Den: <span>16. 8. 2018</span>

Historie koštických domů

Tento dům byl jedním z největších statků v obci, patřilo k němu 3,5 lánu, což je zhruba dnešních 70 hektarů! Dříve k němu patřil i dnešní dům č.100.

Prvním známým majitelem byl v r.1651 Jan Charpa, v r.1652 vdova po něm Anna Charpová. V Berní rule r.1654 je chalupa uvedena je Charpovská, ale byla pravděpodobně v té době opuštěná. Roku 1662 dům kupuje Martin Fohri (1643-25.11.1693), s manželkou Markétou měli syna Jiřího. Po něm hospodařil jeho bratr Michal Fohri s manželkou Annou. Měli děti Tomáše (19.10.1680), Jana (2.8.1684), Jakuba (30.8.1685), Marii (11.9.1689) a Evu (30.4.1690). Další bratr Jiří Fohri se stal majitelem v r.1693 za 200 kop. S  manželkou Kateřinou měli dceru Markétu (9.11.1684) a syna Kryštofa (28.12.1698). Pak už získal statek plnoletý syn Martina Fohri Jiří, který se oženil 25.4.1694 s Annou Engelovou, se kterou měli syna Kryštofa. S druhou manželkou Alžbětou měl dceru Alžbětu (13.2.1706) a Annu Marii (25.1.1701). Vdova Alžběta prodává statek zeti Martinu Tomáši Rulfovi, který se 28.2.1718 oženil s její dcerou Annou Marií. Měli dcery Annu Kateřinu (29.8.1734) a Evu. Anna Marie byla jeho druhou ženou, s první Magdalenou měl dceru Marii (19.3.1706), tu si později vzal Václav Vágner (14.6.1697) a statek převzal. Měli syna, Václava (1734-19.5.1804) – pozdějšího majitele, který měl s manželkou Evou Rulfovou děti Josefa (20.10.1776), Františka (22.6.1775), dcery Kateřinu (27.1.1774), Alžbětu, Annu Marii (1766) a Barboru, která se vdala 1.11.1796 za Martina Macka z č.34. Musel to být pro rodinu velký společenský pokles, protože Martin Macek byl z pastoušky, kde pravděpodobně tou dobou bydlela i rodina Vágnerova.. Pro Václavovo špatné hospodaření statek přišel na buben, Václav je v rodných listech dětí uváděn jako podruh. Jeho manželka Eva zemřela 19.5.1804 ve věku 70 let. Dcera Alžběta měla nemanželského syna Václava, který zemřel 26.9.1797 ve věku 20 dní. Dcera Anna Marie měla nemanželskou dceru Marii Annu (30.6.1791-18.2.1793). 9.1.1804 se Anna Marie vdala za vdovce Václava Plattiga z č. p. 27, bylo mu 40 let. Václav Vágner se po smrti Evy podruhé oženil ( manželka Rozálie 1762-3.6.1832).

Od vrchnosti dům 5.1.1770 koupil za 618 zl. a 35 kr. Josef Karfík, syn Josefa Karfíka ze Želevic. Josef však brzy zemřel ve válce. S manželkou Kateřinou měl dceru Kateřinu (8.11.1770), jejich další osud však není znám.

Nejmladší sestra Václava Vágnera st. Eva, provdaná za Jakuba Gráfa, obchodníka s ovocem z Řisut, ovdověla a do r. 1777 na statku hospodařila za 632zl. a 48gr. Měla dcery Kateřinu, vdanou od 8.3.1788 za Josefa Černého, a Evu, později provdanou Klupákovou. 5.4.1776 se narodil syn Václav nájemci Jiřímu Chlumeckému s manželkou Josefou. Dne 10.7.1778 je statek prodán v dražbě za 1714 kop a 19gr. Václavu Vorlíčkovi (1732-23.4.1805) s manželkou Kateřinou (1731-31.1.1788), později na statku hospodařil zeť Evy Grafové (a pozdější zeť Václava Vorlíčka) Jan Klupák (1765-29.7.1825). Dcera Vorlíčkových Alžběta (1760-9.2.1837) se provdala za Josefa Krämera z č. p. 26. Jan Klupák s Evou Grafovou měli dcery Kateřinu a Marii. Kateřina se provdala 13.2.1816 za Josefa Kartese z Hnojnic, Marie 4.2.1823 za Františka Korouse z Levous. Jan Klupák se po druhé oženil 24.1.1788 s Kateřinou Vorlíčkovou (1769-17.11.1848). Majitelem statku se stal r.1791 za 1714kop a 19 gr.. Janův bratr Antonín zemřel 29.7.1825 ve věku 57 let. S Kateřinou měl Jan syny Josefa (4.12.1789), Antonína (14.10.1797-18.10.1797), Václava Jeronýma (13.12.1795), Jana (1.1.1799) a Antonína (11.3.1803-25.4.1805), dcery Kateřinu (7.5.1793), Marii (10.4.1801) a Eleonoru (16.1.1808). Marie se provdala 4.2.1823 za Františka Kovaříka z Levous.

26.4.1805 zemřela na statku roční Rozálie, dcera sedláka Josefa Rulfa (syna Václava Rulfa a Marie Zienertové) a jeho ženy Anny Marie. Dále měli Terezii (2.6.1804–21.6.1806), Josefa (23.4.1807), Václava (5.12.1809-1810) a Marii (1.3.1811).

Rulfovi měli statek propachtovaný do doby plnoletosti Jana Klupáka, který dědí statek za 4500zl. po dosažení zletilosti r. 1818. Jan byl rychtářem vletech 1831-1836 a 1842. Později dům vlastní s manželkou Josefou Houdovou ze Želevic, kterou si vzal 24.11.1829. Měli syny Jana, Josefa, Josefa Marka (25.4.1830-10.10.1834), Františka (19.2.1838), Antonína (19.5.1842-15.5.1868), dcery Marii Ludmilu (30.3.1834-1.8.1837), Annu (11.10.1836-18.2.1837), Annu (8.1.1840-2.6.1843) a Terezii Jenovéfu (3.1.1832-19.4.1860), která se 18.2.1849 vdala za sedmadvacetiletého statkáře Františka Kubáta z Duban. Syn z Janova druhého manželství s Kateřinou Vorlíčkovou Václav se stal později majitelem statku č.43 a oženil se nejprve s Františkou Váňovou z Mukova, po ovdovění se oženil s Annou Hauptvogel z Lesky. Jeho sestru Terezii a její rodinu muselo pronásledovat nějaké neštěstí, pravděpodobně požár statku v Dubanech, protože po r.1850 rodina žila a její členové zemřeli v č.5, a František Kubát je nazýván v matrice bývalým sedlákem z Duban. Měli dceru Karolínu (1851-20.11.1855). Janův bratr Josef byl rychtářem v letech 1858-1861. Měl děti Jana (20.4.1844), Karla (1.4.1846), Josefa (20.12.1851), Karolínu (9.11.1850, brzy zemřela). 11.11.1844 se na statku narodila panskému adjunktovi Františku Mikšovi (původně z č.54) a jeho manželce Františce Kostelníkové dvojčata Anna a Marie, bohužel brzy po narození zemřela. Měli pak ještě několik dětí. František se stal šafářem a později pachtýřem panského dvora.

