Historie koštického domu č.p. 40
(U Humpourů)
Prokletý dům
Osud domu čp. 40 a jeho obyvatel je nesmírně zajímavý. Skoro se zdá, jako by se nad tímto statkem po celou jeho historii vznášel tragický osud.
Dům čp. 40 byl velký selský statek, lán. R. 1598 byl majitelem Matouš Fara, který ho prodal r. 1602 za 120 kop Filipu Vagnerovi. Po roce 1650 proběhla Košticemi a okolím epidemie moru, statky byly často opuštěné, dlouhou dobu byly nejasné majetkové poměry. V Berní rule r. 1654 je zapsán statek pod původním jménem Fara, resp. Farin, což by znamenalo vdovu nebo dceru – bez majitele. Po Filipu Vagnerovi byl majitelem Jiří Hayde (nevíme odkdy) s manželkou Barborou, statek spolu s 1 lánem polí prodali r. 1694 za 200 kop Kryštofu Tresterovi s manželkou Sabinou. Měli děti: Ondřej, Jiří (12.3.1670) a Marie (24.4.1675). Kryštof byl konšelem v r.1694. Kryštofův syn Ondřej Trester s manželkou Evou měli děti: Kryštof (9.8.1696), Kateřina (13.10.1698), Jiří (8.8.1700). Roku 1711 statek prodává za 200 kop strýci Tobiáši Tresterovi s manželkou Marií. R. 1737 se domu ujal Václav Trester s manželkou Kateřinou (svatba 21.10.1734) za 300 kop. Měli děti: Anna Kateřina (2.8.1735), Jan Václav (22.10.1736), Anna Marie (31.7.1737), Václav (1740), Kryštof (4.12.1742), Barbora, Kateřina (1746), Josef (2.8.1747). 15.1.1764 statek potkalo neštěstí – dědic Václav Trester se utopil ve věku 24 let těsně před svatbou i se svou snoubenkou Kateřinou Karfíkovou, s osmnáctiletou sestrou Kateřinou Tresterovou a dalšími 17 lidmi na přívoze cestou z páteckého kostela. Druhé dceři Tresterových Barboře se narodil 22.10.1774 nemanželský syn Václav, který zemřel v šesti měsících (později se Barbora vdala za Václava Křivana z Levous).
V r. 1768 Antonín Klement s manželkou Annou, majitelé domu čp. 6, nabízejí za statek 615 zl. 50kr. Tresterovi jim statek propachtovali. Klementovi měli dcery Alžbětu, Terezii a Annu Alžbětu. Z čp. 40 se vdávala 21.2.1774 Klementových dcera Alžběta za Bernarda Schindlera (syna Michala Schindlera z Libčevsi čp. 6). 26.9.1780 se vdala z čp. 6 dcera Terezie za Jakuba Suka. Dcera Anna Alžběta si vzala v čp .6 r. 1783 Bernarda Melcera z Levous. 17.6.1777 se berou a statek čp. 40 později spravují Václav Křivan z Duban a Barbora Tresterová. V r. 1781 statek spravují Jiří Richter s manželkou Alžbětou (spravovali i statek čp. 2) pouze na necelý rok. Od roku 1781 je nájemcem (za 614 zl.56 kr., které platil do r. 1791) Bernard Šindler s manželkou Alžbětou (spravovali i statek čp. 4). 5.1.1781 se jim tu narodila dcera Kateřina (ta se 9.1.1804 vdala za Antonína Herma z Vojnic), 27.7.1790 přišel na svět syn Josef. 17.4.1784 zemřel ve věku 4 let syn Jan. Dcera Marie Anna se 29.10.1804 vdává za Josefa Veselého. Alžběta Šindlerová zemřela 28.1.1808 ve věku 54 let jako vdova, její manžel Bernard zemřel v r. 1797. Ve věku 75 let Václav Trester r. 1797 statek prodává pro dluhy Josefu Šindlerovi (6.1.1773) za 2400 zl. Tehdy byl již Václav vdovec, Kateřina zemřela 7.6.1785, rodinu určitě naprosto vyřídilo neštěstí na přívoze, statek zůstal bez dědice, je možné, že ztratili zájem o cokoli. Navíc v té době byl největší hladomor pobělohorské doby, obyvatele venkova trápily i neúměrně vysoké daně, proto zřejmě byly na statku i dluhy.
