Historické fotografie obcí : KOŠTICE VOJNICE VOJNIČKY ŽELEVICE
Horní náves, 1906
Nádražní restaurace, 1914
Dolní náves, 1912
Ortův mlýn před rekonstrukcí, 90. léta
Stavba železničního mostu
Stavba stožáru u Ortovy laboratoře
Vojnická kaple, 1890
Vojnická kovárna, 1925
Pozdrav z Vojnic
Historická fotografie obec Vojničky
Historická fotografie Želevice
Zdá se, že nejprve se obyvatelé Koštic usazovali na tzv. Dolní návsi (č. 1 až 10 a jejich zadní trakty – nynější č. 88,91,92,93,94,100), na druhé straně pak 23 až 31, podél řeky – od dnešního lihovaru k domu pí. Nápravníkové (č.11 až 22) a na Horní návsi ( mlýn č.33, bývalá pastouška č.34 a dále od Ajšmanů k Zajíčkům – č.35 až 44): to všechno jsou zřejmě nejdéle obývaná místa v Košticích.
Dle zákonného rozhodnutí Marie Terezie byly totiž domy číslovány v letech 1770-1771 a to obvykle ve směru hodinových ručiček od místa, kudy do obce přijížděla vrchnost. V té době patřily Koštice Lobkovicům, kteří zřejmě přijížděli ze svého panství na severu, tedy směrem od Libčevsi.
Domy výše uvedených čísel najdeme v knihách badatele F. Štědrého již před rokem 1770 (od roku 1574 do r. 1762), je tedy skutečně pravděpodobné, že jde o nejstarší domy v Košticích.
Který dům je ale ten úplně nejstarší, to kvůli výše popsanému systému číslování nevíme. Nejstarší písemná zmínka je však o mlýnu (č. 33) z r.1574.
R.1625, kdy Koštice zdědili potomci Jana hraběte z Aldringenu, byly Koštice vypleněné a tvrz zpustlá od vojenského lidu. Popleněný dvůr měl 18 lánů, ves Koštice čítala 28 osedlých(domů), z nichž 18 s potahy (sedláci) a 11 chalupníků.
Za Jana staršího ze Štampachu založena jsou gruntová registra statku koštického r.1618, jejich součástí jsou starší zápisy z r.1597(mladší kniha gruntovní, ze které čerpatl badatel F.Štědrý při určování majitelů místních domů). První katastr by zřízen 1654, kdy se pouze sepisovalo.
Autorem všech textů v sekci Historie koštických domů a výhradním držitelem autorských práv k nim je paní Irena Hellerová.
Velký želevický statek patřil pod panství libčeveské. Prvním známým majitelem byl r. 1637 Matěj zvaný Želevský, který ho koupil od Matesa Nováka (ten byl asi v Želevicích nově osídlený, proto Novák) za 250 kop.
Pak známe historii domu až od r. 1708, kdy je majitelem Jan Jiří Kricner, od. r. 1738 jeho syn Václav Kricner. R. 1740 ho vlastní Karel Kricner, jenž zemřel r. 1746. Poručníkem jeho sirotků se stal Tomáš Porš, později s manželkou Dorotou Šíbovou. Ta krátce po smrti manžela v r. 1751 statek spravovala. Vdova po Karlu Kricnerovi Kateřina se provdala za Pavla Plattiga a vlastnili statek v letech 1751 – 1764. V r. 1764 statek převzal již zletilý syn zemřelého Karla Kricnera Václav. Do r. 1771 zde byla hospoda.
Od r. 1770 statek spravuje další syn Karla Kricnera Antonín (1738 – 1.8.1822) s manželkou Rozálií Kožíškovou (1745 – 10.3.1806). Měli děti Karla (21.10.1773, vdova po něm Kateřina zemřela 1.5.1847 ve věku 82 let),Václava (23.12.1775, vdova po něm Anna zemřela 20.1.1855 ve věku údajně 96 let, je to ale chyba zapisujícího faráře, nebo tito dva měli svatbu 1.5.1837, Václavovi mělo být dle matriky 60 let, ve skutečnosti mu bylo 62 let. Anně Sunkovské, vdově po Antonínu Sunkovském z č. 13 bylo 64 let, takže zemřela asi ve věku 82 let. Kricner je na oddacím listě zapsán jako sedlák z Vojnic č. 22, byl asi v době svatby vdovcem), Jana (25.6.1777 – 23.5.1841, oženil se 10.2.1835 s Kateřinou Hellerovou, oběma bylo přes 50 let, Jan označen jako výminkář), Antonína (27.11.1780), Františka (29.6.1783), Kateřinu a Josefa (1769 – 1855). Dcera Kateřina se provdala 13.10.1807 za Jakuba Prokopa, mlynáře z Čičovic. V roce 1791 Kricnerovi statek předali synovi Josefu Kricnerovi s manželkou Annou Řimsovou ze Zlonic. Ti měli syny Matěje (zemřel 1.4.1795 ve věku 4 let) a Františka, který zemřel hned po narození 21.8.1792. Vypadá to, že Josef Kricner zemřel mladý bez dědiců.
Jan Kricner (25.6.1777 – 23.5.1841) byl pro mě dlouho záhadnou postavou, ale podrobným studiem matrik se vše vyřešilo : Bylo to totiž tak. Václav Vurm( 28.9.1773-7.3.1799) z č.p.37 si vzal 27.1.1795 Kateřinu Hyklovou (1777) z čp. 12. Zemřel velmi mladý, r. 1799 se statku ujímá vdova po něm Kateřina, později znovu provdaná Kricnerová, za 402 zlatých. S manželem Janem Kricnerem ze Želevic čp. 8 měla Kateřina dceru Johanu Rosinu (zemřela ihned po narození 17.3.1801), Kateřinu (1.9.1802, vzala si Františka Triebla, 16.12.1829 se jim narodila dcera Alžběta), Terezii (6.2.1805), Jana (8.3.1807, zemřel ve věku 3,5 roku), Josefa (23.7.1809, zemřel ve věku 9 měsíců), Johanu (nar. 15.5.1811, 18.2.1838 se jí narodil nemanželský syn Valentin, vdala se pak roku 1844 za Aloise Karfíka), Antonína (8.6.1815, zemřel brzy po narození) a Rozálii (15.5.1818). Výminkářka Kateřina Kricnerová zemřela 28.3.1832 ve věku 62 let. Výminkář Jan Kricner zemřel 23.5.1841 ve věku 63 let. Jan Kricner se v r. 1835 oženil s Kateřinou Hellerovou z čp. 38.
Na statku dlouho žili potomci Tomáše Porše, jeho synovi Matějovi Poršovi zde v krátké době zemřely hned 4 děti za sebou : 5.11.1791 roční Františka, 21.11.1792 František hned po narození, 1.3.1794 jednodenní Josef, 9.4.1795 František ve věku 6 dní. Poršovi se ovšem přestěhovali do čp. 6, tam se např. narodil Matějovi s manželkou Annou syn Antonín (25.4.1782), pak se asi vrátili do č.p. 8, který pravděpodobně krátkodobě spravovali…………. V matrice je zápis, že zde zemřel 21.8.1792 Matěj, desetiletý syn Matěje Konšela. Zdá se tedy, že Matěj Porš byl v té době konšelem.
1.10.1809 zemřel šestnáctiletý Matěj, syn šafáře z čp.8 Václava Nováka. 20.11.1829 zemřel Josef Novák, rovněž syn šafáře Václava Nováka, ve věku 45 let. 7.9.1829 zemřel osmiletý Antonín, syn děvečky Alžběty Křivanové.