25.3.1852 zemřela Marie, tříletá dcera panského poklasného Josefa Šusta. 18.12.1864 se narodila Marie, nemanželská dcera Anny Zienertové, dcery Josefa Zienerta a Marie Anny Křivanové.

Od r.1852 dům č.5 vlastní dědic Jan Klupák (je v r.1850 v matrice uváděn jako šenkýř, původně z Koštic č.5) s manželkou Kateřinou Gráfovou, se kterou měl syna Jana (1844-10.4.1845). Hospodaří do r. 1858, kdy statek převzal jeho strýc František Klupák, později s manželkou Marií Heřtovou z Donína. Ti měli syna Františka (10.7.1871, týž den zemřel), Františka (22.11.1876) a dceru Marii (22.7.1880). 24.6.1888 se narodil Josef, nemanželský syn Terezie Klupákové z č.43, dcery Františka Klupáka a Johany Cibulkové. Otcovství uznal Antonín Mindl, dělník v č.5. Ten si Terezii později vzal a 23.12.1889 se narodil syn František Viktor. Po r.1874 byl už statek pronajímán, Marie Klupáková se po dosažení zletilosti provdala za Josefa Škutchana (7.4.1875) z Martiněvsi.

3.12.1862 zemřela v čp.5 žebračka Kateřina Niederová, vdova po nádeníku Gabrielu Niederovi, ve věku 77 let.

24.7.1870 se narodili Anna (zemřela 10.8.) a Josef (zemřel 11.8.), nemanželská dvojčata děvečky Karoliny Suhnové z Patokryjí. Velmi zajímavým faktem je, že za kmotra byl Josef Sunkovský, cestář z č.5. Ten měl totiž za manželku její sestru Terezii a měli dceru Marii (22.1.1870-20.5.1870) a Marii (24.4.1871-26.12.1877). Josef Sunkovský, syn Josefa Sunkovského z č.19, pracoval dál jako cestář a rodina dlouho žila v č.5. 20.7.1885 se tu narodila Anna, dcera Jana Neumanna, syna Františka Neumanna z č.19 a Anny Tietzové. Matkou dítěte byla Anna Sonnenbergerová, nemanželská dcera Kateřiny Sonnenbergerové, dcery panského šafáře. V 90.létech 19. století tu žil dělník František Jirásek z Děčan s manželkou Alžbětou Černou. 16.8.1892 se narodila Marie, dcera truhláře Františka Tvrdého původem z Hředel a Barbory Studničkové.

V roce 1902 statek po svatbě koupil Josef Škutchan s manželkou Marií.

Arch sčítání lidu z r. 1921 hovoří takto:

František Škutchan, 7.4.1875, zemědělec-hospodář

Škutchanová Marie, manželka, 22.7.1880, vede domácnost

František Škutchan, syn, 10.5.1908

Klupáková Marie, tchyně, 2.2.1849, výminkářka

Klupáková Marie, neteř, 30.1.1899, pomáhá v hospodářství

V nájmu v domě žili:

Antonín Zima z Vršovic, železniční dělník

s manželkou Otýlií a třemi dcerami

s nimi Václav Rulf, švagr, 20.11.1875, mistr obuvnický

Škutchanovic hospodaření však nebylo úspěšné, postupně prodávali pole a dům převedli r.1927 na manžele Annu a Karla Kubáčovy. Vdova Anna dům věnovala r.1937 dceři Evě po její svatbě se sedlářem Václavem Hellerem. Jejich dcera Eva Bělochová roz.Hellerová zde dnes žije a vlastní dům s bratrem Karlem.

 Autorem všech textů v sekci Historie koštických domů a výhradním držitelem autorských práv k nim je paní Irena Hellerová.

Historie koštických domů

Hejtmanská chalupa

Dům čp. 4 byl společně s nynějším domem čp. 88 původně půllán. Dle dostupných údajů v katastru to byla hejtmanská chalupa, pravděpodobně v době sepisování Berní ruly r. 1654 opuštěná po třicetileté válce. Hejtmani a správci v ní bydleli od r. 1597. První byl ouředník Vondra, správce a vrchní dozorce statku koštického. Nevíme však, kde bydleli poslední hejtmani před předáním úřadu do Libčevsi: V matrikách čteme, že dne 7.10.1685 byl kmotrem při křtu Anny Terezie, dcery zahradníka koštického Pavla a jeho ženy Heleny vznešený pán Jan Jiří Franc, hejtman koštický v letech 1681-1685. 10.4.1686 se tomuto hejtmanovi s manželkou Annou narodila dcera Marie Kateřina. V letech 1686-1693 byl hejtmanem Albrecht Chládek. 28.5.1698 byl kmorem při křtu Jana Františka, syna komorníka Adama Vágnera a jeho ženy Maří Magdaleny vznešený pán Kryštof František Matheus Čimer, hejtman koštický. Ovšem v té době byla údajně již správa Koštic v Libčevsi.

Prvním známým majitelem domu čp. 4 byl r.1663 Mates Hayde (či Hejda), r.1669 rychtář Koštic. S první manželkou Annou měl dcery Annu (20.1.1670) a Barboru (12.6.1673), jeho syn Mates s manželkou Kateřinou měl dceru Magdalenu (24.8.1700). Dále měli Mates s Kateřinou syna Jiřího. Ten měl s manželkou Dorotou dceru Annu Marii (14.8.1749). V letech 1663-1675 byl Mates st. rovněž koštickým krčmářem v čp. 1. Dalším majitelem je r. 1681 Jiří Slatínský (z rodu Slatínských z čp. 38) s manželkou Marií. Měli děti Evu (11.10.1685), 3.4.1687 se narodila dvojčata Ondřej (zemřel 25.5.1687) a druhé neznámého jména (narodilo se asi mrtvé). Jakub Linhart koupil dům v r. 1691 s manželkou Barborou Fohri, se kterou měl děti Kateřinu (20.9.1699), Václava (7.2.1702) a Dorotu (11.2.1706). R. 1708 statek kupuje Tobiáš Trester z čp. 40 s manželkou Marií, měli děti Evu (14.1.1695) a Daniela (9.1.1697). Od roku 1710 byl majitelem Jan Hayde či Hejda s manželkou Rosinou. Měli syny Václava (29.6.1699) a Jiřího Bernarda (5.4.1703). Jiří s manželkou Marií měl dceru Annu Rozálii (18.5.1749). V tehdejších dobách často najdeme v listinách různé přepisy jmen z češtiny do němčiny, a to dokonce v rodných listech. Pan farář zapisoval tak, jak uznal za vhodné. Roku 1713 byl čtvrtlán odprodán (nevíme komu) a od roku 1729 se táhne společná historie domů čp. 3 a čp. 4 .

