Historie koštického domu č.p. 1
Stavitelé kostela
Je trapné tak začínat, ale dům čp.1 v Košticích neexistuje! Byl zbourán 27.10.1981, jak si zaznamenala do kalendáře paní Marie Hellerová. Přesto si historie tohoto domu a jeho obyvatelé zaslouží vzpomínku, jeho obyvatelé byli pro dnešní vzhled obce snad vůbec nejzasloužilejší z celých Koštic.
Dům čp. 1, v kronikách zvaný hospoda dolejší, ve 20. století pak Vaňkovna, stál na začátku 20.století na dolní návsi mezi školou a ulicí za domem čp. 73. Ještě dříve to byl ohromný komplex zahrnující původní dům č.p. 1 a dnešní domy čp. 92, 73, 89, 174. Tento dvůr byl sídlem rychtáře. Nejvýhodnější živností na vsi byla krčma, proto si ji vymiňovali lokátoři či jejich pomocníci spolu s rychtou. Lokátor byl podnikatel, se kterým feudál uzavřel smlouvu o rozdělení pozemků určených k postavení usedlostí a jejich obydlení. Lokátor se stával rychtářem a vykonával výnosné činnosti, v Košticích té doby krčmáře (jinde i kovář, mlynář, řezník….), také obhospodařoval 1-5 svobodných lánů, z nichž neodváděl poplatky, mimo to dostával díl z pokut vybraných za prohřešky poddaných. Byl rovněž osvobozen od roboty.
První písemná zmínka o domě pochází z r. 1597, kdy ho vlastník Matěj Novák prodal Matěji Kleknerovi. Poté jsou vlastnické vztahy dle nám známých údajů značně nejasné a sporné. Od roku 1603 je uveden majitel Filip Vagner, 1610 ho koupil Adam Franc řečený Starý Šafář, krčmu však provozovali v letech 1610-1618 Jan Krčmář dolejší s Martinem Čejkou. Martin (Matěj) byl konšelem v r.1618. V letech 1613-1618 ho vlastnil Šebestián Mazanec, který ji údajně koupil od Matěje Kleknera (což však odporuje údaji, že majitelem byl od r. 1610 Adam Franc). Dále se v kronikách uvádí, že hospodu koupil v roce 1618 Matěj Čejka a současně r. 1618 Jan Krčmář dolejší koupil hospodu od Jiříka Librcajta, kuchaře, za 100 kop. Od roku 1600 do roku 1618 jsou tedy vlastnické údaje značně zmatené a je možné, že šlo o přechody nájmu na různé osoby nebo různé osoby vlastnily statek a jiné krčmu. Po Šebestiánu Mazancovi se střídali Jan Bečovský, Tobiáš Porš (není známo, zda šlo o majitele či nájemce), v r. 1654 při sepisování Berní ruly je uveden Jan Kalda, pozdější rychtář.
Od r. 1663 byl majitelem rychtář Mates Hayde či Hejda s manželkou Annou, měli děti Annu (20.1.1670), Matěje a Barboru( 12.6.1673). R. 1713 byl syn Matěj, majitel č.p. 8, rychtářem.
R.1675 dům koupil Jakub Moler (Malý) s manželkou Alžbětou. Měli děti Zuzanu Markétu (27.9.1674) a Františka (30.1.1676).
R. 1681 Jindřich Slatinský koupil hospodu s manželkou Annou a zaplatil 1.11.1693 48 kop (patrně byl do toho data v nájmu). Měli děti Marii (7.9.1684), Matěje (20.1.1686), Rosinu (6.10.1688) a Evu (17.1.1692).
R. 1694 koupil dům Jan Jiří Engel s manželkou Kateřinou Fohri (svatba 5.2.1690), vlastnil ho do r. 1717. Měli děti Annu Marii (3.12.1698, zemřela brzy po narození) a Annu Marii (6.1.1701). Jan Jiří byl r. 1691 rychtářem.
Od r. 1713 je krčmářem Antonín Hittig s manželkou Ludmilou, v r. 1718 dům koupil za 110 kop (předtím byl zřejmě v nájmu). Měli syny Antonína, Bernarda (později šenkýře v Křesíně) a Ferdinanda (13.1.1720), dceru Alžbětu (jako kmotra je v roce 1749 uváděna při křtu dítěte „dcera rychtáře“).