V roce 1808 statek zdědili František Kricner s chotí Rozálií Zahálkovou ze Slatiny (1783-4.6.1844). Ti měli děti: Marie (provdala se 6.2.1839 za Josefa Fivebera z Koštic č. 46, původem z Nečich), Kateřina (29.8.1822, provdala se za Matěje Hejlíka z Evaně 16.1.1844), Antonín, Anna, Václav (16.1.1806 – 25.1.1806), Terezie (zemřela 2.6.1816 ve věku 6 měsíců), Kateřina (zemřela 22.3.1810 ve věku 18 měsíců), Rozálie (vdala se 27.2.1821 za Františka Havránka), Jan (oženil se 8.11.1834 s manželkou Annou z Chodoun), František (23.2.1814, oženil se 16.11.1847 s Kateřinou Roháčovou z Orasic č. 6), Josef (18.3.1813, oženil se 16.1.1844 s Františkou Malínkovou – nar. r. 1813, děvečkou ze Želevic č.2 , dcerou Jakuba Malínka ze Solan a Anny Johanovské), Karel (1764 – 21.6.1830) – jeho tříletá dcera Marie zemřela 1.3.1847 na spálu, dcera Anna zemřela na vysoké horečky tři dny po narození 24.6.1841, Pavel ( 2.3.1843 se mu narodilo mrtvé dítě). Dcera Anna Kricnerová měla nejprve za svobodna dvě děti – Emanuela, který zemřel 5.1.1828 ve věku 18 měsíců, a Annu, která zemřela 1 měsíc po narození 1.2.1828. Anna se pak 2.8.1834 provdala za Jana Kříže z Vršovic.
R. 1840 se ujal statku Antonín Kricner s manželkou Marií Mikulovou. Měli děti: Anna (3.1.1868 se jí narodil nemanželský syn Václav, už 28.6.1870 však zemřel), Anna (zemřela brzy po narození 22.11.1845), Marie (zemřela 21.6.1849 na záduchu ve věku 2 měsíců), Anna si vzala r. 1873 Jana Svobodu z Koštic č.8 , můžeme se domýšlet, jak to bylo s tím nemanželským dítětem. Čekala ho s někým, kdo neodpovídal představám rodiny? Anna totiž byla dědičkou statku, z původně velmi rozvětveného rodu zůstaly jen dvě dcery. (Dcera Rozálie se provdala za Václava Zemana ze Slatiny.) Nebo snad to dítě bylo Jana Svobody? To se nezdá pravděpodobné, ovšem nebylo zvykem, aby si sedlák vzal svobodnou matku. I když, věno bylo asi velmi vysoké – a získal i obrovský nemovitý majetek.
Od r.1873 jsou vlastníky koštického čp. 8 manželé Jan Svoboda (13.10.1850) a Anna Kricnerová a stávají se v r.1884 současně majiteli domu čp. 8 v Želevicích. Měli děti: Antonín (15.11.1873 – 3.3.1874), Jan (16.5.1875-28.8.1891), trojčata Marie (19.5.1879-3.2.1881), Josef (19.5.1879-21.5.1879) a Antonín ( 19.5.1879-20.5.1879), Bohumil (28.10.1882, žení se 5.2.1914 s Marií Hausmannovou), Božena Marie (28.7.1887).
V roce 1886 Anna Svobodová zdědila po smrti otce domy čp.23 a čp.13 v Želevicích, které se po její smrti stávají majetkem jejího manžela Jana Svobody. Od r. 1888 je jediným vlastníkem domů v Košticích i Želevicích Jan Svoboda. Jan Svoboda se žení podruhé s Marií Zemanovou, dcerou Václava Zemana ze Slatiny a Rozálie Kricnerové ze Želevic 8. Jeho druhá manželka tedy byla neteří té první. Jan s Marií v Želevicích přikoupili ještě domy čp. 4 a čp.14. Stali se tak (s výjimkou panských velkostatků) největšími vlastníky nemovitostí v Želevicích a Košticích. Měli další děti: Václav Josef (13.8.1888, oddán 28.4.1919 s Marií Lukášovou z č. 21), později majitel čp. 4, a Jaroslav (1.2.1895 – žení se 16.12.1922 se Zdeňkou Rákosovou u P.Marie Sněžné v Praze).
Majiteli domu jsou od r. 1891 Jan Svoboda a Bohumil Svoboda, od r. 1913 Jan Svoboda a Marie Svobodová, 1924 Jaroslav a Zdeňka Svobodovi.
Sčítání lidu 1921
Svoboda Jan, 30.10.1850 hospodář
Svobodová Marie, 13.10.1867, manželka, vede domácnost
Svoboda Jaroslav 1.2.1895, syn, pomáhá v hospodářství
Bělíková Marie, služka
Mrvová Kristýna, služka
Vágner František, čeledín
Současní majitelé jsou: Levyckij Zdeněk, Pourová Irena, Svoboda Jarmil, Svoboda Zdeněk. Nemovitost je pronajímána k bydlení.
Autorem všech textů v sekci Historie koštických domů a výhradním držitelem autorských práv k nim je paní Irena Hellerová.
Živnost patřila ke Košticím. Nejstarším známým majitelem byl již r. 1448 Matěj Vacek. Tento dům je nejstarší z domů Košticka, aspoň podle data písemné zmínky.
Vackům zřejmě usedlost patřila neustále, neboť v letech 1597 – 1618 tu byl opět muž jménem Matěj Vacek. Ovšem nemusel to být někdo z rodiny, ale majitel se jmenoval tzv. po střeše. R. 1654 je majitelem Martin Vágner z Rychnova. R.1681 jednolánový statek přebírá za 250 kop Adam Vágner, komorník z koštického panství, s manželkou Magdalenou (28.5.1698 se jim narodil syn Jan František). R.1694 na statku hospodaří Matěj Vagner, r. 1732 Jakub Vágner s manželkou Annou Roháčovou, po něm Josef Vagner. Ten měl s první manželkou Kateřinou syna Kryštofa( 15.3.1735), s druhou ženou Marií dceru Kateřinu (18.8.1737).
9.8.1742 se narodila Anna Marie, nemanželská dcera Kateřiny Vágnerové. Čí byla Kateřina dcera, to nevíme, je však pravděpodobné, že Matěje Vágnera.
9.9.1773 se narodil Josef, syn šafáře z č.5 Josefa Kafky a jeho ženy Kateřiny. Jak je vidět, usedlost byla tak veliká, že k obhospodařování polí byl potřeba šafář jako šéf námezdních dělníků.
17.1.1778 se oženil Antonín Karfík, syn Václava Karfíka z Koštic s Annou Marií, dcerou Jakuba a Anny Vágnerových.
21.7.1778 se narodil Jakub, 21.5.1780 se narodila Anna, děti Jakuba Vágnera a jeho první ženy Rozálie. Už 8.2.1784 se narodila Marie Rozálie, dcera Jakuba Vágnera a jeho druhé ženy Františky. Zemřelé děti Jakuba Vágnera (syn Jakuba a Anny Roháčové) a jeho druhé ženy Františky, dcery Jana a Poleziny Bauerových ze Lkáně: 28.3.1791 Veronika, 7.3.1798 Kateřina ve věku 17 týdnů, 8.4.1801 Rozálie (1 rok), 24.11.1803 Antonín 6.12.1796 -7 let, 28.12.1805 Barbora 8 let, 23.8.1808 Josef 17 let,
5.11.1797 se narodila Kateřina, dcera Jakuba a Františky, dále měli dceru Františku (4.5.1793), Johanu, Marii Annu, syna Jana.
19.6.1796 byli oddáni Jan Graf, syn Martina Grafa z Veltěž, a Anna Vagnerová, dcera Jakuba Vagnera z prvního manželství s Rozálií.
13.10.1800 zemřel František, syn Jana Grafa z Veltěž a Anny Vagnerové, ve věku 11 týdnů. 10.3.1801 zemřela i Anna, manželka Jana Grafa, ve věku pouhých 23 let.
3.6.1806 se vdala Johana (5.1.1794), dcera Jakuba Vágnera a Františky Bauerové ze Lkáně, za Jana Bažanta z Klapého.
22.11.1808 se vdala Marie Anna, dcera Jakuba a Františky, za Josefa Kučeru ze Židovic. 27.3 1811 zemřela jejich dcera Marie Anna, bylo ji pouhých 9 dní.