A nyní něco o začátcích domu čp. 3 :

Do r. 1615 byl dům majetkem sirotků po Blažejovi Kociánovi. V r. 1620 Pavel Kessler prodal za 65 kop Janu Tandlerovi (Denlerovi), po roce 1651 je majitelkou vdova Kateřina Denlerová. V době sepisování Berní ruly r. 1654 je statek opuštěný. Až v roce 1666 ho kupuje Václav Linhart (Leonard). 27.5.1663 měl svatbu s Dorotou Purgartovou z Vojnic. Měl s ní děti Jiřího (3.1.1672), Matěje (11.2.1670) a Václava, s druhou manželkou Annou měl dceru Annu (14.4.1677). Jeho syn Václav s manželkou Magdalenou se stal majitelem r. 1691 za 60 kop. Měli děti Ondřeje (30.11.1684), Jiřího (6.1.1686), Martina (1.10.1688), Václava (1691), Václava Petra (18.1.1693), Alžbětu (1.10.1690) a Marii (8.8.1694). R. 1698 dům koupil Jan Tomáš Heller za 100 kop. Oženil se 29.2.1694 s  Ludmilou Vajglovou, měli děti Magdalenu (15.1.1697), Annu (20.9.1699) a Tomáše. Dům zdědil r. 1713 syn Tomáš Heller. Prodal ho r. 1725 Kryštofu Vágnerovi (11.12.1701) s manželkou Kateřinou za 110 kop. Ti měli dceru Kateřinu, které se 9.8.1742 narodila nemanželská dcera Anna Marie. V r. 1734 za 100 kop koupil dům čp. 3 Mates Čornaj či Matěj Černý (nejprve vlastník domu čp. 4), který se r. 1733 oženil s  manželkou Evou a měli spolu syna Františka (29.2.1734) a dceru Annu Marii (28.2.1737). Matesův bratr Jiří měl s manželkou Dorotou dceru Annu Marii (14.8.1749). S druhou ženou Salomenou měl Mates Jana Jiřího (28.4.1747), Annu Kateřinu (13.10.1749). 11.11.1749 byl Antonín Vágner (1722) oddán s první ženou Annou Fohri (pravděpodobně spravovali statek čp. 3, protože majitel měl již statek čp. 4). Antonín a Anna Vágnerovi měli děti: Václava, Kateřinu Alžbětu (27.7.1766 se jí narodil nemanželský syn Antonín), Antonína, Františka (1751), Annu Marii. Václav s manželkou Annou měli syna Václava (22.9.1770). R. 1757 přistoupil k domu Antonín Vagner s pozdější, zřejmě druhou manželkou Annou Marií, dcerou Matěje Černého (zakoupeno za 170 kop). Měli syna Jakuba, Josefa (1776-24.3.1782), Antonína (7.4.1773-29.7.1775), Václava (1772-26.8.1782), dceru Kateřinu (1770-15.7.1775). S první manželkou Evou měli syna Františka (29.2.1734) a dceru Annu Marii (28.2.1736). Nejstarší dcera z prvního manželství Marie Anna měla nemanželského syna Josefa (1775-13.4.1784). 19.11.1776 se vdala za Josefa Kaldu. Antonín Vagner přikoupil od tchána Černého dům čp. 4.

Od roku 1766 statek čp. 4 spravoval Josef Šindler s manželkou Evou do plnoletosti Jakuba Vagnera. Josef a Eva měli děti: Josef (6.1.1773), Bernard (16.2.1774-2.3.1774), Antonín (21.8.1775-9.2.1779), František (5.4.1778), Terezie (16.4.1781), Barbora (20.7.1783-29.10.1783). R. 1775 přebírá závazek jeho bratr Bernard Šindler s manželkou Alžbětou, dcerou Antonína Klementa, do plnoletosti Jakuba Vagnera. 2.3.1774 zemřel brzy po narození jejich syn Josef, 10.2.1776 se jim narodila dcera Marie Anna. Od r. 1797 syn Josef Schindler spravuje statek čp. 40. Letech 1789-1791 je Josef Šindler koštickým konšelem. V čp. 4 dne 22.2.1773 umírá ve věku 94 let Josef Šindler (1679), dědeček Josefa a Bernarda Šindlerových.

31.8.1782 se v čp. 4 berou dvojí příbuzní : Kateřina Vágnerová s Josefem Richtrem a František Vágner (1751-18.1.1828) s Barborou Richtrovou. Kateřina s Františkem byli děti Antonína Vagnera a Anny Fohri. František s Barborou měli dcery Barboru (10.10.1783-29.10.1783), Rozálii, nar. r. 1797, a Kateřinu. 7.2.1799 je zapsáno v matrice, že zemřela v čp. 4 ve věku 74 let výminkářka Marie Magdalena Richtrová, vdova po Matesu Richtrovi. To by znamenalo, že se narodila r. 1725. Marie Magdalena a Mates Richtrovi byli asi rodiče Josefa Richtra a Barbory Richtrové. Sestra Josefa a Barbory Rozálie Richtrová zemřela 16.6.1796 v čp. 4 svobodná ve věku 49 let.

R.1786 čp. 4 přebírá Jakub Vagner za 220 zlatých a 40 krejcarů. Měl s manželkou Rozálií Richtrovou dcery Annu Marii (31.7.1786-6.8.1786), Barboru (6.8.1791), která se vdala 4.2.1833 za Josefa Zienerta, Jakuba nar. r. 1792, dále syna Antonína, nar. r. 1794, pozdějšího majitele čp. 4.

