Rubrika: <span>dum</span>

Historie koštických domů

Dalším zajímavým domem v Košticích je dům čp. 2. Původní čtvrtlán je od počátku 20. století rozparcelován na tři části (dnešní domy čp. 2, čp. 72, čp. 91). Na osídlení tohoto statku se zřejmé též podepsala epidemie moru v druhé  polovině 17. století, která téměř kompletně Koštice vylidnila.

Nejstarším známým majitelem byl Fridrich Vilém Veber. V letech 1654 až 1723 jsou vlastnické poměry nejasné, ale zdá se, že se v r. 1654 ujal nemovitosti Jiří Trester za 40 kop a byla oddělena chalupa Martina Šťávy (je možné, že šlo o výminek či dnešní dům čp. 72). Jiří měl syny Kryštofa a Jiřího. Syn Kryštof Trester byl v letech 1679-1680 obecním konšelem. Jeho syn Jiří měl s první manželkou Kateřinou syna Jana Jiřího (18.2.1688) a s druhou Dorotou Kryštofa (12.12.1693) a Kateřinu (15.9.1698). Do roku 1692 statek spravoval Jiří Nič s manželkou Ludmilou, měli syny Jakuba a Jana, dům pak vlastnil Jiří Trester mladší. V roce 1723 koupil usedlost Michal Vajgl, syn Michala Vajgla, majitele domu čp. 21 a jeho první manželky Evy Srbové (svatba 14.5.1675), za 78 kop. Michalova nevlastní matka Anna se vdala za jeho otce v r. 1677, měl nevlastní sourozence Marii (2.8.1677), Ondřeje (13.4.1678) a Ludmilu (30.4.1680). Michal s manželkou Kateřinou měl syny Jiřího, Václava a Jana Michala, který se narodil po otcově smrti 26.8.1734. Michal měl pravděpodobně další manželku, se kterou měli syna Josefa. Jiří měl dceru Barboru (1755-6.3.1828), která se 28.11.1775 vdává za Jiřího Richtera a mají dcery Barboru, Rozálii (2.2.1781) a Marii Annu (28.3.1783). Marie Anna se vdává 12.9.1810 za Sebastiána Roschauera, vojáka pluku hraběte Kolowrata, 36.linie pěšího regimentu hejtmana von Mylius. Barbora se vdala 5.5.1817 za Karla Remleina, syna revírního Jana Pavla Remleina, vysloužilce pěšího regimentu barona Balambini. Václav Vajgl (zemřel r. 1796) s manželkou Annou Haulovou měli dceru Antonii (nar. r. 1774) a syna Václava (20.1.1771-2.7.1774), dcera Rozálie zemřela 28.2.1779 ve věku 5 let . V roce 1770 je majitelem Josef Vajgl (1749 – 1.3.1779) s manželkou Kateřinou, dcerou Vojtěcha Fohri. Měli dceru Kateřinu (1770 -15.7.1775) a syna Jana (27.3.1762).

Ovdovělá Kateřina Vajglová si bere Jiřího Richtera (není totožný s manželem Barbory Vajglové, je to asi jeho bratranec, Richterů přišlo z Rychnova více než 5), který se r.1778 na 12 let domu ujímá jako správce za nezletilého Jana. Kateřina zemřela r.1802 ve věku 48 let. Richtrovi spolu měli děti: Alžběta (15.11.1780), Jiří (18.5.1785), Barbora (20.6.1788), Jan Kašpar (5.1.1795) a Antonín (zemřel 2.2.1790 ve věku 14 dní). Plnoletý Jan Vajgl se ujímá hospodaření v r. 1790 za 122 kop. Žení se 8.2.1791 s Alžbětou Bumlovou z čp. 1, měli mnoho dětí, z nichž většina však v dětském věku zemřela, např. Václav 10.12.1795 ve věku 1,5 roku, Josef 28.7.1806 ve věku 9 měsíců, Isidor zemřel 8.7.1808 ve věku 4 let, Johana 14.2.1810 ve věku 3 let, Anna 25.4.1810 ve věku 9 let. Alžběta zemřela roku 1810 ve věku 41 let.