21.1.1817 se vdala Františka dcera Jakuba Vágnera a Františky, za Josef Racka z Radonic.
Od r. 1816 jsou majiteli Jan Vagner, syn Jakuba a Františky, s manželkou Kateřinou Rackovou z Radovesic. 24.4.1825 se narodila jejich dcera Johana, bohužel zemřela už 1.3.1829.
19.2.1838 se oženil Václav Graf (24 let), syn Matěje Grafa z Dobroměřic a jeho ženy Kateřiny Huškové, s Marií Vagnerovou (20 let), dcerou Jana Vágnera a Kateřiny Rackové. Od r. 1844 jsou majiteli domu.
4.10.1845* mrtvě nar. Graf, jejich syn, 20.5.1842 + jejich dcera Anna ve věku 11 týdnů. 17.4.1873 zemřel ve věku 21 let Antonín Graf. V roce 1873 zemřela též dvanáctiletá Terezie Grafová.
17.7.1869 se narodila nemanželská dcera Marie Gráfové (+1873), dcery Václava a Marie. Otcovství uznal Antonín Kartes z Hnojnic. Vzali se 28.2.1870 v Libčevsi. R. 1881 byl majitelem Bedřich Graf, hostinský, a jeho žena Marie z Klapý (svatba 12.8.1883). Den před svatbou se narodil jejich syn Václav.
Děti Julie Dorota (4.7.1885-25.7.1885), Marie (8.4.1890)- provdala se za Rudolfa Zajíčka z Koštic čp.44, Anna (12.1.1888), Josef (25.3.1892).
27.12.1909 se oženil Václav Graf (11.8.1883, syn Bedřicha Grafa)s Marií Volákovou (10.12.1884) zKlapého
Sčítání lidu 1921 nám ukazuje obyvatele domu takto:
Václav Graf, 11.8.1883, hospodář,
Gráfová Marie, 10.12.1884, vede domácnost
Václav (18.4.1910), Marie (18.4.1913), Marta (17.11.1914), nezletilé děti
Seifert Antonín, čeledín
Krejčíková Růžena, Kučera Antonie – děvečky a služebné
Statek byl majitelům po Únoru zabaven, museli se odstěhovat. Po restitucích se jim majetek navrátil a statek stále patří rodině.
Autorem všech textů v sekci Historie koštických domů a výhradním držitelem autorských práv k nim je paní Irena Hellerová.
Velký statek s živností koupil od Blažka Mokrejše Jakub Kubš a vlastnil ho v letech 1613-1618. Od r. 1638 patřil statek k panství koštickému. Od r 1652 je majitelem Pavel Kubš, řečený Klotauer, od r. 1669 Kristian Klotauer. Ten později vlastnil i několik domů v Košticích, m.j. čp. 19. Narodila se mu 9.4.1676 dcera Kateřina a 8.3.1671 syn Jiří.
Poněkud záhadný je zápis v matrice o Neumannech v Želevicích. Evidentně to nejsou předci dále uvedených Neumannů. Pravděpodobně byli nazváni Neumann (nový muž = Novák) podle toho, že byli nově usazení. Adam Neuman s manželkou Marií Annou měl děti Zachariáš 5.8.1696, Marie Alžběta 12.4.1703. Nějaký Adam Neumann je ale veden v Berní rule r. 1654 v Rychnově. Že by želevický Adam byl jeho potomek? Dále tu máme zápis, že 12.9.1678 zemřela Magdalena Neumann, vdova. Není napsáno, po kom byla vdovou, ale mám silné podezření, jestli to nebyla matka želevického Adama Neumanna. Ovšem kde tehdy bydleli, už těžko zjistíme.
V letech 1683 – 1685 dům vlastní Tomáš Porš s manželkou Kateřinou, syn Tobiáše Porše (r.1650 krčmář v Košticích č. 1 a majitel domu čp. 14). Ten předává dům Jiřímu Poršovi s manželkou Annou, těm se 2.2.1706 narodila dcera Alžběta. V roce 1727 vlastní statek Adam Porš, asi syn Jiřího, který ho předává r. 1747 synovi Jakubu Poršovi s manželkou Kateřinou. Tomáš Porš je vedený v matrice jako šenkýř, s manželkou Kateřinou měli děti: Jakub (5.2.1747), Vojtěch (22.4.1748), Maří Magdalena a Jakub – dvojčata ( 18.3.1753), Václav. Pravděpodobně jeden bratr vedl hospodářství a druhý živnost. Na statku se Václavu Poršovi s manželkou Ludmilou narodili synové Matěj (9.11.1773) a Antonín (26.5.1776).
Ovšem v té době už byl majitelem hospody někdo jiný.
V r. 1766 je uveden jako majitel Josef Cinke ze Želkovic a Kateřina šenkýřka. Ovšem už v r. 1767 je uvedeno ve Štědrého knize, že Antonín Neumann převzal dům od tchána Josefa Cinke. To musí být evidentně chyba, neboť Antonínovou manželkou byla Marie Magdalena Stará z čp. 10 (29.4.1749– 28.8.1817), dcera Martina a Ludmily Starých.
Antonín Neumann (28.11.1734 – 9.7.1803) byl syn Mikuláše Neumanna (zemřel 26.1.1768) z Rychnova a Ludmily Hönig. Narodil se v Želkovicích, kde se Neumannovi usadili. S manželkou měli děti : Dorota (9.2.1769, svatba 22.4.1788 s Janem Klimendou ze Strádonic), Václav (15.9.1770 – 2.8.1790, zemřel na tyfus). Anna Marie (2.8.17782 – 2.8.1773), Bernard (29.8.1774, manželka Kateřina Česalová, syn Augustin zemřel 7.2.1809), Antonín (17.11.1776 – 21.11.1853, majitel Želevic čp. 3), Filip (2.5.1779-9.12.1857),Jan (10.4.1781-23.5.1781), Jakub (21.7.1782-7.8.1782), Martin (22.9.1783-23.5.1799), Veronika (8.2.1786), Ludmila (16.3.1787 – 26.4.1799), Františka (16.2.1790, 18.5.1813 svatba s Václavem Pavlem, synem šafáře z Chotěšova).Filip měl 13.2.1798 svatbu s Rozálií Hrzánovou . Není to chyba v datu, skutečně si ji bral jako ani ne dvatenáctiletý. Rozálie byla vdova po Josefu Černém (umřel na tyfus 5.11.1797) se třemi dětmi, a v Loukohořanech č.p. 1 se jí a FIlipovi narodil 10. 6. 1798 syn Antonín, 21. 6. 1801 syn Filip Jakub, 23. 4. 1803 syn Jan (zemřel v Košticích 4.6.1832). V Košticích se Filipovi Neumannovi a Rozálii narodily ještě děti: 16. 6. 1805 Veronika (+17. 4. 1806), Barbora (1.12.1806, zemřela po narození),7. 11. 1807 Barbora (+6. 8. 1808), Kateřina (1808-3.6.1832), 5. 10. 1809 František, 26. 8. 1812 Václav (+29. 10. 1812), 8. 10. 1814 Karel (+9. 10. 1814), Karel (1.12.1815). Rozálii bylo, když si brala Filipa, 23 let. Rozálie měla chudák první svatbu v 15 letech a první dítě v 16 letech. První manžel jí umřel 5. 11. 1797, další svatbu ale měla už 13.2.1798, tj. za 4 měsíce, a dítě se narodilo 10. 6. 1798, tzn. 7 měsíců po smrti prvního manžela. Tak o tom si můžeme myslet ledacos!……Rozálie zemřela 2.4.1840. Filip s druhou manželkou Marií byli majiteli Koštic čp.10.