Čp. 3 r. 1792 přebírá jeho nevlastní bratr František Vágner s druhou manželkou Rozálií Richterovou, dcerou Filipa Richtra z čp. 45, vdovou po Jakubovi Vágenrovi. Měli dcery Rozálii a Kateřinu(1804-12.4.1831),

V této době se statky opět rozdělují. Čp. 3 kupuje r. 1811 Petr Viktoryn s manželkou Rozálií (12.2.1797), dcerou Františka Vágnera (zemřel 22.3.1812) z druhého manželství. Jeho první ženou byla Kateřina Vágnerová, dcera Františka Vágnera a Barbory Richtrové, tj. z prvního manželství. Petr Viktoryn (28.6.1793) byl vysloužilý voják, syn Jana a Kateřiny Viktorynových ze Želevic čp. 13. S Rozálií měli dvojčata Františka a Paulínu (1.4.1829) a dceru Rozálii (4.9.1831). Petr Viktoryn umírá poměrně mladý a jeho žena Rozálie, znovu provdaná 9.2.1848 za Antonína Grunta (35 let, syn Václava Grunda a Magdaleny Chmelařové), se stává v r. 1853 majitelkou statku. Věkový rozdíl nevěsty a ženicha (51 a 35 let) musel být i tehdy skutečně nezvyklý. Syn (pochybuji, že Rozáliin vlastní) Antonín Grunt statek kupuje s manželkou Barborou v r. 1874 za 219 zl a 35 kr. Od r. 1891 je majitelem čp. 3 Ferdinand Grunt (28.11.1872) s manželkou Emílií Karfíkovou (20. 9. 1874) z čp. 40. Při sčítání lidu v r.1921 je ještě uvedena jejich dcera Emilie (13.1.1906). Už jsou však uvedeni jako Grundovi.

Dům čp. 4 přebírá po otci r. 1823 Antonín Vágner za 600 zlatých. 4.7.1826 žení s Kateřinou Karfíkovou z čp. 40. Jejich syn Antonín Vágner 26.1.1832 umírá jako roční, 6.11.1834 zemřel právě narozený Jan. Jejich další děti byly: František Engelbert, nar. r. 1827 (pozdější dědic statku), Antonín, nar. r. 1832, Josef, nar. r. 1834.

Antonín brzy poté patrně ovdověl, neboť se žení znovu r. 1836 s Marií Podanou z Horek. Měli děti: Barbora (nar. po r.1836) a Marie Klára (provdala se 14.2.1865 za Josefa Laubeho, zámečníka z Libochovic). Dceři Barboře se 2.2.1870 narodila nemanželská dcera Anna Maria, později se Barbora provdala za převozníka Matěje Povu z čp. 17 a r. 1874 se jim narodila dcera Marie. V 90. létech 19. století zde žil nádeník Josef Kalach s manželkou Terezií Povovou, oba z Vojnic.

Dále se budeme věnovat už jen domu čp. 4, který r. 1867 převzal po otci František Vágner s manželkou Josefou Hauptvogel z Libčevsi. Měli syna Antonína (30.8.1857) a Josefa Martina Vágnera (10.11.1859), který měl nemanželské dítě s Karolinou Hellerovou (12.4.1866), dcerou Josefa Hellera, představeného a kostelníka z čp. 38. Toto dítě (Josef Heller, nar. 11. 4. 1887 v čp. 38) přiznal Josef Vágner v matrice jako vlastní, takže později nese jeho jméno. (Josef, později Vágner, vystoupil r. 1915 z církve, rodný list byl téhož roku zaslán na vídeňský magistrát. Byla válka, takže buď rukoval nebo se ženil.) František a Josefa Vágnerovi museli mít ještě dceru Terezii, která se ve Mšeně stala matkou Františka Hence, viz níže. V r. 1887 Josef Vagner přebírá statek a 7.1.1888 se s Karolinou Hellerovou žení (čekal pravděpodobně, až bude majitelem statku a bude si moci Karolinu vzít). 19.4.1898 se jim narodila ještě dcera Anna Marie. Později žili v Kralupech.

V roce 1910 jsou v Třebívlicích oddáni Václav a Marie Hellerovi a stávají se majiteli nemovitosti čp. 4. V roce 1913 je statek rozdělen, Hellerovi jsou nadále majiteli horního traktu statku, nyní čp. 88. Majiteli čp. 4 se stávají Ferdinand a Františka Heinovi, v roce 1918 statek vlastní Emilie Hefnerová.

V r. 1921 proběhlo sčítání lidu, které nám přináší o majitelích domu překvapující údaje:

Henc František ze Mšena, 22.2.1876, mistr pekař

Hencová Emilie, manželka, 24.2.1876, porodní asistentka

Josef Henc, syn, 1.3.1898, krejčovský pomocník, t.č. bez zaměstnání

František Henc, syn, 12.1.1901, obuvnický pomocník

Václav Henc, syn, 16.6.1904, holičský učeň u Antonína Koutníka

Marie a Anna Hencovy, dcery, školačky

Terezie Hencová, matka, nar. r. 1847, přesné datum nezná

Vágner Antonín, strýc, 30.8.1857, pomáhá v hospodářství

Alois Vošahlík, 2.9.1905, pekařský učeň

Roku 1926 objekt kupují manželé Karel a Anna Kubáčovi, bydlí zde s rodiči a s dcerami Evou (1919) a Marií (1923) a zřizují moderní pekárnu. Postupně kupují dům čp. 5 a čp. 7. V domě čp. 7 bydlí a je tu zřízena také v tzv. domečku modlitebna církve československé husitské. Šťastné soužití úspěšných manželů je narušeno narozením nemanželského syna Karla, kterého má Karel Kubáč se zaměstnankyní Veselou. Manželství Kubáčových je rozvedeno od stolu a lože, nikoli však rozloučeno (rozluka bylo trvalé odloučení manželů odpovídající dnešnímu rozvodu). Manželé spolu dále podnikají. Karel Kubáč byl jednatelem koštických hasičů a jednatelem obecní osvětové komise. Ve svých 37 letech dostává Karel zápal plic a umírá. Jeho manželka obdržela životní pojistku, za kterou zvelebila dům čp.7 a za pomoci svého starého otce Karla Svatoše vedla dál pekařství sama. Pan Karel Svatoš se dožil 90 let v plném zdraví, jednoho dne si lehl a už se nevzbudil.

V průběhu hospodářské krize ve třicátých letech je Anna nucena živnost i dům čp. 4 prodat rodině Holejšovských, kteří dále provozují pekařství až do znárodnění. Paní Alžběta Holejšovská byla skutečnou umělkyní v oboru krejčovském, vyhlášenou švadlenou, za kterou jezdily zákaznice zdaleka. Některé její modely byly vystaveny na svatební výstavě v Košticích v červnu 2013.

A jak pokračuje historie rodiny Kubáčových? Dcera Eva se r. 1937 vdává za sedláře Václava Hellera z domu čp. 88. Matka novomanželům věnuje po svatbě dům čp. 5, kde nadále Hellerovi bydlí a mají pět dětí (Václav – bydlel ve Vojničkách, zemřel 2016, Ivan – bydlel v Košticích, zemřel r.2014, Eva, dnes Bělochová – bydlí v Košticích v domě čp. 5, Miloš a Karel).