21.4.1826 umírá Pavel Vajgl, syn Jana Vajgla, ve věku 4 let. Jan a jeho bratr František byli asi jedinými Alžbětiným dětmi, které se dožili dospělosti. Kromě syna Pavla měl Jan s manželkou Rozálií Hyklovou ještě Františka, který zemřel r. 1876. Jan Vajgl ml. zemřel asi mladý, protože statku se později ujal jeho nevlastní bratr Josef. Janův bratr František zemřel r. 1862, v r. 1854 mu zemřela čtyřletá dcera Antonie na choleru.

R. 1832 zemřel Jan Vajgl st., jehož druhou manželkou byla Marie Redlichová z Děčan čp. 3 (zemřela r. 1854). Nastupuje jejich syn Josef Vajgl (4.9.1812), jemuž je statek odhadnut na 617 zlatých a 33a1/4 krejcaru. Oženil se po prvé s Barborou Hyklovou z Koštic č.p.12, ta je spolumajitelkou od r. 1842, což byl zřejmě rok jejich sňatku. Josef Vajgl měl s manželkou Barborou dceru Johanu, Rosinu, Josefínu (1844-1850), Jana (1846, ihned zemřel), Jana (1847), Václava (1849, ihned zemřel), Antonína (1850, ihned zemřel), dvojčata Annu a Václava (1853), Marii (1854, ihned zemřela), Antonína (1857, ihned zemřel), Marii (1858, ihned zemřela), Marii (1860) a nejstaršího syna Josefa (1844). Po ovdovění se Josef Vajgl st. oženil znovu a měl syna Josefa Václava (9.1.1876).

Syn z prvního manželství Josef Vajgl byl, později s manželkou Anastázií Jiráskovou, majitelem od r.1861 do r. 1892. Josef a Anastázie měli děti: Marie 6.2.1882, Josef 11.5.1884, Václav 8.9.1885, zemřel r.1886, Růžena Marie 30.8.1890, Marie Božena, zemřela ihned po narození v r.1892, Božena nar. r. 1894. Rosina, dcera Josefa st., se provdala za Antonína Karfíka, selského syna z čp. 40, který pak v čp. 2 pracoval jako nádeník. V roce 1870 už bydleli v čp. 16. Měli děti Františka Josefa (3.6.1870), Marii (21.4.1874) a Františka (7.10.1877). Dcera Josefa st. Johana se vdala v r.1862 za Františka Vernera z Hříškova.

V matrikách byla nalezena zajímavá připomínka života na statku, kde pracovala samozřejmě čeleď. V r.1873 např. v  čp. 2 pracoval jako kočí Matěj Jablonský a jako děvečka jeho žena Cecilie Zienertová.

Václav Vajgl (1853), záložní vojín 42. pěšího pluku c.k. rakouské armády, se oženil s Josefou Dorotou Hellerovou z čp. 38 (5.2.1853), dcerou kostelníka a představeného Josefa Hellera. V r. 1888 si postavili v Košticích vlastní dům Na Skalech čp. 68 a měli hodně dětí ( Václav, Emilie Božena, Marie, Alžběta, Jaroslav….). Syn Václav zemřel ve věku 19 let v 1. světové válce.

Dcera Vajglů Marie (5.10.1860) měla velmi zajímavý osud. 7.3.1880 porodila nemanželskou dceru Františku Vajglovou, jejímž otcem byl židovský obchodník dnes již zapomenutého jména. Z důvodu odlišné víry se nemohli vzít. Přesto se otec o dítě staral materiálně a zajistil dceři vzdělání a práci. Podle zachovaných písemností, knih a časopisů z její pozůstalosti byla velmi inteligentní a emancipovaná. Františka se později provdala za lounského holiče a kadeřníka Válka (jejich bývalý dům je pod lounským kostelem) a provozovali spolu holičskou živnost. Jak vzpomínala její praneteř paní Marie Hellerová, dveře se se zákazníky netrhly a tetička jí vyprávěla, že složité účesy si tam dávaly česat i dámy z nedalekého nevěstince. Pan Válek však těžce onemocněl a poměrně mladý zemřel. Náklady na jeho léčbu přinutily Františku dům prodat a všechny prostředky padly na dluhy spojené s nemocí manžela. Františka Válková ráda hrávala divadlo s koštickými ochotníky. Svůj život dožila u své neteře Anny Kubáčové, roz. Svatošové v Košticích čp. 7.