Antonín Neumann ml. se oženil s Alžbětou Hauptvogel (1777 – 18.5.1857), měli děti: Antonín (1796 – 2.11.1803), Václav (16.8.1803 – 25.9.1803), Marie (23.8.1802, svatba 9.3.1820 s Václavem Zemanem), Antonín (13.12.1804 – 7.7.1861, zemřel na TBC, manželka Rosina), Kateřina (5.10.1809 – 3.8.1819), Alžběta a Terezie (12.10.1810.- 11.2.1811), František (zemřel 24.6.1814 ve věku 10 týdnů), Rozálie (zemřela čtyřměsíční 19.3.1816), František (1818 – 21.12.1819), Johana (18.10.1820, provdala se 25.10.1842 za Antonína Macka z Vršovic), Barbora (nar. r. 1808, svatba 29.2.1832 s Janem Zívalem z Koštic 9), Anna (1812 – 17.4.1837).
V letech 1838 – 1855 byl majitelem Antonín Neumann s manželkou Rosinou (nar. r. 1820). Měli syna Josefa (9.7.1848). Vdova Rosina se 20.5.1862 provdala za Jakuba Plattiga, 57letého vdovce z Libčevsi. 18.5.1857 zemřela na mrtvici Alžběta, vdova po Antonínu Neumannovi st.. Od r. 1862 je majitelem Josef Neumann s manželkou Marií. Měli děti Václava a Giselu. Od r.1891 je spolumajitelkou Marie Neumannová (+1920), od r.1909 hostinec vlastní Gizela Horáčková, dcera.
Sčítání lidu 1921 vypovídá o obyvatelích toto:
Neumann Josef, vdovec, výminkář
Králová Emilie, svobodná, služebná
Klimtová Anna, vdova, služebná
Není tu ani zmínka o tom, kde v tu chvíli byly děti Václava Neumanna.
V r.1923 je chvíli vlastníkemVáclav Neumann,
13.7.1924 se usedlost prodává Eduardu Sochorovi. Už 20. 11 1924 slavnou hospodu kupují Václav a Marie Gráfovi. Nastává největší sláva želevické hospody.
A po r. 1948 pád…kdy majitelé byli vysídleni. Teprve po revoluci jim byly nemovitosti vráceny.
Autorem všech textů v sekci Historie koštických domů a výhradním držitelem autorských práv k nim je paní Irena Hellerová.
Po třicetileté válce nastala ve Vojnicích tragická situace, kdy 26 obydlí zpustošila vojska, a kdo zbyl naživu, toho skosila v 50.létech 17.století morová rána. V r.1648 byl jen na statku Síbově jeden hospodář. V r.1654 byly Vojnice zcela opuštěné, což se na nich podepsalo prakticky až do 20.století.
Ves byla dosídlena velice pomalu, v r.1689 zde žily tři selské rodiny. Až za sto let v r.1789 bylo ve Vojnicích přibližně 30 domovních čísel a asi 150 obyvatel. Složení obyvatelstva bylo na rozdíl od Koštic kompletně české, tyto nově osedlé rody se ve Vojnicích pevně držely až do začátku 20.století. Z uvedených skutečností vyplývá, že mapovat starší historii Vojnic je velmi složité a těžké, protože statky byly dlouho prázdné, dokonce vypálené a některé postavené zcela nově. Jen pro zajímavost, č.3 – dnešní pálenice – bývala panská hospoda, jejíž provoz byl přerušen jen v oněch kritických letech 1645-1675. Jen by bylo určitě zajímavé vědět, kdo byli zákazníci této krčmy, když ves byla pustá. Osudovost určitých míst je skutečně zvláštní – tehdy hospoda, dnes pálenice.
Povězme si dnes něco o jednom vojnickém domě, č.6:
V Berní rule (1654) je chalupa nazvaná Michalovská, po třicetileté válce a morové epidemii byla opuštěná, tak jako celé Vojnice.
Už v roce 1629 uvádí se jako majitel Bartoň Srb, pak Michal Srb, proto též byla chalupa zvána Srbovská. Teprve v r.1696 ji osidluje Václav Skřivan (později psán Křivan) s první manželkou neznámého jména, se kterou měl syna Václava. Jeho sestra Dorota si vzala 7.10.1696 Pavla Hejného z č.25. Václav s druhou ženou Annou drží 21 strychů polí, 4 ¼ provazce luk. Měli děti Annu (20.11.1710) a Jiřího (23.4.1715). Jeho bratr Matěj Skřivan s manželkou Dorotou měli syna Jakuba (18.3.1714). Další bratr Kašpar se ženou Alžbětou měli dceru Maří Magdalenu (18.6.1716) a Annu (24.7.1729). V roce 1744 Václav zapisuje chalupu synovi Václavu Skřivanovi s manželkou Dorotou. Ti měli dcery Ludmilu (13.4.1725) a Kateřinu (14.1.1730), syny Jakuba a Jana. Dorota brzy ovdověla, a tak r.1756 dostal majetek syn Jakub Skřivan s manželkou Maří Magdalenou. Jejich dcera Kateřina (25.2.1762) zemřela brzy po narození, 10.4.1773 měli další dceru Kateřinu. Jakubův bratr Jan Skřivan s manželkou Kateřinou osídlili č.15 a 20.10.1762 se jim narodila dcera Magdalena. Roku 1774 Jakub pustil hospodářství bez polního nářadí a náčiní Matěji Vodičkovi s manželkou Ludmilou za splacení dluhů. Ti měli děti Josefa, Matěje a Antonína.
V r.1782 učinil Matějův mladší syn Josef Vodička vyrovnání a přepustil chalupu staršímu bratru Antonínu Vodičkovi s manželkou Annou Krásovou s podmínkou, že ho ten nechá učit řemeslu krejčovskému a vystaví mu domek k používání do smrti. Statek měl 16 jiter a 1045 sáhů polí, 958 sáhů luk v ceně 500 zl. Antonín s Annou měli dceru Annu (13.1.1784), s druhou manželkou Ludmilou měl Kateřinu (17.1.1786), Martina, Rozálii a Antonína. Matěj Vodička ml. měl s manželkou Ludmilou syna Matěje (16.10.1785), žili v č.12. Mlynářská dcera z Koštic Josefa Johnová (nar.r.1788) se 28.2.1813 provdala za Martina Vodičku , syna Antonína Vodičky.
R.1813 se Rozálie Vodičková stala třetí manželkou Jakuba Karfíka z Koštic č.40. Hospodářství č.6 dostal syn Antonín Vodička s manželkou Kateřinou Pouvovou. Antonín zemřel již v roce 1815 a r.1816 statek od vdovy Kateřiny koupil její bratr František Pouva za 820 zl.35gr.
R.1819 dům koupil Jan Höfner (dnes psáno Hefner) s manželkou Kateřinou Vodičkovou, dcerou Antonína Vodičky, za 4200 zl. Po něm r.1828 hospodaření v ceně 418 zl. převzal syn Emanuel Höfner (1807-1832) s manželkou Terezií Hejnovou z č.25. Měli děti Antonína (23.1.1842, zemřel jako dítě), Annu (21.5.1844) a Františka .Vdova Terezie Hefnerová statek převedla r.1869 na syna Františka (je psán v matrice Heffner, což není nijak neobvyklé, faráři jména přepisovali podle právě platných jazykových norem a své představy) s manželkou Terezií Brožíkovou z Hostěnic. Mají děti : Václav, Marie (17.2.1872), Antonie (9.5.1875-30.5.1875), Josef (21.10.1876), František (14.3.1892). V r. 1906 je zaznamenáno, že uhodil blesk do stromu před stavením, sjel po štítu mezi okny do stavení, ale nezapálil. V r.1907 byly postaveny nové chlévy za 3000 rakouských korun, v r,1908 vyhořela stodola se zásobami sena a obilí a byla znovu postavena za 2800 korun.
V r. 1910 byl přestavěn výměnek. R.1913 se ujal nemovitosti syn Václav Heffner s manželkou Annou, úředně převod zaknihovali v r.1914.
Václav byl v r. 1915 odveden na frontu v první světové válce, 1.7.1916 byl zajat, vrátil se domů 30.9.1918 zdráv. Od r.1903 byl členem vojnických dobrovolných. hasičů, v r.1919 byl člen obecního výboru a členem výboru honebního. Pro špatné zdraví v r.1927 propachtoval část svých polí a rok na to zemřel. Od r.1928 byla majitelkou vdova Marie Hefnerová.
