Měsíc: <span>Srpen 2018</span>

Historie koštických domů

Tento dům není sice příliš starý, ale zejména v polovině 20. století měl zajímavý osud. Byl postaven r. 1880 rodinou Nešutů, první majitelem se stal vdovec Julius Nešuta, po ovdovění se znovu oženil a od r. 1889 je spolumajitelkou jeho druhá manželka Anna Nešutová.

Rodina Nešutů však v Košticích žila již déle.

Antonín Macek (tehdy zapsán jako podruh v č. p. 15, později jako podruh v č. p. 22 a nakonec převozník v č. p. 17) s první manželkou Terezií Kricnerovou z Vojnic měli dceru Annu Marii. Ta si vzala 21.8.1849 Antonína Nešutu (nar. r. 1823), krejčovského mistra, syna Julia Nešuty z Hlaváčova. Měli dceru Annu (23.4.1851), která zemřela jako dítě, dále syna Julia (12.9.1852), dcery Karolínu (1.9.1854) a Julii (4.1.1856), a syna Kajetána (25.12.1858, brzy zemřel). Nějaký čas žili v č.22, žil tam i Antonínův syn Julius Nešuta, rovněž mistr krejčovský, s první manželkou Františkou Eckeltovou z Ústí n.L. S Františkou měli děti: Terezie (25.2.1878), Julius Antonín (4.1.1880, zemřel jako dítě), Františka (6.1.1883, zemřela jako dítě), František (15.9.1884, brzy po narození zemřel), 17.12.1885 se narodilo mrtvé dítě, dále měli Josefu (27.2.1882) a Marii (29.3.1887). S druhou manželkou Marií Janeckou (někde je psána Anna Janecká) žili krátce v č. p. 57 u mlýna, poté postavili dům u vedlejší řeky č. p. 62. Měli děti Julia (28.2.1891, brzy zemřel), Žofii (15.5.1892), Antonína (29.3.1893, zemřel jako dítě), Julia (1.8.1894), Julii (10.2.1896), Eduarda (13.4.1898), Rudolfa (16.4.1900, brzy zemřel). Julius Nešuta ovdověl i podruhé, r. 1921 se v soupisu sčítání lidu pro č.p. 62 píše:

Nešuta Julius, ovdovělý, mistr krejčovský

Nešutová Julie, švadlena, dcera, svobodná, vede domácnost,

Nešuta Eduard, číšník bez práce, svobodný

Zavázal František, schovanec, ze Svárova, 29.1.1912, žák

Pravděpodobně na popud syna Eduarda byl dům přestavěn na hospodu, protože František Štědrý v r. 1928 dům označuje „hospoda, po válce vzniklá.“ Byl zde velký sál, kde se hrálo i divadlo, a naproti přes cestu byl kuželník. V koštické kronice je dům uveden jako útočiště dělnické mládeže.

Hospodu po válce převzala do nájmu paní Květa Svatošová. V r. 1952 je natrvalo uzavřen hostinec pana Zajíčka a hospoda U Svatošů se stala útočištěm divadelníků. A zde je na místě zmínit se o osudu koštických ochotníků, spojených s tímto domem a jeho obyvateli.

Koštičtí ochotníci provozovali divadlo již před 1. světovou válkou, kdy byla vůdčí osobností ochotníků paní pošmistrová Kmochová. I v meziválečném období amatérské divadlo kvetlo – bylo např. uvedeno melodrama Radúz a Mahulena, dokonce i ve volné přírodě v Želevicích. Divadlo se hrálo u Zajíčků, dělnická mládež hrála u Svatošů. Když je v 50. létech zavřena i hospoda U Svatošů, ochotníci se přesunuli do nového kulturního domu. Kroužek ochotníků byl v r. 1958 součástí Sokola a vedl ho pan Jaroslav Svatoš. V tom roce byla uvedena hra Babička je formát. Zkušebny byly v kulturním domě tam, kde je dnes kotelna. V r. 1958 přešli ochotníci pod Svaz mládeže. Hlavním aktérem divadelním činnosti byl stále pan Svatoš. Kulisy vyráběl čerstvě vyučený Václav Nešuta a krásně je vymaloval řídící Hofman. Kostýmy byly z půjčovny v Kolíně. Pan Svatoš zaslal míry herců a v Kolíně již vybrali velikosti kostýmů vhodné ke hře, která byla na programu. V r. 1959 byla uvedena představení Selská láska a Jedenácté přikázání, v r. 1960 Chudák manžel. V těchto letech ochotníci nastudovali i estrády, uvedené na silvestra.

Jako členové souboru jsou uvedeni v kronice Jaroslav Svatoš, Jiří Henc, Milena Holejšovská, Václav Nešuta, Vlasta Pavlátková, Zdeněk Novotný, paní Miltová, pan Sameš, Jaroslav Beránek, Ladislav Vopršal, nápověda paní Kubešová.

V r. 1962 nastal úpadek souboru, hodně členů odešlo na vojnu a na studia. Nově bylo ochotnické divadlo obnoveno až v současné době.

Dům č. p. 62 patří panu Jelínkovi, který ho velkoryse opravuje.

Autorem všech textů v sekci Historie koštických domů a výhradním držitelem autorských práv k nim je paní Irena Hellerová.

Historie koštických domů

Jeden ze statků na okraji starých Koštic, postupně zanikl – nejprve z jedné části vznikl dům č.p. 65 (koloniál u Lahovských), poté za socialismu byl zbytek statku zlikvidován a vznikla prodejna Jednoty, nynější železářství.

Statek byl kolonizován rychnovskými Němci, tak jako většina koštických usedlostí té doby.

R. 1650 byl majitelem Kryštof Richtr, syn Viktora Richtra, s manželkou Mariannou. Jeho sestra Eva se 30.12.1661 provdala za Klementa Straibla. Už v roce 1651 je zapsán jako majitel Mates Šlegl, r. 1652 rychnovský Jan Hortig a r. 1653 Mates Slatinský, koštický rychtář a konšel, který půllán koupil za 140 kop. Jeho syn Ondřej Slatinský se oženil 8.1.1679 s Annou Engelovou. Dcera Marie se provdala 8.9.1670 za Adama Čížka.Tyto sňatky založily velmi složité příbuzenství budoucích majitelů.

Toto rychlé střídání majitelů je záhadné, podle Berní ruly v r.1654 je majitelem Jan Hortig. Jeho syn Jan byl majitelem v letech 1662 – 1687. S manželkou Barborou měl děti Marii (30.7.1689) a Jana Jiřího (22.2.1687).

1813), Josefa (1792-2. 3. 1796), Kateřinu(23. 9. 1793-10. 10. 1793), Kateřinu (15. 6. 1797), Rozálii (23. 9. 1799-12. 10. 1799), Františku (6. 4. 1806), Matěje, Václava (24. 9. 1794), Antonína (2. 3. 1803-19. 5. 1803), Františka (29. 12. 1804), Josefa (24. 1. 1809).

  Všechny Richtrovy dcery měly kupu nemanželských dětí:

  1. Filipova dcera Barbora  měla nemanželského syna Františka (17. 1. 1825), nakonec se 22. 1. 1836 provdala za vysloužilce Václava Klimta (bylo mu 34 let).

  2. Dcera Kateřina měla nemanželského syna Václava (25. 5. 1823), 6. 12. 1829 se jí narodila nemanželská trojčata Adam (druhý den zemřel), Antonín a Eva ( ta se provdala 16. 9. 1856 za čeledína Václava Vurma), a dále měla nemanželské dcery Annu (4. 7. 1821-11. 6. 1824) a Kateřinu (měla později nemanželského syna Václava).

  3. Dcera Marie Anna měla nemanželského syna Antonína, zemřel 1. 1. 1811 ve věku 7 dní, a další nemanželské dcery Eleonoru(zemřela 24. 3. 1824 ve věku 10 měsíců) a Johanu (23. 10. 1815), která se provdala 12. 2. 1838 za Josefa Reisiga z Libčevsi (měli děti Václava, 22.9.1842, brzy zemřel, a Annu, 26.5.1844) – ovšem Johana už předtím měla nemanželskou dceru Ludmilu (16. 10. 1834). Dále měla Marie Anna nemanželské syny Antonína (26. 12. 1811)a Václava (23. 11. 1819), a dceru Jenovéfu (19. 12. 1829).

Po smrti Jana Hortiga se stali dědici majetku : Eva Hortigová, pravděpodobně matka Jana Hortiga (rozená Slatinská, sestra Matesa), Marie Hortigová, dcera, Jiří Hortig, asi bratr (s první manželkou Kateřinou měl syna Matyáše, 23.2.1767, s druhou manželkou Zuzanou dceru Marii Alžbětu, 8.1.1696), Kryštof Hortig, pravděpodobně další bratr ( s manželkou Marií měl dceru Kateřinu, 28.10.1703), Marie Slatinská, teta Jana Hortiga, později provdaná za Adama Čížka a Kateřina Engelová, roz. Hortigová, , dcera (provdaná 5. 2. 1690 za Jana Jiřího Engela, majitele č. p. 22 a hospody č. p. 1).

  Od r. 1693 je zapsán jako majitel Klement Vajgl s manželkou Annou, koupil statek za 65 kop. Měli děti Alžbětu (15. 5. 1672), Sabinu(8. 7. 1674) a Kryštofa (6. 7. 1676). Kryštof v roce 1713 koupil koštický mlýn.

Statek v roce 1705 užívá Jan Raif, od r. 1708 Jiří Richtr s manželkou Dorotou, se kterou má dcery Marii (22. 11. 1703), Annu a syna Jiřího. Jiří Richtr ml. má později s ženou Annou dceru Annu Marii (29. 4. 1740) a syna Antonína (umírá 31. 12. 1744 ve věku 10 týdnů).

V letech 1713-1735 statek vlastní bývalý mlynář Jakub Neruda se ženou Petronilkou. Mlýn prodali Kryštofu Vajglovi, ale mlýnský statek č. p. 57 jim zůstal.

Po nich usedlost vlastní Jan Richtr s manželkou Annou, mají děti: Jakub (6. 5. 1735), Anna Kateřina (8. 10. 1737) a Rozálie (19. 6. 1746).

12. 10. 1743 se na statku narodila Anna Marie, nemanželská dcera Anny Richtrové.

V letech 1749-1750  byl vlastníkem Matěj (někde zvaný Martin) Richtr, syn Josefa Richtra, s manželkou Marií Chlumeckou. Měli spolu děti: Martin, Josef, Eva (28. 2. 1738), Jan (zemřel 11. 2. 1739 ve věku 3 týdnů), Václav (8. 6. 1750), Matěj (24. 2. 1754) – pozdější majitel č.p. 22, Filip (1766), Kateřina, Rozálie, Barbora.

Jejich dcera Barbora se r. 1782 provdala za Františka Vágnera z č. p. 3 , dcera Rozálie se vdala za Jakuba Vágnera z č. p. 4, syn Martin se 18. 11. 1762 oženil s Annou Marií. Dcera Kateřina se provdala za Josefa Sunkovského z č. p. 22.

V roce 1782 hospodaří v č. p. 45 Martinův syn Matěj, ale už za rok umírá. Vdova po něm statek předává Josefu Richtrovi (1742 – 1. 3. 1837). Ten měl s manželkou Kateřinou Vágnerovou (1749 – 21. 9. 1836) z č. p. 3 děti: Kateřina (28. 11. 1788 – 20. 3. 1789), František (28. 8. 1790-14. 9. 1790), Josef (3. 9. 1791, brzy zemřel), Josef, Václav (24. 9. 1793), Barbora (2. 2. 1796), mrtvě narozená dcera (22. 8. 1798), dvojčata František a Terezie (23. 12. 1800-2. 1. 1801), Antonín (1. 8. ěti: Josef (24. 10. 1855), Anna Alžběta (22. 7. 1858), Marie Barbora (10. 3. 1863) a Václav (29. 6. 1866). Zde je velmi zajímavá okolnost, že Tyšerovi v domě už dříve žili, zřejmě v nájmu v části, kde je dnes č. p. 65, protože již 8. 2. 1838 zde zemřela dvouletá Anna, dcera Jana Tyšera. Další Janova dcera Marie zemřela ve věku 20 let 20. 12. 1847. Sám Jan Tyšer, v matrice nazvaný chalupník a kostelník, zemřel na choleru 27. 7. 1850 ve věku 52 let. Příbuzenství Jana s Karlem, pozdějším majitelem, je záhadné, asi těžko to mohli být bratři – dle věku, ani otec a syn – Karel nepocházel dle matriky z Koštic. V domě bydlel i hrobník Josef Sunkovský, který zde zemřel 13. 10. 1850 na tuberkulózu ve věku 62 let.

  12. 2. 1862 se narodila v č. p. 45 Josefa Marie, dcera panského ovčáka Václava Šána a jeho ženy Rozálie.

  Karel Tyšer r. 1870 prodává část usedlosti (dnes č. p. 65) Josefu Brunovi, synovi obchodníka Josefa Bruny z Lukohořan, s jeho pozdější manželkou Marií Kotě z Brozan. Josef Bruna zde zřídil kupecký obchod, zejména s likéry a pálenkami. Narodily se jim děti: Jaroslav (19. 3. 1875),  Marie (28. 2. 1877-10. 3. 1879), Růžena (19. 3. 1880-26. 2. 1881), František (4. 7. 1882), Josef Vojtěch (23. 4. 1884), dvojčata Milada a mrtvé dítě (6. 6. 1887). Jeho bratr František Bruna, řezník, měl v části domu řeznictví. Oženil se s Anežkou Povovou z Vojnic, měli dceru Emilii (31. 1. 1881). Josef Bruna v r. 1875 koupil i zbylou část domu č.p. 45.

  V r. 1898 od něj kupuje č.p. 45 Antonín Zajíc, obchodník vepřovým dobytkem, pro syna Petra Pavla, mistra kolářského, s manželkou Františkou Heringovou. 11.1.1900 se jim tu narodila dcera Emilie.

Syn Václav se oženil s Terezií Stanislavovou z č. p. 46 a měli syna Jana (27. 3. 1828) a dceru Annu (6. 1. 1830).

