7.1.1781), Antonín (1773-28.8.1775) Antonín (5.2.1776), Václav (21.10.1779-4.2.1781), Anna Marie. Anně Marii se 17.9.1798 narodila mrtvě narozená nemanželská dcera. 9.10.1798 se vdala za Jana Nováka z Kololeče, šenkýře v č. p. 1. Statek převzal r. 1787 Josef Valter s manželkou Rozálií Kocánkovou. (Zde je zajímavá poznámka ve vojnické matrice v souvislosti s Kocánkovými, že „švagr, koštický Valtr, byl Němec. Pravděpodobně, jako většina Koštických, z Rychnova.) Měli děti: Josef (7.3.1795) Jakub (6.11.1798), Antonín (10.12.1800), Rozálie (1.4.1793), Václav (15.2.1791), Anna Marie (16.1.1788, zemřela po narození), Barbora (18.12.1789 – 2.1.1790). 16.9.1803 se v čp. 25 narodila Anna Marie. Antonín zemřel v r. 1807 ve věku 7 let v novém bydlišti, v čp. 25. Proč se rodina Valtrových. stěhovala z krásného statku? Důvody neznáme, ale jediná možnost jsou důvody finanční, buď upadli do dluhů nebo je potkalo nějaké neštěstí. Možná šlo i o nějaké neshody v rodině. Četní potomci pak většinou pracovali jako čeledíni a děvečky na velkých statcích.

R. 1801 Josef Valtr dům prodal s výminkem pro své rodiče Václavu Foglovi za 3000 zl. (Zde je velice zajímavé, že rodina Foglova zde žila již dlouho před tím, je zaznamenáno, že Janu Foglovi v čp. 21 zemřel 27.2.1772 ve věku 8 měsíců syn Václav. Zřejmě pak měl dalšího syna Václava).

7.7.1805 se narodila v čp. 21 Marie Rošičková, dcera Antonína a Johany Rošičkových, podruhů .

Josef Fogl měl dům sotva rok a prodal ho r. 1802 mistru kolářskému Františku Podanému (který zde jako výminkář zemřel 10.9.1854 ve věku 80 let) s manželkou Marií za 4560 zl. Podaným se narodilo 9 dětí: Marie Anna (1796), Karel (27.1.1804, kolář, žil v č.p.59), Apolonia (1805), Antonín (24.12.1806), dcera Anna (9.7.1811) zemřela 30.8.1811 ve věku 3 měsíců, Rozálie (4.1.1809) zemřela 21.2.1812 ve věku 3 let. R. 1813 se narodila dcera Alžběta, která zemřela dvacetiletá 5.9.1833. Marie Podaná 16.4.1814 porodila mrtvé dítě a tentýž den sama zemřela ve věku 44 let. Jejímu muži bylo 45 let. Druhou manželkou Františka Podaného byla Barbora Viktorinová ze Želevic čp. 13 (svatba 4.10.1814). Narodil se jim syn František (12.6.1816), pozdější dědic statku. Dcera Marie Anna se 6.2.1816 provdala za Tomáše Němce, koláře z Ředhoště. Dcera Apolonia se vdává 31.1.1825 za kováře Jakuba Harnische z Mukova.

21.2.1822 se v čp. 21 berou Jan Kašpar, ševcovský tovaryš z Dolánek, a Barbora Melicharová, děvečka z Pátku.

Roku 1834 po smrti dcery Alžběty František Podaný statek propachtoval Františku Pekaři za 732 zl.do plnoletosti svého syna Františka. V letech 1851-1854 je zapsán jako majitel statku syn František Podaný s manželkou Marii Foglovou ze Semče, hospodařil zde však určitě už mnohem dříve. Už 30.12.1839 se jim narodil syn Josef, 19.1.1847 se jim narodilo mrtvé dítě. 21.3.1848 se narodil Karel, v roce 1850 se jim narodila dvojčata Václav a Karolína (ta hned zemřela), v roce 1851 se narodila další Karolína, v roce 1852 Anna. Podaných měli dceru Anežku (16.1.1844), později provdanou Pavlovskou a Marii (24.5.1841), která se dne 4.10.1865 provdala za Josefa Šutta, sedláka z Nečich (bydleli pak v čp. 22 a měli dceru Annu, nar. 18.10.1868). Další tři děti všechny předčasně zemřely: 25.9.1850 přišla na svět dvojčata Václav (zemřel tentýž den) a Karolína (zemřela 1.10.), syn Antonín se narodil 30.1.1856 a tentýž den zemřel. Poté statek koupil František Jirásek (původně pokrývač z Chrastína čp. 9), bratr Josefa zmíněného v domě v  čp. 37, rovněž pokrývače. Avšak rodina Podaných na statku zřejmě ještě žila nebo pracovala, neboť dle matrik se zde 16.10.1869 narodila Anna, dcera hodináře a hudebníka Ferdinanda Pavlovského (syna Václava Pavlovského, vrchnostenského šafáře z čp .32) a Anežky Podané z čp. 21. Další děti Pavlovských se však už narodily jinde, v čp. 22, který Františku Podanému od r. 1841 také patřil, a od r. 1875 patřil Pavlovským .

František Jirásek měl syny Antonína a Josefa (21.12.1870) a dceru Marii, kteří se narodili ještě v Chrastíně. Josef pracoval dle matričních záznamů v r. 1897 v čp. 21 jako dělník. Měl nemanželskou dceru Annu Františku (1892) s Annou Grundovou z čp. 3, která sloužila v čp. 50. Později se berou (1.5.1894), pracují v čp. 11, pak žijí v čp. 3 a mají další děti: Josef, Marie (9.9.1885-brzy zemřela), Marie (21.7.1894-2.9.1894), další Marie. Josef se žení s Marií Bažantovou a Marie se vdává za Václava Bažanta, oba z čp. 37.

František Jirásek od roku 1860 vlastní také dům čp. 20 , a tak syn Antonín statek čp. 21 prodává Františku Čackému s manželkou Marií. V historii Koštic vidíme v pozemkových knihách velmi často, že bohatí sedláci vlastnili nebo spravovali i několik statků, které pronajímali. Roku 1871 dům vlastní Josef Neumann, od r. 1886 syn František Neumann s manželkou Marií.

Z této doby se zachovaly matriční záznamy , které podávají svědectví o tom, že na statku žila čeleď, která měla děti. Např. 28.1.1875 se narodil Josef, syn Václava (nádeníka v čp. 21) a Kateřiny Kuncových. 24.3.1876 se narodil František, syn Štěpána Zinke, záložního vojína a nádeníka v čp. 21, syna Štěpána Zinke, nádeníka z čp. 4 a Marie Cílové, dcery chalupníka z čp. 19. To znamená, že statek čp. 21 byl velký a potřeboval více pracovních sil, čeleď zde žila trvaleji a dokonce mohla založit rodinu. 6.31884 se narodil Josef, 14.12.1886 pak Václav, synové čeledína z čp. 10 Františka Sunkovského (syna cestáře Josefa Sunkovského) a Vilhelminy Grundové z Vojnic. Roku 1910 statek kupuje Alois Lukáš (bývalý kovář v čp. 1) s manželkou Annou, jejich syn zahynul v 1. světové válce. (Lukášovi byli také majiteli několika statků.)

Od roku 1925 jsou majiteli František a Anna Čechovi. V roce 1931 statek koupil Václav Flajšr z Chožova, který se oženil s Annou Novákovou z Hnojnic. S mladou rodinu žila maminka hospodáře Alžběta Flajšrová. Její osud je zajímavý tím, že v dětství žila jako schovanka jedné (dnes již neznámé) rodiny ve Vršovicích. Manželům Flajšrovým se narodily dcery Věnka (1937) a Marie (1943).

Ke konci druhé světové války se váže zajímavá událost. V domě č.21 byli na statku dva Italové, žena a muž, údajně váleční zajatci (v době, kdy již Itálie přestala patřit k Hitlerovým spojencům). Byli to buď sourozenci nebo manželský pár, vzpomínky se různí. Zajatci byli dáni k dispozici do zemědělství na výpomoc, byli vděční za každý kousek jídla. Tvrdí se , že spáchali sebevraždu utopením, ale existuje též druhá verze, že sebevraždu předstírali – ponechali na břehu šatstvo a utekli domů do Itálie. Ovšem po válce je hledali v Košticích rodinní příslušníci, takže možná ta sebevražda předstíraná nebyla. Taktéž se traduje, že do Itala se zamilovala sousedka od vedle, která měla před svatbou.