V současnosti je dům majetkem Heleny Nožičkové
Autorem všech textů v sekci Historie koštických domů a výhradním držitelem autorských práv k nim je paní Irena Hellerová.
Toto je opět dům, který již neexistuje, dnes na jeho místě stojí obchod se smíšeným zbožím čp. 216. Osudy obyvatel domu čp. 54 jsou natolik fascinující, že se jimi musíme zabývat.
Domy kolem čp. 50 byly většinou postaveny okolo roku 1800 a zahájily éru tzv. nových Koštic na levé straně silnice na Libochovice.
První písemný záznam o tomto čísle je v rejstříku matriky narozených z r. 1799, kdy se zde narodila Kateřina Bendová, o níž už nic dalšího nevíme. První známý majitel je sanytrník Václav Mikeš, rychtář Koštic v letech 1793, 1794, 1979. S manželkou Barborou Pavlovskou, měli děti Antonína (1.1.1806) a Františku (20.3.1808-15.1.1811). S druhou manželkou Dorotou Hauptvogel z Mnichova měl syna Františka, panského adjunkta, pozdějšího šafáře a dokonce od r. 1849 pachtýře knížecího dvora čp. 32 . S další manželkou Alžbětou Sotnerovou měl dceru Alžbětu (1811), která porodila 17.4.1834 nemanželská dvojčata: mrtvé dítě a Floriana. Ten si vzal Františku Kostelníkovou z Libčevsi, žili nejprve v čp. 5 , pak v čp. 32. Sestra Václava Mikeše Anna si 5.2.1805 vzala Matěje Sismillicha. Existuje záznam, že Václav Mikeš (patrně otec majitele čp. 54) koupil už 20.6.1780 domek čp. 50 na obecním gruntě, tam pak část rodiny určitou dobu žila. Dědičným majetkem rodiny Mikšů pak byl statek čp. 10.
Dcera Václava Mikeše Alžběta žila ještě v roce 1846 v domě čp. 54, neboť se odtud 24.2.1846 vdává za Matěje Habadu. Václav Mikeš prodal r. 1811 dům Josefu Rulfovi (ten zemřel 30.4.1826 ve věku 52 let, tj. nar. r. 1774), synovi Václava Rulfa z čp. 43 (výminkář Václav Rulf zemřel v domě čp. 54 v r.1803). 12.3.1812 zemřela Barbora, vdova po Václavu Rulfovi ve věku 60 let (tj. nar. r. 1752), byla jeho druhou manželkou. Zde je nutno podotknout, že Rulfové pak ve všech dalších generacích byli mistři obuvníci. Josef Rulf měl s manželkou Marií Annou Křivanovou (zemřela 1855) devět dětí : Kateřina (10.10.1813), Josef (zemřel ve věku 8,5 roku 20.11.1814) Barbora (9.9.1816-1832) – sloužila v č.p.22, Josef (5.1.1817 – 24.1.1817), Barbora (20.5.1820), Terezie (6.3.1823, zemřela po narození), Anastázie (zemřela ve věku 17 let 7.7.1823), Josef a Anna (1.1.1811). Barboře se narodil 26.11.1848 nemanželský syn František, který zemřel 4.1.1849 (Barbora je uváděna jako děvečka v čp. 54). Později se provdala za Antonína Chlumeckého z č.24. Dcera Anna, která se 26.2.1838 provdala za sedláře Jana Sadílka (zemřel ve věku 23 let) ovdověla 26.5.1839. Ovdovělá Anna má pak tři nemanželské děti, Jana (18.8.1840), Kryštofa a Barboru. Tato Barbora, v matrice zapsaná rovněž jako děvečka v čp. 54, má nemanželského syna Josefa (17.4.1866), jehož otcovství uznal František Pícha z Loun, později se vzali.
V matrice byl nalezen zápis, že v domě č.54 zemřela 24.10.1850 ve věku 70 let Marie Rulfová, žebračka.
V 50 .létech 19. století žil v domě nádeník Jan Horník, jehož manželka Anna byla koštickou porodní bábou.
Vraťme se do roku 1864, kdy se majitelem stavení stává (ač nemanželský syn, ale jiný dědic asi nebyl) Kryštof, který se žení s Barborou Koukolíčkovou, dcerou hostinského z čp. 44. Měli mnoho dětí: Anna, František Havel (16.10.1867), Josef (17.11.1870), Rosina (24.4.1873), dvojčata Marie a Václav (28.7.1875), Paulína (24.10.1877), Anastázie (30.7.1881). Václav zemřel v dětském věku. 10.10.1895 se v čp. 40 narodila Anna Otylie, nemanželská dcera služebné Anny Rulfové.
O Paulíně víme pouze to, že r. 1921 vystoupila z katolické církve a přešla do církve československé husitské. Anastázie se 8.11.1908 provdala za Františka Václava Ebla, kováře v Holanech u České Lípy.
Rosina byla druhou manželkou Josefa Hellera z čp.38, zemřela při porodu (viz povídání o čp.38).
Marie se r. 1895 vdala za Karla Kubíka, stárka ve mlýně. Původně bydleli v čp. 26. R. 1899 si postavili vlastní dům čp.78. Měli tři děti: Pavlína (21.4.1896), Marie Beata (3.2.1898), Karel (29.3.1903). Marie se vdala 21.4.1924 za Josefa Prášku, číšníka z Dobříše, a provozovali spolu penzion na Dobříši. Bohužel její manžel r. 1934 zemřel na rakovinu a ona se vrátila s dcerou do Koštic. Jejich dcera si vzala pana Runta a měli do konce 2. světové války v pronájmu od Karhanů velkostatek (dvůr).Pavlína se vdala za Františka Hykla z Koštic. yHyh
V domě čp. 78 bydlel jeden čas nájemník , železniční zřízenec Antonín Beránek (jak vyplývá z přiznání výnosu nájemného v r .1924).
Tento dům na přelomu 20. a 21. století koupili Kuzbachovi, dnes je majitelkou jejich dcera pí Umláčková a dům obývá syn p. Kuzbach.
Josef Rulf se oženil 15.11.1902 s Terezií Frydrychovou(30.4.1882 – 3.9.1936), švadlenou z Volenic. Měli čtyři děti: Anastázie, zvaná Anička (1903), Marie (1905), Miloslav (18.7.1911), František.
Marie Rulfová se nikdy neprovdala, žila v Praze a pracovala jako pokojská. V r. 1926 odjela do Francie , kde vedla asi rok domácnost své sestře Aničce. Mariiným přítelem byl spisovatel, světoběžník a dobrodruh Otakar Batlička (nar. 12.3.1895), původně řidič tramvaje. Ten se stal koncem třicátých let 20. století výrazně populární mezi českou mládeží, a to díky psaní dobrodružných povídek, které mu vycházely v časopise Mladý hlasatel. Jeho romány byly vydávány i v 60. a 70. létech 20. století (Na vlnách odvahy a dobrodružství, Kavalíři odvahy, Na vlně 57 metrů,Tanec na stožáru,Tábor statečných, Dotyk smrti, Rájem a peklem, Sázka v klubu AGS, Muž v podpalubí aj.). V období nacistické okupace se Batlička jako zkušený radiotelegrafista (volací znak OK1CB) zapojil do činnosti ilegální skupiny Obrana národa – Východ. V roce 1941 na podzim došlo k odhalení a zatčení jejích členů. Byl vyslýchán a poté vězněn. Podle oficiálních záznamů Batlička zemřel 13.2.1942 v Mauthausenu. Podle svědectví tehdejších vězňů a poválečných vyšetřování o činnosti v táboře se předpokládá, že jako ostatní tamní vězňové zemřel benzinovou injekcí do srdce.