Dcera Marie se vdává r. 1944 za Josefa Hellera z domu čp. 38 (mají dvě děti – Josefa a Marii). Musí kvůli tomu přestoupit na katolickou víru, což se její matce vůbec nezamlouvá. Jelikož ve válečné době se nedala sehnat pořádná výbava, dostává Marie vše do začátku od pratety Františky Válkové, která u nich po smrti manžela žila.

V současné době vlastní dům čp. 4 starosta Koštic Jaroslav Vlasák s manželkou Annou Skalskou, dům čp. 88 rodina Ivana Hellera, dům čp. 3 Josef Krejčí.

Autorem všech textů v sekci Historie koštických domů a výhradním držitelem autorských práv k nim je paní Irena Hellerová.

Historie koštických domů

Dalším zajímavým domem v Košticích je dům čp. 2. Původní čtvrtlán je od počátku 20. století rozparcelován na tři části (dnešní domy čp. 2, čp. 72, čp. 91). Na osídlení tohoto statku se zřejmé též podepsala epidemie moru v druhé  polovině 17. století, která téměř kompletně Koštice vylidnila.

Nejstarším známým majitelem byl Fridrich Vilém Veber. V letech 1654 až 1723 jsou vlastnické poměry nejasné, ale zdá se, že se v r. 1654 ujal nemovitosti Jiří Trester za 40 kop a byla oddělena chalupa Martina Šťávy (je možné, že šlo o výminek či dnešní dům čp. 72). Jiří měl syny Kryštofa a Jiřího. Syn Kryštof Trester byl v letech 1679-1680 obecním konšelem. Jeho syn Jiří měl s první manželkou Kateřinou syna Jana Jiřího (18.2.1688) a s druhou Dorotou Kryštofa (12.12.1693) a Kateřinu (15.9.1698). Do roku 1692 statek spravoval Jiří Nič s manželkou Ludmilou, měli syny Jakuba a Jana, dům pak vlastnil Jiří Trester mladší. V roce 1723 koupil usedlost Michal Vajgl, syn Michala Vajgla, majitele domu čp. 21 a jeho první manželky Evy Srbové (svatba 14.5.1675), za 78 kop. Michalova nevlastní matka Anna se vdala za jeho otce v r. 1677, měl nevlastní sourozence Marii (2.8.1677), Ondřeje (13.4.1678) a Ludmilu (30.4.1680). Michal s manželkou Kateřinou měl syny Jiřího, Václava a Jana Michala, který se narodil po otcově smrti 26.8.1734. Michal měl pravděpodobně další manželku, se kterou měli syna Josefa. Jiří měl dceru Barboru (1755-6.3.1828), která se 28.11.1775 vdává za Jiřího Richtera a mají dcery Barboru, Rozálii (2.2.1781) a Marii Annu (28.3.1783). Marie Anna se vdává 12.9.1810 za Sebastiána Roschauera, vojáka pluku hraběte Kolowrata, 36.linie pěšího regimentu hejtmana von Mylius. Barbora se vdala 5.5.1817 za Karla Remleina, syna revírního Jana Pavla Remleina, vysloužilce pěšího regimentu barona Balambini. Václav Vajgl (zemřel r. 1796) s manželkou Annou Haulovou měli dceru Antonii (nar. r. 1774) a syna Václava (20.1.1771-2.7.1774), dcera Rozálie zemřela 28.2.1779 ve věku 5 let . V roce 1770 je majitelem Josef Vajgl (1749 – 1.3.1779) s manželkou Kateřinou, dcerou Vojtěcha Fohri. Měli dceru Kateřinu (1770 -15.7.1775) a syna Jana (27.3.1762).

Ovdovělá Kateřina Vajglová si bere Jiřího Richtera (není totožný s manželem Barbory Vajglové, je to asi jeho bratranec, Richterů přišlo z Rychnova více než 5), který se r.1778 na 12 let domu ujímá jako správce za nezletilého Jana. Kateřina zemřela r.1802 ve věku 48 let. Richtrovi spolu měli děti: Alžběta (15.11.1780), Jiří (18.5.1785), Barbora (20.6.1788), Jan Kašpar (5.1.1795) a Antonín (zemřel 2.2.1790 ve věku 14 dní). Plnoletý Jan Vajgl se ujímá hospodaření v r. 1790 za 122 kop. Žení se 8.2.1791 s Alžbětou Bumlovou z čp. 1, měli mnoho dětí, z nichž většina však v dětském věku zemřela, např. Václav 10.12.1795 ve věku 1,5 roku, Josef 28.7.1806 ve věku 9 měsíců, Isidor zemřel 8.7.1808 ve věku 4 let, Johana 14.2.1810 ve věku 3 let, Anna 25.4.1810 ve věku 9 let. Alžběta zemřela roku 1810 ve věku 41 let.

21.4.1826 umírá Pavel Vajgl, syn Jana Vajgla, ve věku 4 let. Jan a jeho bratr František byli asi jedinými Alžbětiným dětmi, které se dožili dospělosti. Kromě syna Pavla měl Jan s manželkou Rozálií Hyklovou ještě Františka, který zemřel r. 1876. Jan Vajgl ml. zemřel asi mladý, protože statku se později ujal jeho nevlastní bratr Josef. Janův bratr František zemřel r. 1862, v r. 1854 mu zemřela čtyřletá dcera Antonie na choleru.

R. 1832 zemřel Jan Vajgl st., jehož druhou manželkou byla Marie Redlichová z Děčan čp. 3 (zemřela r. 1854). Nastupuje jejich syn Josef Vajgl (4.9.1812), jemuž je statek odhadnut na 617 zlatých a 33a1/4 krejcaru. Oženil se po prvé s Barborou Hyklovou z Koštic č.p.12, ta je spolumajitelkou od r. 1842, což byl zřejmě rok jejich sňatku. Josef Vajgl měl s manželkou Barborou dceru Johanu, Rosinu, Josefínu (1844-1850), Jana (1846, ihned zemřel), Jana (1847), Václava (1849, ihned zemřel), Antonína (1850, ihned zemřel), dvojčata Annu a Václava (1853), Marii (1854, ihned zemřela), Antonína (1857, ihned zemřel), Marii (1858, ihned zemřela), Marii (1860) a nejstaršího syna Josefa (1844). Po ovdovění se Josef Vajgl st. oženil znovu a měl syna Josefa Václava (9.1.1876).

