Historie koštického domu č.p. 41 a 42
Historie těchto původně dvou domů sahá až do r. 1597, kdy dům čp. 41 (tehdy půllán) vlastnil až do r. 1602 Bartoš Fryc, který ho prodal za 160 kop Martinu Švecovi. V roce 1606 je majitelem Martin Čejka. V r. 1612 ho koupil Pavel Kesler za 65 kop od sirotků Pavla Fryce. Již v roce 1614 ho kupuje za 65 kop od vrchnosti Jan Tendler (Denler). Jeho snacha Kateřina přináší věnem půllán od svého otce Melichara Jubitschleye. Jako vdova umírá r. 1651. Téhož roku Martin Staar z Rychnova s povolením barona Brisigela kupuje usedlost za 60 kop od Melichara Jubitschleye za přítomnosti rychtáře Martina Niče, konšelů Matěje Slatinského,Martina Richtra a Jana Koldy. Martin Staar platí ročně do r. 1666. R. 1669 odhádán jest statek od rychtáře Václava Husáka z Orasic, Jana Kouby,rychtáře ze Želevic, Matesa Heydy, rychtáře z Koštic a konšelů Tomáše Johna, Kryštofa a Adama Rychtra s půllánem Martina Staara (čili lán jako celá usedlost) za 120 kop, koupil ho Ondřej Payer od barona Leopolda Alberta Brisigela, pána na Košticích. V Berní rule, katastru z r. 1654, je tato chalupa vedena jako Čejkovská podle staré tradice po jménu původního majitele, R. 1692 koupil statek s jedním lánem polí Jan Fohri (původem z Rychnova) s manželkou Ludmilou za 200 kop pro syna Jiřího Fohri s manželkou Alžbětou, dcerou Ondřeje Payera, kteří měli svatbu 6.5.1691.
V r. 1700 je majitelem Kryštof, syn Jana Fohri, s manželkou Marií Vorm z Rychnova. Kryštof má děti Annu Marii (20.7.1724), Annu Kateřinu, Václava a Jana Jiřího. Anna Kateřina měla nemanželského syna Antonína (1736-18.6.1743) a dceru Annu Marii (23.10.1741-29.10.1741). 2.5.1746 měla dalšího nemanželského syna Antonína, ale již 7.10.1746 se vdala za Josefa Fogla. Jan Jiří Fohri s manželkou Annou Marií má syny Josefa (27.6.1735), Václava (23.9.1742)) a Antonína (7.7.1736), s druhou ženou Ludmilou měli Annu Marii (17.11.1752), Jakuba (12.3.1754) a Barboru Alžbětu (7.11.1755). Do r. 1771 statek vlastní Kryštofův syn Václav Fohri (1705-8.2.1780) s první manželkou Maří Magdalenou, se kterou měli syna Václava. Po ovdovění dům vlastnil od 13.10.1736 po svatbě s druhou manželkou Kateřinou rodem rovněž Fohri (1712-5.6.1782, pravděpodobně nějak vzdáleně příbuzná), se kterou měli děti Annu Kateřinu (1.4.1737), Annu Marii (21.5.1739), Jana Václava (7.10.1741), Josefa (zemřel tříměsíční 30.7.1744), Rosinu (6.5.1749), Marii, která zemřela v r. 1769 ve věku 19 let, a Kateřinu, která se 21.2.1775 vdala za Antonína Vakrmana.
Později statek vlastní Václavův syn z prvního manželství Václav (1734-26.2.1809) s druhou manželkou Kateřinou Vágnerovou. S první manželkou, rovněž Kateřinou, měli dvojčata Kateřinu a Františka (3.3.1763), s druhou ženou pak Doroteu (1777), Marii (20.12.1780), Barboru, Antonína (zemřel 1.1.1784 ve věku 6 měsíců), Václava (11.10.1771), Annu Kateřinu (umírá v r .1789), Rozálii (7.12.1788, která se 28.7.1800 vdává za Floriána Seiferta). Dorotea si bere 15.2.1802 Jakuba Lance z Radonic. Dcera Kateřina (z prvního manželství) měla asi těžký osud. V matrice zemřelých je zapsáno, že dne 30.6.1851 zemřela žebračka z domu čp. 41 Kateřina Fohri ve věku 78 let. Opět jeden případ, kdy dcera z velikého statku šla světem žebrotou.
