Historie koštického domu č.p. 45 a 65
Jeden ze statků na okraji starých Koštic, postupně zanikl – nejprve z jedné části vznikl dům č.p. 65 (koloniál u Lahovských), poté za socialismu byl zbytek statku zlikvidován a vznikla prodejna Jednoty, nynější železářství.
Statek byl kolonizován rychnovskými Němci, tak jako většina koštických usedlostí té doby.
R. 1650 byl majitelem Kryštof Richtr, syn Viktora Richtra, s manželkou Mariannou. Jeho sestra Eva se 30.12.1661 provdala za Klementa Straibla. Už v roce 1651 je zapsán jako majitel Mates Šlegl, r. 1652 rychnovský Jan Hortig a r. 1653 Mates Slatinský, koštický rychtář a konšel, který půllán koupil za 140 kop. Jeho syn Ondřej Slatinský se oženil 8.1.1679 s Annou Engelovou. Dcera Marie se provdala 8.9.1670 za Adama Čížka.Tyto sňatky založily velmi složité příbuzenství budoucích majitelů.
Toto rychlé střídání majitelů je záhadné, podle Berní ruly v r.1654 je majitelem Jan Hortig. Jeho syn Jan byl majitelem v letech 1662 – 1687. S manželkou Barborou měl děti Marii (30.7.1689) a Jana Jiřího (22.2.1687).
1813), Josefa (1792-2. 3. 1796), Kateřinu(23. 9. 1793-10. 10. 1793), Kateřinu (15. 6. 1797), Rozálii (23. 9. 1799-12. 10. 1799), Františku (6. 4. 1806), Matěje, Václava (24. 9. 1794), Antonína (2. 3. 1803-19. 5. 1803), Františka (29. 12. 1804), Josefa (24. 1. 1809).
Všechny Richtrovy dcery měly kupu nemanželských dětí:
1. Filipova dcera Barbora měla nemanželského syna Františka (17. 1. 1825), nakonec se 22. 1. 1836 provdala za vysloužilce Václava Klimta (bylo mu 34 let).
2. Dcera Kateřina měla nemanželského syna Václava (25. 5. 1823), 6. 12. 1829 se jí narodila nemanželská trojčata Adam (druhý den zemřel), Antonín a Eva ( ta se provdala 16. 9. 1856 za čeledína Václava Vurma), a dále měla nemanželské dcery Annu (4. 7. 1821-11. 6. 1824) a Kateřinu (měla později nemanželského syna Václava).
3. Dcera Marie Anna měla nemanželského syna Antonína, zemřel 1. 1. 1811 ve věku 7 dní, a další nemanželské dcery Eleonoru(zemřela 24. 3. 1824 ve věku 10 měsíců) a Johanu (23. 10. 1815), která se provdala 12. 2. 1838 za Josefa Reisiga z Libčevsi (měli děti Václava, 22.9.1842, brzy zemřel, a Annu, 26.5.1844) – ovšem Johana už předtím měla nemanželskou dceru Ludmilu (16. 10. 1834). Dále měla Marie Anna nemanželské syny Antonína (26. 12. 1811)a Václava (23. 11. 1819), a dceru Jenovéfu (19. 12. 1829).
Po smrti Jana Hortiga se stali dědici majetku : Eva Hortigová, pravděpodobně matka Jana Hortiga (rozená Slatinská, sestra Matesa), Marie Hortigová, dcera, Jiří Hortig, asi bratr (s první manželkou Kateřinou měl syna Matyáše, 23.2.1767, s druhou manželkou Zuzanou dceru Marii Alžbětu, 8.1.1696), Kryštof Hortig, pravděpodobně další bratr ( s manželkou Marií měl dceru Kateřinu, 28.10.1703), Marie Slatinská, teta Jana Hortiga, později provdaná za Adama Čížka a Kateřina Engelová, roz. Hortigová, , dcera (provdaná 5. 2. 1690 za Jana Jiřího Engela, majitele č. p. 22 a hospody č. p. 1).
Od r. 1693 je zapsán jako majitel Klement Vajgl s manželkou Annou, koupil statek za 65 kop. Měli děti Alžbětu (15. 5. 1672), Sabinu(8. 7. 1674) a Kryštofa (6. 7. 1676). Kryštof v roce 1713 koupil koštický mlýn.