Syn z prvního manželství Josef Vajgl byl, později s manželkou Anastázií Jiráskovou, majitelem od r.1861 do r. 1892. Josef a Anastázie měli děti: Marie 6.2.1882, Josef 11.5.1884, Václav 8.9.1885, zemřel r.1886, Růžena Marie 30.8.1890, Marie Božena, zemřela ihned po narození v r.1892, Božena nar. r. 1894. Rosina, dcera Josefa st., se provdala za Antonína Karfíka, selského syna z čp. 40, který pak v čp. 2 pracoval jako nádeník. V roce 1870 už bydleli v čp. 16. Měli děti Františka Josefa (3.6.1870), Marii (21.4.1874) a Františka (7.10.1877). Dcera Josefa st. Johana se vdala v r.1862 za Františka Vernera z Hříškova.

V matrikách byla nalezena zajímavá připomínka života na statku, kde pracovala samozřejmě čeleď. V r.1873 např. v  čp. 2 pracoval jako kočí Matěj Jablonský a jako děvečka jeho žena Cecilie Zienertová.

Václav Vajgl (1853), záložní vojín 42. pěšího pluku c.k. rakouské armády, se oženil s Josefou Dorotou Hellerovou z čp. 38 (5.2.1853), dcerou kostelníka a představeného Josefa Hellera. V r. 1888 si postavili v Košticích vlastní dům Na Skalech čp. 68 a měli hodně dětí ( Václav, Emilie Božena, Marie, Alžběta, Jaroslav….). Syn Václav zemřel ve věku 19 let v 1. světové válce.

Dcera Vajglů Marie (5.10.1860) měla velmi zajímavý osud. 7.3.1880 porodila nemanželskou dceru Františku Vajglovou, jejímž otcem byl židovský obchodník dnes již zapomenutého jména. Z důvodu odlišné víry se nemohli vzít. Přesto se otec o dítě staral materiálně a zajistil dceři vzdělání a práci. Podle zachovaných písemností, knih a časopisů z její pozůstalosti byla velmi inteligentní a emancipovaná. Františka se později provdala za lounského holiče a kadeřníka Válka (jejich bývalý dům je pod lounským kostelem) a provozovali spolu holičskou živnost. Jak vzpomínala její praneteř paní Marie Hellerová, dveře se se zákazníky netrhly a tetička jí vyprávěla, že složité účesy si tam dávaly česat i dámy z nedalekého nevěstince. Pan Válek však těžce onemocněl a poměrně mladý zemřel. Náklady na jeho léčbu přinutily Františku dům prodat a všechny prostředky padly na dluhy spojené s nemocí manžela. Františka Válková ráda hrávala divadlo s koštickými ochotníky. Svůj život dožila u své neteře Anny Kubáčové, roz. Svatošové v Košticích čp. 7.

Její matka Marie se 3.4.1884 provdala za Karla Svatoše (12.3.1852), pekaře v mlýně křesínském a později koštickém, který bydlel v podnájmu v č.p. 68, později s manželkou v čp. 26 provozovali pekařství po pekaři Kocánkovi (1886), potom bydleli u jejího bratra a švagrové v čp. 2. Poté Svatošovi žijí v čp. 72, kde zřídili pekařství. Karel totiž odešel z křesínského mlýna, kde údajně mlynářce pro vzájemné neshody hodil na hlavu plech s koláči a později si zřídil vlastní živnost. Narodilo se jim 6 dětí: Josef Václav (8.10.1884, padl v 1.světové válce ve věku 33 let), Václav (30.7.1886), Karel (26.10.1888-1890), Marie Anna (30.6.1890-2.12.1898), Karel (17.8.1895, zemřel hned po narození), Anna ( 28.2.1892). Současně vychovávali i sirotka, jehož jméno bohužel už odvál čas. Anna Svatošová se 2.6.1919 provdala za Karla Kubáče z Volenic, který se začal u svého tchána zaučovat v řemesle pekařském. Měli dvě dcery, Evu (1919) a Marii (1923). Manželé Kubáčovi museli být zřejmě ohromně schopní, neboť už v roce 1926 kupují dům čp. 4, kde si zřizují modernější pekařství. Brzy na to kupují od zchudlých Škutchanů statek čp. 5 a od ovdovělé mlynářky Antonie Ortové dům čp. 7.

Dům čp. 2 vlastní od roku 1892 Josef (původně kočí, 11.3.1855) a Marie (roz. Klupáková z č. p. 43, 11.11.1860) Altovi, kteří jsou jako majitelé uvedeni ještě při sčítání lidu r. 1921, později dům vlastní paní Lipová, poté pan Suchomel, jeho dcera paní Bukovská a od roku 1969 rodina Kubáčova (shoda příjmení se zemřelým pekařem asi nebude náhodná, neboť oba pocházejí z Volenic….)

Dům čp. 72 od r. 1909 vlastní Václav a Marie Hyklovi, příbuzní Svatošů. V současnosti dům patří Havelkovým, kteří je od rodiny Hyklů koupili, starou chaloupku zbourali a postavili nynější velký dům.

Horní parcelu koupili r. 1918 manželé Vlčkovi, spojili s bývalým statkem čp. 46 a postavili nynější dům čp. 91 (současní majitelé Karfíkovi).

Obyvatelé domu čp.2 byli asi hodně činní ve veřejném životě, neboť byli často v čele obce :

1811 konšel Jan Vajgl

1847 rychtář Josef Vajgl

1848 – 1858 představený Josef Vajgl

1860 – 1864 představený Josef Vajgl

K tomu je třeba podotknout, že konšelé a rychtáři byli zcela závislí na vrchnosti (majitelích vesnice) a v podstatě rozhodovali pouze v jejich zájmu. Tak např. dle pokynů panstva parcelovali pozemky i již stávající usedlosti(aby byla více obhospodařovaná půda a aby bylo více poddaných) a měli z toho provize. Po r.1848 a zrušení roboty již byli v čele obce představení nebo starostové, kteří už pracovali pouze pro obec a zájmy jejích občanů. O problému dřívějších obecních zastupitelů se něco dozvíte v některém z dalších pokračování.

Autorem všech textů v sekci Historie koštických domů a výhradním držitelem autorských práv k nim je paní Irena Hellerová.

Historie koštických domů

Stavitelé kostela

Je trapné tak začínat, ale dům čp.1 v Košticích neexistuje! Byl zbourán 27.10.1981, jak si zaznamenala do kalendáře paní Marie Hellerová. Přesto si historie tohoto domu a jeho obyvatelé zaslouží vzpomínku, jeho obyvatelé byli pro dnešní vzhled obce snad vůbec nejzasloužilejší z celých Koštic.

