Historie vojnického domu č.p. 23
č. p. 23, grunt Viktorinovský (s přihlédnutím k č. p. 58 ve Vojnicích a č. p. 67 v Košticích)
Po celou historii Vojnic to byl největší statek v obci, původně 82 strychů polí, tj. cca 30 hektarů. V r. 1629 tu žil Blažej Viktorin, jinak zvaný Paneš, po něm jeho syn Blažej s manželkou Kateřinou. Ti žili v době Berní ruly pravděpodobně v č. p. 2. Měli spolu dceru Mariannu, která se vdala za za Pavla Hrnčíře, syna Tomáše a syna, též Blažeje ( 5. 9. 1696 se narodil jeho syn Jan).
Kateřina Panešová brzy ovdověla a 24. 5. 1667 se provdala za Blažeje Haula z Radovesic. Tento Haul byl dle starého zvyku zván po chalupě, čili také Viktorin. 1. 6. 1670 se jim narodila dcera Anna, 16. 10. 1678 pak Martin, 20. 10. 1680 Václav. Sestra Blažeje Viktorina ml. Marie se provdala 5. 11. 1679 za Michala Straibla z Koštic č. p. 38. Bratr Václav Viktorin si vzal 25. 10. 1674 Ludmilu Číhalovou ze Slatiny. 1. 9. 1675 se jim narodila dcera Dorota. V době sepisování Berní ruly r. 1654 byl statek č. p. 23 pustý, tak jako téměř všechna vojnická stavení byl vypálen r. 1631 Sasíky. Viktorinovi v té době žili zřejmě v Želevicích, kde jsou pak zaznamenáni až do 19. století. R. 1670 v č. p. 23 žil Mates Pavlata s manželkou Kateřinou. 1. 6. 1670 se jim narodila dcera Anna, 16. 10. 1678 syn Martin, 20. 10. 1680 Václav, 5. 12. 1682 Ludmila, 12. 2. 1690 Matyáš, 11. 4. 1693 Jan. Obhospodařovali 64 strychů polí.
R. 1689 je stále zapsán jako majitel Mates Pavlata s manželkou Kateřinou. Pak patrně ovdověl, oženil se po druhé a 5. 9. 1696 se narodil syn Jan. R. 1720 statek převzal syn Jan Pavlata, který byl v r. 1730 obecním konšelem. Nadělal mnoho dluhů, statek převzal jeho syn Matěj. Druhý syn Jakub Pavlata je uváděn s manželkou Dorotou jako podruh v č. p. 10. Ovšem další Jakub Pavlata z č. p. 7 s manželkou Polezinou je uváděn jako vojnický rychtář. Vztahy mezi nimi se nepodařilo odhalit, avšak Pavlatů bylo ve Vojnicích v té době několik. R. 1757 byl vrchností na statek dosazen Jan Jirásek. Dcera Matěje Pavlaty Anna Marie se provdala za Janova bratra Antonína Jiráska. Anna Marie zemřela v r. 1797. Hospodu měl zřejmě v nájmu též Matěj Bažant, jehož dcer Majdalena si vzala Františka Povu.
R. 1789 se statku ujal Janův syn Antonín Jirásek (nar. r. 1769), oženil se 14. 10. 1788 s Terezií Povovou (nar. r. 1769) z č. p. 32. Měli děti Rozálii (zemřela r. 1803), mrtvě narozené dítě (r. 1804), Annu (zemřela r. 1806), Jana (zemřel r. 1807), Kateřinu (nar. r. 1789, provdala se 27. 10. 1807 za Matěje Černého – nar. r. 1786, syna Matěje Černého z č. p. 5), Barboru (nar. r. 1804, provdala se 16. 9. 1828 za Václava Cinke z Pátku č. p. 24, syna Václava Cinke z Koštic č. p. 14 a Anny Richterové č. p. 18), Annu (nar. r. 1810, vdala se 26. 8. 1831 za Martina Vápeníka z Duban), Terezii (provdala se 18.6.1815 za Antonína Bažanta z Duban) a Antonína, který je vlastníkem od r. 1818 s manželkou Josefou Zunovou. Měli děti Annu (zemřela r. 1817), Františka (zemřel r. 1820), Marii Annu (zemřela r. 1824), Františka Václava (zemřel r. 1825), Antonína (zemřel r. 1832), Antonína, Matěje (24. 9. 1824) a Václava. Matěj Jirásek si vzal 15. 2. 1848 Johanu Sunkovskou z Koštic, č. p. 18. Byli pak majiteli č. p. 18 v Košticích. Matěj s Johanou měli děti: Anastázie, Václav (27. 9. 1849 – utopil se 18. 7. 1859), Jan, Antonín (17. 4. 1852), Josef Vincenc (4. 4. 1858), Marie Barbora (2. 12. 1860-17. 10. 1862), Marie (2. 2. 1864), Josefa Kateřina (13. 2. 1867), Františka, Antonie Marie (4. 6.1855, provdala se za Jindřicha Karfíka z č. p. 16). Anastázie Jirásková si v r. 1880 vzala Josefa Vajgla, majitele statku č. p. 2 v Košticích.