Do osudu sester Flajšrových, hlavně starší Věnky, zasáhla kolektivizace zemědělství.

Flajšrovi hospodařili na 17 hektarech půdy, kterou museli vložit do JZD v r.1950. Rodiče pracovali v kravíně, otec krmil, matka dojila. Později otec pásl stádo na pátecké straně, kam ho denně hnal přes řeku. Na pátecké straně bývala pole, která patřila koštickým občanům. V 60.létech 20.století si je družstva mezi sebou různě vyměnila.

Věnku, dnes Hubičkovou, přijali na zahradnickou školu v Litoměřicích, odkud ji dvakrát vrátili domů s tím, že si jednotné zemědělské družstvo a místní národní výbor nepřeje, aby zde studovala, protože musí pracovat v zemědělství. Vše se nakonec v dobré obrátilo, když její otec napsal dopis na prezidentskou kancelář, že zahradnictví je přece také zemědělský obor. Stejná historie se však opakovala v Praze, kam ji přijali na mistrovskou zahradnickou školu. Tamní ředitelka si ale postavila hlavu, že v družstvu je pánem předseda, ale ve škole ředitelka, takže Věnka úspěšně dostudovala. Po škole pracovala v zahradnictví komunálního podniku v Lovosicích, poté ale stejně musela jít pracovat do JZD Koštice. Provdala se na Pátek, kde dosud žije.

Dcera Marie v r .1959 absolvovala drůbežářskou školu v Jánské, pak pracovala v družstevní drůbežárně. V době kubánské krize si musela Marie spolu s jinými členkami JZD udělat řidičský průkaz na traktor, protože se předpokládalo, že v případě války muži půjdou bojovat a ženy budou obsluhovat techniku v družstvu. Roku 1966 se vdala za Antonína Jaroše, kováře z Počedělic. Mají spolu syna Vladimíra, nynějšího místostarostu Koštic, a dceru Evu, nyní Kávovou.

Autorem všech textů v sekci Historie koštických domů a výhradním držitelem autorských práv k nim je paní Irena Hellerová.

Historie koštických domů

(U Štrajblů)

Do roku 1651 drží statek Šimon Trošley. V období 1651-1654 tu hospodařil Adam Vágner ze Želevic, který ho koupil za 150 kop. V Berní rule, katastrálním soupisu z r .1654, je uveden jako Wagner Adam, sedlák ze Želevic. Jeho dům v Želevicích patřil pod koštickou vrchnost. V r. 1656 dům čp. 11 převzal majitel domu čp. 9 Martin Richter a jeho syn Kryštof Richter (původem z Rychnova). Martin Richter byl koštickým konšelem v letech 1651-1652. Martin pomýšlel statek převést na svého syna Kryštofa Richtra za 150 kop a úplně ho zaplatil do roku 1672, kdy zemřel. Kryštof ho vlastnil po svatbě, která se konala 26.11.1663 spolu s první manželkou Sabinou Součkovou. Měli syna Kryštofa, který byl v letech 1679-1680 obecním konšelem. S druhou ženou Kateřinou měli dceru Marii. Synovi Kryštofovi s manželkou Ludmilou se narodila 4.6.1696 dcera Anna Marie. Jeho druhou ženou byla Kateřina Fohri (svatba 11.11.1698), s tou měli děti Jana (5.5.1701, později majitel čp. 9) a Kateřinu (20.6.1703). Nic dalšího o nich nevíme. Kryštofova nevlastní matka Kateřina statek prodala 16.12.1694 koštickému rychtáři Michalu Straiblovi* z čp. 38, který se již dříve oženil s její dcerou Marií.

Michal Straibl** (koštický rychtář v roce 1694) měl s první manželkou Marií Viktorinovou (svatba 5.11.1679) děti Klementa, Kryštofa a Dorotu, s druhou manželkou Marií Annou Richtrovou (svatba 5.11.1682) Jiřího (2.2.1686), Kateřinu (15.9.1693, brzy zemřela) a Františka (4.10.1696). S třetí manželkou Annou Čejkovou z Roudníčku (svatba 20.7.1698) měl Ondřeje (29.11.1699, majitel čp. 13), Kateřinu (7.8.1701), Josefa (26.2.1702), Marii Alžbětu (22.8.1704), Annu (14.12.1710), Evu Petronilu (21.6.1714) a Marii Annu (9.5.1717). Někteří z nich zemřeli v dětství.

Josef s manželkou Kateřinou měl dceru Annu Marii (10.3.1749), ta je v r. 1752 uváděna v matrice jako děvečka. Josefova sestra Kateřina se r. 1730 provdala za majitele čp. 43 Daniela Trestera, sestra Anna r.1753 za jeho syna Jakuba. 14.12.1723 převzal statek Michalův syn z druhého manželství Jiří Straibl s manželkou Rosinou za 400 kop. Statek nesmírně zatížilo, že měl Jiří mnoho sourozenců, které musel vyplatit z jejich podílů. S manželkou měli děti: Jakuba (2.5.1721), Annu Marii (9.10.1726), Františka (22.1.1733) a Antonína. V  r. 1762 dědil statek Jiřího syn Antonín Straibl s manželkou Annou Marií Pohlig (někdy též psáno Pollig, 1722-3.12.1809) z čp. 42 a do r. 1767 zaplatil 392 kop. Převzal statek do nešťastné doby válečné, plné selských povstání, statek byl zatížen mnoha odvody vrchnosti (po tereziánské reformě se platila pozemková daň ve výši 1/3 z výnosů), mimo to ty roky byla úroda mizerná a v letech 1771 – 1772 panoval největší hladomor doby pobělohorské.(I z toho důvodu v roce 1773 začala vrchnost v Košticích vybízet poddané, aby osazovali pole bramborami.) Hlavně bylo hospodářství čp. 11 přetíženo dluhy z vyplácení Antonínových strýců a tet, a tak statek přišel na buben. Antonín patrně ovdověl, jméno druhé manželky neznáme. Měl děti: Kateřinu (1745-30.6.1805) – zůstala svobodná, měla nemanželskou dceru Kateřinu, nar. 8.11.1770), Annu Marii (29.1.1746), Annu Rosinu (28.6.1748), Rozálii (13.12.1749), Antonína (6.7.1752), Rosinu (1753-16.12.1813) – zůstala svobodná, Alžbětu (6.3.1755), Josefa (1758-22.3.1823), Terezii (nar. r. 1765, 31.5.1791 se vdala za Václava Klimta). Antonínův syn Josef byl vojákem 69. pěšího pluku prince von Hohenlohe. Oženil se 11.6.1779 v domě čp. 14 s Annou Marií Proškovou (1756-3.1.1806) z Hnojnic. Jeho manželka tam asi byla ve službě. S manželkou měl děti: Marie (zemřela r. 1805), Josef (13.1.1780, zemřel jako dítě), Josef (29.5.1781, zemřel jako dítě), Terezie (29.9.1782), dvojčata Anna Marie a Josef se narodila 17.9.1786. Josef brzy po narození zemřel, Anna Marie se vdala 7.7.1818 za dragouna Antonína Chloubu. Dne 21.1.1788 ve věku 11 měsíců zemřela Josefova dcera Barbora (14.2.1787). Vojenský vysloužilec Josef v lednu 1806 ovdověl a už 29.4.1806 se oženil s Annou, vdovou po Josefu Hellerovi z čp. 29, rovněž válečném vysloužilci. 25.7.1787 zemřel brzy po narození nemanželský syn Rosiny (někdy psáno též Rozálie) Straiblové Václav, její další nemanželský syn Kašpar zemřel 18.3.1806 ve věku 18 let. Rodina Straiblových pak ještě dlouho žila na statku čp. 11 v podruží.

Síla jména Straibl byla tak výrazná, že podle pamětníků se domu čp. 11 říkalo ještě v 70. letech 20. století U Štrajblů, tradice se tedy držela 300 let! (Dělo se tak hlavně proto, že Karfíků bylo v Košticích mnoho a tak je místní odlišovali různými přízvisky.)

