Historie obce Vojnice
Vojnice – osídlení po třicetileté válce
Tato obec mívala r. 1620 celkem 25 hospodářů, a to 11 statků a 14 chalup. Roku 1631 byla vypálena Sasíky a opuštěna. Po třicetileté válce nastala ve Vojnicích tragická situace, kdy všechna obydlí byla zpustošena vojsky a kdo zbyl naživu, toho skosila v 80. létech 17. století morová rána. V r. 1648 před sepisováním Berní ruly byl jen jeden hospodář ve Vojnicích – Šíba ze Želevic, který držel pouze 1 krávu, 3 jalovice, 1 ovci a 4 prasata. Míval také vinici, ovšem zničenou. V r. 1654 byly Vojnice při sepisování Berní ruly zcela opuštěné. Ves byla dosídlena velice pomalu, v r. 1689 zde žily pouze tři selské rodiny. R. 1696 bylo ve Vojnicích osazeno 8 statků a 7 chalup, celkem 15 hospodářství. Počet obyvatel obce byl asi 80.
Kdysi byl v každé osadě, jak ve Vojnicích, tak ve Vojničkách, panský poplužní dvůr. Po třicetileté válce přivlastnila si paní Ludmila ze Šternberka všechny polnosti z opuštěných statků ke dvoru ve Vojničkách. Avšak za Gundakera a Ferdinanda z Dietrichsteina byly tyto pozemky k nově zřizovaným hospodářstvím vráceny. Za Ludmily a jejího syna Václava Vojtěcha ze Šternberka byl zvýšen stav hovězího dobytka a koní, kterých bylo třeba pro hnojení a obdělávání polí. Tehdy měl dvůr ve Vojničkách na 17 ½ lánů polí a 12 lánů luk. Dvůr ve Vojnicích, ve válce zničený, byl zrušen a ve Vojničkách, kde stará tvrz byla vypálená a v ruinách, byl dvůr rozšířen a postaven nový větší ovčín.
Stalo se tak za Václava Vojtěcha ze Šternberka, který r. 1672 odkoupil od své matky Ludmily panství Budyně a Libochovice.
Václav Vojtěch ze Šternberka obě zadlužená panství (tedy Budyni i Libochovice) prodal r. 1676 panu Gundakerovi, hraběti z Dietrichsteina, pocházejícímu ze Štýrska za 480 000 rýnských. Dietrichsteinové drželi Vojnice až do r. 1848.
Staré vypálené grunty se parcelovaly a rozprodávaly, ukážeme si to na gruntu Kurfiřtovském, kde byl kdysi asi panský dvůr:
R. 1703 jsou z tohoto gruntu zřízena dvě hospodářství a třetí díl je ponechán obci (k Průhonu proti klapským polím), protože tento Průhon byl při dělení opomenut.
„Zápis na třetí díl chalupy Matěje Haula: Jemu přijde 1 třetina chalupy, na polích 21 strychů, luk 4 ¼ provazce, pozemky, šacovány 264 kop 3 gr. a 6 d. (na statek), chalupa 88 kop 1gr. a 2 d. Vrchnosti platu 11 kop 17 gr. a 3 den. Poněvadž sám stavěl bez pomoci vrchnosti, bude po 3 léta od všech dávek osvobozen. Kontribuce 1706 –1709 jen polovinu.
Zápis obci Vunické na třetí díl gruntu Kurfiřtovského, který na Průhonu proti klapským pozemkům přišly z příčiny při rozdělování polí (1696) ke gruntům, tento průhon nechati, přehlédnut a zapomenut byl: Na rolích 21 srt., luk 4 ¼ provazce, cena jich 88 kop 1gr., vrchnosti 11 kop 17 gr. 1 den. – Václavovi Olivovi do Libochovic 10 kop. Obec je roboty osvobozena, též kontribuce a ubytování vojska.
Zápis Matesu Sádlovi na třetinu Kurfiřtovského gruntu: Chalupa má polí 21 str., luk 4 ¼ provazce. Poněvadž chalupu sám stavěl bez pomoci vrchnosti, jest všech platů i roboty na 3 léta osvobozen, teprv r. 1706 – 1709 bude povinen polovinu kontribuce.“
Václav Oliva asi pocházel z tohoto Kurfiřtovského statku, a měl na něj nárok, neboť mimo obec musel mu splácet Haul i Matěj Sádlo.