Antonínův syn Antonín, zapsaný jako hospodský ve Vojnicích č. p. 3, se oženil s Marií Kricnerovou, mlynářskou dcerou ze Slavětína. Měli děti Antonína (zemřel r. 1854), Jana (zemřel r. 1854), Anastázii (28. 9. 1860), Antonína (18. 12. 1862-10. 4. 1867), Annu (9. 1. 1869) a Josefa (19. 11. 1867-25. 11. 1867). Jiráskovi byli v té době majiteli hospody č. p. 3. V r. 1866 hospoda vyhořela.
5.11.1850 se v domě č. p. 23 konala svatba Terezie, dcery Matěje Černého a Kateřiny Jiráskové. Brala si Josefa Klimendu ze Strádonic.
R. 1857 se dědic č. p. 23 Václav Jirásek (zemřel r. 1916) s manželkou Annou, rozenou rovněž Jiráskovou ze Sedlce, stává majitelem statku a dává si zaknihovat právo na vodu na svém pozemku. V r. 1864 postavil stodolu. Mají děti: Marii (10. 3. 1860), Antonína (5. 6. 1862). Annu Kateřinu (30. 4. 1864), Anastázii (16. 2. 1871), Václava (1. 1. 1867-18. 10. 1870), Antonii (24. 7. 1869-18. 8. 1869), Antonii (13. 7. 1873-3. 2. 1874), Josefa (19. 3. 1875), Františka (26. 12. 1876). Dcera Anastázie porodila 14. 12. 1899 nemanželskou dceru Annu, otcovství uznal rolník Václav Krása. Dcera Marie Jirásková si vzala Josef Bumla, syna Josefa a Alžběty Bumlových z Koštic č. p. 1. 9. 11 .1891 se jim narodil syn Josef. Syn Antonín Jirásek později zdědil statek ve Vojnicích.
Na statku č. p. 23 žil dělník František Eichelmann s manželkou Terezií Černou z Vojnic č. p. 5. Měli syna Antonína (25. 5. 1881), Františka (9. 4. 1884), Františka (6. 8. 1882). Dále tu žil cihlář Antonín Červený s manželkou Teklou Hybšovou z Kostelce nad Labem. Později se přestěhovali do cihlářského domku, který Václav Jirásek postavil. Červených měli děti Annu (4. 10. 1881-26. 2. 1882), Anastázii (9. 10. 1883), Annu (26. 7. 1886), Marii (16. 6. 1884).
R. 1894 převzal statek syn Antonín Jirásek, R. 1905 postavil kolnu, r. 1906 chlévy.
R. 1908 statek koupil Alois Matouch, syn vdovy Barbory ze Mšeného č. p. 28, za 60000 korun, od r. 1912 je spoluvlastnicí manželka Růžena Sechterová z Mnětěše. Zajímavým dokumentem je arch sčítání lidu z r. 1921, který popisuje obyvatele takto:
Alois Matouch, 10. 4. 1886, hospodář
Růžena Matouchová, 24. 10. 1889, manželka od 17. 1. 1912
Alois Matouch, 26. 7. 1920, syn, svobodný
Václav Sechter, bratr manželky, 10. 12. 1896, svobodný, pomáhá v hospodářství
Anna Krásová, 23.7.1896, svobodná, služebná
Syn Alois se oženil s Marií Karfíkovou z Koštic č. p. 67. Ještě ve Vojnicích se jim narodila dcera Miroslava. Na popud matky si vzal Alois v r. 1955 pole zpátky z JZD Vojnice, které se tehdy rozpadlo. Nesplňoval nařízené maximalizované dodávky, byl odsouzen a zavřeli ho na dva roky do vězení. Manželku vyhnali těhotnou, mohla si vzít jenom kozu. V Košticích se pak narodil syn Vladimír. Babička Růžena naštěstí zdědila baráček v Lukohořanech, kam se odstěhovala. Po návratu otce z vězení rodina bydlela u Karfíků v Košticích č. p. 67. Alois pracoval v Orasicích ve státním statku, kde pak bydleli v prvním patře (dnešní budova JZD Orasice). Mariin otec Antonín Karfík koupil v Košticích dům č. p. 91 a mladé rodině přenechali k bydlení č. p. 67. Mariin bratr Antonín ( dnes č. p. 91) musel jít pracovat na Ostravsko, jedině sestra Hana, provdaná Valentová, mohla studovat.