Anastázie, nazývaná Anička, žila delší dobu s Jaroslavem Vlčkem, synem senátora čs. Národního shromáždění Dr. Jaroslava Vlčka. Jeho rodina vztahu nepřála, nikdy nepovolili sňatek. Dvojici odklidili do Slaného, chvíli žili ve Francii. Přítel ji nakonec opustil. Prodávala v lahůdkách, cukrárně atd. 10.7. 1947 se vdala za Josefa Borovičku, epizodního herce a statistu na Barrandově. Marie i Anička byly proslulé vrcholně elegantním oblékáním, což patrně okoukaly ve Francii. V tehdejší době byly v časopisech výborné střihy s modely filmových hvězd, často si dívky koupily celkem levnou látku a za pomoci šikovné švadleny ušily model, ve kterém působily velmi naparáděně. Do Koštic sestry jezdily až do smrti, jsou na zdejším hřbitově i pohřbeny.
Také Miroslav žil v Praze s partnerkou Antonií (o 16 let starší). Pracoval u silnic, jezdil s válcem. Měl zajímavé přátele, např. malíře Vlastimila Radu, který mu věnoval několik svých grafik.
František, černá ovce rodiny, je známý tím, že podpálil stodolu kvůli pojišťovacímu podvodu. Ani jeden ze čtyř sourozenců Rulfových neměl děti.
Dům čp. 54 koupili ve 40. létech 20. století manželé Urbanovi, kteří měli hned vedle v čp. 59 truhlářství a pohřební službu. V domě čp. Mají nejdříve sklad rakví, později ho bourají, pozemek používají jako zahradu. Dům čp. 59 kupují v 90. létech 20. století Osvaldovi. V roce 1999 koupili pozemek zbylý po domě čp. 54, Josef a Irena Hellerovi, kteří zde postavili samoobsluhu smíšeným zbožím čp. 216. Tu v roce 2007 prodávají paní Nguyen Thi Kim Thoa z Braňan, která je majitelkou dosud a pronajímá ji.
Autorem všech textů v sekci Historie koštických domů a výhradním držitelem autorských práv k nim je paní Irena Hellerová.
V roce 1790 Josef Sunkovský koupil od otce pozemek, historicky náležející majitelům č.22, a vystavěl domek, který r.1818 prodal budoucímu zeti Kryštofu Wegwartovi. V roce 1830 dům vlastní sirotci Kryštofa Wegwarta. Jan Pova z č.17 se oženil s vdovou Barborou Wegvartovou, roz. Sunkovskou. Měli syny Václava (9.8.1853) a Matěje (21.5.1850). Dál je velká mezera v majetkových poměrech, až r.1892 je zapsán majitel Václav Vegvart s manželkou Barborou, Václav ovdověl r.1893, dům v r.1894 získal syn František, který ho prodal Václavu Povovis manželkou Karolinou r.1895.
Současnými majiteli jsou manželé Beránkovi.
Dříve statek, nyní neexistuje – byl jedním z domů, které byly v 70.létech 20.století zbourány a na jejich místě postavena samoobsluha Jednoty, dnešní bazar.
Prvním známým majitelem byl v r.1589 rychtář Jan Hlavatka či Hlavata, od r.1613 jeho syn Mikuláš Hlavata, rovněž rychtář r.1618. V roce 1650 dům kupuje krejčí Mates Vagner z Rychnova, v Berní rule v r.1654 je označen jako majitel. Jeho syn Martin v r.1675 prodal část polí, ¼ lánu, Jakubu Stankovi s manželkou Justýnou. Ti měli děti Rosinu Dorotu (7.2.1672), Annu (27.8.1677), Jiřího (25.9.1673) a Ludmilu (30.8.1685). V roce 1694 kupuje hospodářství od otce Martin Vágner za 60 kop, jeho syn Mates ho získal v r.1694 za 40 kop. Ten statek za 80 kop prodává r. 1702 Jakubu Ekrtovi s manželkou Ludmilou. Ti měli později syna Matěje (24.2.1703).
Roku 1720 statek získal Daniel Trester, syn Tobiáše Trestera, který se oženil r. 1730 s Kateřinou, dcerou Michala Straibla z č.11, a koupil statek za 80 kop. Jeho matka Eva Tresterová (1671-9.12.1741) zemřela jako výminkářka v domě č.43. Danielův syn Václav se oženil 21.10.1734 s manželkou Kateřinou a měli děti : Anna Kateřina (28.8.1735), Jan Václav (22.10.1736), Anna Marie (31.7.1737) a Kryštof (4.12.1742) R.1753 dědil důmč.43 jeho bratr Jakub Trester s manželkou Annou, mladší dcerou Michala Straibla. Nejmladší bratr Jan Trester s manželkou Annou měl syna Antonína (11.9.1748).
V r.1761 hospodářství koupil Jakub Rulf, syn Václava Rulfa a Anny Marie Zienertové, s manželkou Annou Marií Tresterovou, dcerou Daniela Trestera, za 150 kop. S Annou Marií měli syna Antonína (15.10.1732), Jakuba (4.2.1736), Antonína (15.10.1737), Rosinu (11.5.1740), Jana Václava (7.2.1742), Václava.
Václav se oženil s Marií Zienertovou, měli syna Jakuba (1779), kerý se oženil 15.11.1792 s Kateřinou Peterkovou z Volenic. Dcera Václava a Marie Rozálie (1782) se vdala 6.5.1800 za Antonína Šilu? Šíbu, oběma bylo pouhých 18 let, syn Josef (1777) si vzal 28.10.1801 Marii Annu Křivanovou. Dcera Marie Anna (1768) se provdala 26.6.1792 za Jana Mareše, invalidu z Roudnice, ženichovi bylo 55 let.
Od r.1765 je majitelem Jan Václav Rulf, který se r.1770 oženil s Marií Tresterovou (zemřela r.1818), dcerou Jakuba Trestera. Měli děti Václava (13.2.1772-1822), Jana (14.9.1783) a Josefa (3.10.1774-30.4.1826), pozdějšího majitele č.54. V roce 1785 se Jan Václav Rulf s manželkou Kateřinou ujal za 138 zl. a 14 kr. dědictví po Jakubu Tresterovi. Jeho druhou manželkou byla Barbora (1752-12.3.1812), měli dceru Marii (1780-24.10.1850). Tyto poněkud propletené rodinné vazby si vysvětlíme jediným způsobem – šlo o zachování majetku v jedné rodině.
V matrice byl nalezen zápis, že v domě č.54 zemřela 24.10.1850 ve věku 70 let Marie Rulfová, žebračka. Byla sestrou Václava a Josefa Rulfa. Proč se musela živit tímto způsobem? Roli mohlo hrát i to, že zde byly děti od dvou matek, což jistě nedělalo dobrotu. Kolem roku 1850 a později se začínají objevovat v matrice žebráci, věc na venkově jistě velice zvláštní .
7.9.1791 v domě zemřel podruh Václav Plattig.
V r.1797 se statku ujímá syn Jana Václava Václav s manželkou Kateřinou Maškovou z Třebívlic, měli děti: Václav (28.11.1798), Josef (21.10.1800), Barbora (29.5.1803), dvojčata Barbora (26.7.1804, zemřela ihned) a Anna (26.7.1804-1828), František (19.10.1805), Kateřina (19.9.1807-1818), Florián (3.5.1810), Barbora (25.12.1812), Barbora (9.9.1816-1817). Druhou ženou Václava byla Magdalena Vernerová ze Smolnice. Měli spolu děti: Antonín (18.4.1819, ihned zemřel), František (5.10.1820-1829), Marie (31.1.1822), Antonín (17.1.1825-1827), Terezie (10.4.1827-1827).
Od r.1822 je majitelem Antonín Wegwart, v r.1823 tu hospodaří Josef Picka s manželkou Annou Marií, než se statku ujali Josef Drobný (původem z Duban) s manželkou Kateřinou. Jejich syn Václav se později přiženil do č.37, kde si vzal Annu Karfíkovou. V r.1827 statek kupují Jan a Veronika Krebsovi. V 50.létech 19. století statek obývá panský poklasný Josef Šust z Červeného Újezda s manželkou Annou Pernerovou z Měrunic. Narodily se tu jejich děti Josefa (20.7.1856) a Aloisie (1.8.1858). 9.6.1858 zemřela ve věku 82 let babička poklasného Kateřina Šustová, vdova po nádeníku Františku Šustovi.