  V roce 1790 se žení Filip Richtr (1766-26. 11. 1821), mistr ševcovský, s jednadvacetiletou Rozálií Šubrtovou, dcerou kantora Bernarda Šubrta z č. p. 25. Měli děti Marii Annu, Barboru (16. 10. 1800), Eleonoru (10. 8.  4. Dcera Eleonora měla nemanželského syna Štěpána, který zemřel 22. 1. 1837 ve věku 1 roku.

  5. Dcera Františka měla nemanželského syna Stanislava (7. 5. 1834, brzy zemřel), dceru Františku (10. 4. 1827), Štěpána (1. 1. 1835, ihned zemřel), Žofii (6. 5. 1836-18.12.1836), Justýnu (28. 6. 1838) a mrtvě narozenou dceru (19. 4. 1842).

  21. 1. 1826 zemřela vdova po Filipu Richtrovi Rozálie, bylo jí 57 let. R. 1827 se majitelem stal František Richtr.

  I syn Filipa Richtra Václav měl nemanželské dítě – Marii Anně Hellerové se 27. 7. 1827 narodila nemanželská dcera Anna. Otcovství uznal dle matriky Václav Richtr, syn Filipa Richtra z č. p. 45. Václav se ve věku 37 let konečně s Marií Annou Hellerovou oženil (bylo jí 42 let). Sňatek spolu uzavřeli 27. 2. 1832, bydleli pak v domě Mariina otce. Marie Anna zemřela r. 1855, výminkář Václav umírá 10. 4. 1856 na souchotiny ve věku 63 let v domě svého tchána č. p. 47.

  Většiny těchto nemanželských vnoučat se rodiče Filip s Rozálií nedočkali. Za hospodaření majitele Františka Richtra asi měli jeho sourozenci nelehký život, většinou zřejmě sloužili u cizích jako děvečky a nádeníci, ve službě děvčata lehko přišla k nemanželským dětem, jejich počet je však v tomto případě skutečně udivující.

  Václav, syn Kateřiny Richtrové, se vypracoval – stal se šafářem v knížecím dvoře a oženil se s Kateřinou Kuncovou, 28. 3. 1868 se jim narodila v č. p. 41 dcera Marie. Jeho druhá žena Alžběta koupila jako vdova statek č.p. 6 a 7. Zřejmě na tom byli opravdu dobře.V té době žil pozůstatek Richtrovy rodiny pravděpodobně dál v č. p. 45, protože jsou o nich pořád zmínky v matrikách.

  23. 1. 1845 zemřel  na statku osmnáctiletý Václav Sirotek, čeledín.

  V roce 1852 usedlost kupuje Karel Tyšer, syn hospodského z Líty, s manželkou Annou Černou ze Solan. Měli doupis sčítání lidu z r. 1921 hovoří o obyvatelích takto:

Zajíc Petr, 24.4.1860, původem z Dolánek, obchodník vepřovým dobytkem v malém

Zajícová Františka, 20.2.1862, manželka, vede domácnost

Zajíc Antonín, 6.4.1896, syn, řeznický tovaryš

Zajícová Julie, 24.1.1902, dcera, pomáhá v domácnosti a živnosti

Zajícová Marie, 28.9.1905, dcera, pomáhá v domácnosti

Z tohoto soupisu je zřetelné, že Petr Zajíc kolářskou živnost vyměnil za řemeslo svého otce.

Dnes má obchod číslo popisné 208, majitelem je Vladislav Formánek.

R. 1870 se majitelem čp.65 stal Josef Bruna, majitel kořalečního obchodu. R. 1874 se oženil s Marií Kotě. V r. 1891 koupil obchod Antonín Sochor, obchodník z Telec, s manželkou Marií Rulfovou z Klapého. Narodily se jim děti: Beata Marie (26. 5. 1891), Arnold František (10. 4. 1893), Marie Terezie (11. 6. 1894), František (15. 1. 1896), Emilie Anna (28. 5. 1897), Karel Kamil (24. 8. 1899 – 7. 12. 1899).V r. 1904 obchod koupil majitel mnoha koštických nemovitostí, František Lukáš s manželkou Marií. Po 1. světové válce, kde jim padl jediný syn, prodali obchod v r. 1918 Marii Krátké, obchodnici z Opočna, a jejímu muži Antonínovi. Jejich dcera Anna se provdala r. 1920 za Antonína Lahovskéhoa převzali obchod.

Soupis sčítání lidu z r. 1921 sděluje o obyvatelích toto:

Lahovský Antonín, 28. 5. 1893, obchod koloniální a železářství, spolumajitel

Lahovská Anna, 1. 1. 1897, manželka, pomáhá v obchodě, vede domácnost, majitelka

Krátký Antonín, otec majitelky, 13. 6. 1861, výminkář

Krátká Marie, matka majitelky, 20. 11. 1871, obchodnice v Opočně

     Marie Krátká byla nevlastní matkou Anny, které její vlastní maminka zemřela brzy po narození. Otec se znovu oženil a Anna získala nevlastního bratra a sestru. Rodina Krátkých pocházela z Ročova. Nevlastní sestra Kamila odjela do Ameriky, kde zůstala. Kontakt mezi nevlastními sourozenci byl později přerušen.

     Lahovských měli dcery Helenu, Hanu a Martu. Dcera Helena se provdala za obchodníka Josef Bassova. V č. p. 65 se Bassovovým narodily dcery – Helena v roce 1953, Marta v roce 1955. Obchod byl po Únoru znárodněn, na pozemku bývalého č. p. 45 byla zřízena prodejna Jednoty (dnes Formánkovo železářství), kde manželé Bassovovi prodávali od roku 1968 do r. 1987. Prodejna se budovala v letech 1967-1968, pro Jednotu ji postavil Okresní stavební podnik Žatec. Dcera Bassovových Marta si pamatuje, že se z oken pokoje v č.p. 65 dívali na sovětské tanky, které si spletly cestu a jely směrem dolů na Skala. Bassovovi bydleli po rekonstrukci (trvala velice krátkou dobu, nějaké 2 měsíce) domu v č. p. 65. Dříve tam bylo moc málo místa, v obýváku sklad, na dvoře přístřešek opět se zbožím, a tak konečně měli hodně místa a Marta se sestrou Helenou svůj pokoj. Rodiče Lahovských bydleli v bývalé hospodě Křivanových u nádraží. Přestěhovali se tam dobrovolně v roce 1952. Přenechali dům č. p. 65 dceři se zeťem, kteří tam prodávali. Místa u Křivanů bylo velmi málo.

     U Křivanů měl děda Lahovský prodejnu se stavebninami. Mohlo to být do začátku 60. let. Lahovských tam žili asi 10 let. Nu a nakonec Lahovských ještě potom bydleli u Zajíčků v dolní části budovy č. p. 44 do roku 1965, to pan Lahovský umřel a babička Lahovská se přestěhovala v roce 1968 k mladým do čísla 65. Od konce 80. let prodávali Bassovovi v nové samoobsluze Jednoty na místě bývalé Zajíčkovy hospody. V lednu 1987 se převáželo zboží z Jednoty do nově vybudované samoobsluhy. Tam už byla paní Bassovová jen na výpomoc, pan Bassov tam ještě pracoval do roku 1990. Pracovala tam též paní Najmanová a i starší dcera Bassovových Helena.

Dnešní majitelé jsou Tomáš a Markéta Formánkovi.

Autorem všech textů v sekci Historie koštických domů a výhradním držitelem autorských práv k nim je paní Irena Hellerová.

Historie koštických domů

Dříve statek, od r. 1613 do r. 1618 a od r. 1654 do r. 1702 součást čp. 43, nyní neexistuje.Byl jedním z domů, které byly v 70.létech 20. století zbourány a na jejich místě postavena samoobsluha Jednoty, dnešní bazar.

Prvním známým majitelem byl Kryštof Krčmář z Koštic, který r. 1579 obstavil dluh Jana Koutského, rychtáře z Obory. Od r.1613 dům vlastní Mikuláš Hlavata, koštický rychtář v r.1618. V tomto roce hospodu prodává Adamu Ničovi za 500kop. V roce 1654 dům kupuje Mates Vagner z Rychnova, v Berní rule v r. 1654 je označen jako majitel, jinak nazývaný krčmář hořejší, též vlastnil čp. 43. Matka Matesa Vágnera Kateřina, nazývaná kolářka (Wagner=německy kolář, její manžel byl asi kolář), zemřela 8. 10. 1682 ve věku 60 let. Jeho syn Mates se oženil s Kateřinou Fohri 29. 7. 1663, převzal hospodu v r. 1677. Měli dceru Apolonii, která se 24. 1. 1691 provdala za koštického konšela Jiřího. Dále měli syna Matěje (Martina), nar. 13. 1. 1676, a Daniela, který s manželkou Annou Marií koupil r. 1700 čp. 38. Daniel je rovněž nazýván česky Kolář, asi se tím také živil. 27. 9. 1705 se jim narodil syn Daniel. S druhou manželkou Barborou Starou ze Želevic se Mates st. oženil 22. 11 .1684, ale brzy ovdověl. Matesova třetí žena Magdalena, též nazývaná kolářka, zemřela 5. 5. 1694 ve věku 50 let. Se čtvrtou manželkou Maří Magdalenou měl Mates děti: Marie (12. 5. 1697), Kateřina (8. 12. 1699), Dorota (17. 3. 1703). V roce 1694 kupuje dům od otce Martin Vágner za 60 kop. Ten statek s hospodou prodává r. 1702 za 80 kop Jakubu Ekrtovi s manželkou Ludmilou.

Zde je větší mezera v údajích, zdá se , že hospoda byla opuštěná nebo přišla na buben, až r. 1761 hospodu čp. 44 kupuje od vrchnosti František Weiss z Libčevsi za 350 zl. Od r. 1770 hospodu vlastní s manželkou Kateřinou. Devatenáctiletá dcera mlynáře Josefa Johna Marie Veronika se 12. 2. 1793 provdala za jejich syna Jana Weisse (1768 – 1800). Dále měli syna Františka. Kateřina pravděpodobně brzy ovdověla a zůstala s malými dětmi, protože hospodu spravuje v letech 1771 – 1772 šenkýř Jan Renfer s manželkou Kateřinou, platil 855 zl. V r. 1795 živnost přebírá syn Jan Weiss s manželkou Marií Veronikou(1783 – 27. 4. 1849). Jan Weiss zemřel velmi mladý, zůstal po něm syn Josef (1799 – 25. 3. 1832), který hospodu přebral v r. 1825. Do jeho plnoletosti hospodu spravoval Vavřinec Kocánek, původem z Vojnic, který se 12.11.1822 ve věku 39 let oženil s děvečkou v č. p. 44 Rozálií Krásovou, rovněž původem z Vojnic. Dcera Jana a Marie Veroniky Weissových Barbora se 23.11.1824 provdala ve věku 25 let za Františka Jandu, šestadvacetiletého syna Josefa Jandy a Doroty Vorlíčkové z č. p. 6.

I Josef Weiss, jak vidíme, zemřel předčasně. Pravděpodobně už byl déle nemocný, protože r. 1831 s manželkou Terezií Houdovou (původem ze Želevic č. p. 4) propachtovali hospodu Václavu a Kateřině Rulfovým za 560 zl. Zajímavým zápisem v matrice je tento: 3. 4. 1850 umírá v čp. 7 ve věku 54 let František Weiss, penzionovaný lobkovický knížecí revident, syn Františka Weisse z Koštic. Farář zapsal, že byl zcela dezorientovaný a působil jako smyslů zbavený.

Část domu byla i pronajímána, působil zde řezník Josef Blahout, původem z Libochovic. Jeho manželce Hypolitě Hanzalové, mlynářské dceři ze Smiřic, se 18. 12. 1836 narodila dcera Marie. Václav Dürr, kupec a hospodský z Křesína, si pronajal čp. 44. S manželkou Rozálií Nitkovou, mlynářskou dcerou z Budyně, měli syna Gustava (narodil se 23. 8. 1855). Později byly vlastníky hospody v čp. 58, na rozcestí. V roce 1858 se stala smutná věc, v hospodě 10. května komediantka Anna Richtrová z Cunkova u Sedlece porodila mrtvé dítě a týž den sama zemřela

Vdova Terezie Weissová (bylo jí pouhých 28 let)se provdala za Ignáce Nitku (bratr Rozálie Dürrové), třicetisedmiletého mlynářského a učitele z Budyně, se kterým provozovali hospodu do r. 1859 , kdy ji dle svatební smlouvy předávají vnučce Marii Bankové, která se provdala za Františka Koukolíčka. Jeho matka Anna zemřela v domě čp. 44 ve věku 55 let dne 10 .1. 1861. Dcera Terezie a Ignáce Nitkových Marie Nitková (23.2.1817)se vdala 25.2.1838 za Antonína Banku (23.11.1814) z Řetenic. Velmi brzy ovdověla, a už koncem roku 1839 se znovu provdala za Jana Radníka (20. 7. 1798), knížecího služebníka ze dvora č. p. 32.

R. 1863 dům přebírá Josef Koukolíček s manželkou Barborou. R. 1858 se narodila jejich dcera Anna, která brzy po narození zemřela. V R. 1861 se jim narodila další dcera Anna. 10. 2. 1864 zemřel jejich syn František ve věku 3 neděl. 28. 5. 1867 se narodil Antonín, syn Josefa Koukolíčka a Barbory Smetanové. Josef byl synem výminkáře z čp. 44 Františka Koukolíčka, bývalého hospodského. Jindřich Zíval jim tedy zřejmě nabídl obydlí, zatímco působil v hospodě čp. 44 jako nájemce. Vraťme se do roku 1864, kdy se majitel domu čp. 54 Kryštof Rulf, žení s Barborou Koukolíčkovou, dcerou hostinského z čp. 44. Měli mnoho dětí: Anna, František Havel (16. 10. 1867), Josef (17. 11. 1870), Rosina (24. 4. 1873), dvojčata Marie a Václav (28. 7. 1875), Paulína (24. 10. 1877), Anastázie (30. 7. 1881). Václav zemřel v dětském věku.

29.5.1864 se František Vinš z Klapýho oženil s Marií Koukolíčkovou, dcerou Františka Koukolíčka a Anny Veselé.