Tady vidíme, že statky nebyly ve Vojnicích znovu postaveny, dřívější veliký statek byl někdy rozdělen na chalupy. Nová vrchnost vracela zabrané pozemky, přičleněné dvoru ve Vojničkách, zase novým statkům.
Až za sto let v r. 1789 bylo ve Vojnicích přibližně 30 domovních čísel a asi 150 obyvatel. Složení obyvatelstva bylo na rozdíl od Koštic kompletně české, tyto nově osedlé rody se ve Vojnicích pevně držely až do začátku 20. století. Z uvedených skutečností vyplývá, že mapovat starší historii Vojnic je velmi složité a těžké, protože statky byly dlouho prázdné, dokonce vypálené a některé postavené zcela nově. Jen pro zajímavost, č. 3 – dnešní pálenice – bývala panská hospoda, jejíž provoz byl přerušen jen v oněch kritických letech 1645-1675. Jen by bylo určitě zajímavé vědět, kdo byli zákazníci této krčmy, když ves byla pustá. Osudovost určitých míst je skutečně zvláštní – tehdy hospoda, dnes pálenice.
Roku 1701 stavil se ve Vojnicích, Vojničkách a Solanech Grosfeldský regiment cís. jízdy pod velením oberstvachtmistra Globnera.
Roku 1737 si měl Vavřinec Lanc z Vojnic vzít Magdalenu Peškovu z Donína a podal žádost o propuštění tamnímu vrchnímu úřadu. Ale zdejší vrchní Václav Josef Tvrzník odpovídá 6. 1. 1738, že už si Lanc za těchto těžkých časů ženění rozmyslil a raději bude oráčem u jednoho sedláka.
30. 12. 1745 (za pruských válek) byla rozložena v Dubanech, Klapém, ve Vojnicích i Vojničkách, část rakouské armády pod velením generála Brauna, ležel tu Zelený pluk spolu s plukem generálmajora Meligni.
1750 – 1800
Záznamů v té době je v matrikách málo, panoval hladomor a ten jistě ovlivnil počet svateb i narozených dětí.
Irena Hellerová
V roce 1850 byl Václavem Jelínkem odkryt u č. p. 16 a 33 horký léčivý pramen zařazený jako mariánskolázeňský Křížový pramen, užívaný k léčbě zažívacích potíží, dušnosti, kožních nemocí či ženských chorob. Získal velkou oblibu nemocných, ale po 1. sv. válce byl vyřazen konkurencí a dnes již je pramen ztracen. Na jeho počest byla vybudována v r. 2009 odpočinková zóna u rybníka.
Pramen léčivé vody
U Vojnic vytéká pramen léčebné vody, mající týž účinek jako pramen Křížové studny v Mariánských lázních. Již r. 1769 shledán byl litoměřickým krajským fyzikem Dr. Ihlem, který jej za výtečný uznal, a v novější době r 1850 zase se o něm mluvilo, ale nenašel se posud podnikatel, který by se tohoto pramene zlata ujal. U nás dáváme raději peníze za drahé léčebné prostředky do ciziny, než bychom připravovali vlastní domácí a dobrý podnik. A tak to se vším bývá. Němcům a Židům strkáme peníz za bezcenný brak, jenom abychom se honem obohatili, ale našeho českého člověka se přičinlivějšího a poctivějšího odkopáváme.