3.5.1810 se v čp. 40 narodila Johana Šindlerová (zemřela po narození), dcera Josefa Šindlera a Františky Karfíkové (dcery Antonína a Marie Karfíkových z čp. 11). 20.1.1811 se vdává jejich druhá dcera Barbora Šindlerová za Josefa Brůnu z Vojnic.
Další zpráva z roku 1811 je, že Adam Franc (nevíme, od kdy tam hospodařil) prohandloval statek s Jakubem Karfíkem, synem Josefa a Anny Marie Karfíkových z čp.7 a 19. Jakub se 9.1.1798 oženil s Annou, dcerou Jiřího a Kateřiny Starých ze Želevic čp. 10, měli spolu syna Františka (2.9.1799), dceru Annu (6.3.1801, zemřela jako dítě), Kateřinu (nar. r. 1803), která se r. 1826 provdala za Antonína Vagnera z čp. 4, Václava (13.2.1806, zemřel jako dítě), Josefa (14.4.1808) a Václava (2.10.1812), který zemřel i s matkou po porodu 3.10.1812. S druhou ženou Terezií Jandovou z čp. 6 měl Jakub děti : Barbora, Kateřina, Josef Václav, s třetí manželkou Rozálií Vodičkovou z Vojnic čp. 6 měl Annu Marii (19.12.1813-18.1.1814), Terezii (11.12.1814) a Václava (27.11.1819). Terezie se provdala 28.2.1832 za Jana Klimta z Orasic. Jakub Karfík statek r. 1828 odevzdal synovi Josefu Karfíkovi ten si vzal 23.2.1832 Terezií roz.Zívalovou z čp. 9. Josefova sestra Kateřina si 4.7.1826 vzala Antonína Vágnera z čp. 4. Rozálie se vdala 28.2.1832 za Jana Klimta. Výminkář Jakub Karfík zemřel 8.11.1844 ve věku 78 let, narodil se tedy r. 1766. Josef Karfík s Terezií měli syny Václava (12.9.1833, oženil se 24.9.1858 s Josefou Krejzovou z čp. 16) a Antonína (21.11.1837). Antonín se oženil s Rosinou Vajglovou z čp. 2, kde pak žil jako podruh, pak žili v čp. 60 a čp. 16. Otec Josefy roz.Krejzové Václav v čp. 40 zemřel jako výminkář r. 1860.
4.5.1846 se narodil v čp. 40 Jan Bonifác, nemanželský syn služebné Marie Matoušové.
V matrice je zajímavý záznam z 21.2.1854, kdy se v čp. 40 brali Alexandr Hykl z čp. 12, t.č. sedlář v Třebívlicích, a Marie Zívalová. Proč bylo jako bydliště nevěsty zaznamenáno čp. 40, když rodina Zívalů žila v čp. 9? Marie (nar. r. 1827) byla nemanželskou dcerou Terezie Zívalové, se kterou přišla na statek, když si brala Josefa Karfíka (protože v těch letech nebylo zvykem, že by si svobodná matka mohla vzít sedláka, je pravděpodobné, že Marie byla dcerou Josefa Karfíka).
Od roku 1870 je majitelem nemovitosti Václav Karfík s manželkou Josefou Krejzovou z čp. 16. Mají děti: Antonína (27.5.1860), Františka (8.12.1861, ihned zemřel), Václava (28.7.1863), Julii (21.5.1868), Marii (9.4.1870), Františka (18.3.1872), Emilii (22.10.1874) – později provdanou Gruntovou do čp. 3, Jaroslava (24.9.1876), Antonína (26.11.1878-27.12.1878), Paulínu (15.3.1880), Rudolfa (10.4.1882-29.6.1882), Jindřicha (23.8.1858) a Josefa (28.2.1866).
