Historie vojnického domu č.p. 46
1862 stavěl domek Václav Hejna, pochází z č. 25. 1891 Františka Hejnová, vdova.
1894 koupil Antonín Vild a manželka Anna, zedník, syn Antonína z č. 13. ,za 300 K. r.1906 stavěny chlévy, r.1909 stodola. Při kopání sklepa našla se stará kostra. Je hudebníkem. R. 1916 ve válce, r. 1917 na ruské frontě. Vrátil se zdráv. Syn František r. 1915 odveden, na ruské a italské frontě, 4 měsíce zajat, vrátil se zdráv.
1926 František Vild a manželka Marie
A pokud by vás zajímali předci Hejnových, č. 25 je daleko zajímavější:
Č. 25. Grunt Řehoře Markvana, postaven na spáleném místě.R.1631 Vojnice zcela lehly popelem, Sasíci je vyplenili, nezůstal ani jeden živý člověk.
1690 majitel Jiřík Markvan. Dům stavěl zedník Tomáš Kliment ze Sířejovic.
1696převzal syn Řehoř Markvan, drží 64 strychů polí, 12 ¾ provazuců luk.
1702 výměna mezi Řehořem Markvanem a Jiříkem Paulem – chalupa č. 5.
1703 Jiřík Paul vzdal se gruntu pro dluhy. Dosazen vrchností Václav Pavlata -převzal v ceně 320 kop 3gr. 6den.
1714 Pavlata pustil grunt dobrovolně Janu Novákovi.
1753 dostal syn Václav Novák s manželkou Kateřinou.
1758 vdova Kateřina pustila grunt švagrovi Vítu Novákovi, bratru Václava.
1772 dcera Anna Nováková vzala si Jakuba Hejnu.
1790 mladší dcera Kateřina Hejnová vzala si Josefa Šteifa, ale pouští statek starší sestře
Anně Hejnové.
1797 drží ho zase vdova Anna Nováková, vdaná nyní za Václava Chloubu, prozatímního hospodáře
1800 dostal statek syn Jakub Hejna s manželkou Kateřinou Hedánkovou od otčíma Chlouby.
1832 dostal jeho syn Antonín Hejna s manželkou Annou Koulovou z Lenešic. Syn Václav viz č. 46.
1863 ujal se Antonínův syn Josef Hejna s manželkou Antonií. On + r. 1866 na choleru.
1867 drží celý vdova Antonie Hejnová, v ceně 1270 zlatých.
1870 převzal nejmladší syn Antonín Hejna, pozdější starosta, za něhož stavěna kaple Anděla strážného. Rozdělil stavení na dvě poloviny. Číslo 25 odprodal bez polí a nový
statek, nyní č. 52, s poli si ponechal.
1907 syn Václav Hejna (jeho syn viz dole), 1912 – 1922 vdova Emilie Hejná
A naposled zajímavost, Václav z č. 52 :
Václav Hejna pochází z rolnické rodiny z Vojnic. Narodil se 3. května 1913 a vystudoval lounské reálné gymnázium. Po studiích se dal na učitelskou dráhu, kterou začal v Chabařovicích, dále pokračoval již ženatý v Proboštově u Teplic. Byl aktivním členem v místním Sokole. Ve dnech mnichovské zrady roku 1938 při zabírání našeho pohraničí musel opustit Proboštov a se svou ženou a malou dcerkou se přestěhoval do Červeného Kostelce.
V zápětí nastaly ty nejhorší dny pro celý český národ. Spolu se svými kamarády, převážně Sokoly a učiteli, založili skupinu s krycím označením S-21-B. Začali spolupracovat s pražským vedením – s profesorem Vaňkem. Toto ústředí mělo spojení s Anglií a později se podílelo na přípravě atentátu na Heydricha. Sokolové z Červenokostelecka s učitelem Václavem Hejnou a ze Svatoňovicka s učitelem Josefem Schejbalem poskytli pomoc při tragických událostech, které po atentátu následovaly.
Jednalo se především o ukrytí parašutisty Jiřího Potůčka, posledního člena skupiny Silver A.
Jiří Potůček(krycí jméno Tolar) přišel na Bohdašín 18.6.1942. Byl ukryt na zdejší škole u učitele Satrana, odkud pravidelně vysílal zprávy do Anglie. Gestapo však vysílání zachytilo a tragické události na sebe nenechaly dlouho čekat. Potůček byl sice tajně přemístěn na Končiny do Burdychova statku, gestapo však zatklo učitele Satrana, který nevydržel výslech a nový úkryt prozradil. Pak už gestapo jelo najisto.
Potůčkovi se podařilo utéci, mladý hospodář Burdych byl ale zastřelen poblíž svého statku. Začalo zatýkání celé skupiny, jména už byla známá ze Satranova výslechu. Pro Václava Hejnu přišlo gestapo do školy, odkud byl odvezen na červenokosteleckou stanici k výslechu. S Červeným Kostelcem se rozloučil slovy: „Bůh mi pomáhej! Buď sbohem!“ Kruté výslechy, které všichni zatčení museli vytrpět, byly zakončeny večer 9. července 1942 v Pardubicích na Zámečku..
Autorem všech textů v sekci Historie koštických domů a výhradním držitelem autorských práv k nim je paní Irena Hellerová.