Její matka Marie se 3.4.1884 provdala za Karla Svatoše (12.3.1852), pekaře v mlýně křesínském a později koštickém, který bydlel v podnájmu v č.p. 68, později s manželkou v čp. 26 provozovali pekařství po pekaři Kocánkovi (1886), potom bydleli u jejího bratra a švagrové v čp. 2. Poté Svatošovi žijí v čp. 72, kde zřídili pekařství. Karel totiž odešel z křesínského mlýna, kde údajně mlynářce pro vzájemné neshody hodil na hlavu plech s koláči a později si zřídil vlastní živnost. Narodilo se jim 6 dětí: Josef Václav (8.10.1884, padl v 1.světové válce ve věku 33 let), Václav (30.7.1886), Karel (26.10.1888-1890), Marie Anna (30.6.1890-2.12.1898), Karel (17.8.1895, zemřel hned po narození), Anna ( 28.2.1892). Současně vychovávali i sirotka, jehož jméno bohužel už odvál čas. Anna Svatošová se 2.6.1919 provdala za Karla Kubáče z Volenic, který se začal u svého tchána zaučovat v řemesle pekařském. Měli dvě dcery, Evu (1919) a Marii (1923). Manželé Kubáčovi museli být zřejmě ohromně schopní, neboť už v roce 1926 kupují dům čp. 4, kde si zřizují modernější pekařství. Brzy na to kupují od zchudlých Škutchanů statek čp. 5 a od ovdovělé mlynářky Antonie Ortové dům čp. 7.

Dům čp. 2 vlastní od roku 1892 Josef (původně kočí, 11.3.1855) a Marie (roz. Klupáková z č. p. 43, 11.11.1860) Altovi, kteří jsou jako majitelé uvedeni ještě při sčítání lidu r. 1921, později dům vlastní paní Lipová, poté pan Suchomel, jeho dcera paní Bukovská a od roku 1969 rodina Kubáčova (shoda příjmení se zemřelým pekařem asi nebude náhodná, neboť oba pocházejí z Volenic….)

Dům čp. 72 od r. 1909 vlastní Václav a Marie Hyklovi, příbuzní Svatošů. V současnosti dům patří Havelkovým, kteří je od rodiny Hyklů koupili, starou chaloupku zbourali a postavili nynější velký dům.

Horní parcelu koupili r. 1918 manželé Vlčkovi, spojili s bývalým statkem čp. 46 a postavili nynější dům čp. 91 (současní majitelé Karfíkovi).

Obyvatelé domu čp.2 byli asi hodně činní ve veřejném životě, neboť byli často v čele obce :

1811 konšel Jan Vajgl

1847 rychtář Josef Vajgl

1848 – 1858 představený Josef Vajgl

1860 – 1864 představený Josef Vajgl

K tomu je třeba podotknout, že konšelé a rychtáři byli zcela závislí na vrchnosti (majitelích vesnice) a v podstatě rozhodovali pouze v jejich zájmu. Tak např. dle pokynů panstva parcelovali pozemky i již stávající usedlosti(aby byla více obhospodařovaná půda a aby bylo více poddaných) a měli z toho provize. Po r.1848 a zrušení roboty již byli v čele obce představení nebo starostové, kteří už pracovali pouze pro obec a zájmy jejích občanů. O problému dřívějších obecních zastupitelů se něco dozvíte v některém z dalších pokračování.

 

Autorem všech textů v sekci Historie koštických domů a výhradním držitelem autorských práv k nim je paní Irena Hellerová.

Historie koštických domů

Stavitelé kostela

Je trapné tak začínat, ale dům čp.1 v Košticích neexistuje! Byl zbourán 27.10.1981, jak si zaznamenala do kalendáře paní Marie Hellerová. Přesto si historie tohoto domu a jeho obyvatelé zaslouží vzpomínku, jeho obyvatelé byli pro dnešní vzhled obce snad vůbec nejzasloužilejší z celých Koštic.

Dům čp. 1, v kronikách zvaný hospoda dolejší, ve 20. století pak Vaňkovna, stál na začátku 20.století na dolní návsi mezi školou a ulicí za domem čp. 73. Ještě dříve to byl ohromný komplex zahrnující původní dům č.p. 1 a dnešní domy čp. 92, 73, 89, 174. Tento dvůr byl sídlem rychtáře. Nejvýhodnější živností na vsi byla krčma, proto si ji vymiňovali lokátoři či jejich pomocníci spolu s rychtou. Lokátor byl podnikatel, se kterým feudál uzavřel smlouvu o rozdělení pozemků určených k postavení usedlostí a jejich obydlení. Lokátor se stával rychtářem a vykonával výnosné činnosti, v Košticích té doby krčmáře (jinde i kovář, mlynář, řezník….), také obhospodařoval 1-5 svobodných lánů, z nichž neodváděl poplatky, mimo to dostával díl z pokut vybraných za prohřešky poddaných. Byl rovněž osvobozen od roboty.