V roce 1862 statek koupil Václav Klupák s druhou manželkou Annou Hauptvogel. Václav Klupák pocházel z domu č.5, byl to syn Jana a Kateřiny Klupákových. S první manželkou Františkou Váňovou z Mukova měl syny Františka (18.11.1838) a Václava (9.10.1841), dcera Karolina zemřela i s matkou po porodu r. 1850. S druhou ženou Annou měl dceru Marii (11.11.1860, vzala si Josefa Alta)) a syna Josefa (26.2.1857-4.3.1862). Syn František přebírá statek v r.1863 s manželkou Johanou Cibulkovou z Lukohořan. Měli děti Václava (19.2.1875), dvojčata Marii (11.12.1867) a Annu (11.12.1867-5.5.1868), Josefu (11.9.1872), Terezii a Růženu (4.10.1880, v té době je už František zapsán v matrice jako nádeník v č.40). Terezie žila v č.5 provdala za Antonína Minda.
V r.1876 hospodářství zakoupil Josef Starý ze Želevic, člen školní rady, stavěl v č. p. 43 novou budovu, kde tehdy měl pronajmout jednu místnost škole. Stavba se však nerozbíhala, do toho přišly žně a stavba stále nebyla. Přitom okresní inspektor měl již přijet novou třídu zkontrolovat a stavba pak najednou byla za tři neděle hotova.
Josef Starý dům pronajímá, dle sčítání obyvatelstva zde v r.1921 bydlí:
1. byt
Heller Jan, 6.1.1855, strojník velkostatek Kamila Honky
Hellerová Marie, manželka, 13.5.1855, vede domácnost
Kšána Josef, vnuk, 4.2.1911
2. byt
Černý František, 3.10.1870, dělník u Václava Landy, Želevice
Černá Anastázie, manželka, 7.2.1871, dělnice u Václava Landy, Želevice
dospělé dcery Anna, Emilie, Alžběta
3. byt
Mindl František, 23.12.1889, kočí u Kamila Honky
Mindlová Antonie, manželka, 6.12.1896, vede domácnost
Mindl Josef, syn, 11.3.1919
Mindl Antonín, otec, 13.7.1854, hospodářský správce u Kamila Honky
V r.1924 dům dědí Emanuel (Emilián)Starý.
2.4.1885 se narodila Anna, dcera čeledína Josefa Vlčka a Marie Krämerové. 22.2.1885 se narodil Josef, syn Jana Zuny a Anny Johanovské, dcery Václava Johanovského a Anežky Dvořákové z Vojniček. V domě žil dlouhou dobu dělník, původně kočí, Josef Alt, řečený Nieder, s manželkou Marií Klupákovou, dcerou původních majitelů. Měli děti: Emilie (15.11.1884), Josef (26.5.1886), Václav (23.2.1888), mrtvé dítě (14.12.1889), Anna (26.3.1891-3.10.1904). Tato rodina později kupuje dom č.p. 2.
Od r.1890 v domě bydlel Antonín Suchý, mistr sedlář, s rodinou, a Václav Čtrnáctý, mistr kolářský, s manželkou Terezií Beranovou. 10.5.1888 se jim narodila dcera Antonie.
V r.1898 zde žil nádeník František Novák, syn obecního pastýře ze Želevic, s manželkou Annou.
Od Starých dům kupuje Rudolf Zajíček, řezník a hospodský. V domě měl řeznictví, hospodu ve vedlejším č.44. Jejich rodina byla po r.1948 vyhnána a syn skončil tragicky po výslechu StB. V sedmdesátých letech 20. století byl dům zbourán a vystavěli tu samoobsluhu Jednoty.
Autorem všech textů v sekci Historie koštických domů a výhradním držitelem autorských práv k nim je paní Irena Hellerová.
(U Humpourů)
Prokletý dům
Osud domu čp. 40 a jeho obyvatel je nesmírně zajímavý. Skoro se zdá, jako by se nad tímto statkem po celou jeho historii vznášel tragický osud.
Dům čp. 40 byl velký selský statek, lán. R. 1598 byl majitelem Matouš Fara, který ho prodal r. 1602 za 120 kop Filipu Vagnerovi. Po roce 1650 proběhla Košticemi a okolím epidemie moru, statky byly často opuštěné, dlouhou dobu byly nejasné majetkové poměry. V Berní rule r. 1654 je zapsán statek pod původním jménem Fara, resp. Farin, což by znamenalo vdovu nebo dceru – bez majitele. Po Filipu Vagnerovi byl majitelem Jiří Hayde (nevíme odkdy) s manželkou Barborou, statek spolu s 1 lánem polí prodali r. 1694 za 200 kop Kryštofu Tresterovi s manželkou Sabinou. Měli děti: Ondřej, Jiří (12.3.1670) a Marie (24.4.1675). Kryštof byl konšelem v r.1694. Kryštofův syn Ondřej Trester s manželkou Evou měli děti: Kryštof (9.8.1696), Kateřina (13.10.1698), Jiří (8.8.1700). Roku 1711 statek prodává za 200 kop strýci Tobiáši Tresterovi s manželkou Marií. R. 1737 se domu ujal Václav Trester s manželkou Kateřinou (svatba 21.10.1734) za 300 kop. Měli děti: Anna Kateřina (2.8.1735), Jan Václav (22.10.1736), Anna Marie (31.7.1737), Václav (1740), Kryštof (4.12.1742), Barbora, Kateřina (1746), Josef (2.8.1747). 15.1.1764 statek potkalo neštěstí – dědic Václav Trester se utopil ve věku 24 let těsně před svatbou i se svou snoubenkou Kateřinou Karfíkovou, s osmnáctiletou sestrou Kateřinou Tresterovou a dalšími 17 lidmi na přívoze cestou z páteckého kostela. Druhé dceři Tresterových Barboře se narodil 22.10.1774 nemanželský syn Václav, který zemřel v šesti měsících (později se Barbora vdala za Václava Křivana z Levous).
V r. 1768 Antonín Klement s manželkou Annou, majitelé domu čp. 6, nabízejí za statek 615 zl. 50kr. Tresterovi jim statek propachtovali. Klementovi měli dcery Alžbětu, Terezii a Annu Alžbětu. Z čp. 40 se vdávala 21.2.1774 Klementových dcera Alžběta za Bernarda Schindlera (syna Michala Schindlera z Libčevsi čp. 6). 26.9.1780 se vdala z čp. 6 dcera Terezie za Jakuba Suka. Dcera Anna Alžběta si vzala v čp .6 r. 1783 Bernarda Melcera z Levous. 17.6.1777 se berou a statek čp. 40 později spravují Václav Křivan z Duban a Barbora Tresterová. V r. 1781 statek spravují Jiří Richter s manželkou Alžbětou (spravovali i statek čp. 2) pouze na necelý rok. Od roku 1781 je nájemcem (za 614 zl.56 kr., které platil do r. 1791) Bernard Šindler s manželkou Alžbětou (spravovali i statek čp. 4). 5.1.1781 se jim tu narodila dcera Kateřina (ta se 9.1.1804 vdala za Antonína Herma z Vojnic), 27.7.1790 přišel na svět syn Josef. 17.4.1784 zemřel ve věku 4 let syn Jan. Dcera Marie Anna se 29.10.1804 vdává za Josefa Veselého. Alžběta Šindlerová zemřela 28.1.1808 ve věku 54 let jako vdova, její manžel Bernard zemřel v r. 1797. Ve věku 75 let Václav Trester r. 1797 statek prodává pro dluhy Josefu Šindlerovi (6.1.1773) za 2400 zl. Tehdy byl již Václav vdovec, Kateřina zemřela 7.6.1785, rodinu určitě naprosto vyřídilo neštěstí na přívoze, statek zůstal bez dědice, je možné, že ztratili zájem o cokoli. Navíc v té době byl největší hladomor pobělohorské doby, obyvatele venkova trápily i neúměrně vysoké daně, proto zřejmě byly na statku i dluhy.