Statek r. 1762 zakoupil v dražbě Václav Karfík, syn Václava (18.9.1704-18.2.1778) a Kateřiny (1712-30.4.1791) Karfíkových ze Želevic, s manželkou Annou Marií Zinke (1743-30.12.1808) za 800 kop. Měli děti: Václav (23.12.1773, zemřel v dětství), Barbora (zemřela hned po narození 14.3.1787), Josef, Tomáš, Augustin – snad voják, Florián (7.10.1797), v matrikách řečený Šmauflos, a Anna Marie, která ztratila řeč. Bratři Václava, Antonín Karfík, dle matrik řečený Augustin (1746-12.3.1825), a Leonard Karfík, někdy psaný Leopold (1741-14.11.1809), který se oženil 14.1.1783 s Dorotou Horovou z Budyně (1738-22.12.1788), se narodili v Želevicích čp. 17, zemřeli v Košticích čp. 11. Václavův syn Josef řečený Beneš se stal s manželkou Annou Marií Erlichovou majitelem domů čp. 7 a čp. 19 v Košticích.

Antonín Karfík se oženil 27.1.1778 s Annou Marií Vágnerovou (1757 – 7.1.1833) ze Želevic čp. 5 a statek čp. 11 přebírají 31.12.1782 za 400 kop, platí do r. 1791. Měli děti: Annu Marii (26.10.1779-16.11.1779), Annu Marii (17.1.1781-25.11.1783), Floriána (28.8.1784, zemřel jako dítě), Barboru (nar. r. 1787), Františku (vdala se 10.1.1809 za Josefa Schindlera z čp. 40), Prokopa (zemřel 22.11.1790 ve věku 2 měsíců), dvojčata Marii Annu (11.8.1792, zemřela ve věku 3 měsíců) a Annu Marii (11.8.1792, zemřela v lednu 1794), Annu Marii (16.4.1794, zemřela hned po narození), Václava (15.6.1796, zemřel jako dítě), Floriána (3.5.1797-4.8.1811), Václava (27.9.1799), Annu Marii (11.3.1802-31.7.1810) a Antonína (24.5.1788 – 6.2.1864). Václav se stal majitelem domu čp. 9 ve Vojnicích.

Antonín s manželkou Annou Hauptvogel (1788-1.4.1855) ze Žabovřesk přebírá statek dne 31.12.1809 za 3000 zl. Měli děti: Barboru (10.1.1811, vdala se 21.7.1829 za vdovce Matěje Týře z Horek, vdovci bylo 21 let!), Marii (11.11.1812), Václava (7.9.1815), Josefa (17.9.1817, brzy po narození zemřel), Annu (10.9.1819, vdala se 12.1.1847 za Josefa Strobacha). Marie se 5.6.1832 provdala za Jana Beránka, obchodníka s obilím, a bydleli v čp. 15. Jejich dcera Terezie žila v čp. 11, asi tam sloužila. Provdala se za cestáře Josefa Mildorfa. Výminkář Václav Karfík, první majitel domu čp.11 jménem Karfík, zemřel v r.1809.

V letech 1846-1850 hospodaří Antonín i se svým synem Václavem, který statek přebírá po svatbě s Marií Kocánkovou ze Solan dne 1.5.1850. Měli děti: Josefa, nar. 13.10.1851 (vlastnil pak čp. 39 a oženil se s dcerou hostinského z čp. 58 Emilií Dürrovou), Annu (24.9.1854), Marii (29.4.1857-13.5.1857), Marii (22.9.1858) – provdala se za Vincence Cvejna původem z Chocně, konduktéra na Severozápadní dráze, Antonína (23.9.1864-8.10.1864), Antonii (9.10.1866), Paulinu (4.6.1871-12.6.1871), Václava (26.8.1861-11.1.1935), Františka (3.12.1872-6.12.1872). Václav převzal hospodářství za 400 kop v roce 1887 s manželkou Anastázií Šlikovou z Pátku (13.1.1870-19.6.1959). Měli děti: Boženu (16.9.1891-25.12.1896), Antonína (2.8.1893-4.8.1893), Annu Marii (7.12.1895-22.3.1897), Oldřicha (nar. 9.2.1898, 19.4.1926 byl oddán s Idou Ječmenovou na Kladně, r. 1925 vystoupil z katolické církve a vstoupil do čsl. husitské), Marii Anežku (24.2.1900, 27.9.1921 byla oddána s Václavem Payerem v Praze), Anastázii (2.11.1901), Adolfa, Václava.

A nyní něco o čeledi a nájemnících na statku: 9.7.1836 se narodila Markéta, nemanželská dcera děvečky Alžběty Mikšové, dcery sanytrníka Václava Mikše z čp. 54. 27.8.1854 zemřel ve věku 56 let na choleru Václav Černý, výminkář ze Solan. Byl to bratr Rozálie Karfíkové roz. Černé z čp. 7. 15.6.1861 umírá Václav (nar. 22.5.1861), nemanželský syn Anny Týřové, služebné původem z Horek. Anna byla dcera Barbory Karfíkové, provdané za Matěje Týře. 24.11.1865 se narodila Marie, dcera nádeníka v čp. 11 Jana Matesa a Rozálie Medkové. 5.8.1863 umírá v domě čp. 11 Marie Richtrová, svobodná žebračka ve věku 73 let. 28.7.1870 se narodil Antonín, nemanželský syn děvečky Marie Kallachové z Vojnic. 12.12.1895 se tu narodil Ferdinand, syn pokrývače Josefa Jiráska z Chrastína a Anny Grundové z čp. 50. Padl v 1. světové válce.

Dělníky na statku byli nejméně padesát let členové rodiny Reisigovy, např. Josef Reisig od r. 1846, jeho syn Antonín Reisig od r. 1879 – ten se stal později v Košticích obecním strážníkem a ponocným. 28.7.1870 porodila děvečka Marie Kalachová, dcera Jana Kalacha z Vojnic, nemanželského syna Antonína. 17.11.1872 se tu narodil syn Antonín (brzy zemřel), 17.11.1875 další Antonín manželům Janu Vajglovi a Rozálii Hyklové. V letech 1885-1887 byli na statku truhlář František Tvrdý, původem z Hředel, a dělník Bedřich Novák, syn pastýře ze Želevic. Kočí na statku čp. 11 Antonín Kubáč z  Pátku se oženil s bývalou děvečkou ze mlýna Josefou Zejdovou a měli děti Marii (28.2.1892), Anastázii (28.25.1892) a Antonína (2.8.1893-4.8.1893). Dělník Josef Grund, původem z Vojnic, syn koštického hrobníka, tu žil s manželkou Rozálií a několika dětmi v 90. létech 19. století.

Sčítání lidu v r.1921 zaznamenalo tyto obyvatele:

Karfík Václav, 26.8.1861, hospodář

Karfíková Anastázie, manželka, 13.3.1870, vede domácnost

Karfíková Marie, dcera, 24.2.1900, pomáhá v hospodářství

Karfíková Anastázie, dcera, 2.11.1901, pomáhá v hospodářství

Karfíková Emilie, švagrová (roz. Dürrová, dříve č.39), 22.7.1851, pomocnice

Černá Marie, 14.1.1879, služka

Kovařík Václav, 1.2.1905, čeledín

Pelz Karel, Němec, 29.12.1908, školák na výměnném pobytu

V nájmu bydlela další rodina:

Bažant Pavel, 29.6.1879, dělník mlýn Karla Orta

Bažantová Marie, manželka, 1.9.1884, dělnice mlýn Karla Orta

Bažant František, syn, 26.10.1903, učeň obuvnický

Bažant Václav, 25.7.1912, syn

Bažantová Marie, 10.8.191, dcera

Po smrti Václava Karfíka 11.1.1935 převzal statek jeho syn Václav (nar. 5.7.1907), který se 30.3.1935 oženil s Annou Robkovou ze Slavětína. Po Únoru 1948 museli Karfíkovi nuceně odevzat majetek do JZD, rodina byla vystěhována. Anna předčasně zemřela. Po revoluci byl majetek rodině vrácen, ve statku vybudovali palírnu Karfíkův dvůr a rehabilitační středisko s půjčovnou lodí a kol. Současným majitelem usedlosti a palírny je Ing. Vratislav Novák, vnuk posledního vlastníka.