V r. 1876 kupuje nemovitost Jan Zajíček, mlynář z Třebenic, pro syna, stárka v koštickém mlýně Josefa Zajíčka . Stal se z něj zeť Vítkových, vzal si r. 1880 jejich starší dceru Annu. S Annou měl dceru Marii (v dospělosti se provdala za četnického strážmistra Václava Šemberu). Vítkovi měli dříve v čp. 44 kupecký krám. Po ovdovění hospodu vlastní s druhou manželkou Rozálií Karfíkovou z čp. 42. Ta měla zpočátku ze soužití s vdovcem s malým dítětem strach a večer vždy utíkala oknem domů, měla to hned vedle. Josef s Rozálií měli syna Rudolfa, pozdějšího slavného hospodského a řezníka. Rudolf se v dospělosti oženil s Marií Gráfovou ze Želevic. Měli spolu děti Boženu (ve Františkových Lázních měla děti Libuši a Jana), Věru ( vdala se za Adolfa Karfíka z č. p. 11, v Brně měla děti Jitku – žije v Havířově, a Václava), Libuši (zemřela mladá na TBC), Jiřího (zemřel při výslechu), Vlastu ( v Kryrech měla děti Štěpánku, Tomáše a Jiřího).

V době rekonstrukce školy r.1883 byl pro řídícího učitele najat byt v hostinci u Josefa Zajíčka č. p. 44 za 5 zl. měsíčně. Stavba školy byla ukončena v půli ledna 1884.

V r. 1880 si řeznictví v domě č.44 pronajal Gabriel Bužek, řezník, který od r. 1882 působil v č. 58 na rozcestí.

22. 1. 1895 se narodila dcera Marie dělníku v čp. 44 Antonínu Mrázkovi, původem z Nouzova, a Barboře Vítkové, dceři Václava Vítka, dělníka v čp. 44, a Barbory Osmikové. Od r. 1906 nemovitost vlastní Rudolf Zajíček, od r. 1912 s manželkou Marií Gráfovou.

Sčítání obyvatelsva r.1921

Zajíček Rudolf, 2.4.1881, hostinský a řezník

Zajíčková Marie, manželka, 2.4.1890, vede domácnost a zemědělskou činnost

děti Věra, 3.1.1914, Libuše, 19.11.1917, Jiří 23.10.1919

Zajíčková Rozálie, matka, vdova, 14.7.1857, výminkářka

Kovařík Josef, 15.11.1906, čeledín

Linhartová Marie, 12.2.1902, služebná

Zajíčkovi provozovali hospodu s kinosálem, zároveň hospodařili na polích a v domečku čp.43 bylo řeznictví. Všichni byli ve vesnici velmi oblíbeni. Rodina o majetek přišla po Únoru 1848. Byli poté všichni vyšetřováni jako kulaci. Syn Zajíčků Jiří zahynul po výslechu StB. Jeho tělo skončilo v nádrži s louhem, bylo jim oznámeno, že náhle zemřel. Do rakve se rodina nesměla podívat.

V osmdesátých letech 20. století byly oba domy zbourány a na místě vyrostla samoobsluha Jednoty, dnes bazar. Ze Zajíčkova statku zůstala pouze stodola – dnes obecní sběrný dvůr.

Autorem všech textů v sekci Historie koštických domů a výhradním držitelem autorských práv k nim je paní Irena Hellerová.

Historie koštických domů

Historie těchto původně dvou domů sahá až do r. 1597, kdy dům čp. 41 (tehdy půllán) vlastnil až do r. 1602 Bartoš Fryc, který ho prodal za 160 kop Martinu Švecovi. V roce 1606 je majitelem Martin Čejka. V r. 1612 ho koupil Pavel Kesler za 65 kop od sirotků Pavla Fryce. Již v roce 1614 ho kupuje za 65 kop od vrchnosti Jan Tendler (Denler). Jeho snacha Kateřina přináší věnem půllán od svého otce Melichara Jubitschleye. Jako vdova umírá r. 1651. Téhož roku Martin Staar z Rychnova s povolením barona Brisigela kupuje usedlost za 60 kop od Melichara Jubitschleye za přítomnosti rychtáře Martina Niče, konšelů Matěje Slatinského,Martina Richtra a Jana Koldy. Martin Staar platí ročně do r. 1666. R. 1669 odhádán jest statek od rychtáře Václava Husáka z Orasic, Jana Kouby,rychtáře ze Želevic, Matesa Heydy, rychtáře z Koštic a konšelů Tomáše Johna, Kryštofa a Adama Rychtra s půllánem Martina Staara (čili lán jako celá usedlost) za 120 kop, koupil ho Ondřej Payer od barona Leopolda Alberta Brisigela, pána na Košticích. V Berní rule, katastru z r. 1654, je tato chalupa vedena jako Čejkovská podle staré tradice po jménu původního majitele, R. 1692 koupil statek s jedním lánem polí Jan Fohri (původem z Rychnova) s manželkou Ludmilou za 200 kop pro syna Jiřího Fohri s manželkou Alžbětou, dcerou Ondřeje Payera, kteří měli svatbu 6.5.1691.

V r. 1700 je majitelem Kryštof, syn Jana Fohri, s manželkou Marií Vorm z Rychnova. Kryštof má děti Annu Marii (20.7.1724), Annu Kateřinu, Václava a Jana Jiřího. Anna Kateřina měla nemanželského syna Antonína (1736-18.6.1743) a dceru Annu Marii (23.10.1741-29.10.1741). 2.5.1746 měla dalšího nemanželského syna Antonína, ale již 7.10.1746 se vdala za Josefa Fogla. Jan Jiří Fohri s manželkou Annou Marií má syny Josefa (27.6.1735), Václava (23.9.1742)) a Antonína (7.7.1736), s druhou ženou Ludmilou měli Annu Marii (17.11.1752), Jakuba (12.3.1754) a Barboru Alžbětu (7.11.1755). Do r. 1771 statek vlastní Kryštofův syn Václav Fohri (1705-8.2.1780) s první manželkou Maří Magdalenou, se kterou měli syna Václava. Po ovdovění dům vlastnil od 13.10.1736 po svatbě s druhou manželkou Kateřinou rodem rovněž Fohri (1712-5.6.1782, pravděpodobně nějak vzdáleně příbuzná), se kterou měli děti Annu Kateřinu (1.4.1737), Annu Marii (21.5.1739), Jana Václava (7.10.1741), Josefa (zemřel tříměsíční 30.7.1744), Rosinu (6.5.1749), Marii, která zemřela v r. 1769 ve věku 19 let, a Kateřinu, která se 21.2.1775 vdala za Antonína Vakrmana.

Později statek vlastní Václavův syn z  prvního manželství Václav (1734-26.2.1809) s druhou manželkou Kateřinou Vágnerovou. S první manželkou, rovněž Kateřinou, měli dvojčata Kateřinu a Františka (3.3.1763), s druhou ženou pak Doroteu (1777), Marii (20.12.1780), Barboru, Antonína (zemřel 1.1.1784 ve věku 6 měsíců), Václava (11.10.1771), Annu Kateřinu (umírá v r .1789), Rozálii (7.12.1788, která se 28.7.1800 vdává za Floriána Seiferta). Dorotea si bere 15.2.1802 Jakuba Lance z Radonic. Dcera Kateřina (z prvního manželství) měla asi těžký osud. V matrice zemřelých je zapsáno, že dne 30.6.1851 zemřela žebračka z domu čp. 41 Kateřina Fohri ve věku 78 let. Opět jeden případ, kdy dcera z velikého statku šla světem žebrotou.

V roce 1805 je zapsán do knih jako majitel syn Václava a Kateřiny Václav Fohri s manželkou Marii Lancovou z Radonic. Měli děti: Josef (7.3.1803), Antonín (5.1.1805-23.1.1806), Anna (18.1.1807), Kateřina (10.11.1809). Od r. 1812 je majitelem švagr Václava Jakub Lanc. Dcera Jakuba a Dorotey Lancových Marie zemřela sedmiletá 5.12.1813, dále měli děti: Rozálie (18.11.1813), Jakub (14.2.1818), Josef (14.2.1819). V r. 1816 statek kupuje Josef Janda (1790-8.8.1842) z domu čp. 6 a od r. 1827 je vlastníkem jeho syn Václav Janda, který statek nějaký čas pronajímá Václavu Gärberovi (1780-10.1.1832) s manželkou Rozálií Richtrovou (1769-12.3.1857) z čp. 18 (Gärberovi byli v několika generacích šafáři, obroční a správci velkostatku čp .32). Jejich dcera Rozálie (1808) se vdává 11.2.1833 za Josefa Svobodu z Pátku. V r. 1847 prodává pravděpodobně bezdětný Václav Janda statek Václavu Karfíkovi, majiteli čp. 42.

Ke statku čp. 41 se váže velmi zajímavá událost. 29.8.1813 zde zemřel neznámý voják, který byl nalezen zraněný v polích za Košticemi. Farář jeho věk odhadl na 23 let. Rodina Lancových se ho ujala z křesťanského milosrdenství a nechala ho před smrtí zaopatřit panem farářem a pohřbít. Těchto případů bylo v srpnu 1813 několik. Válka s Napoleonem se zdejšímu kraji od svého vzniku v roce 1793 vcelku vyhýbala. Teprve v roce 1813, kdy před bitvou u Drážďan začal veliký přesun francouzských vojsk přes České středohoří, se válka přiblížila na 4 míle k Libochovicím. Proti Francouzům táhla vojska rakouská, pruská a ruská. Mnohé pluky zde byly ubytovány. Rusové měli rozbitý tábor pod severními hradbami města. Za  Poplzemi, u Šebína,  Levous a Horek byly postaveny dělostřelecké baterie, které měly zastavit nepřítele při pokusu o překročení řeky Ohře. Na delší dobu byly v Libochovicích hlavní štáby velitelů vojsk. Na zámku měl sídlo velkokníže Konstantin, na děkanství pak kníže Kalicin a pruští generálové Kleist a La Roche. Tehdy navštívil Libochovicko i císař František I., který dlel několik dní spolu s ruským carem Alexandrem a pruským císařem Bedřichem v blízkých Lounech. K žádné bitvě zde však nedošlo. Šťastný výsledek bitvy u Chlumu (29.srpna 1813) osvobodil zdejší krajinu od nepřítele a vojska z Libochovicka odešla. Odcházející vojska pak za sebou zanechávala řadu mrtvých a raněných, pro které se snažila cestou najít pomoc.

Zde je na místě se zmínit o čeledi, která na velkém statku čp. 41 žila a zakládala rodiny. 11.5.1819 si Karel Bauer bere Rozálii Prágrovou z Vojnic. 4.2.1833 se žení František Zienert, zedník, z čp. 35 s Barborou Vágnerovou z čp .4. Ženichovi bylo 50 a nevěstě 41 let. 29.1.1850 si služebná Anna Klimtová bere ševce Františka Hykla, syna Josefa Hykla z č. 12 a Barbory Polákové. Měli syna Františka, rovněž obuvníka, který se oženil s Bertou Dürrovou, dcerou bývalého koštického hostinského, nyní vážného v Křesíně. Žili i s rodinou rovněž v čp. 41. 18.10.1877 se narodila Zdeňka a 30.6.1878 Antonín, děti ševce Antonína Rulfa a Marii Vurmové. V devadesátých létech 19. století tu žil Josef Grund, obuvník z Vojnic, s manželkou Annou Novákovou z Vojnic, narodilo se jim několik dětí. 2.2.1892 se narodila Marie, dcera Martina Berana, pekaře ve mlýně, a Marie Seifertové.

Prvním známým majitelem čp. 42 byl v r. 1657 Jiří Trester (též majitel čp. 2, tak jak je uvedeno v Berní rule v r. 1654, čp. 42 bylo po třicetileté válce opuštěné), od r.1669 jeho syn Matěj Trester. V r. 1676 statek kupuje Adam Grunt s manželkou Annou. Jakub Chlumecký koupil dům v r. 1681 za 200 kop a platí do r. 1696 ( nevíme, zda slovo platí v těch letech znamená právo užívací od vrchnosti nebo peněžní částky náhradou za robotní povinnost). Poté je majitelkou Kateřina Kunz z Rychnova, která usedlost za 400 kop prodává r. 1698 Jiřímu Polligovi (1670), rovněž z Rychnova. Měl děti Annu Marii, Václava, Jiřího a Františka. František zemřel 1.10.1741 ve věku 30 let. S manželkou Marií měli syny Antonína (10.8.1740) a Václava (10.8.1740). Jiřího dcera Anna Marie (1712-3.12.1809), zapsaná jako Pohligová, se vdala za Antonína Straibla z čp. 11. Jiřího syn Václav je uveden při křtu syna Jana Jiřího (26.1.1749), kterého měl s manželkou Barborou, jako podruh. Statek přebírá starší syn Jiří Pollig s manželkou Rozálií (Rosinou). Měli syna Antonína Jana (28.12.1743-20.3.1744). Jiří Pollig ml umírá 8.11.1745, vdovu Rozálii (1719-6.5.1779) si 24.5.1746 bere Václav Matouš ze Židovic (1721-16.7.1806) a ujímá se statku, nevíme ale kdy, neboť ještě v roce 1749 je Rosina při křtu uvedena jako polní mistrová, ti většinou bydleli v čp. 39. Měli děti: Jiří (11.10.1747-22.11.1747), Václav (23.10.1748-1806), Filip Jakub (29.3.1752), Alžběta (17.12.1753). Pak měl Václav asi druhou manželku, se kterou měl syna Antonína. Václav platí do r. 1792. Dům dědí r. 1798 Václavův syn Antonín Matouš (1768-29.5.1814) s manželkou Marií (1759-26.2.1834), který ho r. 1804 prodává Josefu Karfíkovi s manželkou Annou Marií Erlichovou, dcerou majitele čp. 7 (vlastnili statky čp. 7 i čp. 42 současně). Ti měli syny Jakuba (1766), Václava, Antonína a Františka. Jakub je pak majitelem čp. 19 a později i čp. 40. Od r.1810 je majitelem Václav Karfík. Později se oženil s Rozálií Černou ze Lkáně. Byli též majiteli čp. 7, měli spolu děti Antonína, Václava, Rozálii (16.6.1797-16.7.1797), Františka (6.10.1799), Marii (zemřela 23.5.1806 ve věku 4 měsíců), Annu (zemřela 19.8.1809 ve věku 3/4 roku), Josefa (1809-22.2.1812), Marii (3.3.1813, vzala si Františka Brožíka), Josefa (zemřel 14.12.1820 ve věku 3 měsíců), Rozálii. V čp. 42 později žili Václav a František. Václav měl děti: Annu (12.1.1840 – 14.6.1843), Antonína, Jana (11.5.1842 – 27.2.1844). Od r. 1818 je majitelem nezletilý syn Václava a Rozálie František Karfík, později pak s manželkou Annou Melduškovou z Klapého.

