Historie koštického domu dvůr
Bývalá tvrz
Koštický dvůr, původně tvrz, byl sídlem majitelů koštického panství. Jeho obyvateli byla nejen vrchnost, ale hlavně množství profesí, které jednak poskytovaly osobní služby majitelům a jeho rodině, jednak zajišťovaly provoz hospodářství.
16.století tvoří závěrečnou fázi vývoje tvrzí jako menších opevněných sídel. V Košticích šlo původně o izolovanou jednopatrovou budovu v komplexu hospodářských budov, obehnanou zdí. Po přestavbě pak šlo o jednokřídlovou budovu, k níž byla připojena hospodářská stavení : konírny (maštale), kůlny pro kočáry, sklady vlny, byty úředníků a obydlí čeledi (ty se někdy přesouvaly do podzámčí), dvůr, ovčín, pivovar, kovárna, olejna, stavení pro šafáře, sklepy, chladírny atd., v ohrazeném areálu. Společenský život se rozšířil i do prostor tzv. Panské zahrady.
Správa panství zajišťovala veškerá spojení mezi poddanými a vrchností, zároveň obstarávala spojení místní vrchnosti s veřejnou správou země. Obsáhla jak osoby poddané, tak teritorium a veškerý majetek vrchnosti, především tzv .poplužní dvůr. V Košticích se málo lišil od vesnické usedlosti, do doby Lobkoviců byl však i sídlem šlechty.
Košice byly vloženy do zemských desek r. 1634 ambiciózní cizí šlechtě, dědicům Jana z Aldringenu, jehož sestra Anna Marie se vdala za Jana Tomáše Brisigela a dostala věnem Koštice. Po manželově smrti byla majitelkou panství. Oba odpočívají v Křesíně. Pak se Koštic ujali jejich synové:
1663 Alexandr
1669 Leopold Albert
1676 Jan Florentin Matěj, pak Jan Tomáš a Osvald
1681 jejich sestra Marie Viktorie Koštice prodala Janu Kašpu Proyovi z Geiselbergu. Jeho manželka Anna Ludmila prodala panství r. 1694 Václavu Ferdinandu Popelu z Lobkovic, na Bílině a Libčevsi.
Zajímavé jsou záznamy o dvoře v Košticích té doby v matrice:
11. 2. 1670 se narodila Isabella, dcera Jana Gärbera, šafáře, a jeho ženy Doroty, kmotrou byla doňa Isabella Salome de Brisigel.
22. 7. 1670 se narodil Jan Tomáš, syn svobodného pána Leopolda Alberta Brisigela a jeho ženy Isabelly Salome
16. 8. 1671 se narodil Leopold Osvald, syn Martina Ignáce Ritchela, zahradníka dvora koštického, a jeho ženy Zuzany. Kmotry byli Leopold Brisigel, pán na Košticích, jeho bratr Osvald Brisigel, dále rytíř Ernst z Portheimu a Jana Alžběta z Brozan
29. 4. 1672 se narodila Maximina Kateřina, dcera mlynáře Šimona Čermáka a jeho ženy Anny. Kmotry byli Leopold Brisigel, Kryštof Pakosta a urozená panna Maximina Kaudfock
7. 8. 1672 se narodil Augustin, syn Kryštofa, sklepníka dvora koštického, a jeho ženy Anny, kmotrem byl Leopold Brisigel
16. 4. 1675 se narodil Jan Tomáš, syn Kryštofa, podkomořího, a jeho ženy Anny. Kmotry byli Jan Tomáš Brisigel, pan Kryštof Lízner ze Spitzenbergu, urozená panna Maria Saloma ze Schöngelu a urozená panna Magdalena Líznerová ze Spitzenbergu
V čele dobře vedeného velkostatku stáli byrokrati převážně původem z drobné šlechty. Tito hejtmani, později správci, museli dodržovat pravidla majitele statku, odpovídalo tomu i jejich vzdělání.
Dle dostupných údajů v katastru byla tzv .hejtmanská chalupa v č.p.4, v době sepisování Berní ruly r. 1654 byla pravděpodobně opuštěná (epidemie moru). Hejtmani a správci v ní bydleli od r. 1597. První byl ouředník Vondra, správce a vrchní dozorce statku koštického. Od r. 1607 v jeho domě žil nájemník Havel Klíma.