První písemná zmínka o domě pochází z  r. 1597, kdy ho vlastník Matěj Novák prodal Matěji Kleknerovi. Poté jsou vlastnické vztahy dle nám známých údajů značně nejasné a sporné. Od roku 1603 je uveden majitel Filip Vagner, 1610 ho koupil Adam Franc řečený Starý Šafář, krčmu však provozovali v letech 1610-1618 Jan Krčmář dolejší s Martinem Čejkou. Martin (Matěj) byl konšelem v r.1618. V letech 1613-1618 ho vlastnil Šebestián Mazanec, který ji údajně koupil od Matěje Kleknera (což však odporuje údaji, že majitelem byl od r. 1610 Adam Franc). Dále se v kronikách uvádí, že hospodu koupil v roce 1618 Matěj Čejka a současně r. 1618 Jan Krčmář dolejší koupil hospodu od Jiříka Librcajta, kuchaře, za 100 kop. Od roku 1600 do roku 1618 jsou tedy vlastnické údaje značně zmatené a je možné, že šlo o přechody nájmu na různé osoby nebo různé osoby vlastnily statek a jiné krčmu. Po Šebestiánu Mazancovi se střídali Jan Bečovský, Tobiáš Porš (není známo, zda šlo o majitele či nájemce), v r. 1654 při sepisování Berní ruly je uveden Jan Kalda, pozdější rychtář.

Od r. 1663 byl majitelem rychtář Mates Hayde či Hejda s  manželkou Annou, měli děti Annu (20.1.1670), Matěje a Barboru( 12.6.1673). R. 1713 byl syn Matěj, majitel č.p. 8, rychtářem.

R.1675 dům koupil Jakub Moler (Malý) s manželkou Alžbětou. Měli děti Zuzanu Markétu (27.9.1674) a Františka (30.1.1676).

R. 1681 Jindřich Slatinský koupil hospodu s manželkou Annou a zaplatil 1.11.1693 48 kop (patrně byl do toho data v nájmu). Měli děti Marii (7.9.1684), Matěje (20.1.1686), Rosinu (6.10.1688) a Evu (17.1.1692).

R. 1694 koupil dům Jan Jiří Engel s manželkou Kateřinou Fohri (svatba 5.2.1690), vlastnil ho do r. 1717. Měli děti Annu Marii (3.12.1698, zemřela brzy po narození) a Annu Marii (6.1.1701). Jan Jiří byl r. 1691 rychtářem.

Od r. 1713 je krčmářem Antonín Hittig s manželkou Ludmilou, v r. 1718 dům koupil za 110 kop (předtím byl zřejmě v nájmu). Měli syny Antonína, Bernarda (později šenkýře v Křesíně) a Ferdinanda (13.1.1720), dceru Alžbětu (jako kmotra je v roce 1749 uváděna při křtu dítěte „dcera rychtáře“).

R. 1720 má dům Adam Vagner, zaplatil 150 kop.

Od r. 1734 je vlastníkem opět Antonín Hittig s druhou manželkou Terezií (1704-19.1.1773), koupil za 300 kop. Měli děti Antonína (18.1.1735), Ludmilu (29.1.1736), Antonína (10.2.1737-9.3.1742), Jana Jiřího (13.4.1739), Josefa Antonína (30.3.1741), dvojčata Jana a Antonína (2.5.1743), Terezii (10.4.1747), Annu Marii (20.9.1749), Marii Alžbětu. V roce 1749 je uváděna Barbora Hittigová, šenkýřka. Jaký byl příbuzenský poměr k ostatním Hittigům, nevíme. Mohla to být dcera Hittigova z prvního manželství, případně jeho třetí manželka.