———————————————————————————————

* otec Michala Straibla Kryštof s manželkou Annou Šicovou byl majitelem č.1

** Michal Straibl měl bratra Jiřího, který žil ve stejném domě, ten měl s  manželkou Kateřinou dceru Annu (6.10.1700), která brzy zemřela, a druhou Annu (7.8.1701). O jejich dalších osudech nic nevíme. Existoval ještě jeden Jiří Straibl, syn Klementa Straibla a Evy Rychtrové, ten měl s manželkou Ludmilou dceru Annu Marii (11.12.1701) a ještě pravděpodobně syna, jehož žena se jmenovala Justýna.

Autorem všech textů v sekci Historie koštických domů a výhradním držitelem autorských práv k nim je paní Irena Hellerová.

Historie koštických domů

Kdysi jeden z největších statků v obci, na výhodném místě u řeky i silnice, s velkým dvorem a stodolou.

V době sepisování Berní ruly r. 1654 byl statek součástí domu čp. 11 a patřil Kryštofu Richterovi s manželkou Sabinou Součkovou, kteří měli syny Kryštofa a Matěje. Druhou Kryštofovou ženou byla Kateřina, spolu měli dceru Marii. Po morové ráně byl statek zřejmě opuštěný. V roce 1692 ho koupil Mates Fohri s manželkou Ludmilou za 315 kop. Měli děti: Eva (3.5.1672), Jan (3.5.1674), Marie Magdalena (27.7.1689) a Tobiáš. Existuje záznam, že Mates 16.12.1694 platil Jiříkovi Hasíkovi ze Solan 9 kop a k placení zůstávalo 234 kop. 11.12.1696 předává statek synovi Tobiáši s první manželkou Kateřinou, který platí ročně 8 kop do r. 1708. S Kateřinou měli děti: Kryštof (13.12.1693), Magdalena (25.7.1694), Anna (27.1.1697), Ondřej (6.11.1698, zemřel po narození, asi i s matkou). S druhou manželkou Juditou měl Tobiáš děti Markétu (20.12.1699), Ondřeje (31.1.1702) a Matěje (16.11.1704).

V roce 1708 koupil Kryštof Neumann za 400 kop statek čp. 10 s jedním lánem. Zemřel 7.1.1742 ve věku 63 let. Je zajímavé, že r. 1654 žil v Rychnově rovněž Kryštof Neumann, dá se předpokládat, že šlo o otce a syna. Adam Neumann s manželkou Mariannou měli dceru Marii Alžbětu (12.4.1703) a syna Zachariáše (5.8.1696). Není jisté, zda žil v Košticích či Želevicích. 18.9.1737 hospodářství převzal Kryštofův zeť Ondřej, syn Michala Vajgla, za 576 kop. Ondřej, jinak též majitel čp. 14, měl s manželkou Kateřinou děti Josefa (27.3.1747), Antonína (25.10.1743-23.2.1744), Ondřeje a Barboru. V roce 1769 koupil statek Jakub Václav Mikeš (někdy též Mikš) s manželkou Alžbětou Černou, ale už v r. 1774 zemřel. Jeho tchyně Dorota Černá zemřela r.1788. Jakub s Alžbětou měli syny Jana, Václava (1759) a Jakuba (22.5.1774), který se narodil po smrti otce, a dcery Kateřinu (10.2.1771) a Alžbětu (5.12.1791 se jí narodila nemanželská dcera Alžběta, 27.12.1789 nemanželský syn František). Václav Mikeš, účastník válek a válečný invalida, měl nejprve manželku Dorotu Chmelařovou, se kterou měl děti Václava (21.11.1781) a Annu (11.1.1784), jako vdovec se oženil 10. 5. 1803 s dvaadvacetilou Kateřinou Sotnerovou. 20.5.1814 v domě čp. 25 porodila Kateřina Sotnerová, vdova po válečném invalidovi Václavu Mikšovi z čp. 10, nemanželskou dceru Annu Sotnerovou. Jan Mikeš se oženil s Barborou Pavlovskou. Barbora a Jan měli syna Jakuba (nar. r. 1780, zemřel hned po narození) a Václava. 30.6.1795 uzavřel Jan Mikeš, tehdy bydlící v čp. 18, druhé manželství s Marií Pavlovskou, dcerou Václava Pavlovského a Anny Marie Hellerové z čp. 47.

Po smrti Jakuba Mikše dostal statek dočasně Jan Jiří Veber za 1060 zl. 5kr. O tom si povíme něco více: Jan Jiří Veber se oženil 18.7.1775 s Alžbětou, vdovou po Jakubu Mikšovi. Václav Mikeš zdědil 20.12.1776 dům po otci za 500 zl a 14 kr. , ovšem nebyl ještě zletilý. Václav Mikeš s manželkou Dorotou Hauptvogel z Minic měli děti Alžbětu (9.7.1836 se jí narodila v čp. 11 Markéta, nemanželská dcera, která brzy zemřela), Dorotu (zemřela 1803), Václava (16.4.1787), Josefa (3.4.1789, zemřel hned po narození), Kateřinu (11.4.1790), Terezii (25.2.1792), Marii Annu (15.12.1794), Josefa (5.11.1796), Antonína (2.10.1800, zemřel hned po narození), Barboru (12.1.1803), Barboru (10.2.1804), Antonína (1.1.1806), Františku (20.3.1808-15.1.1811), Františka (20.11.1798) – panského adjunkta, pozdějšího šafáře a dokonce správce knížecího dvora čp. 32. Václav Mikeš st., povoláním sanytrník, rychtář v letech 1793, 1794, 1797, však s rodinou žil a podnikal v čp. 54 a statek čp. 10 nechal k užívání asi i z morálních důvodů Janu Jiřímu Vebrovi ( byl to jeho nevlastní otec), který tu hospodařil celkem 22 let za 1181zl. a 19kr. Měl s manželkou Alžbětou syna Josefa (30.6.1776).

Sanytrník se zabýval přípravou surového krystalického dusičnanu draselného (archaicky ledku, salnitru, sanytru ), který představoval základní surovinu pro výrobu černého střelného prachu – směsi mletého ledku, síry a dřevěného uhlí (na výrobu jednoho kilogramu střelného prachu bylo potřeba tři čtvrtě kilogramu sanytru). Hojně se také využíval ve směsi s chloridem sodným (kuchyňskou solí) k přípravě „rychlosoli“, která slouží dodnes k nakládání masa do slaného láku před uzením. Nejvhodnějším materiálem pro práci sanytrníků byly hlíny, omítky a nánosy z podlah a zdí chlévů („bílé květy“), latrín, hnojišť a podobných míst, zbytky z kuchyně, mokré seno a mršiny. Při provozování svého povolání měl sanytrník zvláštní privilegia. Mohl například bez omezení ze strany majitelů vstupovat do všech jejich sklepů a hospodářských stavení a nikdo ho zde nesměl rušit. Pokud poptávka v časech válek nestačila, byly zřizovány tzv. plantáže: asi metr hluboké jámy nebo hromady živočišných a rostlinných odpadů smíšených s omítkou, jílem, vápnem a popelem, zalévané močí, hnojůvkou a dalšími výkaly. Před deštěm chráněné „zrály“ pomalu asi tři roky a poté se vyluhovaly vodou, získaný výluh se vyčistil od špíny, poté odpařoval a nechal vykrystalizovat na surový ledek různé kvality.