10.3.1825 zemřela v čp. 42 ve věku 34 let Františka, dcera sedláka (pozdějšího nádeníka v čp. 20) Jana Kafky. 13.9.1825 se narodila nemanželská dvojčata Václav a František Alžbětě Kafkové, dceři sedláků Jana a Anny Kafkových. Jména Kafkových vůbec nejsou zanesena v knihách jako majitelů statku, ale v matrikách tak figurují. Děti zemřely brzy po porodu. 17.3.1827 se Alžbětě narodil nemanželský syn Josef. Je pravděpodobné, že rodina Kafkova statek spravovala do plnoletosti dědice Františka Karfíka.

Františkovi a Anně Karfíkovým se narodila 13.6.1830 Rozálie, zemřela sedmiměsíční. Mají pak spolu dcery Marii (17.2.1834), Barboru (2.12.1836), Františka (11.9.1844) a Václava (15.9.1831), pozdějšího majitele statku. 22.3.1857 na statku umírá ve věku 88 let Annina matka Barbora Meldušková (1769). Františkova dcera Marie Karfíková si vzala 13.6.1854 Václava Hofmana, sedláka z Černivi čp. 28. Barbora se vdala 9.7.1857 za Josefa Havránka.

22.7.1821 na statku porodila syna Františka děvečka Anna Marie Krämerová z čp. 26, syn ihned zemřel. 21.12.1822 se narodil Josef, syn Antonína Brožíka z Poplzí a Emilie Šimoníčkové z Libochovic.

Dvojdům čp. 41 a čp. 42 později vlastní Václav Karfík. Václav se 21.2.1854 žení (ohlášky byly jednou za třikrát, tzn. že nevěsta už byla v brzkém  očekávání potomka) s Marií Starou (1831) ze Želevic čp. 10. 18.7.1854 umírá jejich dvouměsíční dcera Anna (nar. 23.5.1854). 16.5.1855 se narodila dvojčata Johana a Jan, Johana zemřela ihned, Jan umírá 27.5.1855 i se svou matkou Marií. Bylo jí pouhých 23 let. V roce 1857 má vdovec Václav Karfík (starosta Koštic v letech 1867-1870) již další manželku Annu Jandovou ze Solan, ta 18.2.1857 porodila mrtvá dvojčata a sama týž den zemřela ve věku 22 let. Se třetí manželkou Alžbětou Havránkovou mají deset dětí: Rozálie (18.7.1858), Antonín (3.6.1860), Alžběta (19.1.1862), Antonie (12.6.1863), Marie (zemřela 15.3.1865 ve věku 6 dní), Josef (3.5.1866- 3.5.1888), Václav (16.9.1868, od r. 1886 se stává majitelem statku, ale už o pár let později je majitelem a obyvatelem domu čp. 76), dvojčata František a František Xaver (9.8.1871, František Xaver zemřel hned po narození), Bedřich (25.10.1873). Rozálie si vzala Josefa Zajíčka, stárka ve mlýně, pozdějšího hospodského. Antonín má nemanželskou dceru Rozálii (10.5.1883-2.8.1951) s Petronilou Kellnerovou z Donína, se kterou se ožení a stěhují se do Donína. Později pracuje jako hospodářský správce ve dvoře mšenském, 17.11.1891 se ve Mšeném narodí dcera Anna. Bedřich se stal ve Slovinsku majitelem továrny na turbíny. František byl lékařem, nejprve v Istrii ve rtuťových dolech, pak v Praze. Měl slavné syny – Vladimíra (1901 -1996), slavného architekta, který projektoval mj. Baťův Zlín, a Václava (1903-1981), slavného plastického chirurga. Tohoto Václava podporoval Rudolf Zajíček na studiích a později za to dostal zlaté hodinky.

V letech 1853-1887 na statku čp. 41 žila zřejmě v podnájmu rodina ševce Františka Hykla, zedník Vincenc Kraupner s rodinou, obuvník Antonín Rulf s rodinou, klempíř Josef John a jeho sestra Anna Johnová, vnuci mlynáře Johna ( a současně děti bývalého panského písaře Leopolda Johna), později i jejich potomci. 27.12.1865 zemřela tříletá Josefa, dcera čeledína Václava Richtra. 6.4.1871 se narodil František Xaver (zemřel za týden), syn čeledína Václava Vurma z čp. 24, syna Matěje Vurma, ovčáka, a Rozálie Sunkovské, rybářské dcery z čp. 22. Matkou dítěte byla Eva Richtrová. Majitelé prostory čp. 41 asi nepotřebovali, a tak je pronajímali.

Sestra Václava Karfíka Antonie si 26.7.1888 vzala Josefa Krupku (3.4.1855), syna Josefa a Kateřiny Krupkových z Telec čp. 31, a začínají spolu hospodařit. Josef Krupka byl starostou Koštic v letech 1893-1896. 17.10.1889 se jim narodil syn Václav, který se 6.7.1919 oženil v Praze s Annou Chudobovou z Českých Kopist. 27.8.1891 se narodil syn Ladislav a 29.11.1893 syn Stanislav (oženil se s Marií Jiráskovou z Koštic čp.18 , narodil se jim jediný postižený syn). Měli ještě sestru Boženu (9.8.1899-5.10.1899) a další Boženu (8.5.1902). Roce 1919 otec statek předává synu Ladislavovi s manželkou Annou Jiráskovou ze Slatiny (svatba 29.11.1919 v Libochovicích).

Sčítání obyvatelstva z r. 1921 přináší tyto poznatky o obyvatelích:

Krupka Ladislav, 24.8.1891, hospodář

Krupková Anna, manželka, 12.7.1893, vede domácnost

Krupka Ladislav, syn, 8.11.1920

Krupka Josef, otec, 13.4.1852, výminkář

Krupková Antonie, matka, 13.7.1864, výminkářka

Krupka Stanislav, bratr, 8.12.1892, pomáhá v hospodářství

Krupková Božena, sestra, 8.5.1902, pomáhá v hospodářství

Koenigsmark Jaroslav, svobodný, 8.6.1901, čeledína

Vošahlík Josef, svobodný, 7.9.1904, čeledína

Pieczek Anděla, svobodná, 15.3.1892, služka z Haliče

Kučerová Marie, svobodná, 25.3.1905, služka

Ladislav s Annou mají syna Ladislava, a tři dcery: Boženu, Věru a Marii. Božena se vdala do Loun. Věra byla zdravotní sestrou. Marie studovala lounské gymnázium a poslední dva ročníky absolvovala ve francouzském Dijonu. Vstoupila přes velký odpor zejména otce do kláštera ve Znojmě, pracovala jako sekretářka abatyše a později pod řádovým jménem Marie Inviolata působila v Praze, kde se stala matkou představenou kláštera řádu sv.Karla Boromejského v Praze-Řepích. Členky řádu působí dodnes v nemocnici Pod Petřínem a zároveň v ženské věznici v Řepích napravují prací v nemocnici mírně provinilé odsouzené. Boromejky rovněž pečovaly o Václava Havla před jeho smrtí. Ladislav Krupka vystudoval zemědělskou hospodářskou školu v Roudnici a později po úraze ještě ekonomickou školu. Jeho manželkou se stala Marie Petrášová z Vyškova, absolventka zahradnické školy, která dostala umístěnku do JZD Koštice, zde pracovala v sadech. Rodina Krupkova byla, tak jako ostatní, donucena vstoupit do JZD Koštice, kde mohl Ladislav Krupka jako bývalý sedlák vykonávat jen podřadnější práce, ale pro své odborné znalosti působil jako neoficiální poradce. Bral tehdy asi 300,-Kč měsíčně a když mu chtěli v JZD zvýšit plat na 400,-Kč, MNV se proti tomu ostře postavil a plat mu byl opět snížen. Protože měl v té době už čtyři děti (později ještě páté), dlouho neváhal a využil nabídky JZD Pnětluky, kde se stal zootechnikem za důstojných platových podmínek a navíc dostal k obývání rodinný domek. Při sloučení s dalšími družstvy na Podlesí se stal hlavním zootechnikem JZD Hřivice. Jaká škoda, že Koštice nevyužily jeho odborného rozhledu! Ladislavův starý otec zůstal bydlet v Košticích. Nabídl dům k odkoupení MNV Koštice za 40 tis.Kč, ale dostal odpověď, že nejvýše za 30 tisíc. Jelikož pro stáří a chatrné zdraví starost o dům nezvládal, byl donucen za nápadně nevýhodných podmínek dům prodat. Poté se odstěhoval do Loun k dceři Boženě. Z domu čp.42 byla vybudována kuchyně a jídelna JZD Koštice. Majetek byl v restituci vrácen jeho potomkům, v současné době ho obývá syn Jan a snaží se statku navrátit jeho bývalou krásu a význam.

Autorem všech textů v sekci Historie koštických domů a výhradním držitelem autorských práv k nim je paní Irena Hellerová.

Historie koštických domů

Privilegovanou funkcí ve dvoře byl ovčácký mistr, oficiálně zvaný polní mistr. Pobíral vysoký čelední plat a k tomu naturální deputát. Panští polní mistři byli odborníky v chovu ovcí a často na sebe brali i veterinární odpovědnost. Vážnost této profese byla stvrzena, když roku 1704 císař Leopold I. nařídil, že ovčáci mají být považováni za „počestné“ a jejich děti se smějí učit každému řemeslu. V r. 1709 byli ovčáci povýšeni na stav. Mohli mít vlastní domácnost (dnešní dům č.p. 39, kde je již r. 1635 připomínána Anna Vovčačka) a mohli chovat určitý počet, zpravidla 10%, vlastních ovcí. S jedním pacholkem obstarával polní mistr 300-500 kusů ovcí. Jeho manželka, polní mistrová, pomáhala vesničankám při porodech. Bývala též oblíbenou kmotrou.

R. 1713 má Jiří Fohri, pastýř, 16 strychů žita (žil asi v čp. 34), Michal David, panský ovčák, užívá 12 strychů polí. Pak tu asi působil jako ovčák nějaký Jašt, který měl syny Matouše, Michala, Kryštofa, Josefa, a dceru Evu. Dá se tak soudit z následujících dat z matriky: 7. 6. 1735 se narodil syn Jakub ovčáckému mistru Matouši Jaštovi (Joštovi) s manželkou Kateřinou Harnischovou. 7. 7. 1740 si Michal Jašt, ovčák a syn ovčáka, bere Kateřinu Sunkovskou. 26. 2. 1741 se vzali Kryštof Jašt, syn ovčáka, a Františka, 26. 2. 1741 se narodila jejich dcera Anna Kateřina. 10. 5. 1742 zemřel Josef Jašt, mladší bratr polního mistra, ve věku 23 let. 29. 10. 1744 si Matěj Rulf bere Evu Jaštovou, dceru ovčáka.

V roce 1746 je polním mistrem Matěj Müller a jeho žena Marie, 1. 12. 1746 se jim narodil syn Josef. K ruce měl polní mistr pastýře Josefa Krejzu.

V r. 1748 je jako kmotra dětí uváděna Rosina Matoušová, dříve Pollig, polní mistrová, což je trochu záhadou, neboť to byla selka v čp. 42. Možná nějakou krátkou dobu z neznámých důvodů tuto práci vykonávala. R. 1749 byl polní mistrem Bartoloměj Müller a jeho žena Kateřina šafářkou ve dvoře, měli dcery Marii Alžbětu (26. 1. 1747), Marii Annu a Maří Magdalenu, a syna Ignáce. Jako kmotry dětí jsou r. 1754 uváděny Kateřina Müllerová, polní mistrová, zvaná též vovčačka, a Marie Anna Müllerová, dcera polního mistra. 2. 1. 1757 se narodil dceři polního mistra Maří Magdaleně Müllerové nemanželský syn Václav. R. 1762 si Antonín Jašt (Jošt), ovčák, vzal dceru Bartoloměje Müllera Marii Annu. Působil jako polní mistr do r. 1763. V letech 1765-1771 je polním mistrem Václav Jašt s manželkou Rosinou, která byla šafářkou ve dvoře. R. 1766 je uváděn Matouš Lancman, pastucha, který byl pacholkem u polního mistra. R. 1771 je polním mistrem Václav Vajgl s manželkou Rozálií, ale už r. 1783 je uveden jako podruh v čp. 39. Pastýřem byl od r. 1778 Václav Hájek.

22.1.1788 se zde narodil Jakub, syn Jakuba Tuhaje a Anny Marie, vdovy po Josefu Zinke. R. 1780 usedlost kupuje Václav Pavlovský s manželkou Marií. Ta 13. 1. 1824 zemřela v čp. 47 ve věku 80 let, tzn. že se narodila roku 1744, měli děti Václava a Barboru (6. 7.1764). Od nich v r. 1790 ovčín koupil za 115 zlatých Josef Hauptvogel, majitel domu čp. 14. Oženil se s Kateřinou Fohri (28.4.1735, zemřela r. 1825), dcerou Jakuba a Kateřiny Fohri. 11. 11. 1780 se jim narodila dcera Anna Marie, 17. 11. 1782 dcera Kateřina (zemřela r. 1799). Dcera Johana se narodila r.1790 a 11.1.1820 se provdala za Antonína Posledníka, pětadvacetiletého ovčáckého mistra z Rané. Anna Marie se 3.9.1805 provdala za Josefa Jandu z č. p. 6. Josef Hauptvogel byl koštickým rychtářem v r. 1789. Ani Pavlovský, ani Hauptvogel neprovozovali sami chov ovcí, určitě měli v ovčíně zaměstnance.