V roce 1805 je zapsán do knih jako majitel syn Václava a Kateřiny Václav Fohri s manželkou Marii Lancovou z Radonic. Měli děti: Josef (7.3.1803), Antonín (5.1.1805-23.1.1806), Anna (18.1.1807), Kateřina (10.11.1809). Od r. 1812 je majitelem švagr Václava Jakub Lanc. Dcera Jakuba a Dorotey Lancových Marie zemřela sedmiletá 5.12.1813, dále měli děti: Rozálie (18.11.1813), Jakub (14.2.1818), Josef (14.2.1819). V r. 1816 statek kupuje Josef Janda (1790-8.8.1842) z domu čp. 6 a od r. 1827 je vlastníkem jeho syn Václav Janda, který statek nějaký čas pronajímá Václavu Gärberovi (1780-10.1.1832) s manželkou Rozálií Richtrovou (1769-12.3.1857) z čp. 18 (Gärberovi byli v několika generacích šafáři, obroční a správci velkostatku čp .32). Jejich dcera Rozálie (1808) se vdává 11.2.1833 za Josefa Svobodu z Pátku. V r. 1847 prodává pravděpodobně bezdětný Václav Janda statek Václavu Karfíkovi, majiteli čp. 42.
Ke statku čp. 41 se váže velmi zajímavá událost. 29.8.1813 zde zemřel neznámý voják, který byl nalezen zraněný v polích za Košticemi. Farář jeho věk odhadl na 23 let. Rodina Lancových se ho ujala z křesťanského milosrdenství a nechala ho před smrtí zaopatřit panem farářem a pohřbít. Těchto případů bylo v srpnu 1813 několik. Válka s Napoleonem se zdejšímu kraji od svého vzniku v roce 1793 vcelku vyhýbala. Teprve v roce 1813, kdy před bitvou u Drážďan začal veliký přesun francouzských vojsk přes České středohoří, se válka přiblížila na 4 míle k Libochovicím. Proti Francouzům táhla vojska rakouská, pruská a ruská. Mnohé pluky zde byly ubytovány. Rusové měli rozbitý tábor pod severními hradbami města. Za Poplzemi, u Šebína, Levous a Horek byly postaveny dělostřelecké baterie, které měly zastavit nepřítele při pokusu o překročení řeky Ohře. Na delší dobu byly v Libochovicích hlavní štáby velitelů vojsk. Na zámku měl sídlo velkokníže Konstantin, na děkanství pak kníže Kalicin a pruští generálové Kleist a La Roche. Tehdy navštívil Libochovicko i císař František I., který dlel několik dní spolu s ruským carem Alexandrem a pruským císařem Bedřichem v blízkých Lounech. K žádné bitvě zde však nedošlo. Šťastný výsledek bitvy u Chlumu (29.srpna 1813) osvobodil zdejší krajinu od nepřítele a vojska z Libochovicka odešla. Odcházející vojska pak za sebou zanechávala řadu mrtvých a raněných, pro které se snažila cestou najít pomoc.
Zde je na místě se zmínit o čeledi, která na velkém statku čp. 41 žila a zakládala rodiny. 11.5.1819 si Karel Bauer bere Rozálii Prágrovou z Vojnic. 4.2.1833 se žení František Zienert, zedník, z čp. 35 s Barborou Vágnerovou z čp .4. Ženichovi bylo 50 a nevěstě 41 let. 29.1.1850 si služebná Anna Klimtová bere ševce Františka Hykla, syna Josefa Hykla z č. 12 a Barbory Polákové. Měli syna Františka, rovněž obuvníka, který se oženil s Bertou Dürrovou, dcerou bývalého koštického hostinského, nyní vážného v Křesíně. Žili i s rodinou rovněž v čp. 41. 18.10.1877 se narodila Zdeňka a 30.6.1878 Antonín, děti ševce Antonína Rulfa a Marii Vurmové. V devadesátých létech 19. století tu žil Josef Grund, obuvník z Vojnic, s manželkou Annou Novákovou z Vojnic, narodilo se jim několik dětí. 2.2.1892 se narodila Marie, dcera Martina Berana, pekaře ve mlýně, a Marie Seifertové.