Statek v roce 1705 užívá Jan Raif, od r. 1708 Jiří Richtr s manželkou Dorotou, se kterou má dcery Marii (22. 11. 1703), Annu a syna Jiřího. Jiří Richtr ml. má později s ženou Annou dceru Annu Marii (29. 4. 1740) a syna Antonína (umírá 31. 12. 1744 ve věku 10 týdnů).
V letech 1713-1735 statek vlastní bývalý mlynář Jakub Neruda se ženou Petronilkou. Mlýn prodali Kryštofu Vajglovi, ale mlýnský statek č. p. 57 jim zůstal.
Po nich usedlost vlastní Jan Richtr s manželkou Annou, mají děti: Jakub (6. 5. 1735), Anna Kateřina (8. 10. 1737) a Rozálie (19. 6. 1746).
12. 10. 1743 se na statku narodila Anna Marie, nemanželská dcera Anny Richtrové.
V letech 1749-1750 byl vlastníkem Matěj (někde zvaný Martin) Richtr, syn Josefa Richtra, s manželkou Marií Chlumeckou. Měli spolu děti: Martin, Josef, Eva (28. 2. 1738), Jan (zemřel 11. 2. 1739 ve věku 3 týdnů), Václav (8. 6. 1750), Matěj (24. 2. 1754) – pozdější majitel č.p. 22, Filip (1766), Kateřina, Rozálie, Barbora.
Jejich dcera Barbora se r. 1782 provdala za Františka Vágnera z č. p. 3 , dcera Rozálie se vdala za Jakuba Vágnera z č. p. 4, syn Martin se 18. 11. 1762 oženil s Annou Marií. Dcera Kateřina se provdala za Josefa Sunkovského z č. p. 22.
V roce 1782 hospodaří v č. p. 45 Martinův syn Matěj, ale už za rok umírá. Vdova po něm statek předává Josefu Richtrovi (1742 – 1. 3. 1837). Ten měl s manželkou Kateřinou Vágnerovou (1749 – 21. 9. 1836) z č. p. 3 děti: Kateřina (28. 11. 1788 – 20. 3. 1789), František (28. 8. 1790-14. 9. 1790), Josef (3. 9. 1791, brzy zemřel), Josef, Václav (24. 9. 1793), Barbora (2. 2. 1796), mrtvě narozená dcera (22. 8. 1798), dvojčata František a Terezie (23. 12. 1800-2. 1. 1801), Antonín (1. 8. ěti: Josef (24. 10. 1855), Anna Alžběta (22. 7. 1858), Marie Barbora (10. 3. 1863) a Václav (29. 6. 1866). Zde je velmi zajímavá okolnost, že Tyšerovi v domě už dříve žili, zřejmě v nájmu v části, kde je dnes č. p. 65, protože již 8. 2. 1838 zde zemřela dvouletá Anna, dcera Jana Tyšera. Další Janova dcera Marie zemřela ve věku 20 let 20. 12. 1847. Sám Jan Tyšer, v matrice nazvaný chalupník a kostelník, zemřel na choleru 27. 7. 1850 ve věku 52 let. Příbuzenství Jana s Karlem, pozdějším majitelem, je záhadné, asi těžko to mohli být bratři – dle věku, ani otec a syn – Karel nepocházel dle matriky z Koštic. V domě bydlel i hrobník Josef Sunkovský, který zde zemřel 13. 10. 1850 na tuberkulózu ve věku 62 let.
12. 2. 1862 se narodila v č. p. 45 Josefa Marie, dcera panského ovčáka Václava Šána a jeho ženy Rozálie.
Karel Tyšer r. 1870 prodává část usedlosti (dnes č. p. 65) Josefu Brunovi, synovi obchodníka Josefa Bruny z Lukohořan, s jeho pozdější manželkou Marií Kotě z Brozan. Josef Bruna zde zřídil kupecký obchod, zejména s likéry a pálenkami. Narodily se jim děti: Jaroslav (19. 3. 1875), Marie (28. 2. 1877-10. 3. 1879), Růžena (19. 3. 1880-26. 2. 1881), František (4. 7. 1882), Josef Vojtěch (23. 4. 1884), dvojčata Milada a mrtvé dítě (6. 6. 1887). Jeho bratr František Bruna, řezník, měl v části domu řeznictví. Oženil se s Anežkou Povovou z Vojnic, měli dceru Emilii (31. 1. 1881). Josef Bruna v r. 1875 koupil i zbylou část domu č.p. 45.