R. 1827 Josef Hauptvogel dům prodal zaměstnankyni Anně Reinhardtové (1801), dceři Prokopa a Magdaleny Reinhardtových z č.p. 39, původem z Děčan. Ta se provdala nejprve 27.11.1827 za Antonína Blahouta (1807-1828) z Chotěšova. Po druhé se vdala 21.10.1828 za Františka Hubínka (1801), šafáře ze dvora, syna ovčáka z Hrádku pod vrchem Raná. Měli syna Josefa a dcery Marii, Vilhemínu a Annu. Josef se oženil 3.2.1864 s Marií Karolínou Poznovou z Kostomlat. Brzy však zemřel. Vilhemína se provdala 20.11.1849 za Antonína Horkého, nádeníka ze Strádonic. 24. 5. 1866 se narodil Josef, nemanželský syn Marie Hubínkové, děvečky v čp. 39, dcery Františka Hubínka a Anny Reinhardtové. 21.3.1833 se oženil Josef Plattig (1777) z č.p. 27 s Kateřinou Hubínkovou (1783), dcerou Vojtěcha Hubínka.

Josef Sunkovský, cestář, se oženil s děvečkou v čp. 39 Terezou Suhne z Patokryjí.

Od r. 1845 je majitelem Jan Náprstek. Měl syny Jana a Václava. Jan, mistr kolářský, se oženil po druhé 9.11.1858 s Karolínou, dcerou Franatiška Hubínka a Anny Reinhardtové. Měli dceru Vilhelminu (zemřela po narození r. 1853), Vilhelminu (zemřela 20. 8. 1859 ve věku 10 týdnů) a Annu (26. 5. 1871 – 21. 8. 1872). Jan brzy poté zemřel. Vdova Karolína pak měla nemanželskou dceru Annu (28. 4. 1880).

22. 7. 1854 zemřel ve věku 9 měsíců nemanželský syn Anny Kulasové, Josef. 27. 5. 1857 zemřel pětiletý Antonín, syn nádeníka Václava Richtra. 5. 9. 1855 zde zemřel osmiměsíční syn poklasného Josefa Šusta, Václav. 28. 2. 1855 zemřela Majdalena Rulfová, vdova po nájemníkovi Václavu Rulfovi ve věku 61 let. 26. 10. 1867 se narodil Josef, nemanželský syn dělnice Anny Zienertové, dcery Josefa Zienerta a Anny Marie Křivanové.

R. 1878 dům kupují Josef (13. 10. 1851) a Emilie Karfíkovi. Emilie byla dcerou Václava Dürra z Křesína, hostinského z čp. 58 (a předtím čp. 44), měli děti Rozálii (4. 9. 1877), Václava (5. 8. 1879), Marii (9. 11. 1876), Františka (27. 12. 1889), Emanuela (24. 12. 1882), Emilii Terezii (15. 10. 1883), Josefa (24. 8. 1884), Aloisii, Annu Justinu (7. 10. 1887). R. 1888 se majitelem stává Václav Vavřinec z Terezina Údolí u Nového Bydžova. Jeho manželce Josefě se v č. p. 33 narodila dcera Emilie Marie (30.11.1897-8.11.1901). Z předchozího bydliště si přivezli ještě syna Václava, v Košticích měli dceru Marii.

10.4.1892 se tu narodila Marie, dcera koláře Václava Čtrnáctého a Terezie Beranové. Dcera Antonie se jim narodila 10. 5. 1888 v č.p. 43. 20. 9. 1899 se narodil Josef, syn Václava Hykla z č.p. 70 a Anny Bezděkovské, ovčácké dcery ze Želevic č.p. 11. Tady vidíme, že ovce se v domě pořád chovaly, i když jinak zde byl normální obytný dům.

V r. 1921 proběhlo sčítání lidu, které nám prozrazuje toto:

Vavřinec Václav, syn, 13.12.1882, zemědělec

Vavřincová Aloisie, synova manželka, 22.6.1886, vede domácnost

Vavřincová Marie, dcera, 15.8.1890, pomáhá v domácnosti

Vavřinec Václav, otec, 17.1.1854, výminkář

Vavřincová Josefa, matka, 6.1.1855, výminkářka

Ještě v druhé polovině 20.století je dům majetkem rodiny Vavřincových, kteří ho prodávají rodině Nasavrckých. Dnešní majitelka Milada Daňková.

Historie koštických domů

Kovářství bylo typicky vesnickým řemeslem. Činnost kovářů byla omezována cechovními pravidly, která určovala, že vesničtí kováři nesměli se svým zbožím na městské trhy. Kováři vyráběli drobnosti pro hospodáře, především hřebíky, skoby, háky, kromě toho opravovali zemědělské náčiní. Hlavní činností bylo podkování koní a výroba podkov. Koním se musely podkovy třikrát až čtyřikrát ročně měnit, po třicetileté válce kováře tato činnost z valné většiny živila. Proto se kovárny zachovaly hlavně tam, kde se choval dostatek koní. Kováři se často zabývali také trháním zubů.

Kovárny stávaly většinou na návsi, ovšem stranou od ostatních domů, aby jiskra nepřelétla a nezapálila sousedy. Tak tomu bylo i v Košticích.

První zmínka o kovárně je z r.1597, do toho roku zde žil kovář Valenta. Vdova po něm Kateřina kovárnu prodala r.1597 kováři Janu ze Schmiedebergu. Jan byl r.1613 a r.1618 obecním konšelem. R.1602 koupil dům Petr Svoboda za 90 kop, kovářské řemeslo však asi neprovozoval. Dům vlastnil do r.1619. Místním kovářem byl dále v období 1618 – 1622 kovář Jan ze Schmiedebergu, v r.1622 konšel. Svobodové zřejmě vlastnili dům po další generace, protože r.1691 patřil Petru Svobodovi, asi vnukovi či pravnukovi. Zde je ovšem třeba poznamenat, že jméno Svoboda mohlo znamenat, že obyvatel byl svobodný, nebyl nikomu poddaný, u kovářů celkem běžná věc. Zrovna tak přízvisko ze Schmiedebergu znamena z kovářské hory, takže spíš ukazovalo majitelovo povolání. Klidně mohli být Jan a Petr příbuzní ( a asi i byli).

17.4.1680 se narodila Zuzana, dcera kováře (psáno Kováře, řemeslo=příjmení) Jana a jeho ženy Kateřiny. V r.1684 je v matrice uveden Mates Galden, faber (lat. kovář, ale i tesař), žil v čp.19 s manželkou Evou. Pravděpodobně se ale živil jako tesař. Při morové epidemii zřejmě kovárna zpustla. Poté v čp.23 asi působila kovářská rodina Harnischů, protože 7.6.1735 se tu narodil Jakub, syn Matouše Jošta a kovářské dcery Marie Harnischové. 1.5.1746 zemřel kovář Ondřej (Andreas) Render ve věku 39 let. S manželkou Annou Marií Erlichovou měli dceru Annu Terezii (24.3.1743), která se v kovárně narodila, museli tu tedy působit nejméně od r.1743. 28.1.1743 zemřela ve věku 9 měsíců jejich dcera Marie Alžběta. Vdova Anna Marie dům vlastní do r.1747 a r.1748 se vdala za kováře Josefa Harnische. Měli děti Apolonii (23.12.1749), Josefa (19.9.1752), Annu Marii (13.8.1755, brzy zemřela) a Annu Marii (3.5.1759). Pak jsou zápisy poněkud záhadné. V r.1752 kovárnu vlastnil kovář Tomáš Martin, v r.1757 se vdala Kateřina, dcera koštického kováře Jana Šutta za Josefa Jašta z Lužic. 14.6.1772 se narodil kováři Martinu Roilovi s manželkou Alžbětou syn Jan. Vdova Alžběta se ve věku 53 let vdává 20.2.1792 za Tomáše Šlika (57 let) od Kutné Hory. R. 1774 koupil Vojtěch Koch (zemřel r. 1791)s manželkou Alžbětou Marešovou z Libochovic kovárnu od vrchnosti za 260 zl.. Jejich dcera Kateřina, služebná v Želevicích ve dvoře č. p. 3, se provdala 1.2.1802 za čeledína Martina Davida z Černivi. Kochův syn Václav Koch působil jako kovář v letech 1781-1792. 7.2.1792 se Václav oženil s Rozálií, dcerou Václava Zinke z č.p.14 (zemřela r. 1801). Václavovou druhou ženou byla Kateřina Gärberová, dcera šafáře Josefa Gärbera a jeho ženy Alžběty. Svatbu měli 1.9.1801, ženichovi bylo 35 let a nevěstě 25 let. Václav zemřel r. 1811. Dcera Barbora (1807) z manželství s Rozálií se vdala 31.8.1830 za Bernarda Roila, kováře z Volenic. Dcera Rozálie zemřela r. 1832. Další dcera Anna zdědila kovárnu jako nezletilá v r.1814, vdala se za mistra kováře Antonína Hermana. Anna zemřela r. 1828. Měli syny Josefa (zemřel r. 1850), Václava, Antonína, a dcery Terezii a Annu. Antonín působil jako obuvnický tovaryš, zemřel 8.9.1865 ve věku 24 let Dožil se narození syna Václava (ten ale zemřel 9.1.1865 ve věku 9 měsíců). Terezie měla nemanželského syna Ferdinanda, který zemřel jako tříměsíční 9.3.1860. Anna Hermanová se vdala za Václava Zůnu. 25.1.1854 zemřela půlroční Marie, 31.1.1866 se narodila Anna Marie, děti mistra kovářského Václava Hermana a Anny Helcerové (Hulcerové) z Peruce. V roce 1867 Hermanovi prodali kovárnu Janu Pokornému s manželkou Annou Kuželovou z Vojnic. Ti měli děti Marii (24.3.1876, brzy po narození zemřela) a Václava (28.8.1880-11.8.1896). V r.1887 Anna Pokorná ovdověla. Živnost si pronajal kovářský mistr Jan Křivánek s manželkou Annou Liškovou, 18.4.1888 se jim narodil syn František, brzy zemřel. Anna Pokorná si vzala r.1903 Františka Hrdličku, syna kováře z Přestavlk. Jeho sestra Anna Hrdličková, dcera kováře, se provdala za dělníka Františka Müllera z čp.23. 8.9.1891 se jim narodil syn Ferdinand.

V Košticích byli v té době další kováři: r.1860 dům čp.16 vlastnil kovář Martin Jeřábek s manželkou Marií. V r.1876 dům čp.16 koupil kovář Alois Lukáš s manželkou Annou, dcerou Františka Holuba. Od r.1895 jsou majiteli čp.16 Rudolf a Barbora Šlechtovi. Rudolf byl kovář původem z Kmětinevsi. V r.1899 žil v domě čp.73 kovář Josef Harapat, ale ten působil pravděpodobně ve mlýně.

V r.1903 František Hrdlička zemřel a živnost převzala jeho žena Anna. Prodala ji manželům Antonínu a Marii Chloubovým. Už r. 1906 Marie Chloubová ovdověla, v r.1907 prodává dům Františku a Josefě Václavovým, ale ti ji takřka ihned prodali kováři Josefu Šimoníčkovi s manželkou Annou. Jejich syn Josef padl v 1.SV ve věku 19 let. Dcera Marie Šimoníčková dům pronajala, dle soupisu sčítání obyvatel v r.1921 v domě bydlí:

Novák Václav z Čeradic, ženatý, 15.1.1893, mistr kovářský

Králová Marie, svobodná, 2.9.1887, hospodyně

Později bylo v domě povoznictví. Současnými majiteli jsou manželé Jozovi.

Autorem všech textů v sekci Historie koštických domů a výhradním držitelem autorských práv k nim je paní Irena Hellerová.

Historie koštických domů

Původně půllán, s č.21 snad lán.

Tato čísla popisná byla původně jedním domem, do r. 1683 dokonce dohromady s č.21, kdy Michal Vajgl koupil č.20 od Jana Kaldy ml.

Trojdům původně vlastnil dle záznamu z r.1604 Jan Kolda či Kalda. R.1618 ho kupuje Vávra Bečovský, rychtář r.1613, majitel č.16. Roku 1651 ho přebírá pravděpodobně syn Jan Bečovský, spolumajitel čísel 15 a 16, který statek předává r.1652 konšelovi Janu Koldovi (Kaldovi) s manželkou Ludmilou (1623 – 16.3.1679). Ti měli syna Jana, který r.1683 prodává dnešní č.21 Michalu Vajglovi s manželkou Evou Srbovou. Jan Kalda ml. měl s první manželkou Dorotou syna Jana Kryštofa (10.10.1688) a dceru Dorotu (4.2.1691). S druhou ženou Evou měl Kateřinu (14.6.1697), Josefa (22.6.1700) a Jana Adama (9.12.1703). O Evě Kaldové je velmi zajímavý zápis v matrice, a to hned ze dvou důvodů. Zemřela 19.4.1740 jako žebračka a jako věk je uvedeno 103 let! To by znamenalo, že se narodila r. 1637. Podle věku jejích děti to dost dobře není možné, ale možná šlo o jinou Evu Kaldovou, o generaci starší, mohla by to být sestra Jana Kaldy ml. Navíc faráři si s věkem zemřelých hlavu moc nelámali.

Hospodářství už roku 1652 vlastnil Pavel Kubš řečený Klotauer ze Želevic, konšel v letech 1651-1652, později se synem Kryštofem. Ten měl s manželkou Evou syna Jiřího (8.3.1671). Ovšem podle Berní ruly v r.1654 je majitelem Jan Kalda, zřejmě vše zapsali podle dědičných majitelů, možná říkali Kalda i novému vlastníku. V roce 1662 měl statek Tobiáš Porš z č.1 s manželkou Kateřinou. Měli děti: Jiří (s manželkou Annou měl dceru Alžbětu – 2.2.1706), Kateřina (vzala si Jana Aulického) a Alžběta (pozdější manželka Štěpána Aulického, se kterým měla syny Ondřeje, nar.15.11.1703 a Davida, nar.16.8.1705). Vdova Kateřina Poršová v r.1675 odprodala 1/4 lánu za 40 kop Jakubu Molerovi (Malému) s manželkou Alžbětou. Měli děti Zuzanu Markétu (27.9.1674) a Františka (30.1.1676). O r.1682 je majitelem zeť Poršových Jan Aulický s manželkou Kateřinou, měli dcery Annu Kateřinu (7.6.1675, vzala si 17.1.1700 Jana Jandu) a Ludmilu. Od Aulických koupil statek se čtvrtlánem r.1692 Jan Galden za 60 kop. Měl syny Jana a Matesa. Jan se oženil, pravděpodobně po druhé, 15.10.1735, s Kateřinou Hájkovou. Po otci dědil r.1708 syn Mates Galden s manželkou Kateřinou, platil 100 kop. V matrikách je psáno Galden, ale zřejmě se jedná o přepis jména Kalda, protože v dalších matrikách je již opět příjmení Kalda.

