Historie koštického domu č.p. 44
Dříve statek, od r. 1613 do r. 1618 a od r. 1654 do r. 1702 součást čp. 43, nyní neexistuje.Byl jedním z domů, které byly v 70.létech 20. století zbourány a na jejich místě postavena samoobsluha Jednoty, dnešní bazar.
Prvním známým majitelem byl Kryštof Krčmář z Koštic, který r. 1579 obstavil dluh Jana Koutského, rychtáře z Obory. Od r.1613 dům vlastní Mikuláš Hlavata, koštický rychtář v r.1618. V tomto roce hospodu prodává Adamu Ničovi za 500kop. V roce 1654 dům kupuje Mates Vagner z Rychnova, v Berní rule v r. 1654 je označen jako majitel, jinak nazývaný krčmář hořejší, též vlastnil čp. 43. Matka Matesa Vágnera Kateřina, nazývaná kolářka (Wagner=německy kolář, její manžel byl asi kolář), zemřela 8. 10. 1682 ve věku 60 let. Jeho syn Mates se oženil s Kateřinou Fohri 29. 7. 1663, převzal hospodu v r. 1677. Měli dceru Apolonii, která se 24. 1. 1691 provdala za koštického konšela Jiřího. Dále měli syna Matěje (Martina), nar. 13. 1. 1676, a Daniela, který s manželkou Annou Marií koupil r. 1700 čp. 38. Daniel je rovněž nazýván česky Kolář, asi se tím také živil. 27. 9. 1705 se jim narodil syn Daniel. S druhou manželkou Barborou Starou ze Želevic se Mates st. oženil 22. 11 .1684, ale brzy ovdověl. Matesova třetí žena Magdalena, též nazývaná kolářka, zemřela 5. 5. 1694 ve věku 50 let. Se čtvrtou manželkou Maří Magdalenou měl Mates děti: Marie (12. 5. 1697), Kateřina (8. 12. 1699), Dorota (17. 3. 1703). V roce 1694 kupuje dům od otce Martin Vágner za 60 kop. Ten statek s hospodou prodává r. 1702 za 80 kop Jakubu Ekrtovi s manželkou Ludmilou.
Zde je větší mezera v údajích, zdá se , že hospoda byla opuštěná nebo přišla na buben, až r. 1761 hospodu čp. 44 kupuje od vrchnosti František Weiss z Libčevsi za 350 zl. Od r. 1770 hospodu vlastní s manželkou Kateřinou. Devatenáctiletá dcera mlynáře Josefa Johna Marie Veronika se 12. 2. 1793 provdala za jejich syna Jana Weisse (1768 – 1800). Dále měli syna Františka. Kateřina pravděpodobně brzy ovdověla a zůstala s malými dětmi, protože hospodu spravuje v letech 1771 – 1772 šenkýř Jan Renfer s manželkou Kateřinou, platil 855 zl. V r. 1795 živnost přebírá syn Jan Weiss s manželkou Marií Veronikou(1783 – 27. 4. 1849). Jan Weiss zemřel velmi mladý, zůstal po něm syn Josef (1799 – 25. 3. 1832), který hospodu přebral v r. 1825. Do jeho plnoletosti hospodu spravoval Vavřinec Kocánek, původem z Vojnic, který se 12.11.1822 ve věku 39 let oženil s děvečkou v č. p. 44 Rozálií Krásovou, rovněž původem z Vojnic. Dcera Jana a Marie Veroniky Weissových Barbora se 23.11.1824 provdala ve věku 25 let za Františka Jandu, šestadvacetiletého syna Josefa Jandy a Doroty Vorlíčkové z č. p. 6.
I Josef Weiss, jak vidíme, zemřel předčasně. Pravděpodobně už byl déle nemocný, protože r. 1831 s manželkou Terezií Houdovou (původem ze Želevic č. p. 4) propachtovali hospodu Václavu a Kateřině Rulfovým za 560 zl. Zajímavým zápisem v matrice je tento: 3. 4. 1850 umírá v čp. 7 ve věku 54 let František Weiss, penzionovaný lobkovický knížecí revident, syn Františka Weisse z Koštic. Farář zapsal, že byl zcela dezorientovaný a působil jako smyslů zbavený.
Část domu byla i pronajímána, působil zde řezník Josef Blahout, původem z Libochovic. Jeho manželce Hypolitě Hanzalové, mlynářské dceři ze Smiřic, se 18. 12. 1836 narodila dcera Marie. Václav Dürr, kupec a hospodský z Křesína, si pronajal čp. 44. S manželkou Rozálií Nitkovou, mlynářskou dcerou z Budyně, měli syna Gustava (narodil se 23. 8. 1855). Později byly vlastníky hospody v čp. 58, na rozcestí. V roce 1858 se stala smutná věc, v hospodě 10. května komediantka Anna Richtrová z Cunkova u Sedlece porodila mrtvé dítě a týž den sama zemřela
Vdova Terezie Weissová (bylo jí pouhých 28 let)se provdala za Ignáce Nitku (bratr Rozálie Dürrové), třicetisedmiletého mlynářského a učitele z Budyně, se kterým provozovali hospodu do r. 1859 , kdy ji dle svatební smlouvy předávají vnučce Marii Bankové, která se provdala za Františka Koukolíčka. Jeho matka Anna zemřela v domě čp. 44 ve věku 55 let dne 10 .1. 1861. Dcera Terezie a Ignáce Nitkových Marie Nitková (23.2.1817)se vdala 25.2.1838 za Antonína Banku (23.11.1814) z Řetenic. Velmi brzy ovdověla, a už koncem roku 1839 se znovu provdala za Jana Radníka (20. 7. 1798), knížecího služebníka ze dvora č. p. 32.