V r. 1898 od něj kupuje č.p. 45 Antonín Zajíc, obchodník vepřovým dobytkem, pro syna Petra Pavla, mistra kolářského, s manželkou Františkou Heringovou. 11.1.1900 se jim tu narodila dcera Emilie.
Syn Václav se oženil s Terezií Stanislavovou z č. p. 46 a měli syna Jana (27. 3. 1828) a dceru Annu (6. 1. 1830).
V roce 1790 se žení Filip Richtr (1766-26. 11. 1821), mistr ševcovský, s jednadvacetiletou Rozálií Šubrtovou, dcerou kantora Bernarda Šubrta z č. p. 25. Měli děti Marii Annu, Barboru (16. 10. 1800), Eleonoru (10. 8. 4. Dcera Eleonora měla nemanželského syna Štěpána, který zemřel 22. 1. 1837 ve věku 1 roku.
5. Dcera Františka měla nemanželského syna Stanislava (7. 5. 1834, brzy zemřel), dceru Františku (10. 4. 1827), Štěpána (1. 1. 1835, ihned zemřel), Žofii (6. 5. 1836-18.12.1836), Justýnu (28. 6. 1838) a mrtvě narozenou dceru (19. 4. 1842).
21. 1. 1826 zemřela vdova po Filipu Richtrovi Rozálie, bylo jí 57 let. R. 1827 se majitelem stal František Richtr.
I syn Filipa Richtra Václav měl nemanželské dítě – Marii Anně Hellerové se 27. 7. 1827 narodila nemanželská dcera Anna. Otcovství uznal dle matriky Václav Richtr, syn Filipa Richtra z č. p. 45. Václav se ve věku 37 let konečně s Marií Annou Hellerovou oženil (bylo jí 42 let). Sňatek spolu uzavřeli 27. 2. 1832, bydleli pak v domě Mariina otce. Marie Anna zemřela r. 1855, výminkář Václav umírá 10. 4. 1856 na souchotiny ve věku 63 let v domě svého tchána č. p. 47.
Většiny těchto nemanželských vnoučat se rodiče Filip s Rozálií nedočkali. Za hospodaření majitele Františka Richtra asi měli jeho sourozenci nelehký život, většinou zřejmě sloužili u cizích jako děvečky a nádeníci, ve službě děvčata lehko přišla k nemanželským dětem, jejich počet je však v tomto případě skutečně udivující.
Václav, syn Kateřiny Richtrové, se vypracoval – stal se šafářem v knížecím dvoře a oženil se s Kateřinou Kuncovou, 28. 3. 1868 se jim narodila v č. p. 41 dcera Marie. Jeho druhá žena Alžběta koupila jako vdova statek č.p. 6 a 7. Zřejmě na tom byli opravdu dobře.V té době žil pozůstatek Richtrovy rodiny pravděpodobně dál v č. p. 45, protože jsou o nich pořád zmínky v matrikách.
23. 1. 1845 zemřel na statku osmnáctiletý Václav Sirotek, čeledín.
V roce 1852 usedlost kupuje Karel Tyšer, syn hospodského z Líty, s manželkou Annou Černou ze Solan. Měli doupis sčítání lidu z r. 1921 hovoří o obyvatelích takto:
Zajíc Petr, 24.4.1860, původem z Dolánek, obchodník vepřovým dobytkem v malém
Zajícová Františka, 20.2.1862, manželka, vede domácnost
Zajíc Antonín, 6.4.1896, syn, řeznický tovaryš
Zajícová Julie, 24.1.1902, dcera, pomáhá v domácnosti a živnosti
Zajícová Marie, 28.9.1905, dcera, pomáhá v domácnosti
Z tohoto soupisu je zřetelné, že Petr Zajíc kolářskou živnost vyměnil za řemeslo svého otce.