Měli spolu syny Josefa a Jana Jiřího (1.6.1705). Josef se oženil 9.9.1742 s Annou, dcerou Martina Rulfa. Jan Jiří za 120 kop koupil statek r.1742 s manželkou Annou Marií, měli děti Rosinu (zemřela 13.8.1744 ve věku 5 týdnů), Rosinu (12.6.1745), Antonína (8.8.1749), Jakuba (16.6.1752), Josefa (7.10.1755), Barboru Alžbětu (16.10.1757) a Kateřinu (3.8.1761). Jan Jiří hospodářství prodává r.1770 za 200 kop Kryštofu Hamplovi z Odolic. Už r.1773 je majitelem Josef Karfík s manželkou Annou Marií Erlichovou (kupuje za 268 kop). Jejich syn Jakub kupuje statek za 330zl a 57 kr. Ten provádí r.1811 složitou výměnu prostřednictvím Adama France: Statek mění s Josefem Šindlerem z č.40, a to takto : vlastní statek dělí na dvě části (dnes čísla 19 a 20) a stěhuje se do č.40. Číslo 19 pak vlastnil Josef Šindler a č. 20 František Šindler. Dcera Josefa Šindlera Terezie (1781) se vdala 12 .6. 1807 za Jakuba Nováka ze Lkáně.

Nyní o č.19 : V roce 1816 ho koupil Filip Neumann z č.10, r.1819 zdědil dům Antonín Neumann, r.1831 František Neumann, který se oženil s Annou Tietzovou a měli syna Jana, Vojtěcha (zemřel 24.4.1854 ve věku 3 let), dcery Terezii (zemřela 1844), Majdalenu (zemřela r.1852), Anežku (zemřela 23.1.1853 ve věku 3 týdnů), Josefu (1855-11.5.1857), Barboru a Terezii (1.5.1868-24.11.1868), Annu ( vdala se 24.1.1864 za Františka Malého z Vojnic – jeho matka byla Františka Flajšrová z Chožova, jistě příbuzná budoucích majitelů č. p. 21). Sestra Anny Neumannové Magdalena Tietze, která na statku sloužila, se 13.11.1849 vdala za Jana Grunta, hudebníka z Vojnic, syna Václava Grunta a Magdaleny Chmelařové z č. p. 8. Jan Neumann se oženil s Annou Sonnenbergerovou a žili v č.5. Janovou druhou manželkou byla Terezie Robková ze Slavětína a žili v č.70. František dům r.1854 prodal Hynku Cílovi původem z Chožova s manželkou Marií Viehweberovou. Jejich syn Vojtěch si vzal Rozálii Klimendovou ze Stradonic, měli děti Annu (19.5.1866), Barboru (2.12.1868-26.1.1869), Barboru (7.7.1870), Ignáce (Hynka). Barboře se narodil nemanželský syn František, brzy po narození zemřel.

Josef Sunkovský, syn Josefa Sunkovského z č.19, a Magdaleny Kotalíkové, pracoval jako cestář a rodina dlouho žila v č.5. S první manželkou Barborou Bažantovou, nemanželskou dcerou Kateřiny Bažantové ze Želevic, (svatba 19.11.1861) měli dceru Annu, provdanou později za Josefa Seiferta ze Želevic. Josef Sunkovský st. zde byl uveden jako podruh, předtím jako cestář. Josef ml. Se po druhé oženil s Terezií Suhne z Parokryjí. Měli dcery Karolínu (6.8.1867-2.6.1869) a Marii (24.4.1871-26.12.1877),

Na statku žil podruh Jan Kafka s manželkou Rozálií Povovou. Jejich dcera Anežka sloužila v domě č.39 a měla nemanželskou dceru Marii (5.8.1867).

R. 1893 dědí dům Hynek (Ignác) Cíl, s první manželkou Marií Pauerovou měl děti : Anna Barbora (29.11.1890), Josef (17.3.1889-23.5.1889) a mrtvě narozené dítě (16.1.1893). R.1897 se oženil po druhé s Annou Purkytovou z Brloha. Měli děti : František (7.11.1897-18.4.1898), Antonín (28.5.1889-29.4.1890). Rodině patřil dům až do začátku 21.století. Nyní patří Novákovým z Libochovic.

Soupis obyvatel ze sčítání lidu r. 1921:

Cíl Hynek, 1.2.1859, rolník

Cílová Anna, manželka 26.8.1872, vede domácnost, spoluvlastnice

Purkyt Josef, syn. 5.8.1896, sedlář bez práce, pomáhá v hospodářství

Cílová Emilie, dcera, 23.2.1907, pomáhá v hospodářství

Cíl Václav, syn, 23.9.1906, pomáhá v hospodářství

Cíl František, syn, 28.8.1913, školák

Ouředníková Ann, vdova, 10.1.1870, dělnice v hospodářství

Č.20 : V roce 1816 ho koupil Václav Zinke pro syna Václava, který ho prodal r.1836 Janu Šimonovi. Už r.1837 ho kupuje Antonín Vágner ze Želevic za 1200 zl. pro syna Jana, který je majitelem od r.1840. R.1842 dům koupil Josef Seifert ze Třtěna s manželkou Annou Hörlovou. Měli syna Josefa a dceru Johanu, později zapsanou jako služebná v č.20, kde se vdala za Josefa Bauera z č.29, původem z Vojnic. Josef Zinke, v matrice zapsaný jako podruh v č. 27, se oženil s Kateřinou Krejzovou z č.16. Od r.1849 je majitelem Václav Jirásek, od r.1860 pak Antonín Jirásek.

13.2.1857 zemřela Jenovefa, nemanželská dcera Anny Richterové, ve věku 27 let. 22.3.1857 zemřela devatenáctiletá dcera nádeníka Jana Reisiga Terezie. Dcera nádeníka Josefa Seiferta Marie zemřela v čp.20 23.12.1857 ve věku 5 let. Další dcera Johana se 4.6.1850 vdala za Josefa Bauera, čeledína v č. 32, původem z Vojnic.

28.3.1866 se narodila Anna, dcera chalupníka z č.20 Františka Čackého a jeho ženy Marie Černé. Jejich dcera Marie Anna zemřela 7.5.1865 ve věku 1 roku, syn Josef 2.11.1862 ve věku 9 měsíců..

Od r.1866 jsou majiteli František a Marie Holubovi, jinak též majitelé č.15, od r.1884 jejich zeť Alois Lukáš, mistr kovářský, s manželkou Annou. V r.1876 kovář Alois Lukáš koupil s manželkou Annou také dům č.15.

27.6.1893 se narodil syn František dělníku Františku Podanému z Horek a jeho ženě Anně Medkové ze Želevic. Oženil se 27.1.1919 s Annou Šťastnou. Dcera Podaných Františka (15.6.1890) se vdala za Josefa Vajgla ze Želevic. Dělník Josef Bauer (pův. z č.29) se oženil s Marií, dcerou Štěpána Cinke z č.19, a 21.4.1880 se narodil syn Václav, 27.7.1884 se jim narodil syn Antonín, 27.10.1893 dcera Marie Anna (18.5.1920 se vdala za Jana Krupičku).

Od r.1908 dům vlastní majitel č.1 František Vaněk s manželkou Annou.

Sčítání lidu v r. 1921 vypovídá o nových majitelích:

Bauer Josef, 28.10.1850, rolník

Bauerová Marie, manželka, 2.2.1853, vede domácnost

Bauer Václav, syn, 21.4.1880, cestář v okresní službě

Bauer Antonín, syn, 27.7.1884, vypomáhá v hospodářství

Krupičková Marie, provdaná dcera, zatím bydlí u rodičů, 27.10.1893, vypomáhá

V současnosti je dům v podílovém vlastnictví celkem 4 vlastníků: Donát Jiří, Fleischmannová Květa, Frimel Josef, Kržová Božena.

Autorem všech textů v sekci Historie koštických domů a výhradním držitelem autorských práv k nim je paní Irena Hellerová.

Historie koštických domů

Jeden z největších statků v Košticích, při pohledu od řeky vidíme spoustu mohutných stavení, svědčících o rozsáhlém hospodářství s množstvím čeledi.

V letech 1597 – 1613 byl majitelem konšel Jan Šrámek, od něj statek koupil Petr Blekos za 300 kop. Jeho syn Šimon Blekos platil do r. 1620, v letech 1619-1620 jsou spolumajiteli i jeho neteře a synovci, sirotci po Janu Blekosovi. V roce 1652 je zaznamenáno hospodaření Šimona Šultese, jehož syn Ondřej měl s první manželkou Ludmilou syna Kryštofa (3.9.1673), syn Jiří měl s manželkou Dorotou dceru Marii (5.8.1674), oba bratři však již bydleli jinde. Od r. 1654 se statku ujal dle Berní ruly Šimon Blekos (Blekta), po něm Jan Blekta. (Zde mám podezření, že jméno bylo při zápisu do matriky zapsáno chybně či změněno, a že se jedná pořád o tutéž rodinu, Šultes či Blekos.) V r.1659 dům kupuje Havel Chlumecký, který má syny Jakuba a Matyáše. Jakub s manželkou Kateřinou měli dcery Alžbětu (30.10.1687), Annu Kateřinu (16.11.1689), Dorotu (26.10.1693) a dvojčata Sabinu se Zuzanou (17.1.1692). Matyáš s manželkou Dorotou měli syny Václava (21.9.1693), Ondřeje a Josefa (26.1.1698). V r. 1687 statek obhospodařuje Mates Kouba s manželkou Ludmilou, sestrou Havla Chlumeckého. 17.6.1687 se jim narodil syn Jakub, měli ještě syny Filipa a Ondřeje. Vdova po Filipovi neznámého příjmí si vzala 29.10.1736 Jakuba Rulfa. Od r. 1715 je majitelem Ondřej Chlumecký, měl syny Josefa a Ondřeje. Josef se 20.10.1735 oženil s Kateřinou, vdovou po Janovi Nitkovi. Do r. 1736 je majitelem syn Ondřej Chlumecký s druhou manželkou Rosinou. Měli dcery Annu Kateřinu (12.6.1736), Annu (25.5.1737), Terezii (17.10.1739). Jméno první manželky neznáme, ale měl s ní syna Matěje a dcery Kateřinu a Marii (1732-6.10.1807). V r. 1749 se Ondřej Chlumecký oženil po třetí s Annou, vdovou po převozníkovi a rybáři Janu Vakrmanovi z č. p. 16, s ní měl syna Filipa (25.11.1761), Antonína (26.8.1753), a dcery Annu Kateřinu (7.10.1755) a Annu Marii (13.9.1758-21.9.1818). Kateřina Chlumecká se později vdala za Filipa Richtra, dům vlastnili v letech 1763-1773. Měli syna Filipa, Matěje, dvojčata Annu a Marii (10.9.1770-1801), Annu Marii (22.9.1773), Rozálii (zemřela r.1796). Jejich dcera Anna Marie se 20.8.1793 provdala za Václava Zinke z č. p. 14. Rozálie se vdala za Václava Gärbera, obročního z velkostatku

V roce 1773 z neznámých důvodů Mates Gauben prodává na dobu určitou statek Matěji Chlumeckému za 200 kop. Matějova sestra Kateřina se provdala za kováře Josefa Sunkovského v č. p. 48.

Filip Richtr  r. 1794 platí tchánovi 300 zl. a statek předává synovi Matěji Richtrovi s manželkou Kateřinou Hauptvogel (1774-7.11.1824). Ti měli děti: Rozálii (zemřela 13.3.1792 ve věku 3 měsíců), Rozálii (20.12.1795), Františka (2.8.1797-1.9.1797), Annu Marii (31.3.1801), Rozálii (zemřela 27.5.1802 ve věku 2 měsíců), dvojčata Annu Kateřinu (25.3.1803) a Matěje (1803-16.8.1822), Terezii (28.9.1804-21.10.1804), Václava (4.3.1807-17.3.1807), Václava (5.5.1808, zemřel po narození) a Kateřinu (1.10.1798-16.7.1861), která se r. 1822 stala majitelkou domu a provdala se 28.5.1823 ze Karla Sunkovského z č. p. 12, syna Josefa Sunkovského a Kateřiny Johanovské (1798-16.7.1861). Měli děti: Františka, Josefa (26.10.1824-16.12.1824), Marii Annu (7.3.1826-4.10.1826), mrtvě narozené dítě (16.6.1828), Johanu (30.8.1829), mrtvě narozené dítě (25.3.1832), Kateřinu (13.9.1833-15.9.1833), mrtvé dítě (30.8.1834), Jakuba (26.7.1839, zemřel brzy po narození), Františku (3.8.1835, vdala se 25.5.1858 za Václava Tichého z Lenešic – Václavovou matkou byla Marie Grafová z Dobroměřic, sestra majitele č. p. 5 v Želevicích). Výminkář Karel Sunkovský se jako vdovec ve věku 62 let oženil 22.11.1864 s Anežkou Tresterovou, děvečkou, dcerou Antonína Trestera a Kateřiny Bažantové ze Želevic. Nevěstě bylo 41 let.

5.11.1833 mají svatbu čeledín František Rebhan (31 let), syn Jana Rebhana ze Želkovic a Barbory Matějíčková (32 let), děvečka v č. 18, dcera hospodského z Peruce.

V matrikách je zajímavý údaj, že nejméně v r. 1806 zde hospodařil Josef Plattig, který si 13.10. toho roku vzal Marii Rubešovou. Je uveden jako sedlák v č.p. 18, syn podruhů Václava a Kateřiny. Je to zvláštní, neboť ještě po tomto roce se narodily děti majitele Matěje Richtra – Matěj a Václav, které ovšem hned zemřely. Rovněž je k zamyšlení údaj, že dcera – dědička Kateřina Richtrová statek převzala až v r. 1822. Buď byl majitel statku neschopen hospodaření nebo statek pronajal Plattigovi, těžko dnes odhadnout. Ovšem faktem je, že její bratr Matěj právě r. 1822 zemřel, tak možná proto statek tohoto roku přebírá Kateřina.