1618 písař Adam
1620 písař Jan Wolf
1632 Jan Klaus, hejtman panství Nový Hrad a Koštice¨
1651 Michal Háj, hejtman Koštic
1666-1679 Petr Voldšeit, správce Koštic
Nevíme však, kde bydleli poslední hejtmani před předáním úřadu do Libčevsi. V matrikách čteme, že dne 7. 10. 1685 byl kmotrem při křtu Anny Terezie, dcery zahradníka koštického Pavla a jeho ženy Heleny vznešený pán Jan Jiří Franc, hejtman koštický v letech 1681-1685. 10.4.1686 se tomuto hejtmanovi s manželkou Annou narodila dcera Marie Kateřina.
V letech 1686-1693 byl hejtmanem Albrecht Chládek. 28. 5. 1698 byl kmotrem při křtu Jana Františka, syna komorníka Adama Vágnera a jeho ženy Maří Magdaleny, vznešený pán Kryštof František Matheus Čimer, hejtman koštický a správce Jana Kašpara Proye z Geiselbergu. Dalšími kmotry byli František Jakub Vogel, důchodní z Libčevsi a Jan Klapka, obroční z Pátku. Ovšem v té době byla údajně již správa Koštic v lobkovické kanceláři v Libčevsi (1694).
Hejtmanovi byl podřízen důchodní, který vedl účetnictví, k ruce měl kontribučního a sirotčího písaře. Hejtmanovi též podléhal purkrabí nebo pojezdný, který zodpovídal za obchodní činnost statku a vsi a měl k ruce pivovarského a obročního písaře (ten se staral o polní hospodářství). Dále pojezdnému podléhal štolmistr, který měl na starosti vše okolo koní, a poplužní dvůr měl na starosti šafář. Šafářka, většinou jeho manželka, ale nemuselo to tak být, se starala o produkci mléka, chov prasat a drůbeže, stravování čeledi a děvečky (na 10 krav připadala jedna děvečka). Oba byli zodpovědní nejen za vykonanou práci, ale i za “soukromý“ život čeledi. Měli dbát na jejich spořádané a mravné chování, píli a poslušnost. Šafář s mužskou čeledí vykonával všechny zemědělské práce na polích, lukách, zahradách a vinicích podle potřeby a roční doby. Měl na starost i osevní plán a palivové dříví. Zároveň pomáhali děvečkám s dobytkem, prováděli těžší práce při zajištění chlévů a výběhů. Pečovali o nářadí, budovy, ploty a lávky. Šafářka a děvečky se staraly o domácí práce jako předení, draní peří, úklid a příprava jídla. Pěstovala se zelenina a připravovala semena pro příští rok. V létě v průběhu žní se počet lidí pracujících ve dvoře rozšířil o námezdné žence. Čeleď se musela časně ráno shromáždit před šafářem a šafářkou, odkud nastupovala do práce, a večer se opět shromažďovala ke kontrole. Najímána byla za stravu a určitý plat obyčejně na jeden rok, obvykle na sv. Martina. Námezdní vztah poddaných upravovaly hospodářské instrukce a čeledi vrchnostenské řády.
Privilegovanou funkcí ve dvoře byl ovčácký mistr. Pobíral vysoký čelední plat a k tomu naturální deputát. Mohl mít vlastní domácnost (dnešní dům č.p.39) a mohl chovat určitý počet, zpravidla 10%, vlastních ovcí. S jedním pacholkem obstarával 300-500 kusů ovcí. Jeho manželka pomáhala vesničankám při porodech. Byla též oblíbenou kmotrou.
Dále šafáři podléhal rybář, pivovarník a sladovník, polesný (lovčí, hajný), dráb, zahradník, pradleny. Zápisy v matrikách uvádějí jejich manželky jako rybářka, myslivcová…, což dnes působí trochu úsměvně. Zvlášť půvabný je zápis v matrice „ponocná“, tj. manželka ponocného. V Košticích to byl dědičně rod Zienertů. Zaměstnanci dvora byli z poddanských vrstev, dokonce přímo ze vsi, přesto však ve vesnici představovali cizí element.