O tomto prameni a ještě o jiných případnostech podává bývalý starosta Václav Jelínek r 1856 vrchnímu úřadu v Libochovicích, potažmo knížeti následující zprávu“…Pramen minerální vody rozesílán jest a dosti používán. Předčí v účinku i známý Mariánský Křížový. Používá se ho též jako léčebného účinku pro oční nemoci. Dr. Vild z Libochovic činí pokusy v koupelích, které se prý znamenitě osvědčují.“ Na konec navrhuje vrchnosti, aby „zřídila tu lázně, že se mohou znamenitě vypláceti, a že osada by se tím zvelebila.“
Další zpráva o pramenech je z historie domu č. 2 – grunt Holubovský (v kronice má každý dům popsánu do podrobností svoji historii)
1912 přestavěno obydlí a stáje za 13 000K. Na místě nynější zahrady býval obecní rybník, o kterém se v listinách mluví. V. Jelínek je do r. 1919 členem obec. Zastupitelství, připívaj. členemDobrovolných hasičů, od r. 1912 najemcem obec. Honitby za nájem 265 K. Na jeho pozemku nachází se pramen léčivé vody, kde děd jeho Václav Jelínek postaviti dal studnu. Vodu vyvážel po Čechách v kamených lahvích. R. 1880 pro obtížné rozesílání prodej zastaven. Bratr Oldřich Jelínek byl ve světové válce, vrátil se zdráv, a je usazen nyní u Č. Budějovic.
Zveřejňujeme také dopis, který poslal Místnímu národnímu výboru ve Vojnicích národopisný badatel Josef Javornický. Zajímavé je i to, že Vojnice mají svůj erb, což věděl jen málokdo!
Místnímu národnímu výboru ve Vojnicích Zasílám dodatečně pro pamětní knihu jeden zápis, který jsme při mém bádání rodopisném, v archivu Národního musea našel a který jsem doslovně opsal:
……Zřídlo vojnické vody bylo roku 1851 p. Václavem Jelínkem na jeho vlastním pozemku odkryto, voda od proslulých lékařů lučebně prozkoumána a pro svou léčivou schopnost do seznamu léků od lékařské fakulty přijata a dekretem vys.c.k. místodržitelství v Praze 13.3.1865, č.j. 12040 k rozesílání povolena. Léčivá schopnost vody vojnické byla následujícím způsobem odhalena: P. Václav Jelínek zpozoroval několikráte, že dobytek na pastvu puštěný, rovnou cestou pospíchal vždy k nynějšímu zřídlu, ač měl vodu k napájení svému mnohem blíže. To bylo příčinou, že po delší době p. Jelínek vody té sám okusil a shledal, že je chuti přihořklé a že působí měkkou stolici. Přivolaný lékař p. Karel Vilt z Libochovic okusiv vody a seznav její účinek, doléhal na její lučební prozkoumání. Což když se stalo s výsledkem příznivým, vystavěna byla při zřídle zvláštní budova, ku které Josef kníže z Dietrichsteinu darem 1000 zl. Přispěl. Vojnická voda vřaděna jest mezi mariánskolázeňskou křížovku a podobné hořké vody a léčivou svou sílu osvědčila v následujících nemocech: 1/ při životní plnokrevnosti, zácpě jater a sleziny, při hypochondrii, hysterii, zlaté žíle a při nečilém odchodu výkalů 2/ pakostnice a tvoření se močového kamene 3/ neuma 4/ dušnosti, šlemovitosti v jícnu a trubicích, při kyselině a nečistotě žaludkové i střevní 5/ při tuhé krtičnatosti v očních nemocech, trvalých vyrážkách podkožních vesměs a při neodbytných vředech a žíl křečovitých 6/ při návalu krve do mozku a plicím a při chrlení krve 7/ při ženských chorobách
Vojnická voda rozpouští a odvádí jemně, čistí krev, brání návalu krve, množí chuť k jídlu a chrání před mrtvicí tam, kde křížovky pro větší obsah uhelky upotřebiti nelze. Vody užívá se po půl žejdlíku ráno a večer, pije se mile, ano i děti volně jí přijímají. Zřídlo vojnické vody jest majetkem p. Václava Jelínka, rolníka ve Vojnicích č.2.
Pamatuji se dobře, že můj nebožtík otec mnohokráte se zmínil o studánce s hořkou vodou ve Vojnicích, ale že by tam budova měla býti postavena, jak zápis praví, nikdy nic neříkal. Je možné, že budova měla být postavena, ale že nějaké nepředvídané těžkosti tomu zabránili. Neškodilo by, tuto záležitost uvést znovu k životu, neboť tím by obec mnoho získala. Jsem rád, že se mi podařilo opět něco nalézt, čím historie obce je obohacena.
Poroučím se Vám, v úctě oddaný Josef Javornický
Ukázku z Vojnické kroniky jsme použili bez úprav, ponechali jsme záměrně i chyby pravopisné.