Prvním známým majitelem čp. 42 byl v r. 1657 Jiří Trester (též majitel čp. 2, tak jak je uvedeno v Berní rule v r. 1654, čp. 42 bylo po třicetileté válce opuštěné), od r.1669 jeho syn Matěj Trester. V r. 1676 statek kupuje Adam Grunt s manželkou Annou. Jakub Chlumecký koupil dům v r. 1681 za 200 kop a platí do r. 1696 ( nevíme, zda slovo platí v těch letech znamená právo užívací od vrchnosti nebo peněžní částky náhradou za robotní povinnost). Poté je majitelkou Kateřina Kunz z Rychnova, která usedlost za 400 kop prodává r. 1698 Jiřímu Polligovi (1670), rovněž z Rychnova. Měl děti Annu Marii, Václava, Jiřího a Františka. František zemřel 1.10.1741 ve věku 30 let. S manželkou Marií měli syny Antonína (10.8.1740) a Václava (10.8.1740). Jiřího dcera Anna Marie (1712-3.12.1809), zapsaná jako Pohligová, se vdala za Antonína Straibla z čp. 11. Jiřího syn Václav je uveden při křtu syna Jana Jiřího (26.1.1749), kterého měl s manželkou Barborou, jako podruh. Statek přebírá starší syn Jiří Pollig s manželkou Rozálií (Rosinou). Měli syna Antonína Jana (28.12.1743-20.3.1744). Jiří Pollig ml umírá 8.11.1745, vdovu Rozálii (1719-6.5.1779) si 24.5.1746 bere Václav Matouš ze Židovic (1721-16.7.1806) a ujímá se statku, nevíme ale kdy, neboť ještě v roce 1749 je Rosina při křtu uvedena jako polní mistrová, ti většinou bydleli v čp. 39. Měli děti: Jiří (11.10.1747-22.11.1747), Václav (23.10.1748-1806), Filip Jakub (29.3.1752), Alžběta (17.12.1753). Pak měl Václav asi druhou manželku, se kterou měl syna Antonína. Václav platí do r. 1792. Dům dědí r. 1798 Václavův syn Antonín Matouš (1768-29.5.1814) s manželkou Marií (1759-26.2.1834), který ho r. 1804 prodává Josefu Karfíkovi s manželkou Annou Marií Erlichovou, dcerou majitele čp. 7 (vlastnili statky čp. 7 i čp. 42 současně). Ti měli syny Jakuba (1766), Václava, Antonína a Františka. Jakub je pak majitelem čp. 19 a později i čp. 40. Od r.1810 je majitelem Václav Karfík. Později se oženil s Rozálií Černou ze Lkáně. Byli též majiteli čp. 7, měli spolu děti Antonína, Václava, Rozálii (16.6.1797-16.7.1797), Františka (6.10.1799), Marii (zemřela 23.5.1806 ve věku 4 měsíců), Annu (zemřela 19.8.1809 ve věku 3/4 roku), Josefa (1809-22.2.1812), Marii (3.3.1813, vzala si Františka Brožíka), Josefa (zemřel 14.12.1820 ve věku 3 měsíců), Rozálii. V čp. 42 později žili Václav a František. Václav měl děti: Annu (12.1.1840 – 14.6.1843), Antonína, Jana (11.5.1842 – 27.2.1844). Od r. 1818 je majitelem nezletilý syn Václava a Rozálie František Karfík, později pak s manželkou Annou Melduškovou z Klapého.
10.3.1825 zemřela v čp. 42 ve věku 34 let Františka, dcera sedláka (pozdějšího nádeníka v čp. 20) Jana Kafky. 13.9.1825 se narodila nemanželská dvojčata Václav a František Alžbětě Kafkové, dceři sedláků Jana a Anny Kafkových. Jména Kafkových vůbec nejsou zanesena v knihách jako majitelů statku, ale v matrikách tak figurují. Děti zemřely brzy po porodu. 17.3.1827 se Alžbětě narodil nemanželský syn Josef. Je pravděpodobné, že rodina Kafkova statek spravovala do plnoletosti dědice Františka Karfíka.