Po r. 1989 byla ukradená usedlost vrácena rodině, Vladimír Matouch tu bydlí s manželkou Vlastou Šefránkovou.
Č. p. 58, cihelna.
Patřila ke statku č. p. 23, r. 1913 byla přestavěna pec. Pálila ročně na 6 000 cihel. Domek pro cihláře vystavěl r. 1872 Václav Jirásek. R. 1886 tu bydlel cihlář Josef Balcar, r. 1893 cihlář Červený, poté František Kubáč z Radonic.
Jeho syn Štěpán padl 12. 8. 1918 jako legionář v Rusku, druhý syn Antonín prodělal celou válku, vrátil se a vystavěl r. 1923 domek č. p. 71.
V cihelně byla vykopána r. 1910 stará kostra, která se rozpadla. V r. 1924 připadlo k cihelně z pozemkové reformy 2 ha půdy. V současnosti toto číslo popisné neexistuje.
Č. p. 67 v Košticích (dříve 33a), zvaný U Kocánků
Dům a statek patřil dříve ke mlýnu. První písemná zmínka je z r.1654, kdy patřil mlynáři Tomáši Johnovi. V roce 1713 zde hospodařil Kryštof Vajgl. 11.10.1797se tu vdala Anna Marie, dcera Matěje a Marie Novákových ze Želevic, za Josefa Marvana, syna sedláka Matěje Marvana a jeho ženy Justýny z Řisut. Snoubencům bylo oběma 45 let.
Od r.1836 statek vlastní Václav Rulf z Hnojnic s manželkou Kateřinou Vackovou rovněž z Hnojnic. Dcera Kateřina se jim narodila ještě v Hnojnicích, v č.p. 33a (někdy též uváděno 33b) se 22.7.1832 narodila dvojčata Antonín a Josef, která brzy po narození zemřela, r.1839 syn Antonín a 11. 9 1841 syn Josef Martin. Dcera Kateřina se 10. 2. 1851 provdala za Antonína Silvestra Karfíka (31. 12. 1830), syna Václava a Rozálie Karfíkových z Vojnic č. p. 9. 31. 1. 1852 se jim narodil syn Václav, dále měli Marii (10. 4. 1854), Annu (12. 5. 1856), 7. 8. 1858 se narodila Rosina. Kateřina po jejím narození brzy zemřela a 14. 11. 1860 se narodil Antonín, syn z druhého manželství s Barborou Linhartovou z Chožova.
V r. 1852 zemřela na statku děvečka Rozálie Kafková.
Další osud rodiny Antonína Karfíka je poněkud záhadný, protože v roce 1868 už je hospodářem jeho bratr Václav (nar. r. 1841), syn z druhého manželství vojnického Václava Karfíka s Annou Richterovou, a jeho manželka Rosina Horká z Vraného. Měli spolu děti: Marie Anna (12. 2. 1866), Václav (4. 1. 1868-25. 4. 1869), Josef (12. 3. 1869), Václav (21. 8. 1871), Antonín (13. 6. 1876-1. 2. 1877), Anna (19. 4. 1875-3. 5. 1875), Barbora (1. 12. 1873-24. 4. 1874), Marie (25. 4. 1881).
Arch sčítání lidu v r.1921 vypovídá o obyvatelích toto:
Karfík Václav, 21 .8. 1871, hospodář
Karfíková Marie, 24. 8. 1879, manželka, spoluvlastnice od 16. 11. 1901
Hlaváčková Marie, 14. 5. 1899, dcera, pomáhá v domácnosti
Karfík Václav, 16. 12. 1902, syn, učí se kovářem ve firmě Kuzebauch Radonice
Karfík Antonín, 9. 6. 1904, syn, vypomáhá
Horký František, 8. 2. 1901, synovec, na návštěvě, učeň v Klobukách
Další osud dětí Antonína Karfíka je popsán pod č. p. 23 ve Vojnicích.
Proč U Kocánků? Rozálie Karfíková z Vojnic, matka prvního Karfíka na statku – Antonína Silvestra, se jmenovala za svobodna Kocánková. A protože Karfíků byla v Košticích řada, pravděpodobně se rozšířila tato přezdívka.
Autorem všech textů v sekci Historie koštických domů a výhradním držitelem autorských práv k nim je paní Irena Hellerová.