Dnes má obchod číslo popisné 208, majitelem je Vladislav Formánek.
R. 1870 se majitelem čp.65 stal Josef Bruna, majitel kořalečního obchodu. R. 1874 se oženil s Marií Kotě. V r. 1891 koupil obchod Antonín Sochor, obchodník z Telec, s manželkou Marií Rulfovou z Klapého. Narodily se jim děti: Beata Marie (26. 5. 1891), Arnold František (10. 4. 1893), Marie Terezie (11. 6. 1894), František (15. 1. 1896), Emilie Anna (28. 5. 1897), Karel Kamil (24. 8. 1899 – 7. 12. 1899).V r. 1904 obchod koupil majitel mnoha koštických nemovitostí, František Lukáš s manželkou Marií. Po 1. světové válce, kde jim padl jediný syn, prodali obchod v r. 1918 Marii Krátké, obchodnici z Opočna, a jejímu muži Antonínovi. Jejich dcera Anna se provdala r. 1920 za Antonína Lahovskéhoa převzali obchod.
Soupis sčítání lidu z r. 1921 sděluje o obyvatelích toto:
Lahovský Antonín, 28. 5. 1893, obchod koloniální a železářství, spolumajitel
Lahovská Anna, 1. 1. 1897, manželka, pomáhá v obchodě, vede domácnost, majitelka
Krátký Antonín, otec majitelky, 13. 6. 1861, výminkář
Krátká Marie, matka majitelky, 20. 11. 1871, obchodnice v Opočně
Marie Krátká byla nevlastní matkou Anny, které její vlastní maminka zemřela brzy po narození. Otec se znovu oženil a Anna získala nevlastního bratra a sestru. Rodina Krátkých pocházela z Ročova. Nevlastní sestra Kamila odjela do Ameriky, kde zůstala. Kontakt mezi nevlastními sourozenci byl později přerušen.
Lahovských měli dcery Helenu, Hanu a Martu. Dcera Helena se provdala za obchodníka Josef Bassova. V č. p. 65 se Bassovovým narodily dcery – Helena v roce 1953, Marta v roce 1955. Obchod byl po Únoru znárodněn, na pozemku bývalého č. p. 45 byla zřízena prodejna Jednoty (dnes Formánkovo železářství), kde manželé Bassovovi prodávali od roku 1968 do r. 1987. Prodejna se budovala v letech 1967-1968, pro Jednotu ji postavil Okresní stavební podnik Žatec. Dcera Bassovových Marta si pamatuje, že se z oken pokoje v č.p. 65 dívali na sovětské tanky, které si spletly cestu a jely směrem dolů na Skala. Bassovovi bydleli po rekonstrukci (trvala velice krátkou dobu, nějaké 2 měsíce) domu v č. p. 65. Dříve tam bylo moc málo místa, v obýváku sklad, na dvoře přístřešek opět se zbožím, a tak konečně měli hodně místa a Marta se sestrou Helenou svůj pokoj. Rodiče Lahovských bydleli v bývalé hospodě Křivanových u nádraží. Přestěhovali se tam dobrovolně v roce 1952. Přenechali dům č. p. 65 dceři se zeťem, kteří tam prodávali. Místa u Křivanů bylo velmi málo.
U Křivanů měl děda Lahovský prodejnu se stavebninami. Mohlo to být do začátku 60. let. Lahovských tam žili asi 10 let. Nu a nakonec Lahovských ještě potom bydleli u Zajíčků v dolní části budovy č. p. 44 do roku 1965, to pan Lahovský umřel a babička Lahovská se přestěhovala v roce 1968 k mladým do čísla 65. Od konce 80. let prodávali Bassovovi v nové samoobsluze Jednoty na místě bývalé Zajíčkovy hospody. V lednu 1987 se převáželo zboží z Jednoty do nově vybudované samoobsluhy. Tam už byla paní Bassovová jen na výpomoc, pan Bassov tam ještě pracoval do roku 1990. Pracovala tam též paní Najmanová a i starší dcera Bassovových Helena.
Dnešní majitelé jsou Tomáš a Markéta Formánkovi.
Autorem všech textů v sekci Historie koštických domů a výhradním držitelem autorských práv k nim je paní Irena Hellerová.