Františkovi a Anně Karfíkovým se narodila 13.6.1830 Rozálie, zemřela sedmiměsíční. Mají pak spolu dcery Marii (17.2.1834), Barboru (2.12.1836), Františka (11.9.1844) a Václava (15.9.1831), pozdějšího majitele statku. 22.3.1857 na statku umírá ve věku 88 let Annina matka Barbora Meldušková (1769). Františkova dcera Marie Karfíková si vzala 13.6.1854 Václava Hofmana, sedláka z Černivi čp. 28. Barbora se vdala 9.7.1857 za Josefa Havránka.
22.7.1821 na statku porodila syna Františka děvečka Anna Marie Krämerová z čp. 26, syn ihned zemřel. 21.12.1822 se narodil Josef, syn Antonína Brožíka z Poplzí a Emilie Šimoníčkové z Libochovic.
Dvojdům čp. 41 a čp. 42 později vlastní Václav Karfík. Václav se 21.2.1854 žení (ohlášky byly jednou za třikrát, tzn. že nevěsta už byla v brzkém očekávání potomka) s Marií Starou (1831) ze Želevic čp. 10. 18.7.1854 umírá jejich dvouměsíční dcera Anna (nar. 23.5.1854). 16.5.1855 se narodila dvojčata Johana a Jan, Johana zemřela ihned, Jan umírá 27.5.1855 i se svou matkou Marií. Bylo jí pouhých 23 let. V roce 1857 má vdovec Václav Karfík (starosta Koštic v letech 1867-1870) již další manželku Annu Jandovou ze Solan, ta 18.2.1857 porodila mrtvá dvojčata a sama týž den zemřela ve věku 22 let. Se třetí manželkou Alžbětou Havránkovou mají deset dětí: Rozálie (18.7.1858), Antonín (3.6.1860), Alžběta (19.1.1862), Antonie (12.6.1863), Marie (zemřela 15.3.1865 ve věku 6 dní), Josef (3.5.1866- 3.5.1888), Václav (16.9.1868, od r. 1886 se stává majitelem statku, ale už o pár let později je majitelem a obyvatelem domu čp. 76), dvojčata František a František Xaver (9.8.1871, František Xaver zemřel hned po narození), Bedřich (25.10.1873). Rozálie si vzala Josefa Zajíčka, stárka ve mlýně, pozdějšího hospodského. Antonín má nemanželskou dceru Rozálii (10.5.1883-2.8.1951) s Petronilou Kellnerovou z Donína, se kterou se ožení a stěhují se do Donína. Později pracuje jako hospodářský správce ve dvoře mšenském, 17.11.1891 se ve Mšeném narodí dcera Anna. Bedřich se stal ve Slovinsku majitelem továrny na turbíny. František byl lékařem, nejprve v Istrii ve rtuťových dolech, pak v Praze. Měl slavné syny – Vladimíra (1901 -1996), slavného architekta, který projektoval mj. Baťův Zlín, a Václava (1903-1981), slavného plastického chirurga. Tohoto Václava podporoval Rudolf Zajíček na studiích a později za to dostal zlaté hodinky.
V letech 1853-1887 na statku čp. 41 žila zřejmě v podnájmu rodina ševce Františka Hykla, zedník Vincenc Kraupner s rodinou, obuvník Antonín Rulf s rodinou, klempíř Josef John a jeho sestra Anna Johnová, vnuci mlynáře Johna ( a současně děti bývalého panského písaře Leopolda Johna), později i jejich potomci. 27.12.1865 zemřela tříletá Josefa, dcera čeledína Václava Richtra. 6.4.1871 se narodil František Xaver (zemřel za týden), syn čeledína Václava Vurma z čp. 24, syna Matěje Vurma, ovčáka, a Rozálie Sunkovské, rybářské dcery z čp. 22. Matkou dítěte byla Eva Richtrová. Majitelé prostory čp. 41 asi nepotřebovali, a tak je pronajímali.