R. 1863 dům přebírá Josef Koukolíček s manželkou Barborou. R. 1858 se narodila jejich dcera Anna, která brzy po narození zemřela. V R. 1861 se jim narodila další dcera Anna. 10. 2. 1864 zemřel jejich syn František ve věku 3 neděl. 28. 5. 1867 se narodil Antonín, syn Josefa Koukolíčka a Barbory Smetanové. Josef byl synem výminkáře z čp. 44 Františka Koukolíčka, bývalého hospodského. Jindřich Zíval jim tedy zřejmě nabídl obydlí, zatímco působil v hospodě čp. 44 jako nájemce. Vraťme se do roku 1864, kdy se majitel domu čp. 54 Kryštof Rulf, žení s Barborou Koukolíčkovou, dcerou hostinského z čp. 44. Měli mnoho dětí: Anna, František Havel (16. 10. 1867), Josef (17. 11. 1870), Rosina (24. 4. 1873), dvojčata Marie a Václav (28. 7. 1875), Paulína (24. 10. 1877), Anastázie (30. 7. 1881). Václav zemřel v dětském věku.
29.5.1864 se František Vinš z Klapýho oženil s Marií Koukolíčkovou, dcerou Františka Koukolíčka a Anny Veselé.
V r. 1876 kupuje nemovitost Jan Zajíček, mlynář z Třebenic, pro syna, stárka v koštickém mlýně Josefa Zajíčka . Stal se z něj zeť Vítkových, vzal si r. 1880 jejich starší dceru Annu. S Annou měl dceru Marii (v dospělosti se provdala za četnického strážmistra Václava Šemberu). Vítkovi měli dříve v čp. 44 kupecký krám. Po ovdovění hospodu vlastní s druhou manželkou Rozálií Karfíkovou z čp. 42. Ta měla zpočátku ze soužití s vdovcem s malým dítětem strach a večer vždy utíkala oknem domů, měla to hned vedle. Josef s Rozálií měli syna Rudolfa, pozdějšího slavného hospodského a řezníka. Rudolf se v dospělosti oženil s Marií Gráfovou ze Želevic. Měli spolu děti Boženu (ve Františkových Lázních měla děti Libuši a Jana), Věru ( vdala se za Adolfa Karfíka z č. p. 11, v Brně měla děti Jitku – žije v Havířově, a Václava), Libuši (zemřela mladá na TBC), Jiřího (zemřel při výslechu), Vlastu ( v Kryrech měla děti Štěpánku, Tomáše a Jiřího).
V době rekonstrukce školy r.1883 byl pro řídícího učitele najat byt v hostinci u Josefa Zajíčka č. p. 44 za 5 zl. měsíčně. Stavba školy byla ukončena v půli ledna 1884.
V r. 1880 si řeznictví v domě č.44 pronajal Gabriel Bužek, řezník, který od r. 1882 působil v č. 58 na rozcestí.
22. 1. 1895 se narodila dcera Marie dělníku v čp. 44 Antonínu Mrázkovi, původem z Nouzova, a Barboře Vítkové, dceři Václava Vítka, dělníka v čp. 44, a Barbory Osmikové. Od r. 1906 nemovitost vlastní Rudolf Zajíček, od r. 1912 s manželkou Marií Gráfovou.
Sčítání obyvatelsva r.1921
Zajíček Rudolf, 2.4.1881, hostinský a řezník
Zajíčková Marie, manželka, 2.4.1890, vede domácnost a zemědělskou činnost
děti Věra, 3.1.1914, Libuše, 19.11.1917, Jiří 23.10.1919
Zajíčková Rozálie, matka, vdova, 14.7.1857, výminkářka
Kovařík Josef, 15.11.1906, čeledín
Linhartová Marie, 12.2.1902, služebná
Zajíčkovi provozovali hospodu s kinosálem, zároveň hospodařili na polích a v domečku čp.43 bylo řeznictví. Všichni byli ve vesnici velmi oblíbeni. Rodina o majetek přišla po Únoru 1848. Byli poté všichni vyšetřováni jako kulaci. Syn Zajíčků Jiří zahynul po výslechu StB. Jeho tělo skončilo v nádrži s louhem, bylo jim oznámeno, že náhle zemřel. Do rakve se rodina nesměla podívat.
V osmdesátých letech 20. století byly oba domy zbourány a na místě vyrostla samoobsluha Jednoty, dnes bazar. Ze Zajíčkova statku zůstala pouze stodola – dnes obecní sběrný dvůr.
Autorem všech textů v sekci Historie koštických domů a výhradním držitelem autorských práv k nim je paní Irena Hellerová.