Dům čp. 1, v kronikách zvaný hospoda dolejší, ve 20. století pak Vaňkovna, stál na začátku 20.století na dolní návsi mezi školou a ulicí za domem čp. 73. Ještě dříve to byl ohromný komplex zahrnující původní dům č.p. 1 a dnešní domy čp. 92, 73, 89, 174. Tento dvůr byl sídlem rychtáře. Nejvýhodnější živností na vsi byla krčma, proto si ji vymiňovali lokátoři či jejich pomocníci spolu s rychtou. Lokátor byl podnikatel, se kterým feudál uzavřel smlouvu o rozdělení pozemků určených k postavení usedlostí a jejich obydlení. Lokátor se stával rychtářem a vykonával výnosné činnosti, v Košticích té doby krčmáře (jinde i kovář, mlynář, řezník….), také obhospodařoval 1-5 svobodných lánů, z nichž neodváděl poplatky, mimo to dostával díl z pokut vybraných za prohřešky poddaných. Byl rovněž osvobozen od roboty.

První písemná zmínka o domě pochází z  r. 1597, kdy ho vlastník Matěj Novák prodal Matěji Kleknerovi. Poté jsou vlastnické vztahy dle nám známých údajů značně nejasné a sporné. Od roku 1603 je uveden majitel Filip Vagner, 1610 ho koupil Adam Franc řečený Starý Šafář, krčmu však provozovali v letech 1610-1618 Jan Krčmář dolejší s Martinem Čejkou. Martin (Matěj) byl konšelem v r.1618. V letech 1613-1618 ho vlastnil Šebestián Mazanec, který ji údajně koupil od Matěje Kleknera (což však odporuje údaji, že majitelem byl od r. 1610 Adam Franc). Dále se v kronikách uvádí, že hospodu koupil v roce 1618 Matěj Čejka a současně r. 1618 Jan Krčmář dolejší koupil hospodu od Jiříka Librcajta, kuchaře, za 100 kop. Od roku 1600 do roku 1618 jsou tedy vlastnické údaje značně zmatené a je možné, že šlo o přechody nájmu na různé osoby nebo různé osoby vlastnily statek a jiné krčmu. Po Šebestiánu Mazancovi se střídali Jan Bečovský, Tobiáš Porš (není známo, zda šlo o majitele či nájemce), v r. 1654 při sepisování Berní ruly je uveden Jan Kalda, pozdější rychtář.

Od r. 1663 byl majitelem rychtář Mates Hayde či Hejda s  manželkou Annou, měli děti Annu (20.1.1670), Matěje a Barboru( 12.6.1673). R. 1713 byl syn Matěj, majitel č.p. 8, rychtářem.

R.1675 dům koupil Jakub Moler (Malý) s manželkou Alžbětou. Měli děti Zuzanu Markétu (27.9.1674) a Františka (30.1.1676).

R. 1681 Jindřich Slatinský koupil hospodu s manželkou Annou a zaplatil 1.11.1693 48 kop (patrně byl do toho data v nájmu). Měli děti Marii (7.9.1684), Matěje (20.1.1686), Rosinu (6.10.1688) a Evu (17.1.1692).

R. 1694 koupil dům Jan Jiří Engel s manželkou Kateřinou Fohri (svatba 5.2.1690), vlastnil ho do r. 1717. Měli děti Annu Marii (3.12.1698, zemřela brzy po narození) a Annu Marii (6.1.1701). Jan Jiří byl r. 1691 rychtářem.

Od r. 1713 je krčmářem Antonín Hittig s manželkou Ludmilou, v r. 1718 dům koupil za 110 kop (předtím byl zřejmě v nájmu). Měli syny Antonína, Bernarda (později šenkýře v Křesíně) a Ferdinanda (13.1.1720), dceru Alžbětu (jako kmotra je v roce 1749 uváděna při křtu dítěte „dcera rychtáře“).

R. 1720 má dům Adam Vagner, zaplatil 150 kop.

Od r. 1734 je vlastníkem opět Antonín Hittig s druhou manželkou Terezií (1704-19.1.1773), koupil za 300 kop. Měli děti Antonína (18.1.1735), Ludmilu (29.1.1736), Antonína (10.2.1737-9.3.1742), Jana Jiřího (13.4.1739), Josefa Antonína (30.3.1741), dvojčata Jana a Antonína (2.5.1743), Terezii (10.4.1747), Annu Marii (20.9.1749), Marii Alžbětu. V roce 1749 je uváděna Barbora Hittigová, šenkýřka. Jaký byl příbuzenský poměr k ostatním Hittigům, nevíme. Mohla to být dcera Hittigova z prvního manželství, případně jeho třetí manželka.

Údaje z let 1713 až 1734 jsou tedy opět poněkud nejasné a jde v podstatě o dohad, zda šlo o vlastnictví či nájem. Také je možné, že v nájmu byla třeba pouze hospoda a statek obhospodařovali majitelé. V roce 1729 dle církevní kroniky nechal Antonín Hittig s manželkou Terezií postavit sochu sv. Jana Nepomuckého na dolní návsi. Zařídil si tak krásný výhled, socha totiž původně stála na místě dnešní školy vedle studánky, teprve po roce 1793 byla přemístěna na dnešní místo.

Ale to nebyla poslední bohulibá akce rodiny Hittigovy. Antonín s  manželkou se nejvíce přičinili o vystavění kostela sv. Antonína Paduánského v Košticích. 10.6.1750 byl položen základní kámen, kostel byl posvěcen 13.6.1751 za přítomnosti převora augustiniánů Kajetána Fuxe, příbuzného Antonína Hittiga. V letech 1723, 1729 a 1751 byl Antonín Hittig koštickým rychtářem.

Roku 1756 se oženil Šimon Buml, měšťan bílinský, s Marií Alžbětou, dcerou Hittigů, a převzal hospodu za 300 kop. Měli děti Marii Annu, Josefa, Barboru (1768), Annu Alžbětu (30.12.1770), Kateřinu (1771) a Annu Kateřinu (7.6.1772). Barbora se provdala 24.1.1789 za Matěje Švicbauera z Nového Hradu, důstojníka černých myslivců. Oddával je Gabriel Hrdlička z řádu sv. Augustina. Marie Anna asi sloužila v Cítolibech, provdala se 1.2.1780 za Antonína Böhma, mlynáře z Ročova. Svatbu měli z č. p. 14, což je poněkud záhada, rovněž proč sloužila nebo žila v Cítolibech. Jako dcera bílinského měšťana ovšem nebyla poddaná a měla volný pohyb. Kateřina se provdala 19.2.1798 za Václava Vokouna (Vokáče) ze Zlonic, hajného v koštickém knížecím dvoře. Roku 1791 koupil od otce hospodu za 342 kop Josef Buml s manželkou Annou Marií Johnovou. Šimon Buml byl koštickým rychtářem v letech 1767,1768,1770,1772,1786. Josef Buml byl rychtářem r. 1798. Měl dcery Marii Annu, Alžbětu a syna Josefa. Jan Vajgl z čp. 2 se žení 8.2.1791 s  Bumlovou dcerou Alžbětou, měli mnoho dětí, z  nichž většina však v dětském věku zemřela, např. Václav 10.12.1795 ve věku 1,5 roku, Josef 28.7.1806 ve věku 9 měsíců, Isidor zemřel 8.7.1808 ve věku 4 let, Johana 14.2.1810 ve věku 3 let, Anna 25.4.1810 ve věku 9 let. Jan s bratrem Františkem byli asi jedinými Alžbětinými dětmi, které se dožili dospělosti. Jan Vajgl zemřel zřejmě mladý, protože statku čp. 2 se později ujal jeho nevlastní bratr Josef. Alžběta zemřela roku 1810 ve věku 41 let.