Čeleď dvora bydlela v ratejně (čeledníku), čeleď konírny pobývala v tzv. holomčí světnici. Toto ubytování, z našeho pohledu zcela nedostatečné, bylo v té době přepychem oproti běžnému spaní čeledi ve statcích, kde se museli spokojit komorou nebo slámou ve stáji. Sirotci automaticky nastupovali do služby ve dvoře, i když už žili u jiného hospodáře. Některé provozovny v areálu dvora – prádelna, zahrada, kuchyně – sloužily pouze pro panstvo, úředníky a komorní služebnictvo. Pro čeleď tyto služby obstarávala šafářka. Pekárna zásobovala i čeleď. Kovárna, která byla mimo areál dvora, poskytovala služby i poddaným. Mlýn v dědičné smluvní držbě odváděl vlastníkovi panství výmelné z obilí a měl např. povinnost vykrmovat vepře z mlýnského odpadu. Vrchnost časem donutila krčmáře, tehdy v č.p.1, odebírat pouze pivo z panského pivovaru.
Na vsi byl v té době kovář, mlynář, krčmář a dokonce vždy nějaký kolář, ať už v Košticích či přilehlých obcích (běžně to nebývalo v každé obci zvykem)
Nejvýhodnější živností na vsi byla krčma, proto si ji vymiňovali lokátoři či jejich pomocníci spolu s rychtou. Lokátor byl podnikatel, se kterým feudál uzavřel smlouvu o rozdělení pozemků určených k postavení usedlostí a jejich obydlení. Lokátor se stával rychtářem a vykonával výnosné činnosti: nejenom krčmář, ale i kovář, mlynář, řezník…., také obhospodařoval 1 – 5 svobodných lánů, z nichž neodváděl poplatky, mimo to dostával díl z pokut vybraných za prohřešky poddaných. Byl rovněž osvobozen od roboty. Nejznámějším krčmářem a rychtářem v Košticích byl Antonín Hittig z č.p. 1, který nechal postavit sochu sv. Jana Nepomuckého, založil kostel sv. Antonína a zasloužil se o koštické školství.
Pravomoc rychtářů a konšelů a možnost zasahovat do života ostatních sousedů byla značně rozsáhlá. Mívali značnou kompetenci správní i soudní. Bylo jim ukládáno, aby v krčmách nedovolovali hrát v kostky a karty, dbali, aby se o církevních svátcích nekonaly zakazované čáry a zaklínání, pečovali o bezpečnost a dobrý mrav v obci, chránili zájmy vrchnosti a vykonávání jejich příkazů. V zimě se konaly veliké neboli obecné soudy za přítomnosti celé vsi, tam se vykonávaly a řešily nejdůležitější záležitosti, např. převody majetku a závažnější spory (proto v pozemkových knihách najdeme předávání chalup vždy kolem Vánoc či Nového roku). Povinností celé obce vůči vrchnosti bylo dbát o mezníky vyznačující hranice vesnického území, jež byly často i hranicemi majetku vrchnosti. Dokonce bylo povinností vodit dospívající mládence kolem mezníků, kde dotyční dostávali „na pamětnou“, aby si zapamatovali, kde jsou hranice obce, a v budoucnu dbali o její bezpečnost.
9.1.1686 se narodil Kryštof, syn Jakuba Michla, hajného, a jeho ženy Kateřiny
8.2.1687 se narodil Jan František, syn Jana Lorence, sládka – lat. braxator, a jeho ženy Ludmily (tento zápis potvrzuje existenci pivovaru na koštickém dvoře)
16.4.1687 se narodila Marie, dcera Tomáše Žaluda, sluhy, a jeho ženy Ludmily
21.11.1691 se narodil Prokop, sny Pavla Matěje, kočího, a jeho ženy Doroty
V 18.století důležitost koštického velkostatku značně pohasla, správa panství se přesunula do Libčevsi, mnohá čeleď už na statku ani nebydlela. Nejčastějším obydlím panského personálu bylo tzv. podzámčí – dnešní čísla popisná 24-31. Tam bydlili i někteří řemeslníci, jejichž řemesla byla v matrice zaznamenána, což je pro nás dnes zajímavé svědectví (např. zde sídlil Šubrt, punčochář a kantor).