R. 1720 má dům Adam Vagner, zaplatil 150 kop.
Od r. 1734 je vlastníkem opět Antonín Hittig s druhou manželkou Terezií (1704-19.1.1773), koupil za 300 kop. Měli děti Antonína (18.1.1735), Ludmilu (29.1.1736), Antonína (10.2.1737-9.3.1742), Jana Jiřího (13.4.1739), Josefa Antonína (30.3.1741), dvojčata Jana a Antonína (2.5.1743), Terezii (10.4.1747), Annu Marii (20.9.1749), Marii Alžbětu. V roce 1749 je uváděna Barbora Hittigová, šenkýřka. Jaký byl příbuzenský poměr k ostatním Hittigům, nevíme. Mohla to být dcera Hittigova z prvního manželství, případně jeho třetí manželka.
Údaje z let 1713 až 1734 jsou tedy opět poněkud nejasné a jde v podstatě o dohad, zda šlo o vlastnictví či nájem. Také je možné, že v nájmu byla třeba pouze hospoda a statek obhospodařovali majitelé. V roce 1729 dle církevní kroniky nechal Antonín Hittig s manželkou Terezií postavit sochu sv. Jana Nepomuckého na dolní návsi. Zařídil si tak krásný výhled, socha totiž původně stála na místě dnešní školy vedle studánky, teprve po roce 1793 byla přemístěna na dnešní místo.
Ale to nebyla poslední bohulibá akce rodiny Hittigovy. Antonín s manželkou se nejvíce přičinili o vystavění kostela sv. Antonína Paduánského v Košticích. 10.6.1750 byl položen základní kámen, kostel byl posvěcen 13.6.1751 za přítomnosti převora augustiniánů Kajetána Fuxe, příbuzného Antonína Hittiga. V letech 1723, 1729 a 1751 byl Antonín Hittig koštickým rychtářem.
Roku 1756 se oženil Šimon Buml, měšťan bílinský, s Marií Alžbětou, dcerou Hittigů, a převzal hospodu za 300 kop. Měli děti Marii Annu, Josefa, Barboru (1768), Annu Alžbětu (30.12.1770), Kateřinu (1771) a Annu Kateřinu (7.6.1772). Barbora se provdala 24.1.1789 za Matěje Švicbauera z Nového Hradu, důstojníka černých myslivců. Oddával je Gabriel Hrdlička z řádu sv. Augustina. Marie Anna asi sloužila v Cítolibech, provdala se 1.2.1780 za Antonína Böhma, mlynáře z Ročova. Svatbu měli z č. p. 14, což je poněkud záhada, rovněž proč sloužila nebo žila v Cítolibech. Jako dcera bílinského měšťana ovšem nebyla poddaná a měla volný pohyb. Kateřina se provdala 19.2.1798 za Václava Vokouna (Vokáče) ze Zlonic, hajného v koštickém knížecím dvoře. Roku 1791 koupil od otce hospodu za 342 kop Josef Buml s manželkou Annou Marií Johnovou. Šimon Buml byl koštickým rychtářem v letech 1767,1768,1770,1772,1786. Josef Buml byl rychtářem r. 1798. Měl dcery Marii Annu, Alžbětu a syna Josefa. Jan Vajgl z čp. 2 se žení 8.2.1791 s Bumlovou dcerou Alžbětou, měli mnoho dětí, z nichž většina však v dětském věku zemřela, např. Václav 10.12.1795 ve věku 1,5 roku, Josef 28.7.1806 ve věku 9 měsíců, Isidor zemřel 8.7.1808 ve věku 4 let, Johana 14.2.1810 ve věku 3 let, Anna 25.4.1810 ve věku 9 let. Jan s bratrem Františkem byli asi jedinými Alžbětinými dětmi, které se dožili dospělosti. Jan Vajgl zemřel zřejmě mladý, protože statku čp. 2 se později ujal jeho nevlastní bratr Josef. Alžběta zemřela roku 1810 ve věku 41 let.
Statek po Josefovi Bumlovi dědí syn Josef s manželkou Kateřinou Antonínovou z č. p. 44. Měli dceru Barboru, která se 8.7.1807 provdala za Jakuba Kunráta, syna dominikálních chalupníků z Dlažkovic, a syna Josefa. Ten měl s manželkou Alžbětou syny Josefa, Antonína (zemřel 3.3.1861 ve věku 6 týdnů) a dceru Marii Annu (1845-18.9.1862). Poté nejsou nikde konkrétní majitelé zaznamenáni, ale v matrice narozených je záznam, že se 9.11.1891 narodil Josef Buml v čp. 1. Jeho otec byl Josef Buml, syn Josefa Bumla a Alžběty, matka Marie Jirásková, dcera Václava a Anny Jiráskových z Vojnic čp. 23. Josef s Marií měli další děti: Josef (1.3.1887), Anna (25.7.1885), Marie (10.9.1883), Antonie (17.8.1881). Rod Bumlů je tedy jistě v čp. 1 do roku 1895, kdy jsou krátce majiteli Bedřich a Marie Grafovi ze Želevic, do roku 1908 pak manželé Alois a Anna Lukášovi. Alois Lukáš, původně kovář v čp. 15, koupil dům s manželkou Annou Holubovou a narodili se jim synové Rudolf (22.3.1896) a Oldřich (18.8.1899).