V r. 1804 koupil dům za 5950 zl. Filip Neumann (2.5.1779 – 9. 12. 1857, syn Antonína Neumanna (28.11.1734.-.9.7.1803) ze Želkovic a Magdaleny Staré (29.4.1749 – 28.8.1817)ze Želevic. 10. 13. 2. 1798 si vzal v Loukohořanech Rozálii Hrzánovou, vdovu po Josefu Černém (umřel na tyfus 5.11.1797) se třemi dětmi, a v Loukohořanech č. p. 1 se jim narodil 10. 6. 1798 syn Antonín, 21. 6. 1801 syn Filip Jakub, 23. 4. 1803 syn Jan (zemřel v Košticích 4.6.1832). V Košticích se Filipovi  Neumannovi a Rozálii narodily ještě děti: 16. 6. 1805 Veronika (+17. 4. 1806), Barbora (1.12.1806, zemřela po narození),7. 11. 1807 Barbora (+6. 8. 1808), Kateřina (1808-3.6.1832), 5. 10. 1809 František, 26. 8. 1812 Václav (+29. 10. 1812), 8. 10. 1814 Karel (+9. 10. 1814), Karel (1.12.1815).
Když se Filip Neumann ženil (narodil se 2. 5. 1779), bylo mu 17 let, Rozálii 23 let a dítě měli 10. 6. 1798. Rozálie měla první svatbu svatbu v 15 letech a dítě v 16letech. Manžel jí umřel 5. 11. 1797 a Antonín (dítě druhého manžela) se narodil právě toho 10.6.1798, což je velmi překvapující datum! Je dokonce možné, že to bylo dítě prvního manžela, ale zřejmě roli hrály majetkové záležitosti, těžko se dohadovat, jak to vlastně bylo.
Po ovdovění (Rozálie zemřela 2.4.1840 ve věku 65 let) se Filip oženil podruhé v r. 1840 s Marií – rodné jméno neznáme(1783-7.12.1853).

Hospodářství přebírá 23.12.1830 (svatba) syn Jan Neumann s manželkou Kateřinou Zinke (dcerou Václava Zinke z čp. 14 a Anny Richterové z čp. 18), za 800 zl.stříbra, v roce 1832 1.5. se jim narodil syn Josef Fillip,ale bohužel v té době zrovna řádila v Košticích cholera a 3.6.1832 na ní umírá Kateřina a druhý den i Josef Neumann. Po smrti Jana Neumanna hospodaří jeho bratr Filip s manželkou Kateřinou, kteří měli děti Annu Marii (zemřela r.1853 na choleru), Kateřinu (zemřela r.1853 na choleru), r. 1854 se narodil v čp. 19 syn František. Tento František se oženil s Annou Tietze a žili v čp. 63, později v čp. 19.

Dům čp. 19 patřil v té době rovněž rodině Neumannů. Od roku 1858 je majitelem čp. 10 syn Jana Neumanna Josef Filip s manželkou Kateřinou Šalamounovou z Hořešoviček. Měli dceru Annu Marii (9.8.1858) a syna Františka Xavera (3.12.1859). Po jeho narození Kateřina zemřela 12.12.1859 na horečku omladnic ve věku pouhých 25 let. Josef Neumann byl starostou Koštic v letech 1874-1877. R. 1878 statek čp. 14 koupili František Neumann (syn Josefa Neumanna z čp. 10, starosty Koštic v letech 1886-1889, a Kateřiny Šalomounové) s manželkou Marií Jágrovou z Račiněvsi. Měli děti Marii Antonii (10.11.1888-1.1.1890), Františka Jaroslava (9.12.1891), Josefa (23.10.1887-22.12.1887). 20.9.1894 se jim ještě narodila dcera Anna Františka, zemřela 17.11.1894.

V roce 1816 č.19 koupil Filip Neumann z č.10, r.1819 zdědil dům Antonín Neumann, r.1831 František Neumann, který se oženil s Annou Tietzovou a měli syna Jana, Vojtěcha (zemřel 24.4.1854 ve věku 3 let), dcery Terezii (zemřela 1844), Majdalenu (zemřela r.1852), Anežku (zemřela 23.1.1853 ve věku 3 týdnů), Josefu (1855-11.5.1857), Barboru a Terezii (1.5.1868-24.11.1868). Sestra Anny Neumannové Magdalena Tietze, která na statku sloužila, se 13.11.1849 vdala za Jana Grunta, hudebníka z Vojnic, syna Václava Grunta a Magdaleny Chmelařové z č. p. 8. Jan Neumann se oženil s Annou Sonnenbergerovou a žili v č.5. Janovou druhou manželkou byla Terezie Robková ze Slavětína a žili v č.70.

Roku 1871 dům č.21 vlastní Josef Neumann, od r. 1886 syn František Neumann s manželkou Marií.

Jelikož Neumannovým patřilo v  té době několik statků, část čp. 10 také pronajímali, např. rodině panského šafáře Václava Richtra , který si vzal Kateřinu Kuncovou a 23.6.1850 se jim tu narodil syn Josef. 16.6.1856 se narodila Josefa, nemanželská dcera Marie Magdaleny Zienertové, dcery Josefa Zienerta a Anny Marie Křivanové. Otcovství uznal Florián Kühnel, krejčí z Kololeče. V šedesátých létech 19. století v domě čp. 10 působil židovský obchodník s obilím Rudolf Braun. V matrice je zápis, že se 2.6.1861 narodil Karel, syn Rudolfa Brauna, původem z Libodřic u Čáslavi, syna Davida Brauna a Karoliny Neumann z Ostrova u Kutné Hory, a Josefy Steinové, dcery Jakoba Steina ze Svojšic a Anny Hellerové ze Svijan. Chlapce obřezal 9.6.1861 El Taussig ze Žerotína, za svědky byli Jakob Veisberger, obchodník z Radičevsi, a Jakob Kuh, obchodník ze Želevic. Chlapec zemřel 17.8.1861 a byl pochován na židovském hřbitově ve Vrbně.

30.4.1861 zemřel nádeník Václav Klimt ve věku 51 let.

V sedmdesátých a osmdesátých létech 19. století na statku čp. 10 žila rodina šafáře, manželé Marie Medková (8.12.1859-12.12.1904), dcera Josefa Medka z čp. 27, dozorce na statku čp. 10, a Alžběty Fikrtové z Radonic, a Jan Bažant, syn Františka Bažanta z Křesína a Anny Martinovské z Radonic. Jejich rodinné vztahy jsou poněkud záhadné. 27.3.1862 zemřel ve věku 2 měsíců Karel Fikrt, nemanželský syn Alžběty Fikrtové, služebné. Medkovi se zřejmě zmohli, když mohli zakoupit poměrně velký dům čp 37 pro dceru, sami pak koupili čp. 27. Bažantovi měli 6 dětí: Josef (1879), Antonín (1883) a Emilie (1884) zemřeli jako děti, dále se narodili Václav (3.9.1881), Emilie (28.7.1886) a Marie Alžběta (26.2.1891).

V roce 1903 dědí dům František Neumann s manželkou Marií. Jejich dcera Marie se vdala 22.12.1920 za Josefa Bauera. Už v roce 1904 statek prodává Antonínu a Marii Rákosovým. Od r. 1908 byl majitelem Václav Koudelka s manželkou Annou.

Archy sčítání lidu v r. 1921 nám přiblíží obyvatele takto:

Koudelková Anna, vdaná, 21.11.1885, rolnice, hospodářství Václava Koudelky

Jaroslav Koudelka, syn 16.12.1906, student Hospodářská škola Louny

Karel Koudelka, syn, 20.3.1909

Václav Koudelka, syn 16.9.1911

Marie Koudelková, dcera, 6.3.1903

Práglová Alžběta, služebná, 14.11.1901 (z Vojniček)

Zde je otázkou, kde byl majitel statku Václav Koudelka, protože Anna je vedená jako přednosta domácnosti. Domněnku, že byl např. v legiích, mi zatím doklady nepotvrdily.

Jeden ze synů prý krásně hrál na housle. Později si jejich dcera Marie vzala sedláka Karkoše, měli dceru a syna. V padesátých letech 20 .století jim byl majetek násilím odebrán a vložen do družstva. V domě byli ubytováni zaměstnanci družstva, ve dvoře byl sklad a mechanizační dílna JZD. Dědicům statek vrátili, a ti ho prodali současnému Zemědělskému družstvu Koštice.

Autorem všech textů v sekci Historie koštických domů a výhradním držitelem autorských práv k nim je paní Irena Hellerová.

Historie koštických domů

Mohutný statek na dolní návsi, evidentně velmi starý, působí monumentálním dojmem zejména při pohledu od řeky. Kamenná zeď vypadá jako hradební val.