Byly dohledány tyto matriční zápisy:
1713 Jiří Fohri, pastýř, má 16 strychů žita
Michal David, panský ovčák, užívá 12 strychů polí
1740 7.7. Michal Jašt, ovčák a syn ovčáka, si bere Kateřinu Sunkovskou
1741 Kryštof Jašt, syn ovčáka, a Františka, 26.2.17
1744 29.10. Matěj Rulf si bere Evu Jaštovou, dceru ovčáka
1746 Matěj Müller a Marie, 1.12.1746 se narodil syn Josef
1747 Bartoloměj Müller, polní mistr a Kateřina, šafářka, 26.1.se narodila dcera Marie Alžběta
1747 Josef Krejza, pastýř, Pavel Fiedler, šafář
1748 Rosina Matoušová, dříve Pollig, polní mistrová
1749 Bartoloměj Müller, polní mistr, a Kateřina, dcera Marie Alžběta (26.1.1747), syn Ignác (20.10.1749)
1750 Jakub Zimerman, šafář, a Alžběta, 5.6.1751 se jim narodila dcera Alžběta
1754 Kateřina Müllerová, polní mistrová, zvaná též vovčačka, Marie Anna Müllerová, dcera polního mistra
1757 2.1. se narodil Maří Magdaleně Müllerové nemanželský syn Václav
1758 Josef Ditrich, šafář, 1.manželka Anna, syn Jan Václav Michael (18.9.1758), 2.manželka Justýna, syn Josef (11.12.1760)
1762 Antonín Jašt (Jošt), ovčák, vzal si dceru Ignáce Müllera
1765 Anna Macek, šafářka
1765-1774 Václav Jašt, polní mistr, a Rosina
1765-1767 Václav Vacek, šafář, a Rosina, šafářka
1766 Matouš Lancman, pastucha
1771 Václav Vajgl, polní mistr, jeho žena Rozálie, polní mistrová.
1771-1773 Löbl Václav, šafář, s manželkou Dorotou, měli dceru Annu Františku
1772 29.3. se narodil Jan, syn Jana Josefa, řezníka ( psáno Fleysscher), a Markéty, cukrářky
1778 Václav Hájek, pastýř
1780 11.10. se narodil Václav, syn podruha Josefa Gärbera a jeho ženy Marie Magdaleny. Je to zajímavé už z toho důvodu, že Josef Gärber byl později na statku šafářem.
1799 14. 1. se řeznický mistr Václav Šrauk oženil ve věku 52 let s 29 letou Annou Marií Fritz
V letech 1771-72 došlo k očíslování stávajích domů ve směru hodinových ručiček, od čp.1 do č.p.46.
Další zajímavé zápisy z matrik, zjišťující jména obyvatel dvora v 19.století :
1800 zde působil Josef Kunc, panský luční hajný, měl dceru Terezii
1801 šafář Josef Gärber. Vdova po něm Marie se 25.11.1816 provdala za vdovce
Jakuba Nováka z Černochova
1822 zemřel František Koblížek, zaměstnanec
1834-1838 zemřely děti zaměstnance Kašpar, Jakub a Rozálie Mackovi
1835 Macek Jakub, adjunkt
1838 Hykl Jan, adjunkt
1849 Kunc (řečený Alt) Josef, kočí
1849 Kazimirský Josef, dělník
1849 Fohri Václav, služebník v knížecím dvoře, syn Bernarda Fohri, knížecího šafáře
v Charvátcích
1849 Mikš František, šafář a pachtýř, manželka Františka Kostelníková z Libčevsi,
syn Václava Mikše, sanytrníka
1849 Kunc Václav, knížecí luční hajný, manželka Terezie Langrová z Hnojnic
1850 3.4.umírá v čp.7 ve věku 54 let František Weiss, penzionovaný lobkovický knížecí
revident, syn hospodského z čp.44, umřel jako smyslů zbavený
1850 Šust Josef, poklasný v knížecím dvoře
1850 John Leopold, panský písař ve dvoře, syn koštického mlynáře
1870 panský luční hajný Jan Mates
1854 23.2.se narodila Anna Jenovefa, nemanželská dcera Jenovefy Schöninger, dcery
šafáře Františka Schöningera, původem z Libčevsi. Otcovství uznal František
Pail, sprostý voják z 13.setniny pluku krále Hessenského, nádeník v č.44
v Košticích, pak bytem Želevice15. Svatbu měli v Lounech 11.8.1857.