Jaroslav se r. 1884 utopil na jezu spolu s Josefem Krausem, synem mládka ze mlýna.
Jindřich se oženil 7.9.1880 s Antonií Jiráskovou z čp. 18, později je uveden v knihách jako spolumajitel nemovitosti čp. 16, kterou zdědil po matce.
Na tak velkém statku byla spousta vesnické čeledi .Z té doby je v matrice záznam, že na statku pracoval jako nádeník František Klupák z čp. 49 s manželkou Johanou Cibulkovou a narodil se jim zde syn František. V roce 1880 v čp. 40 sloužila Marie Macková, pozdější žena Josefa Hellera z čp.38. 10.10.1895 se v čp. 40 narodila Anna Otylie, nemanželská dcera služebné Anny Rulfové z čp. 54.
Josef Karfík (28.2.1866) se stal r. 1892 majitelem statku, od 27.11.1894 s manželkou Marií Johanou Feixovou (4.1.1875) z Duban. S ní měl 4 děti: Ludmilu, později Proškovou (její manžel byl švec a zemřel celkem mladý), Marii (16.9.1895), později Nápravníkovou (vzala si 18.10.1919 Ladislava Nápravníka z čp. 9), Josefa Františka (17.2.1897 -13.7.1917) a Františka. Druhou manželkou Josefa Karfíka byla Marie Šťastná z Budyně. 2.8.1912 se jim narodila dvojčata Václav a Ferdinand.
Tragický osud potkal Ludmilu Proškovou, které se oběsil syn a ona se pomátla. František se zamiloval do služebné a jelikož rodina lásce nepřála, se svázanýma rukama snoubenci spolu skočili ze skal do Ohře.
Karfíkové v té době často zasedali ve samosprávě :
Starostové 1870 Václav Karfík
1903-1906 Josef Karfík
1920-1925 Josef Karfík
1925-1927 Josef Karfík
Arch sčítání obyvatelstva z r. 1921prozrazuje:
Karfík Josef, vdovec, 27.2.1866, hospodář
Karfíková Ludmila, dcera, 21.8.1902, vede domácnost
Karfík Ferdinand a Václav, synové-dvojčata, 2.8.1912
Beránek Alois, svobodný, 26.7.1871, dělník
Staňková Berta, vdova, 12.10.1875, služka
Staněk František, její syn, 21.7.1904, kočí
Josef Karfík pravděpodobně pod vlivem všech neštěstí v rodině vystoupil r. 1923 z církve.
Ferdinand Karfík se oženil s Boženou Bažantovou z čp. 37. Jeho dvojče Václav, dědic statku, měl dlouholetou známost s Marií Kartesovou ze Židovic čp. 39 (dnes známá ovocnářská rodina). Nakonec se však nevzali, statek čp. 40 byl zadlužený a potřeboval nevěstu s věnem, které Kartesovi nechtěli nebo nemohli dát. Václav se 21.3.1942 oženil s Libuší Veselou (10.7.1922) z Orasic čp. 40. Celé její věno padlo na zaplacení dluhů. Libuše potratila ve vysokém stupni těhotenství a už nikdy nemohla mít děti. Majetek museli odevzdat do družstva. Tento těžký osud patrně způsobil podivínství obou manželů, kteří ve stáří přestali úplně vycházet a komunikovat se sousedy. Manželé zemřeli bezdětní počátkem 90. let 20. století (v té době ještě dle zákona nemohli synovci a neteře dědit) a majetek připadl státu – pozemkovému fondu. Ten se léta nestaral, stodola vyhořela, movitý majetek byl rozkraden. Nyní je obytná část statku zbouraná a nemovitost má nové majitele Hanusovy z Ohníče.
Je skutečně zvláštní, že skoro každou generaci na tomto statku potkala nějaká tragédie, některou rodinu i několik, jako by to místo bylo prokleté.
Autorem všech textů v sekci Historie koštických domů a výhradním držitelem autorských práv k nim je paní Irena Hellerová.