Vesnické muzeum

Život na vesnici – vybavení domácností, hračky, školní pomůcky z 50. a 60. let 20. st., repliky středočeských krojů.

Z otevření vesnického muzea v Košticích

„Jak ve vašich představách vypadá cesta, kterou se každý den vracíte k domovu? Pokud jste o tom dosud nepřemýšleli, zkuste to, zastavte na chvíli čas. Objevte místo, které vám dává sílu, energii, pocit volnosti…… vše, co znamená domov. Prohlédněte si naše muzeum, vytvořené pro vás z naší lásky k domovu.“ Tak zněla úvodní slova při zahájení provozu vesnického minimuzea Venkovská světnice v Košticích.

Občanské sdružení Vožekovo nechtělo vytvořit skanzen, ale ukázat, jak žili naši předci před 40, ale i 100 lety. Vesnice nebyla tak zpátečnická, jak si dnes myslíme. Mnozí z našich předků odešli do měst, do světa a přinesli domů do Koštic jiné zvyky, jiné oblečení, jiný způsob života. Ale zároveň zachovávali konzervativní způsoby svých rodičů a prarodičů. Nové si kupovali, až když staré dosloužilo. Mísili tak styly starodávné i nejnovější v souladu možném jen na vsi.

V typicky vesnických domácnostech před 100 lety se ložnice jako komplet nábytku prakticky nevyskytovala, spalo se v sednicích nebo komorách, čeládka pak na seně či slámě u stájí, na půdách apod. Komplety nábytku, tak jak tu vidíme, si pořizovaly bohatší domácnosti, větší sedláci, mlynář, pan učitel, doktor. Návštěvníky upoutala část kompletu, který  pochází původně z majetku majitelů koštického mlýna, rodiny Ortů a Blíženců, kteří byli po válce po znárodnění mlýna nuceni prodávat svůj drobný majetek. Tuto ložnici – dva noční stolky a toaletku prodali rodině Karfíků (dříve Bažantů) z č. 37 v Košticích. Dcera Karfíkových, paní Marie Pattová, věnovala spolu se svým manželem tento nábytek muzeu včetně hnědé almárky po rodičích. Druhá část ložnice, kterou muzeu věnovali manželé Hellerovi z Vojniček, pochází z majetku rodiny paní Hellerové, rodiny Cibulkových z Lukohořan. Tato rodina věnovala i starou máselnici a unikátní rádio z 20. let 20. století.

Bílou kredenc věnovala paní Eva Bělochová, roz. Hellerová, z Koštic č. 5, pochází z majetku jejích rodičů, možná původně prarodičů. Unikátní jsou fotografie její matky a společné fotografie matky a tety z dětství. Tyto dámy jsou vidět též jako nevěsty spolu s jejich svatebními šaty. Svatební šaty, které věnovala rovněž paní Bělochová z č. 5, byly použity dvakrát. Poprvé se v nich vdávala matka dárkyně Eva roz. Kubáčová z č. 7 za Václava Hellera z č. 88. V době nouze o látky za 2. světové války si šaty na oddavky zapůjčila její sestra Marie Kubáčová, která si brala Josef Hellera z č. 38. Na přiložených fotografiích jsou vidět jejich svatby, oznámení z r. 1944 a svatební gratulace.

Kuchyni z 50. let 20. století věnovala paní Štěpánová z Vojniček. Je skutečně krásně zachovalá a je to přesně ten typ nábytku, který všichni známe. Čajová souprava je ve stylo artdeco a je vyrobena družstvem artělem zhruba ve 20. létech 20. století. Nové nohy k této kredenci vyrobil pan Jaroš st. z Koštic. Zničené kování bylo nahrazeno novým.
Knihovna pochází z počátku 20. století (asi 1905) z majetku paní Františky Válkové, roz. Weiglové, která ji věnovala své neteři paní Marii Hellerové, jejíž dcera Marie Kosková se rozhodla darovat ji muzeu.

Ve skříních vidíme oděvy a prádlo,  některé doslova unikátní,  z 20. až 50. let 20. století. Také ramínka jsou většinou velice stará. Prádlo složené ve skříních, nabízí přehled o výbavě děvčete ze vsi, a to i ze živnosti,  nikoliv pouze ze statku (o tom svědčí rukavičky, kloboučky, obuv, kabelky). Spodní prádlo si většinou nevěsty šily samy, bylo bílé, s jemnou krajkou či výšivkou.

Děti na vesnicích ve starších dobách mnoho hraček neměly, jen to, co jim např. vyřezal ze dřeva otec či dědeček, případně ušila maminka (panny). Ve 20. století začali bohatší rodiče hračky kupovat nebo pořizovat na zakázku. Unikátní hračkou je houpací kůň z majetku rodiny Štýbrů, starý nejméně 100 let a koňský potah, vyrobený okolo r. 1910, který muzeu věnoval Petr Groh – hračka pochází z dědictví po rodině Schejbalů. Zajímavostí byl i první koštický mechanický betlém, vytvořený panem Jarošem st.

Bílý stoleček z r. 1901 (letopočet je vespodu stolku) věnovala muzeu paní Marie Jarošová z Koštic. Tento stolek poctivě sloužil nejméně 5 generacím a přežil celkem ve zdraví do dnešních dob. Slabikář a početnice pocházejí z padesátých a šedesátých let 20. století, byly po starších Poupatech nejvíce používanými učebnicemi ve školství, jsou doplněny Slabikářem z let sedmdesátých.

Ovšem největším tahákem byly repliky středočeských krojů, které členky Vožekova sdružení předvedly samy na sobě a svých dětech, doplněné zapůjčeným krojem kyjovským.
Návštěvníci si s nadšením prohlédli nábytek, zařízení, hračky, šicí stroj, kafemlýnek, řeznické náčiní. Je to kus života našich předků, svědectví o jejich šikovných rukou. Bylo na co se dívat.

Koštice dokázaly, že svůj titul Vesnice roku 2012 si skutečně zaslouží.
Muzeum je možno si prohlédnout po předchozím telefonickém objednání.

Děkujeme všem, kteří se na vybudování Vesnického minimuzea podíleli!

 

Vesnické muzeum bylo financováno firmou T-mobile prostřednictvím Ústecké komunitní nadace.

 

  • muzeum je možno navštívit celoročně celý den !  ( objednávky je třeba dělat telefonicky nejméně 14 dopředu,  tel. 728 157 600 )

Kontakt

  • Koštice, Czech Republic