Johana Sunkovská se 15.2.1848 vdala za Matěje Jiráska (24.9.1824) z Vojnic č. p. 23, syna Antonína Jiráska a Josefy Zůnové. Matěj s Johanou měli děti: Anastázie, Václav (27.9.1849 – utopil se 18.7.1859), Jan, Antonín (17.4.1852), Josef Vincenc (4.4.1858), Marie Barbora (2.12.1860-17.10.1862), Marie (2.2.1864), Josefa Kateřina (13.2.1867), Františka, Antonie Marie (4.6.1855, provdala se za Jindřicha Karfíka z č. p. 16). Anastázie si v r. 1880 vzala Josefa Vajgla, majitele statku č. p. 2.

Na statku č. p. 18 pracoval jako dělník, nádeník, později kočí Josef Heller z č. p. 38. Rodiče ho vykázali z domu pro jeho rizikovou povahu. Měl sedm dětí s Marií Mackovou, služebnou v č. p. 18 (21.5.1861), dcerou Antonína Macka a Marie Povové z č. p. 50. Všechny děti Josefa s Marií se narodily v č. p. 18. Ovšem první čtyři se narodily jako nemanželské: Josef (20.10.1881), Antonín (22.4.1884) zemřel jako dítě, František (6.10.1885) zemřel jako měsíční, Václav (7.3.1887) – později žil v Hradci Králové. Josef Heller se nechal zapsat do matriky jako otec těchto dětí. Dále již v manželství s Marií Mackovou se narodily Anastázie (4.3.1889) a Marie (21.3.1890), které obě zemřely v dětském věku. 9.11.1891 se narodilo mrtvé dítě a matka při porodu zemřela ve věku 30 let. Nádeníku Josefu Hyklovi s manželkou Annou Hotovou se v č. p. 18 narodily děti: Ferdinand (1.2.1873) a Václav (1.12.1874).

Od r. 1871 byl majitelem statku č. p. 18 syn Johany a Matěje Jan Jirásek, od r. 1881 jeho bratr Josef Vincenc Jirásek (4.4.1858-24.8.1925). Josef Víncenc se oženil 4.7.1884 s Františkou Peškovou z Evaně. Měli syna Josefa (19.12.1886), dcery Marii Anastázii (10.4.1891-17.4.1891), Boženu Marii (8.4.1896-1.12.1898) a Marii Františku (25.4.1900).

Soupis obyvatel při sčítání lidu r. 1921:

Josef Jirásek, 4.4.1858, hospodář

Jirásková Františka, manželka, 26.2.1864, vede domácnost

Jirásek Josef, syn, 19.12.1886, pomáhá v hospodářství

Jirásková Marie, dcera, 25.4.1900, pomáhá v hospodářství

Fogl Antonín, svobodný, 17.1.1904, čeledín

Syn Josef zemřel velmi mladý 13. 2 1923.

Marie se provdala za  Stanislava Krupku z čp. 42, měli handicapovaného syna Jiřího. Stanislav Krupka zemřel poměrně mladý na zápal plic. Jeho žena Marie, která byla vychovaná v klášteře, vůbec nebyla prakticky založená a hospodářství vedla s velkými obtížemi. Syn Jiří se později přiženil do rodiny Ilešových do Orasic.

Dnešní majitelkou je Věra Johanovská.

Autorem všech textů v sekci Historie koštických domů a výhradním držitelem autorských práv k nim je paní Irena Hellerová.

Historie koštických domů

Přívoz

Jedním z nejzajímavějších domů v Košticích je určitě čp. 15, už z toho důvodu, že zpočátku se jednalo o jeden statek, který se rozdělil na dnešní domy čp. 15, 16 a 17. Silný a rozvětvený rod Vakrmanů působil po staletí jako převozníci a rybáři. Spřízněn je snad se všemi rodinami v Košticích. Jejich rodinné vztahy zamotají hlavu každému badateli.

Čp. 15

Jednalo se o usedlost o výměře ¾ lánu. Původně ho snad vlastnil Vávra Bečovský, koštický konšel v r. 1613. V r. 1651 byl statek pustý, v r. 1652 ho vlastnil Jan Bečovský. Od té doby se výše jmenovaným domům říkalo chalupa Bečovská. Tak je taky zapsán v Berní rule. V r. 1665 dům koupil Martin Fohri (1643-25.11.1693) z čp.5 s manželkou Markétou za 99 kop. Měli děti Jana Jiřího (8.6.1671) a Michaela. R.1666 se oddělil dnešní dům čp. 17 od zbylých nemovitostí. V r.1677 byl majitelem dnešního čp.17 Jiří Kunc s manželkou Annou. Měli děti Kryštofa (16.10.1672), Jiřího (22.3.1674) a Kateřinu. Jiří Kunc odprodal ¼ lánu Adamu Johnovi ze mlýna.

V roce 1681 usedlost čp. 15 vlastnil Kašpar Münster, r. 1687 je zapsán jako majitel Jakub Dankl, koupil ji za 50 kop. Měl syna Kryštofa (1678-9.5.1687). R. 1694 dům koupil za 56 kop Kryštof Vinter s manželkou Dorotou. Měli děti Matěje (7.7.1696), Evu (29.9.1697), Vavřince (3.8.1700), Tomáše (20.2.1703) a Jana (8.6.1706). Po porodu Jana Dorota Vinterová zemřela. Vdovec Kryštof se hned toho roku oženil s Kateřinou Kolářovou ze Želevic. Do r. 1713 dům vlastnil Jiří Hejda, syn Matěje Hejdy ze Želevic čp. 4. Syn Kryštofa Hejdy Jan Hejda – Hans Hayde (7.2.1676) s manželkou Rosinou koupil dům r. 1713 za 66 kop. Měli syny Václava (29.6.1699) a Jiřího Bernarda (5.4.1703). V letech 1742-1763 hospodařil s manželkou Kateřinou Václav Plattig, koupil ji za 100 kop. Měl děti Václava, Annu Rosinu (31.7.1746), Evu (13.10.1748), dvojčata Jana Jakuba a Terezii (9.6.1750) a dvojčata Antonii a Marii Kateřinu (21.1.1753), Jakuba (20.7.1755). Jeho syn Václav, uváděný už jako podruh, zde žil od r. 1766. Oženil se 25.10.1774 s vdovou Kateřinou, žili později v čp. 21.

Od r. 1759 nemovitost vlastnil Jan Jiří Vakrman, koupil ji za 150 kop. Měl sestru Dorotu Kateřinu, ta se provdala 14.10.1740 za Josefa Vurma, a bratra Jiřího, rybáře a převozníka (od r. 1757 majitele čp. 17). Jan Jiří měl s manželkou Annou Marií děti Václava (majitele čp. 16), Annu Marii (5.1.1734), Annu Kateřinu (31.5.1736), Marii (1732-1764) a Evu. Marie se utopila při neštěstí u přívozu 15.1.1764 ve věku 32 let.

Dcera rybáře Jiřího Marie se 18.11.1762 vdala za Matěje Richtra a od r. 1765 byli majiteli statku čp. 15. Marie byla Matějovou (Martinovou) druhou ženou. S první ženou Annou Marií měl Martin syna Josefa (14.12.1751), Matěje (24.2.1754), Jakuba (7.8.1757), Jana Jiřího (17.10.1759) a dceru Marii Kateřinu (17.10.1755) a Rozálii (1766). Václav z čp. 16 se oženil se sestrou Matěje Richtra Annou. Zeť Matěje Richtra Josef Samek vlastnil dům od r. 1781 za 233 zl a 30kr. V roce 1786 dědila Rozálie, vdova po Josefu Samkovi, po otci Martinu Richterovi, zvaném po domě Vakrman, a dědovi Václavu Vakrmanovi. 22.3.1798 si vzala Rozálie, vdova po Josefu Samkovi, dcera Martina Richtra – Vakrmana a jeho ženy Marie Anny, Václava Sunkovského (1778), kováře ze Šepetel. Ten pak byl majitelem a jeho vdova Rozálie Sunkovská prodala chalupu za 950 zl. snaše Johaně Sunkovské. Syn Václav Sunkovský s Johanou měli syna Františka (8.9.1825). Dcera Václava a Rozálie Kateřinase vdala za Jakuba Naima, převozníka, jejich syn Václav, patentální vysloužilý dělostřelec, žijící na Pátku, se oženil 3.2.1852 s Marií Matesovou ze Třtěna. Johana (1795), vdova po Václavu Sunkovském, se vdala 13.2.1833 za Františka Zinke, syna Václava Zinke z č. 14.

17.9.1861 se v č. 15 oženil Václav Lanc, nádeník z cukrovaru na Peruci, s Rozálií Helenou, dcerou Antonína Macka a Terezie Kricnerové. 25.6.1861 se oženil vysloužilý voják František Macek, syn podruha v č. 15 Antonína Macka, s Magdalenou, vdovou po Josefu Altovi, panském ovčákovi z č. 55.

Od r. 1860 dům vlastnil kovář Martin Jeřábek, od r. 1864 s manželkou Marií. Zaplatili 800 zl. V r. 1876 dům koupil kovář Alois Lukáš, od r. 1877 s manželkou Annou, dcerou Františka Holuba, domkáře v čp. 15 (odkdy dům vlastnili, není nikde zapsáno) a syna hospodského z Přestavlk, a Marie Brožové. Holubovi měli ještě syna Františka (17.2.1869). Alois s Annou měli děti: Emilie (7.10.1877-8.9.1887), František (8.1.1879), Paulína, Emilie Anna (4.3.1884), Alois (21.7.1887), Rosina (6.2.1883). 23.5.1894 se jim narodila dcera Marie (28.4.1919 si vzala Václava Svobodu), 19.5.1892 syn Jaroslav.

Od r. 1895 jsou majiteli Rudolf a Barbora Šlechtovi. Rudolf byl kovář původem z Kmětiněvsi. 27.8.1895 se jim narodil syn Václav (zemřel 12.11.1895), měli ještě dceru Annu Marii (1.10.1896-24.10.1896). Barbora asi brzo po porodu Anny Marie zemřela, v r.1897 se stává Rudolfovou druhou ženou Anna Herklocová z Volenic. 2.2.1899 se jim narodil syn František. Od r. 1901 jsou majiteli Václav a Josefa Vajglovi.

Arch sčítání lidu v r.1921 ukazuje zajímavé okolnosti o obyvatelích:

Vajgl Václav, 29.9.1853, hospodář

Vajglová Josefa, manželka, 5.2.1853, vede domácnost

Hora Josef, zeť, 10.12.1878, kovářský mistr

Horová Marie, dcera, 11.9.1877, vede domácnosti

jejich tři děti školního věku Jiří, Oldřich, Anna

Hora Karel, syn, 5.6.1902, zámečník bez práce

Čp. 16 a 17 společně

Od r.1666 oddělené domy (dnes čp. 16 a 17) vlastnil Kryštof Straibl s manželkou Annou Šicovou z Roudnice. 20.12.1668 se žení Václav Vakrman, převozník koštický s Annou Richtrovou. Toto je vůbec první zmínka o rodině Vakrmanů, Vakrmanové byli pak převozníky po všechny generace. Václavova sestra Eva si vzala 8.11.1676 Jiřího Lautnera. Václav s Annou měli děti: Kateřina (21.11.1674), Jiří (26.4.1676), Ludmila (12.5.1684), Veronika, Jan a Šimon. Syn Jan s první manželkou Rosinou měli děti: Matěj, Jakub (ten se 25.10.1745 oženil s Annou Fohri), Anna Marie (25.4.1705) a Jan Kryštof ((8.11.1706). Dcera Marie Alžběta se 2.3.1737 provdala za Jana Klimenta. Od r. 1706 se majitelem obou usedlostí čp. 16 a čp. 17 stal Jan Vakrman. Jeho druhou manželkou byla Anna Maxmiliana, s tou měli dceru Annu Kateřinu (19.4.1739), Anna Maxmiliana však brzy ovdověla. Syn Matěj měl dceru Marii Alžbětu, která se provdala 2.3.1737 za Tomáše Grunta.

V r.1749 se Ondřej Chlumecký z čp. 18 po třetí oženil s  Annou Maxmilianou, vdovou po Janu Vakrmanovi z čp. 16, měl s ní syna Matěje (Matouše) a dceru Kateřinu (1758-21.9.1818), později vdanou za Filipa Richtera ml.

Šimon Vakrman měl s první manželkou Maří Magdalenou děti: Ondřej (6.8.1699) a František (4.2.1696). S druhou ženou Marií Alžbětou měli syna Václava (28.11.1703 – 4.8.1774). Václav s první manželkou neznámého jména měl syna Antonína (zemřel po narození 18.6.1739). S druhou ženou Evou měl syna Jana (1739-23.8.1746), Matěje (19.10.1740), Václava (23.9.1743), dalšího Antonína (22.7.1742), Jana Jiřího (18.12.1745), Jana Jakuba (9.5.1748), třetího Antonína (14.4.1753), Annu Marii (12.10.1755), Annu (26.1.1760). V r. 1713 byly chalupy odděleny na statek a přívoz. Přesto je ještě v r. 1735 majitelem obou nemovitostí Janův syn Matěj Vakrman. Oženil se 19.10.1740 s Evou Tresterovou. Měli děti Jana Jiřího (1747), Matěje, od r. 1774 majitele čp. 17, a Marii, která se 29.6.1783 vdala za Jana Rebhana. Syn Jan Jiří se jako vdovec oženil v r.1807 s Terezií, dcerou Václava a Kateřiny Plattigových. Ovšem v matrice je zapsáno, že 10. 3. 1819 se vdala Terezie, vdova po Matěji Vakrmanovi, dcera Václava a Kateřiny Plattigových, za výminkáře Jiřího Starého ze Želevic č. p. 12. Kterého Vakrmana si tedy vzala, zůstává záhadou.

V roce 1751 se stal majitelem čp. 16 syn Šimona Vakrmana Václav Vakrman s třetí manželkou Kateřinou, vdovou po Josefu Vágnerovi. Vdova po smrti Václava (1774) ještě rok dům vlastnila do r.1775.

Majitelem domu čp. 17 je od r. 1757 rybář a převozník (ve funkci od r. 1755) Jiří Vakrman, syn Matěje Vakrmana st., s manželkou Marií Magdalenou Hauptvogel (ta je jako kmotra u křtů nazývána rybářka). Jejich syn Antonín zemřel 10.9.1743 ve věku 8 let. Dne 29.1.1785 umírá v čp. 21 Dorota Vakrmanová, služebná, pravděpodobně jejich dcera.