1856 15.1.uzavřeli sňatek František Günter, šafář na knížecím dvoře, syn mistra
punčocháře z Bíliny, a Johana Pilátová, hospodyně a kuchařka v knížecím dvoře,
dcera bílinského sládka
1857 19.1. se jim narodil syn Jindřich
1839-1860 panský úředník Václav Kuzebauch z Kamýku
1867 narodil se Antonín Prokop, syn ovčáka Hubínka
1869 Václav Pavlovský, vrchnostenský šafář
1871 Rulf Václav, čeledín, Liebzeit, pasák
Chvapil Václav hospodářský správce
1871 Kronvald Jan, správce, původně pasák a převozník (musel být asi velmi schopný)
Klíma Václav, pasák, Cepl Jan, ovčák, Hubínek Josef, pasák, Šneiberg Josef,
skoták, Dohnal Josef, skoták, Vogel Tomáš, skoták¨
1871 Janecký Karel, šafář
1878 narodily se Klímová Rozálie, dcera pasáka, Alžběta Kronvaldová, dcera správcem
1882 narodili se Lukáš Šneiberg, Johana Dohnalová, Anna Ceplová, děti zaměstanců
1883 28.10.se narodil Viktor Vilém Jan František, syn Jana Richtera, akademického ekonoma, syna Jana Richtera, pachtýře knížecího dvora v Košticích, a Anny Fladrichové, dcery knížecího důchodního z Bíliny
1883 narodil se Bohuslav Janecký, syn šafáře
1884 Pova Václav, dělník, Neumann Jan, hlídač, Kubáč František, dělník, Novák
Rudolf, kočí, Hauznerová Emilie, nádenice
1893 Bílek Jan, dělník, Jedlička Václav, dělník, Džunka Isidor, dělník
1893 narodili se Václav Jedlička, Blažena Bílková, děti zaměstnanců
1895 Svoboda Václav, šafář z Kojovic
1897 narodil se Ervin Novák a Marie Nováková, dvojčata kočího
1899 narodila se Marie Džunková, dcera zaměstnance
Celé 19.století Lobkovicové dvůr pronajímají, případne zde působí jejich správci s plnými pravomocemi.
Pachtýři, nájemci, správce (roky, kdy jsou o nich zmínky v matrikách, na statku působili samozřejmě déle:
1849 František Mikš, pachtýř
1851 Karel Ludvík Rauch, správce
1871 Kronvald Jan , správce
1873 Chvapil Václav, správce
1883 Richter Jan, pachtýř
1890 Valtera Matěj, lounský cukrovarník, nájemce
Na přelomu 19. a 20.století je zdokumentována též sušárna cikorky. Před 1.SV měl dvůr pronajmutý František Mrázek, po pozemkové reformě koupil r.1925 zbytkový statek. Od něj ho zakoupili Karhanovi, pocházeli z Třebízska z velmi bohatých rodů. Každý prodali po svatbě svůj statek a zakoupili koštický dvůr. Skončili v 50.létech 20.století velmi bídně, nová vrchnost jim majetek sebrala a dva staré lidi přestěhovala do patra hospody u nádraží, kde žili v jedné malé místnosti a na živobytí si vydělávali draním peří, aby neumřeli hlady.
Během 2.SV Runtovi, nájemci
Po 2.SV byl nájemcem pan Pilný, později majitel, vzal si Karhanovic vnučku.
Od r. 1950 znárodněno, vlastníkem místní JZD
V současné době je majitelem pan Jelínek.
Autorem všech textů v sekci Historie koštických domů a výhradním držitelem autorských práv k nim je paní Irena Hellerová.