Koštická školní rada najala jednu místnost pro školní třídu v č.p.1 u pana Bumla, tu však inspektor v r.1877 shledal nezpůsobilou. R. 1881 je zřízena školní štěpnice (ovocná zahrada) a je za tím účelem pronajato ½ korce zahrady p. Bumla. R. 1894 byla zakoupena zahrada od Josefa Bumla. (záznam ze školní kroniky)
V devadesátých letech tu žil mistr kolář Václav Čtrnáctý s rodinou a dělník Josef Jirásek z Chrastína s manželkou Annou Grundovou. 7.9.1898 se narodil Jiří, syn četnického závodčího Václava Šembery a jeho ženy Marie Zajíčkové, dcery hospodského z čp. 44 Josefa Zajíčka a jeho ženy Anny Vítkové. Od roku 1908 vlastní dům čp. 1 s velikým hospodářstvím rodina Vaňkova. Pak už v čp. 1 určitě hospoda nebyla. Majitel statku však nebyl dobrým hospodářem, rád se napil a poveselil. Proto byla rodina Vaňkova nucena přední, hlavní část statku prodat majiteli velkostatku knížeti Lobkovicovi. Majitelé a později nájemci dvora dům čp. 1 používali pro bydlení tzv. deputátníků (těch nejchudších zemědělských dělníků). Ovšem bydleli zde i řemeslníci ze statku. Soupis sčítání lidu z r. 1921 hovoří o obyvatelích takto:
V domě je 6 bytů.
1. byt
Vyroubal Vincenc, mistr kolářský u nájemce velkostatku Kamila Honky s rodinou
2. byt
Král František, dělník u nájemce velkostatku Kamila Honky
Králová Marie, manželka, dělnice ve velkostatku
Král František, syn, dělník ve velkostatku
3. byt
Kovařík Josef, kočí ve velkostatku, s rodinou
4. byt
Jirásek František, dělník ve velkostatku
Jirásková Alžběta, manželka, dělnice ve velkostatku
5. byt
Hercin František, dělník ve velkostatku
Hercinová Marie, manželka, dělnice ve velkostatku
jejich 4 synové, školáci
6. byt
Kovařík Vojtěch, dělník ve velkostatku
Kovaříková Božena, manželka, dělnice ve velkostatku
jejich syn, školák
Po roce 1948 statek zabralo JZD a používalo ho rovněž pro bydlení zaměstnanců družstva (kočí pan Skůra, pan Kubeš st., Ryzákovi, Fryčovi atd). Staré majitele Karhanovy potkal nelehký osud – dva staří lidé byli jako kulaci vystěhováni a ubytováni v hospodě v Želevicích v jedné místnosti bez příslušenství v patře, přinuceni živit se draním peří, protože na důchod neměli nárok.
V domě čp. 1 nebyla voda ani elektřina, pamětníci vzpomínají, že se tam svítilo svíčkami. Osamělého pana Skůru brával otec paní Pattové, pan Ferdinand Karfík, ke štědrovečernímu stolu, což byl jistě chvályhodný křesťanský skutek.
Dcera Vaňkových se provdala za p. Maříka, který byl v 50. létech 20. století předsedou MNV Koštice. Dcera Maříků Iva, provdaná Brandnerová, byla profesorkou španělštiny na gymnáziu v Lounech. Rodině Vaňků ze statku čp. 1 zůstal jen zadní trakt, dnešní dům čp. 92, který potomci Vaňkových prodali po roce 2000 Cibulkovým.
V padesátých letech dům stále chátral bez jakéhokoli udržování. Dle vyprávění tehdejšího předsedy MNV p. Mrňáka v něm v 70 .létech 20. století chtěla obec s družstvem zřídit jakési zemědělské muzeum. Přivolaný statik však byl zděšen stavem domu a nařídil jeho demolici. Jeho zbouráním však nastal další problém – budova školy se začala bez patřičné opory posouvat. Proto byla opěrná zeď zpevněna desítkami kubíků betonu.
A to je konec historie domu čp. 1, kde žili budovatelé největších památek v obci – rodina Hittigova. Jistě by dnes měli radost z dnešní snahy Vožekova sdružení a obce zachránit kostel sv.Antonína a vzkřísit jeho někdejší slávu a krásu.
Autorem všech textů v sekci Historie koštických domů a výhradním držitelem autorských práv k nim je paní Irena Hellerová.