Původní majitel Bartoloměj Herpek prodal dům r. 1652 Martinu Richtrovi z Rychnova pro jeho syna Šimona. Ten ho r. 1658 předal synu Kryštofovi, konšelovi v r .1669, jehož syn, rovněž Kryštof (nar.29.1.1676), se oženil 11.11.1698 s Kateřinou Fohri a dům převzal. Měli děti Jana (5.5.1701) a Kateřinu (20.6.1703). Jan s manželkou Annou měl syny Jana Jiřího ( 24.1.1751), Václava a Josefa Václava, stal se majitelem statku r. 1732 za 665 kop, jeho syn Václav (1735-11.12.1790) s manželkou Marií Alžbětou (1746-23.1.1791) ho převzal rovněž za 665 kop. Měli syna Václava (8.3.1773-20.12.1790), Josefa (11.9.1777), Václava (17.1.1780), dceru Annu Rozálii (3.9.1775). Josef Václav, rychtář r.1773, měli s manželkou Rosinou Grundovou dceru Annu Marii a Kateřinu (27.1.1772). Anna Marie Richtrová si vzala Václava Fleka a 14.12.1790 získali statek za 1009 zl. a 10 kr. Měli dceru Marii Kateřinu (1788-17.11.1793). 13.11.1791 se jim narodilo mrtvé dítě, 14.9.1797 se narodil syn Václav. V r. 1798 Karel Stolz, o němž nevíme, jaký měl vlastnický či příbuzenský poměr, kupuje dům za 2000 zl. pro Jana Chmelaře (1737-21.10.1823), majitele vedlejšího čp. 8. (Jméno Chmelař se objevuje už začátkem 18. století ve Vojnicích.) Jan Chmelař, zeť Kryštofa Hayde, měl děti: Kateřinu, Marii Magdalenu, Dorotu a Jana. Marie Magdalena se 8.11.1801 provdala za Václava Grunda z Vojnic. Jan Zíval z Duban (1777-16.4.1855) se oženil 16.3.1797 s  Kateřinou Chmelařovou a r. 1801 přebírají statek za 2659 zl. Byl rychtářem v letech 1809-1812 a 1845. (Jméno Zíval se objevilo poprvé v Košticích 23.10.1689, kdy se narodil Jan Adam, syn Viktora Zívala, koláře v Košticích – povolání zapsáno v matrice německy wagner – a jeho ženy Doroty. Pak se však zřejmě přesunuli do některých blízkých obcí, řemeslo kolářské bylo velmi žádané.)

12.11.1799 zemřela na statku roční Terezie, dcera Jana Nováka. Ignác Vykysalý měl syna Františka (28.8.1800-26.3.1802).

Jan Zíval s Kateřinou měli děti : Terezii (14.9.1801, vzala si 23.2.1832 Josefa Karfíka z čp. 40), Jana (15.1.1803-17.9.1803), Kateřinu (1.7.1800-10.9.1800), Terezii (14.9.1801), Jana (1.8.1804-27.4.1805), Václava (22.11.1805-30.1.1807), Václava (7.12.1812-10.1.1813), Václava (23.1.1814-24.2.1815), Václava (30.10.1816-2.2.1818), Annu (18.4.1820, vzala si 25.1.1842 Jana Křížka, původem z Libotenic), Barboru (4.8.1810, vdala se 12.2.1833 za Josefa Drhu), Václava, později dělníka v čp. 6, Marii Annu, která se 10.9.1828 vdala za Františka Poláka, a Jana (14.1.1808), který si vzal 1.5.1828 Barboru Neumannovou ze Želevic čp. 3 a získal později statek čp. 9 za 900 zl. Jan s Barborou měli děti : Annu (později se provdala za Jana Kruncla), dvojčata Alžbětu (16.11.1835-3.6.1836) a Marii (16.11.1835-16.4.1836), Václava (29.7.1839), Jana (8.10.1841-7.1.1843), dvojčata Jana (8.4.1844-12.4.1844) a mrtvě narozené dítě beze jména, Jindřicha (oženil se s Rozálií Scheidhauerovou ze Lkáně), a Jana (1845). V r. 1849 mlynář John, poručník nezletilého Jana Zívala prodává statek jeho bratru Jindřichu Zívalovi. K tomuto období se váže zajímavá událost: V matrice je záznam z 21.2.1854, kdy se v čp. 40 brali Alexandr Hykl z čp. 12 a Marie Zívalová (12.4.1827). Marie žila v čp.40 u Terezie Karfíkové, roz. Zívalové. Záznam o prodeji Jindřichu Zívalovi může mít několik vysvětlení. Jan Zíval ml. byl sirotek a Marie byla jeho tetou, které zemřel bratr, tj. otec Jana Zívala. Ovšem proč poručník prodává majetek sirotka jeho strýci Jindřichovi, to už nezjistíme. Nedopadlo to dobře – Jindřich Zíval je uveden v knihách v roce 1867 jako sedlák z čp. 9 a hospodský v čp. 44 a v roce 1868 už pouze jako hospodský v čp. 44, dům čp. 9 už patřil Nápravníkovým. V roce 1870 už je Zíval nazván pouze bývalý hospodský. Neměl štěstí ani v osobním životě, hodně jeho dětí předčasně, většinou hned po narození, zemřelo: Anna, Jindřich, Anna Františka, Ferdinand, Julie, Františka, František. Dospělosti se dožili Marie (6.2.1852), Václav Michael (16.9.1855), Kristýna Anna (28.6.1856), Paulína (18.2.1865), Josef Michael (20.2.1859) a Barbora (13.12.1860). A nakonec vysvětlení pobytu Marie v čp. 40: Marie byla nemanželskou dcerou Terezie Zívalové, se kterou přišla na statek, když si brala Josefa Karfíka. A jelikož selský syn by si v té době určitě nemohl vzít svobodnou matku, dá se předpokládat, že Marie byla dcerou Josefa Karfíka.

V domě se 28.5.1867 narodil Antonín, syn Josefa Koukolíčka a Barbory Smetanové. Josef byl synem výminkáře z čp. 44 Františka Koukolíčka, bývalého hospodského. Jindřich Zíval jim tedy zřejmě nabídl obydlí, zatímco působil v hospodě čp. 44.

V roce 1868 koupil dům Václav Nápravník z Německých Kopist s manželkou Rozálií Smolařovou z Píst, v roce 1884 je majitelem syn Jan Nápravník s manželkou Annou Vacíkovou ze Mšeného. Měli syna Jaroslava (26.4.1885), Františka (18.4.1888) a dcery Marii (7.12.1886), Annu Františku(13.5.1889-7.7.1889) a Rozálii Marii (3.9.1890 -29.2.1891). Jejich matka Anna zemřela po porodu v r. 1890 a r. 1891 se Jan žení s Annou Šumovou z Podbradce. Měli dceru Emilii Annu (27.5.1893) a syna Ladislava (13.9.1896). Ten si vzal 18.10.1919 Marii Karfíkovou (16.9.1895) z čp. 40. V roce 1898 zde žili klempíř Josef John s manželkou Annou. 29.7.1892 se narodila Julie, dcera Antonína Krämera a Barbory Cinke.

Sčítání lidu v r.1921 ukazuje, že v domě byly dokonce tři byty:

1. byt

Ladislav Nápravník, 13.9.1896, spravuje hospodářství svého otce

Marie Nápravníková, manželka, 16.9.1895, spravuje domácnost

Josef Nápravník, syn, 14.3.1920

Jan Nápravník, otec, 25.8.1852, majitel statku

Anna Nápravníková, matka, 12.2.1861, spolumajitelka statku

František Vegwart (napsal se Vejkvart), vdovec, 12.2.1861, dělník v hospodářství

2. byt

Antonie Kleimothová, poštovní úřednice

její čtyři nezletilé děti

(manžel Bohumil Kleimoth byl t.č. vrchním nadstrážmistrem v Klobukách)

Vlasta Jirásková, neteř, pomáhá v domácnosti

3. byt

Alois Schejbal, kancelářský příručí státních drah, 24.3.1894

Anna Schejbalová, manželka, 26.7.1890, vede domácnost

Františka Schejbalová, matka, 25.8.1862,

Statek pak vystřídal několik vlastníků.

Současní vlastníci jsou Jana Folprechtová a Miloslav Svoboda.