3.5.1810 se v čp. 40 narodila Johana Šindlerová (zemřela po narození), dcera Josefa Šindlera a Františky Karfíkové (dcery Antonína a Marie Karfíkových z čp. 11). 20.1.1811 se vdává jejich druhá dcera Barbora Šindlerová za Josefa Brůnu z Vojnic.
Další zpráva z roku 1811 je, že Adam Franc (nevíme, od kdy tam hospodařil) prohandloval statek s Jakubem Karfíkem, synem Josefa a Anny Marie Karfíkových z čp.7 a 19. Jakub se 9.1.1798 oženil s Annou, dcerou Jiřího a Kateřiny Starých ze Želevic čp. 10, měli spolu syna Františka (2.9.1799), dceru Annu (6.3.1801, zemřela jako dítě), Kateřinu (nar. r. 1803), která se r. 1826 provdala za Antonína Vagnera z čp. 4, Václava (13.2.1806, zemřel jako dítě), Josefa (14.4.1808) a Václava (2.10.1812), který zemřel i s matkou po porodu 3.10.1812. S druhou ženou Terezií Jandovou z čp. 6 měl Jakub děti : Barbora, Kateřina, Josef Václav, s třetí manželkou Rozálií Vodičkovou z Vojnic čp. 6 měl Annu Marii (19.12.1813-18.1.1814), Terezii (11.12.1814) a Václava (27.11.1819). Terezie se provdala 28.2.1832 za Jana Klimta z Orasic. Jakub Karfík statek r. 1828 odevzdal synovi Josefu Karfíkovi ten si vzal 23.2.1832 Terezií roz.Zívalovou z čp. 9. Josefova sestra Kateřina si 4.7.1826 vzala Antonína Vágnera z čp. 4. Rozálie se vdala 28.2.1832 za Jana Klimta. Výminkář Jakub Karfík zemřel 8.11.1844 ve věku 78 let, narodil se tedy r. 1766. Josef Karfík s Terezií měli syny Václava (12.9.1833, oženil se 24.9.1858 s Josefou Krejzovou z čp. 16) a Antonína (21.11.1837). Antonín se oženil s Rosinou Vajglovou z čp. 2, kde pak žil jako podruh, pak žili v čp. 60 a čp. 16. Otec Josefy roz.Krejzové Václav v čp. 40 zemřel jako výminkář r. 1860.
4.5.1846 se narodil v čp. 40 Jan Bonifác, nemanželský syn služebné Marie Matoušové.
V matrice je zajímavý záznam z 21.2.1854, kdy se v čp. 40 brali Alexandr Hykl z čp. 12, t.č. sedlář v Třebívlicích, a Marie Zívalová. Proč bylo jako bydliště nevěsty zaznamenáno čp. 40, když rodina Zívalů žila v čp. 9? Marie (nar. r. 1827) byla nemanželskou dcerou Terezie Zívalové, se kterou přišla na statek, když si brala Josefa Karfíka (protože v těch letech nebylo zvykem, že by si svobodná matka mohla vzít sedláka, je pravděpodobné, že Marie byla dcerou Josefa Karfíka).
Od roku 1870 je majitelem nemovitosti Václav Karfík s manželkou Josefou Krejzovou z čp. 16. Mají děti: Antonína (27.5.1860), Františka (8.12.1861, ihned zemřel), Václava (28.7.1863), Julii (21.5.1868), Marii (9.4.1870), Františka (18.3.1872), Emilii (22.10.1874) – později provdanou Gruntovou do čp. 3, Jaroslava (24.9.1876), Antonína (26.11.1878-27.12.1878), Paulínu (15.3.1880), Rudolfa (10.4.1882-29.6.1882), Jindřicha (23.8.1858) a Josefa (28.2.1866).
Jaroslav se r. 1884 utopil na jezu spolu s Josefem Krausem, synem mládka ze mlýna.
Jindřich se oženil 7.9.1880 s Antonií Jiráskovou z čp. 18, později je uveden v knihách jako spolumajitel nemovitosti čp. 16, kterou zdědil po matce.
Na tak velkém statku byla spousta vesnické čeledi .Z té doby je v matrice záznam, že na statku pracoval jako nádeník František Klupák z čp. 49 s manželkou Johanou Cibulkovou a narodil se jim zde syn František. V roce 1880 v čp. 40 sloužila Marie Macková, pozdější žena Josefa Hellera z čp.38. 10.10.1895 se v čp. 40 narodila Anna Otylie, nemanželská dcera služebné Anny Rulfové z čp. 54.
Josef Karfík (28.2.1866) se stal r. 1892 majitelem statku, od 27.11.1894 s manželkou Marií Johanou Feixovou (4.1.1875) z Duban. S ní měl 4 děti: Ludmilu, později Proškovou (její manžel byl švec a zemřel celkem mladý), Marii (16.9.1895), později Nápravníkovou (vzala si 18.10.1919 Ladislava Nápravníka z čp. 9), Josefa Františka (17.2.1897 -13.7.1917) a Františka. Druhou manželkou Josefa Karfíka byla Marie Šťastná z Budyně. 2.8.1912 se jim narodila dvojčata Václav a Ferdinand.
Tragický osud potkal Ludmilu Proškovou, které se oběsil syn a ona se pomátla. František se zamiloval do služebné a jelikož rodina lásce nepřála, se svázanýma rukama snoubenci spolu skočili ze skal do Ohře.
Karfíkové v té době často zasedali ve samosprávě :
Starostové 1870 Václav Karfík
1903-1906 Josef Karfík
1920-1925 Josef Karfík
1925-1927 Josef Karfík
Arch sčítání obyvatelstva z r. 1921prozrazuje:
Karfík Josef, vdovec, 27.2.1866, hospodář
Karfíková Ludmila, dcera, 21.8.1902, vede domácnost
Karfík Ferdinand a Václav, synové-dvojčata, 2.8.1912
Beránek Alois, svobodný, 26.7.1871, dělník
Staňková Berta, vdova, 12.10.1875, služka
Staněk František, její syn, 21.7.1904, kočí
Josef Karfík pravděpodobně pod vlivem všech neštěstí v rodině vystoupil r. 1923 z církve.
Ferdinand Karfík se oženil s Boženou Bažantovou z čp. 37. Jeho dvojče Václav, dědic statku, měl dlouholetou známost s Marií Kartesovou ze Židovic čp. 39 (dnes známá ovocnářská rodina). Nakonec se však nevzali, statek čp. 40 byl zadlužený a potřeboval nevěstu s věnem, které Kartesovi nechtěli nebo nemohli dát. Václav se 21.3.1942 oženil s Libuší Veselou (10.7.1922) z Orasic čp. 40. Celé její věno padlo na zaplacení dluhů. Libuše potratila ve vysokém stupni těhotenství a už nikdy nemohla mít děti. Majetek museli odevzdat do družstva. Tento těžký osud patrně způsobil podivínství obou manželů, kteří ve stáří přestali úplně vycházet a komunikovat se sousedy. Manželé zemřeli bezdětní počátkem 90. let 20. století (v té době ještě dle zákona nemohli synovci a neteře dědit) a majetek připadl státu – pozemkovému fondu. Ten se léta nestaral, stodola vyhořela, movitý majetek byl rozkraden. Nyní je obytná část statku zbouraná a nemovitost má nové majitele Hanusovy z Ohníče.
Je skutečně zvláštní, že skoro každou generaci na tomto statku potkala nějaká tragédie, některou rodinu i několik, jako by to místo bylo prokleté.
Autorem všech textů v sekci Historie koštických domů a výhradním držitelem autorských práv k nim je paní Irena Hellerová.