Sestra Václava Karfíka Antonie si 26.7.1888 vzala Josefa Krupku (3.4.1855), syna Josefa a Kateřiny Krupkových z Telec čp. 31, a začínají spolu hospodařit. Josef Krupka byl starostou Koštic v letech 1893-1896. 17.10.1889 se jim narodil syn Václav, který se 6.7.1919 oženil v Praze s Annou Chudobovou z Českých Kopist. 27.8.1891 se narodil syn Ladislav a 29.11.1893 syn Stanislav (oženil se s Marií Jiráskovou z Koštic čp.18 , narodil se jim jediný postižený syn). Měli ještě sestru Boženu (9.8.1899-5.10.1899) a další Boženu (8.5.1902). Roce 1919 otec statek předává synu Ladislavovi s manželkou Annou Jiráskovou ze Slatiny (svatba 29.11.1919 v Libochovicích).
Sčítání obyvatelstva z r. 1921 přináší tyto poznatky o obyvatelích:
Krupka Ladislav, 24.8.1891, hospodář
Krupková Anna, manželka, 12.7.1893, vede domácnost
Krupka Ladislav, syn, 8.11.1920
Krupka Josef, otec, 13.4.1852, výminkář
Krupková Antonie, matka, 13.7.1864, výminkářka
Krupka Stanislav, bratr, 8.12.1892, pomáhá v hospodářství
Krupková Božena, sestra, 8.5.1902, pomáhá v hospodářství
Koenigsmark Jaroslav, svobodný, 8.6.1901, čeledína
Vošahlík Josef, svobodný, 7.9.1904, čeledína
Pieczek Anděla, svobodná, 15.3.1892, služka z Haliče
Kučerová Marie, svobodná, 25.3.1905, služka
Ladislav s Annou mají syna Ladislava, a tři dcery: Boženu, Věru a Marii. Božena se vdala do Loun. Věra byla zdravotní sestrou. Marie studovala lounské gymnázium a poslední dva ročníky absolvovala ve francouzském Dijonu. Vstoupila přes velký odpor zejména otce do kláštera ve Znojmě, pracovala jako sekretářka abatyše a později pod řádovým jménem Marie Inviolata působila v Praze, kde se stala matkou představenou kláštera řádu sv.Karla Boromejského v Praze-Řepích. Členky řádu působí dodnes v nemocnici Pod Petřínem a zároveň v ženské věznici v Řepích napravují prací v nemocnici mírně provinilé odsouzené. Boromejky rovněž pečovaly o Václava Havla před jeho smrtí. Ladislav Krupka vystudoval zemědělskou hospodářskou školu v Roudnici a později po úraze ještě ekonomickou školu. Jeho manželkou se stala Marie Petrášová z Vyškova, absolventka zahradnické školy, která dostala umístěnku do JZD Koštice, zde pracovala v sadech. Rodina Krupkova byla, tak jako ostatní, donucena vstoupit do JZD Koštice, kde mohl Ladislav Krupka jako bývalý sedlák vykonávat jen podřadnější práce, ale pro své odborné znalosti působil jako neoficiální poradce. Bral tehdy asi 300,-Kč měsíčně a když mu chtěli v JZD zvýšit plat na 400,-Kč, MNV se proti tomu ostře postavil a plat mu byl opět snížen. Protože měl v té době už čtyři děti (později ještě páté), dlouho neváhal a využil nabídky JZD Pnětluky, kde se stal zootechnikem za důstojných platových podmínek a navíc dostal k obývání rodinný domek. Při sloučení s dalšími družstvy na Podlesí se stal hlavním zootechnikem JZD Hřivice. Jaká škoda, že Koštice nevyužily jeho odborného rozhledu! Ladislavův starý otec zůstal bydlet v Košticích. Nabídl dům k odkoupení MNV Koštice za 40 tis.Kč, ale dostal odpověď, že nejvýše za 30 tisíc. Jelikož pro stáří a chatrné zdraví starost o dům nezvládal, byl donucen za nápadně nevýhodných podmínek dům prodat. Poté se odstěhoval do Loun k dceři Boženě. Z domu čp.42 byla vybudována kuchyně a jídelna JZD Koštice. Majetek byl v restituci vrácen jeho potomkům, v současné době ho obývá syn Jan a snaží se statku navrátit jeho bývalou krásu a význam.
Autorem všech textů v sekci Historie koštických domů a výhradním držitelem autorských práv k nim je paní Irena Hellerová.