Autorem všech textů v sekci Historie koštických domů a výhradním držitelem autorských práv k nim je paní Irena Hellerová.

Historie koštických domů

(dnes čísla 6, 7, 80, 82, 93, 95, 96, 103,129,130)

Velcí statkáři

Tyto domy byly původně jedním hospodářstvím. Byl to rozsáhlý statek, jeden z největších v Košticích. Skládal se z dnešních výše jmenovaných domů, dále z části pozemku, kde je dnešní panelák na dolní návsi. Cesta z návsi ke Karfíkovým neexistovala. Rozsáhlost statku vidíme z rozpisu současných čísel domů. Roku 1693 byl statek rozdělen na část od dnešní cesty vlevo a druhou od cesty vpravo.

Statek vlastnil od r.1602 do roku 1618 Bartoloměj Melichar, který dostal půllán od vrchnosti. Byl též zván Malý Melcer, byl konšelem r. 1620. R.1618 ho koupil Jan Neužil (též Nevšeta), konšel r.1613 a 1622, za 300 kop, v roce 1650 na něm hospodařil syn konšela z r.1620 Jana Jiří Melichar, zvaný Melcer, a jeho syn Jan. R. 1654 při sepisování Berní ruly je uveden sedlák Matěj Linhart, od r.1681 jeho syn Václav Linhart s druhou manželkou Annou. Ten prodává r.1692 statek s jedním lánem za 170 kop Jiřímu Hayde s manželkou Magdalenou Klementovou (svatba 27.11.1691). Měli děti Jana (6.1.1693), Kryštofa (26.7.1694), Dorotu (12.3.1697) a Josefa (24.5.1702). V r.1693 je statek rozdělen, část vpravo kupuje od majitelky Koštic Zuzany Proyové z Geiselbergu Jiří Šturm za 240 kop. V těžké pobělohorské době měla vrchnost snahu parcelovat i stávající statky, aby pole obdělávalo co nejvíce poddaných.

Část vlevo, pro zjednodušení ji nazveme č.6, po otci převzal Kryštof Hayde s manželkou Marií, dcerou Václava Plattiga ze Želkovic, za 300 kop. S druhou ženou Kateřinou měli syna Antonína (5.10.1747). O Kryštofu Haydovi je v matrice zajímavý záznam, kdy byl jako kmotr dítěte zapsán jako sládek. Dalším majitelem byl od 9.12.1750 Jakub Hayde za 300 kop, který statek prodal 1.3.1765 Antonínu Klementovi z Týnice s manželkou Annou za 802 zl. a 40 kr. 17.1.1790 se jejich dcera Dorota vdala za Václava Štětinu z Evaně. Dcera Anna Alžběta si vzala 2.3.1781 Bernarda Melcera z Lesky. Ten statek přebírá v lednu r.1783 za 500 kop. Brzy – 23.2.1783 – Bernard zemřel a Alžběta si pak bere Josefa Jandu (1765-20.5.1835), syna Tomáše Jandy, který statek přebírá za 500 kop. Měli syna Josefa (29.8.1790), dcery Barboru (zemřela pětiměsíční 30.5.1788), Barboru (28.1.1789) a Marii Annu (24.11.1791-6.12.1791). Anna Alžběta Jandová zemřela 2.12.1791 ve věku 28 let. Druhou manželkou Josefa Jandy byla dcera Václava Vorlíčka Dorota Vorlíčková, kterou si vzal 8.1.1793. Josef s Dorotou měli děti : Václava (19.11.1793, zemřel ve věku 3 měsíců), Kateřinu (13.1.1795-27.4.1802), Václava (25.11.1796), Rozálii (16.6.1797-16.7.1797), Františka (8.2.1799-11.7.1854), Marii Annu (27.10.1792), Terezii (13.5.1801, byla druhou ženou Jakuba Karfíka z č.40), Antonína (3.7.1803-29.10.1803), Kateřinu (7.6.1805- 21.6.1805). Dorota Jandová zemřela 11.8.1805 ve věku 38 let. Se třetí manželkou Annou Marií Hauptvogel, dcerou Josefa Hauptvogela a Kateřiny Fohri z č.39, měl děti Antonína (22.11.1806-21.11.1808), Kateřinu (28.2.1807-23.3.1807), Kateřinu (29.1.1808), dvojčata Barboru (28.1.1809-28.2.1809) a Antonína (28.1.1809-26.2.1809), dvojčata Antonína (14.4.1810-28.4.1810) a mrtvě narozené dítě (14.4.1810), mrtvě narozené dítě (26.3.1812), mrtvá dvojčata (6.5.1813), dvojčata Antonína (24.7.1814-11.3.1815) a Annu Marii (24.7.1814-6.9.1814), Annu (1815-15.3.1830), dvojčata – mrtvě narozené dítě (6.3.1818) a Josefa Xavera (6.3.1818-5.1.1833), mrtvě narozené dítě (29.7.1821). Krátce po narození posledního mrtvého dítěte Anna Marie Jandová zemřela (2.8.1821) ve věku 42 let.

Jandova švagrová Marie Anna Vorlíčková se provdala za Josefa Antropiusa. Jejich dcera Antonie Františka (1813) se provdala 26.7.1832 za Františka Antonína Bauera (1807) z Ředhoště. Jejím druhým manželem byl František Janda. Dcera Kateřina Jandová si vzala Matěje Matějíčka z Pátku (jejich dcera Barbora sloužila v č.18 a vzala si tam Františka Rebhana), Terezie Jandová se 14.3.1828 vdává za Josefa Šimoníčka. Statek dědí syn z prvního manželství Josef Janda, konšel v letech 1809-1812, 1822-1823, a r.1831 přebírá hospodářství jeho bratr Václav Janda, oba byli postupně též majiteli domu č.41. Od r.1852 pravděpodobně svobodný a bezdětný Václav hospodařil na statku č.41 a dům č.6 převzal syn Josefa s Dorotou František Janda s manželkou Antonií Františkou, dcerou Josefa Antropiuse a Marie Anny Vorlíčkové. František, jinak též kupec a majitel statku č.6 v Hostivicích, zemřel 11.7.1854 ve věku 55 let. V r.1855 statek dědí jeho syn Jindřich Janda.

6.11.1848 se narodil Josef (zemřel brzy po narození) a 14.3.1864 Josefa (zemřela 25.12.1865), děti šafáře Václava Richtra (25.5.1823), nemanželského syna Kateřiny Richtrové z č.45, a Kateřiny Kuncové z  Mnichova Týnce. Druhou manželkou Václava Richtra byla Alžběta Richtrová, která jako vdova r.1878 statek kupuje, byla už majitelkou vedlejšího č.7. Hospodářství po obou stranách dnešní cesty se opět spojují.

28.2.1836 v č.6 zemřela roční Rozálie, dcera Václava Rulfa. Rulfovi tehdy statek spravovali, neboť majitel Václav Janda hospodařil na statku č.41. 19.1.1845 se narodila Anna Anežka, dcera Antonína a Marie Kafkových.

6.5.1851 se v č. 6 vzali Antonína Macek, nádeník v č. 6, syn Jakuba a Marie Mackových, s Marií Povovou dcerou Martina Povy a Rozálie Vakrmanové, vdovou po Josefu Strniště, ovčáku ze Želevic. 25.7.1864 zemřel v tomto domě dvouletý Vincenc Zíval, syn čeledína Václava Zívala (syna Jana Zívala z č.8 a Barbory Neumannové ze Želevic č.3) a Rozálie Mendlové z Křesína. Měli ještě syna Vincence Josefa (10.3.1864-25.7.1864), otec Václav Zíval je pak uveden jako hospodský z Vraného. Manželům se 24.6.1865 narodil ještě syn Václav. Dům obýval r.1856 Josef Jičínský, bratr koštické mlynářky. V r.1859 zde zemřel Václav Macek. V r.1870 na statku bydlel panský luční hajný Jan Mates. Později tu žil Jan Brabec, dělník původem z Křesína, s manželkou Johanou Průšovou. Měli děti Jan (31.12.1878) a Alžběta (30.4.1882). V devadesátých letech 19.století tu žil dělník Josef Jünger s manželkou Marií, dělník Václav Vurm s manželkou Marií, nádeník František Kloub s manželkou Annou. 22.10.1890 se narodila Marie, nemanželská dcera Alžběty Černé. Otcovství uznal František Jirásek ze Želevic 8. 31.8.1899 se narodil Václav, syn Františka Černého a Anastázie Kalachové (dcery Františka Kalacha, potulného hudebníka původem z Vojnic č.15, a Anny Hellerové). Rodiči Františka byli František Černý, dělník, a Františka Sotnerová ze Lkáně, žili rovněž v č.6.