Statek po Josefovi Bumlovi dědí syn Josef s manželkou Kateřinou Antonínovou z č. p. 44. Měli dceru Barboru, která se 8.7.1807 provdala za Jakuba Kunráta, syna dominikálních chalupníků z Dlažkovic, a syna Josefa. Ten měl s manželkou Alžbětou syny Josefa, Antonína (zemřel 3.3.1861 ve věku 6 týdnů) a dceru Marii Annu (1845-18.9.1862). Poté nejsou nikde konkrétní majitelé zaznamenáni, ale v matrice narozených je záznam, že se 9.11.1891 narodil Josef Buml v čp. 1. Jeho otec byl Josef Buml, syn Josefa Bumla a Alžběty, matka Marie Jirásková, dcera Václava a Anny Jiráskových z Vojnic čp. 23. Josef s Marií měli další děti: Josef (1.3.1887), Anna (25.7.1885), Marie (10.9.1883), Antonie (17.8.1881). Rod Bumlů je tedy jistě v čp. 1 do roku 1895, kdy jsou krátce majiteli Bedřich a Marie Grafovi ze Želevic, do roku 1908 pak manželé Alois a Anna Lukášovi. Alois Lukáš, původně kovář v čp. 15, koupil dům s manželkou Annou Holubovou a narodili se jim synové Rudolf (22.3.1896) a Oldřich (18.8.1899).

Koštická školní rada najala jednu místnost pro školní třídu v č.p.1 u pana Bumla, tu však inspektor v r.1877 shledal nezpůsobilou. R. 1881 je zřízena školní štěpnice (ovocná zahrada) a je za tím účelem pronajato ½ korce zahrady p. Bumla. R. 1894 byla zakoupena zahrada od Josefa Bumla. (záznam ze školní kroniky)

V devadesátých letech tu žil mistr kolář Václav Čtrnáctý s rodinou a dělník Josef Jirásek z Chrastína s manželkou Annou Grundovou. 7.9.1898 se narodil Jiří, syn četnického závodčího Václava Šembery a jeho ženy Marie Zajíčkové, dcery hospodského z čp. 44 Josefa Zajíčka a jeho ženy Anny Vítkové. Od roku 1908 vlastní dům čp. 1 s velikým hospodářstvím rodina Vaňkova. Pak už v čp. 1 určitě hospoda nebyla. Majitel statku však nebyl dobrým hospodářem, rád se napil a poveselil. Proto byla rodina Vaňkova nucena přední, hlavní část statku prodat majiteli velkostatku knížeti Lobkovicovi. Majitelé a později nájemci dvora dům čp. 1 používali pro bydlení tzv. deputátníků (těch nejchudších zemědělských dělníků). Ovšem bydleli zde i řemeslníci ze statku. Soupis sčítání lidu z r. 1921 hovoří o obyvatelích takto:

V domě je 6 bytů.

1. byt

Vyroubal Vincenc, mistr kolářský u nájemce velkostatku Kamila Honky s rodinou

2. byt

Král František, dělník u nájemce velkostatku Kamila Honky

Králová Marie, manželka, dělnice ve velkostatku

Král František, syn, dělník ve velkostatku

3. byt

Kovařík Josef, kočí ve velkostatku, s rodinou

4. byt

Jirásek František, dělník ve velkostatku

Jirásková Alžběta, manželka, dělnice ve velkostatku

5. byt

Hercin František, dělník ve velkostatku

Hercinová Marie, manželka, dělnice ve velkostatku

jejich 4 synové, školáci

6. byt

Kovařík Vojtěch, dělník ve velkostatku

Kovaříková Božena, manželka, dělnice ve velkostatku

jejich syn, školák

Po roce 1948 statek zabralo JZD a používalo ho rovněž pro bydlení zaměstnanců družstva (kočí pan Skůra, pan Kubeš st., Ryzákovi, Fryčovi atd). Staré majitele Karhanovy potkal nelehký osud – dva staří lidé byli jako kulaci vystěhováni a ubytováni v hospodě v Želevicích v jedné místnosti bez příslušenství v patře, přinuceni živit se draním peří, protože na důchod neměli nárok.

V domě čp. 1 nebyla voda ani elektřina, pamětníci vzpomínají, že se tam svítilo svíčkami. Osamělého pana Skůru brával otec paní Pattové, pan Ferdinand Karfík, ke štědrovečernímu stolu, což byl jistě chvályhodný křesťanský skutek.

Dcera Vaňkových se provdala za p. Maříka,  který byl v 50. létech 20. století předsedou MNV Koštice. Dcera Maříků Iva, provdaná Brandnerová, byla profesorkou španělštiny na gymnáziu v Lounech. Rodině Vaňků ze statku čp. 1 zůstal jen zadní trakt, dnešní dům čp. 92, který potomci Vaňkových prodali po roce 2000 Cibulkovým.

V padesátých letech dům stále chátral bez jakéhokoli udržování. Dle vyprávění tehdejšího předsedy MNV p. Mrňáka v něm v 70 .létech 20. století chtěla obec s družstvem zřídit jakési zemědělské muzeum. Přivolaný statik však byl zděšen stavem domu a nařídil jeho demolici. Jeho zbouráním však nastal další problém – budova školy se začala bez patřičné opory posouvat. Proto byla opěrná zeď zpevněna desítkami kubíků betonu.

A to je konec historie domu čp. 1, kde žili budovatelé největších památek v obci – rodina Hittigova. Jistě by dnes měli radost z dnešní snahy Vožekova sdružení a obce zachránit kostel sv.Antonína a vzkřísit jeho někdejší slávu a krásu.

Autorem všech textů v sekci Historie koštických domů a výhradním držitelem autorských práv k nim je paní Irena Hellerová.