Údaje z let 1713 až 1734 jsou tedy opět poněkud nejasné a jde v podstatě o dohad, zda šlo o vlastnictví či nájem. Také je možné, že v nájmu byla třeba pouze hospoda a statek obhospodařovali majitelé. V roce 1729 dle církevní kroniky nechal Antonín Hittig s manželkou Terezií postavit sochu sv. Jana Nepomuckého na dolní návsi. Zařídil si tak krásný výhled, socha totiž původně stála na místě dnešní školy vedle studánky, teprve po roce 1793 byla přemístěna na dnešní místo.

Ale to nebyla poslední bohulibá akce rodiny Hittigovy. Antonín s  manželkou se nejvíce přičinili o vystavění kostela sv. Antonína Paduánského v Košticích. 10.6.1750 byl položen základní kámen, kostel byl posvěcen 13.6.1751 za přítomnosti převora augustiniánů Kajetána Fuxe, příbuzného Antonína Hittiga. V letech 1723, 1729 a 1751 byl Antonín Hittig koštickým rychtářem.

Roku 1756 se oženil Šimon Buml, měšťan bílinský, s Marií Alžbětou, dcerou Hittigů, a převzal hospodu za 300 kop. Měli děti Marii Annu, Josefa, Barboru (1768), Annu Alžbětu (30.12.1770), Kateřinu (1771) a Annu Kateřinu (7.6.1772). Barbora se provdala 24.1.1789 za Matěje Švicbauera z Nového Hradu, důstojníka černých myslivců. Oddával je Gabriel Hrdlička z řádu sv. Augustina. Marie Anna asi sloužila v Cítolibech, provdala se 1.2.1780 za Antonína Böhma, mlynáře z Ročova. Svatbu měli z č. p. 14, což je poněkud záhada, rovněž proč sloužila nebo žila v Cítolibech. Jako dcera bílinského měšťana ovšem nebyla poddaná a měla volný pohyb. Kateřina se provdala 19.2.1798 za Václava Vokouna (Vokáče) ze Zlonic, hajného v koštickém knížecím dvoře. Roku 1791 koupil od otce hospodu za 342 kop Josef Buml s manželkou Annou Marií Johnovou. Šimon Buml byl koštickým rychtářem v letech 1767,1768,1770,1772,1786. Josef Buml byl rychtářem r. 1798. Měl dcery Marii Annu, Alžbětu a syna Josefa. Jan Vajgl z čp. 2 se žení 8.2.1791 s  Bumlovou dcerou Alžbětou, měli mnoho dětí, z  nichž většina však v dětském věku zemřela, např. Václav 10.12.1795 ve věku 1,5 roku, Josef 28.7.1806 ve věku 9 měsíců, Isidor zemřel 8.7.1808 ve věku 4 let, Johana 14.2.1810 ve věku 3 let, Anna 25.4.1810 ve věku 9 let. Jan s bratrem Františkem byli asi jedinými Alžbětinými dětmi, které se dožili dospělosti. Jan Vajgl zemřel zřejmě mladý, protože statku čp. 2 se později ujal jeho nevlastní bratr Josef. Alžběta zemřela roku 1810 ve věku 41 let.

Statek po Josefovi Bumlovi dědí syn Josef s manželkou Kateřinou Antonínovou z č. p. 44. Měli dceru Barboru, která se 8.7.1807 provdala za Jakuba Kunráta, syna dominikálních chalupníků z Dlažkovic, a syna Josefa. Ten měl s manželkou Alžbětou syny Josefa, Antonína (zemřel 3.3.1861 ve věku 6 týdnů) a dceru Marii Annu (1845-18.9.1862). Poté nejsou nikde konkrétní majitelé zaznamenáni, ale v matrice narozených je záznam, že se 9.11.1891 narodil Josef Buml v čp. 1. Jeho otec byl Josef Buml, syn Josefa Bumla a Alžběty, matka Marie Jirásková, dcera Václava a Anny Jiráskových z Vojnic čp. 23. Josef s Marií měli další děti: Josef (1.3.1887), Anna (25.7.1885), Marie (10.9.1883), Antonie (17.8.1881). Rod Bumlů je tedy jistě v čp. 1 do roku 1895, kdy jsou krátce majiteli Bedřich a Marie Grafovi ze Želevic, do roku 1908 pak manželé Alois a Anna Lukášovi. Alois Lukáš, původně kovář v čp. 15, koupil dům s manželkou Annou Holubovou a narodili se jim synové Rudolf (22.3.1896) a Oldřich (18.8.1899).