Sčítací arch ze sčítání lidu v r. 1921 hovoří o obyvatelích takto:

Krämer František (zapsal se zde jako Kréml), 15.4.1889, kočí u nájemce velkostatku Kamila Honky

Krémlová Marie, 20.10.1890, dělnice u Kamila Honky

tři děti školního věku

Antonín Kréml, otec, 22.7.1856, dělník u Kamila Honky

Krémlová Alžběta, sestra, 16.5.1886, dělnice u Kamila Honky

Č.7 vlastnil od r.1693 Jiří Šturm s manželkou Ludmilou. Měli děti Kryštofa (14.11.1694) a Jana (28.5.1697) V r.1699 statek prodávají za 400 kop Kryštofu Richterovi s manželkou Ludmilou. Ti měli děti Annu Marii (4.6.1696), Jiřího (3.11.1697) a Matěje (25.8.1701). Kryštof 15.4.1739 zemřel, statek převzal 18.12.1739 syn Jiří. 23.1.1758 přebírá hospodářství jeho zeť Antonín Erlich (1716-23.5.1793, v matrikách označený jako nově usedlý poddaný) s manželkou Terezií (1729-1.10.1809). Měli syna Josefa a dcery Marii Kateřinu (1770), Kateřinu, Annu Rozálii (1772) a Annu Marii. Předtím měl ovšem Antonín Erlich první manželku Annu, se kterou měli dceru Barboru (30.10.1746) a syna Josefa (11.3.1753). Josef se 8.11.1774 oženil s Karolinou Šíbovou ze Želevic č.4. Kateřina zemřela 28.12.1794 ve věku 16 let, Anna Marie (1741-8.10.1821) si vzala v roce 1770 Josefa Karfíka (1735-11.8.1827) z Koštic č.19.

R. 1770 se narodil syn Jakub Karfík, budoucí majitel č. 40 (7.1.1798 svatba s Annou, dcerou Jiřího a Kateřiny Starých, oženil se 10.11.1812 ve věku 42 let s Rozálií, dcerou Antonína Vodičky a Ludmily Hedánkové z Vojnic),

25.6.1771 se narodil jejich syn Josef (zemřel r. 1829). Dcera Josefa Marie Kateřina se 10.7.1792 vdala za Antonína Šimoníčka, syn Václav se oženil s Rozálií Černou (1777-21.4.1831) ze Lkáně. Měli děti Václava (25.11.1796, brzy zemřel), Václava (14.10.1797), Rozálii (7.6.1796), Štěpána (25.11.1801), Josefa (15.11.1803-22.2.1812), Marii (10.3.1806-23.5.1806), Antonína (2.8.1807), Annu (20.6.1809-19.8.1809), dvojčata Antonína a mrtvě narozené dítě (14.4.1810), Marii Annu (3.3.1813, vzala si Františka Brožíka), Jana (26.8.1816), Josefa (3.8.1819-4.12.1820), Rozálii. Rozálie si vzala 16.2.1830 Václava Hrušku ze Lkáně. Syn Antonín s manželkou Marií Annou Jandovou zdědil statek č.7 za 720 zl. v roce 1828, měli děti Josefa (18.4.1833-6.5.1833), Annu (29.3.1834-22.1.1835), Václava (24.1.1836), Josefa (zemřel tříměsíční 20.3.1840), Antonína (18.12.1841), Marii Alžbětu (19.11.1843), dvojčata Václava (zemřel po narození 27.4.1845) a Antonína (27.4.1845), Václava (18.4.1847), Annu (27.4.1848-28.12.1848) a Annu (3.2.1850). 12.10.1829 v domě zemřela ve věku 54 let Anna Líšťanská. Antonínův syn Antonín s manželkou Marií přebírají hospodářství v r.1866 za 3250 zl. V r. 1839 je Václav Karfík označen v matrice jako výminkář v č. 7. Pak je mezera v majetkových poměrech, ale v r.1875 Vojtěch Šubrt s manželkou Antonií prodali statek vdově Alžbětě Richterové za 4000 zl. Ta od r. 1881 vlastní dům spolu se synem Janem. Jak je výše uvedeno, statky se opět spojily. Od roku 1885 vlastní statek č.7 její dcera Alžběta Vebrová, statek č.6 přebírá v r.1896.

19.1.1819 se v domě narodila Anna, nemanželská dcera patnáctileté Terezie Schubertové, sirotka po Matesu a Barboře Alžbětě Schubertových, žijící z milosti obce.

Zajímavým zápisem v matrice je tento: 3.4.1850 umírá v č.7 ve věku 54 let František Weiss, penzionovaný lobkovický knížecí revident, syn hospodského z Koštic. Farář zapsal, že byl zcela dezorientovaný a působil jako smyslů zbavený.

V tomto velikém statku bylo potřeba mnoho čeledi, připomeňme si tedy některé zaměstnance : 24.3.1852 zemřela sedmiletá Anežka, dcera čeledína Josefa Strniště. 17.7.1859 zemřel po narození Václav, nemanželský syn služebné Rozálie Mackové. V r.1896 tu pracovali Krémrovi, Záhořík, r.1897 služebná Černá, r.1899 čeledín Dřímal, r.1900 nádeníci Stibal, Jirásek, Řehoř, Řehořová, Chvalkovská. 9.11.1849 se zde narodila Alžběta, dcera mistra krejčího Eduarda Prýma, původem ze Solan a Marie Krásové z Duban. Nějaký čas zde žil správce velkostatku Václav Chvapil s manželkou Marií Krejzovou, dcerou Václava Krejzy z č.16. Narodil se tu jejich synové Jan (11.3.1882) a Rudolf (13.4.1884-18.12.1885) a dcery Marie Alžběta (16.10.1877) a Alžběta (24.1.1872). 14.7.1892 se tu narodila Božena, 9.3.1888 Josef a 11.6.1890 František, děti Jana Neumanna, hlídače v panském dvoře, syna Františka Neumanna z č.19, a Rozálie Patčové z Kokovic. Josef se oženil 10.2.1929 s Annou Sunkovskou.

V roce 1907 hospodářství kupuje mlynář Josef Ort s manželkou Antonií. Od mlynáře koupil dům pekař Karel Svatoš. Sčítání lidu v r.1921 zanechalo tyto poznatky o obyvatelích:

Svatoš Karel, mistr pekař, 12.3.1852

Svatošová Marie, manželka – spolumajitelka, 5.10.1868

Kubáčová Anna, dcera, 19.2.1895, vede domácnost

Kubáč Karel, zeť, 27.10.1891, dělník v pekařství

Kubáčová Eva, vnučka, 23.12.1919

Vajgl Josef, švagr, 9.1.1876, pomáhá v hospodářství (ženatý, příslušný na Žižkov)

V r.1928 dům č.7 kupují Karel a Anna Kubáčovi, hospodářství se opět rozděluje. V domě byla dlouhou dobu modlitebna církve československé husitské. Ovdovělá Anna Kubáčová tu bydlela s dcerami Evou a Marií, otcem Karlem Svatošem a tetou Františkou Válkovou. Dům zdědila po matce Marie Hellerová roz. Kubáčová, darovala ho pak dceři Marii Koskové. Nyní je v majetku Marie Brabcové. 1.10.2014 byl dům č.7 zbourán a postupně je nahrazován domem novým. V č.6 později bydleli Kremrovi, dnes ho vlastní Jitka Kropáčková. Č.80 obývají Brabcovi, č.82 Novákovi, č.95 Karfíkovi, č.93 Brabcovi, č. 96 Kopřivovi, č.103 Krejčovi, č.129 Frontzovi a Soukupovi, č.130 Buchalovi.

Autorem všech textů v sekci Historie koštických domů a výhradním držitelem autorských práv k nim je paní Irena Hellerová.