Koštická školní rada najala jednu místnost pro školní třídu v č.p.1 u pana Bumla, tu však inspektor v r.1877 shledal nezpůsobilou. R. 1881 je zřízena školní štěpnice (ovocná zahrada) a je za tím účelem pronajato ½ korce zahrady p. Bumla. R. 1894 byla zakoupena zahrada od Josefa Bumla. (záznam ze školní kroniky)

V devadesátých letech tu žil mistr kolář Václav Čtrnáctý s rodinou a dělník Josef Jirásek z Chrastína s manželkou Annou Grundovou. 7.9.1898 se narodil Jiří, syn četnického závodčího Václava Šembery a jeho ženy Marie Zajíčkové, dcery hospodského z čp. 44 Josefa Zajíčka a jeho ženy Anny Vítkové. Od roku 1908 vlastní dům čp. 1 s velikým hospodářstvím rodina Vaňkova. Pak už v čp. 1 určitě hospoda nebyla. Majitel statku však nebyl dobrým hospodářem, rád se napil a poveselil. Proto byla rodina Vaňkova nucena přední, hlavní část statku prodat majiteli velkostatku knížeti Lobkovicovi. Majitelé a později nájemci dvora dům čp. 1 používali pro bydlení tzv. deputátníků (těch nejchudších zemědělských dělníků). Ovšem bydleli zde i řemeslníci ze statku. Soupis sčítání lidu z r. 1921 hovoří o obyvatelích takto:

V domě je 6 bytů.

1. byt

Vyroubal Vincenc, mistr kolářský u nájemce velkostatku Kamila Honky s rodinou

2. byt

Král František, dělník u nájemce velkostatku Kamila Honky

Králová Marie, manželka, dělnice ve velkostatku

Král František, syn, dělník ve velkostatku

3. byt

Kovařík Josef, kočí ve velkostatku, s rodinou

4. byt

Jirásek František, dělník ve velkostatku

Jirásková Alžběta, manželka, dělnice ve velkostatku

5. byt

Hercin František, dělník ve velkostatku

Hercinová Marie, manželka, dělnice ve velkostatku

jejich 4 synové, školáci

6. byt

Kovařík Vojtěch, dělník ve velkostatku

Kovaříková Božena, manželka, dělnice ve velkostatku

jejich syn, školák

Po roce 1948 statek zabralo JZD a používalo ho rovněž pro bydlení zaměstnanců družstva (kočí pan Skůra, pan Kubeš st., Ryzákovi, Fryčovi atd). Staré majitele Karhanovy potkal nelehký osud – dva staří lidé byli jako kulaci vystěhováni a ubytováni v hospodě v Želevicích v jedné místnosti bez příslušenství v patře, přinuceni živit se draním peří, protože na důchod neměli nárok.

V domě čp. 1 nebyla voda ani elektřina, pamětníci vzpomínají, že se tam svítilo svíčkami. Osamělého pana Skůru brával otec paní Pattové, pan Ferdinand Karfík, ke štědrovečernímu stolu, což byl jistě chvályhodný křesťanský skutek.

Dcera Vaňkových se provdala za p. Maříka,  který byl v 50. létech 20. století předsedou MNV Koštice. Dcera Maříků Iva, provdaná Brandnerová, byla profesorkou španělštiny na gymnáziu v Lounech. Rodině Vaňků ze statku čp. 1 zůstal jen zadní trakt, dnešní dům čp. 92, který potomci Vaňkových prodali po roce 2000 Cibulkovým.

V padesátých letech dům stále chátral bez jakéhokoli udržování. Dle vyprávění tehdejšího předsedy MNV p. Mrňáka v něm v 70 .létech 20. století chtěla obec s družstvem zřídit jakési zemědělské muzeum. Přivolaný statik však byl zděšen stavem domu a nařídil jeho demolici. Jeho zbouráním však nastal další problém – budova školy se začala bez patřičné opory posouvat. Proto byla opěrná zeď zpevněna desítkami kubíků betonu.

A to je konec historie domu čp. 1, kde žili budovatelé největších památek v obci – rodina Hittigova. Jistě by dnes měli radost z dnešní snahy Vožekova sdružení a obce zachránit kostel sv.Antonína a vzkřísit jeho někdejší slávu a krásu.

 

Autorem všech textů v sekci Historie koštických domů a výhradním držitelem autorských práv k nim je paní Irena Hellerová.