11.2.1773 se žení v čp. 16 Matěj Vakrman mladší po druhé s Annou Vurmovou z čp. 37. Od r. 1774 byli majiteli čp. 17. Měli děti: Kateřina, Rozálie (22.2.1774). Matěj (5.11.1775), Václav (6.9.1782), Anna (vzala si Josefa Bauera z čp. 52), Anna Marie (vzala si 25.11.1806 Jiřího Lukáše, statkáře ze Všechlap), František Josef (7.9.1791), Josef (24.10.1792). Ovdovělý Matěj se žení po třetí s Annou Matesovou a mají dceru Barboru. Anna přivedla do domu svoji nemanželskou dceru Karolínu. Vnuk Šimona a Maří Magdaleny Vakrmanových Šimon s ženou Marií Alžbětou měli syna Václava (28.11.1773-4.8.1774).

Majitelem domu čp. 16 je od r. 1776 Antonín Vakrman, syn Václava Vakrmana. 8.11.1774 se oženil s Kateřinou Fohri. Od r. 1792 jsou též obyvateli domu čp. 17, který má od r. 1781 status panského domku rybářského a sídla převozníka. Patří pak od r. 1800 až do 20. století velkostatku bez ohledu na majitele.

Antonín s Kateřinou mají děti: Antonín (16.5.1778), Antonín (8.12.1779), Kateřina (5.8.1783), Anna Marie (31.7.1791), Rozálie (31.5.1789), Matouš (13.3.1796), Marie Anna (28.4.1793).

27.10.1792 se berou Martin Pova z Vojnic (1754) a Rozálie Vakrmanová (22.2.1774), dcera Matěje Vakrmana a Anny Vurmové. Jejich dcera Marie (1796) se provdala 26.1.1846 za panského ovčáka Josef Štrassera (22.12.1821). Vysoký věkový rozdíl (25 let) snoubenců je podivuhodný,

V čp. 16 se 1.5.1798 berou Ondřej Vurm z čp. 37 s Barborou Vakrmanovou (1778-5.8.1852), dcerou Jana Jiřího Vakrmana, žijí pak v čp. 37. Barbora byla Ondřejovou třetí ženou, byla koštickou porodní bábou. Měli syna Václava (2.8.1799, hned po narození zemřel) a dceru Barboru (1804 -1857).

Čp.16

13.7.1806 si Kateřina (1785-16.8.1855), dcera Antonína Vakrmana a Kateřiny Fohri bere Václava Krejzu (1777-27.9.1857) z čp. 24, který se stává majitelem čp. 16. Měli děti: Václav (23.7.1816), Kateřina (23.8.1821, 31.1.1843 si vzala Josefa Seiferta, nar. 10.6.1817, z č. p. 20). Manželkou Václava ml. byla Rozálie Valinová, měli dcery Marii, Rozálii a Josefu (13.3.1839, pozdější manželka Václava Karfíka). Marie si vzala Václava Chvapila, syna sedláka z Duban, který pracoval na koštickém dvoře nejprve jako hospodářský příručí, později správce statku. V roce 22.7.1866 je v matrice zápis, že se v čp. 27 narodila Anna, dcera Josefa Seiferta, podruha z čp. 27, a Kateřiny Krejzové, dcery Václava Krejzy a Kateřiny Vakrmanové z čp. 16.

Josef a Terezie Karfíkovi z čp. 40 měli syny Václava (12.9.1833) a Antonína (21.11.1837). Václav se oženil 24.9.1858 s Josefou Krejzovou z čp. 16 a od r.1870 byli majiteli statku čp. 40. Antonín se oženil 3.6.1870 s Rosinou Vajglovou z čp. 2, kde pak žili jako podruzi, pak žili v čp.60 a později jsou majiteli čp. 16. Mají syna Františka Josefa, Marii (21.4.1874) a Františka (7.10.1877). Otec Josefy .Krejzové Václav v čp. 40 zemřel jako výminkář r. 1860.

2.7.1871 se v čp. 16 narodila Marie, dcera krejčího Václava Vodičky a Barbory Jeřábkové, dcery koštického kováře Martina Jeřábka, který byl s manželkou Marií majitelem čp. 15 od r.1860 ( koupili dům za 800 zl., zaplatili r. 1864). R. 1873 se stal majitelem čp. 16 Václav Karfík s manželkou Josefou Krejzovou. Mají děti: Jindřicha (23.8.1858), Antonína (27.5.1860), Františka (8.12.1861, ihned zemřel), Václava (28.7.1863), Julii (21.5.1868), Marii (9.4.1870), Františka (18.3.1872), Emilii (22.10.1874) – později provdanou Gruntovou do čp. 3, Jaroslava (24.9.1876), Antonína (26.11.1878-27.12.1878), Paulínu (15.3.1880), Rudolfa (10.4.1882-29.6.1882) a Josefa (28.2.1866).

Jaroslav se r. 1884 utopil na jezu spolu s Josefem Krausem, synem mládka ze mlýna.

Jejich syn Jindřich se oženil 7.9.1880 s Antonií Marií Jiráskovou (4.6.1855), dcerou Matěje Jiráska z čp. 18, později je uveden v knihách jako spolumajitel čp. 16, které zdědil po matce. Měli děti: Marie (12.2.1881), Emilie (28.12.1882), Anna (16.2.1886-2.7.1886), Josefa (22.2.1885-7.7.1888), Václav Alois (16.8.1887-2.9.1887), Václav (27.9.1888), Josef Václav (25.8.1892), Anna (3.12.1889), Julie (25.11.1896).

Soupis sčítání lidu r.1921:

Karfík Jindřich, 23.8.1858, hospodář

Karfíková Antonie, manželka, 4.6.1856

Karfíková Anna, dcera, 3.12.1889, dělnice v hospodářství

Karfíková Julie, dcera, 25.11.1896, dělnice v hospodářství

Čp. 17

12.11.1816 se žení převozník Václav Valtr (1790), syn nájemníka a výminkáře z č.p.26, a Marie Anna Fojtová (1789), dcera zednického mistra Jana Fojty a jeho ženy Kateřiny Bauerové. Téhož dne se berou i sestra nevěsty Kateřina Fojtová a Vavřinec Kocánek (1783). invalida a vysloužilec Regimentu Klenau Chevaux legers, původem z Vojnic č.p. 11. Chevaux legers, francouzsky doslova lehcí koně, nazývaní též švališaři, byl nový typ útočného jezdectva s lehkými koňmi, vzniklý ve válce sedmileté. Švališaři byli vyzbrojeni karabinou, pistolí a palašem. Lidé je též nazývali rejtaři. Exotické jméno hlavního velitele jednotky švališarů je jen přepisem jména významného českého šlechtice. Klenovští z Klenové (německy von Klenau und Janowitz) patřili odjakživa k významným českým rodům. Hrabě Jan z Klenové a Janovic (1758-1819) válčil v napoleonských válkách, významně se zúčastnil bitvy u Lipska. Zúčastnil se též francouzských revolučních válek, kdy během Velké francouzské revoluce hlavně ve válce První koalice bojovaly evropské mocnosti proti revoluční Francii. Zemřel jako generál a dvorní válečný rada. Byl nositelem Železného kříže Marie Terezie, Velitelského kříže Marie Terezie, Velitelského kříže Leopoldova řádu, Velkého kříže Leopoldova řádu, Císařského řádu Alexandra Něvského, Císařského řádu sv.Vladimíra.

Z nenápadného zápisu v matrice tedy zjišťujeme, že rodák z malých Vojnic a občan Koštic (žili v č. p. 49) se zúčastnil napoleonských bitev a byl vojákem významného vojenského útvaru rakouské armády.

10.6.1825 se v čp. 17 narodila Barbora, nemanželská dcera Anny, dcery Josefa Sunkovského z čp. 22 a Kateřiny Richterové. Jejich druhá dcera Kateřina se v čp. 17 provdala za Jakuba Naima z Pátku a 5.11.1818 se narodil jejich syn Václav.

2.1.1828 se narodila Barbora, dcera Václava Drobného, syna Anny a Václava Drobných, a Anny, nemanželské dcery Kateřiny Fohri. Kateřina Fohri byla později provdaná za Antonína Vakrmana.

6.3.1855 zemřela Kateřina Jirgelová, manželka nádeníka Ondřeje Jirgela. Ten pocházel z Polska. Smrt manželky asi neunesl a 25.2.1856 se oběsil. Bylo mu 75 let, pravděpodobně ho tížilo i to, že už nemohl pořádně pracovat. Suchý dovětek faráře „oběsil se a byl na hřbitově v koutě zahrabán“ mrazí ještě dnes. R: 1846 zemřela Rozálie Kuncová, děvečka.

Syn Martina a Rozálie Povových Jan Pova (17.8.1804) se oženil s vdovou Barborou Wegvartovou (5.4.1819), roz. Sunkovskou, děvečkou ve dvoře. Měli děti Jana, Barboru, Annu Marii, Martina (Matěje). Martin Pova si vzal Rozálii, dceru Antonína Vakrmana a Kateřiny Fohri, a stal se převozníkem. Měli děti Václava (9.8.1853) a Matěje nebo Martina (21.5.1850). Martinovou ženou byla Barbora Vagnerová z čp. 4, měli děti Marii (12.8.1873), Antonína (19.4.1877), Karla (6.6.1875), Josefu (25.10.1878). Ovšem už před tím měli nemanželskou dceru Annu Marii (2.2.1870).

Marie Povová se vdala za Antonína Macka, syna Antonína Macka a Terezie Kricnerové, nyní převozníka. Dcera Antonína a Terezie Marie (vdova po Antonínu Nešutovi) si vzala krejčího Josefa Rulfa, měli dceru Annu (ta měla nemanželskou dceru Františku, 29.1.1881-16.5.1886), dcera Helena si vzala Antonína Lance, nádeníka z Peruce. Dcera Anna si vzala Josefa Malého, tesaře z Vojnic.

Marie a Antonín Mackovi měli děti Kajetána Štěpána (25.12.1858) a Marii. Jejich dcera Marie (21.5.1861-9.11.1891) si vzala Josefa Hellera z čp. 38, zemřela při porodu šestého dítěte. Od r. 1860 je převozníkem původně kočí Josef Kronvald (syn obchodníka s ovocem z Poliče) s manželkou Annou Vakrmanovou, dcerou Matouše Vakrmana. Josef Kronvald musel být nadmíru schopný, protože se stává r. 1871 správcem velkostatku. Měli syna Josefa (15.10.1860), který se oženil s Annou Miethe.

Od r. 1869 je převozníkem Jan Mates s manželkou Rozálií Medkovou. Měli dceru Karolinu (16.11.1869-7.5.1869). V roce 1877 je převozníkem Karel Pova, má dceru Josefu (25.10.1878) a syna Antonína (1876).

27.4.1876 se narodil Antonín, 17.2.1874 Josef Václav, děti truhlářského mistra Františka Reifa a Augustiny Mildorfové. V 90. létech 19. století zde bydlí dělník a převozník Václav Flek z Vojnic, s manželkou Annou Kallachovou má děti: František 1892, Antonie 1894, Josef 1896, František 1897, Václav Matěj 1900.

2.7.1893 se tu narodila Marie, dcera dělníka Antonína Štýbra, syna hlídače v panském dvoře v Krupé, a Anny Marie Vágnerové, nemanželské dcery Barbory Vágnerové, později provdané za Matěje Povu, převozníka z čp. 17. Marie se 17.9.1918 provdala za Antonína Koukla z Čížkovic, po druhé se vdala 31.5.1941 za Bedřicha Théra z Police nad Metují.

Soupis obyvatel ze sčítání lidu r. 1921 (přívoz patřil pod velkostatek majitele knížete Lobkovice):

Pova Václav, 4.8.1853, převozník

Povová Karolína, 15.8.1863, dělnice u nájemce velkostatku Kamila Honky

Pova Rudolf, syn, 29.10.1898, invalida

Vykouková Viktorie, dcera, 23.12.1895, dělnice u Kamila Honky

Autorem všech textů v sekci Historie koštických domů a výhradním držitelem autorských práv k nim je paní Irena Hellerová.

Historie koštických domů

V roce 1654, kdy byla sepisována Berní rula, byl majitelem Matěj Linhart. Po morové ráně v r. 1692 dům kupuje Jiří Vajgl s manželkou Annou Kateřinou Kratinovou za 200 kop. Měli děti Barboru (10.2.1694), Dorotu (5.2.1697), dvojčata Ludmilu a Ondřeje (17.8.1698), Kateřinu (13.5.1701). S druhou manželkou Markétou měl dceru Annu Marii (10.3.1704). Další osud této rodiny není znám, statek byl opuštěn a v r. 1710 úplně spadl.

Do oblasti Litoměřicka se dostavila r. 1713 nejen poslední morová epidemie, ale v roce 1719 pravá pohroma. Uhodila totiž velká vedra se suchem, takže vyschly studny a prameny. Důsledkem byla naprostá neúroda na polích a potom hlad. Pětina obyvatel se rozeběhla po okolí žebrat a mnozí umírali z nedostatku jídla po cestách.

Od roku 1722 na statku hospodařil Ondřej Vajgl, 1.12.1732 statek za 300 kop koupil. Jeho syn Ondřej s manželkou Kateřinou měl děti Josefa (27.3.1747), Antonína (25.10.1743-23.2.1744), Ondřeje a Barboru. Jeho dceru Barboru si vzal Václav Zinke, dům koupil r. 1772 za 560 kop. R. 1770 si vzal Václav Karfík, syn Václava (18.9.1704-18.2.1778) a Kateřiny (1712-30.4.1791) Karfíkových ze Želevic, Annu Marii Zinke (1743 – 30.12.1808), sestru Václava Zinke. Václav Karfík zakoupil r. 1762 v dražbě za 800 kop statek čp. 11, kde pak s  manželkou a dětmi bydleli. Václav Zinke brzy zemřel, a tak roku 1779 dům prozatímně na 15 let koupil za 560 kop Josef Hauptvogel z Libochovic. 7.6.1778 si vzal Kateřinu (28.4.1735), dceru Jakuba a Kateřiny Fohri. 11.11.1780 se jim narodila dcera Anna Marie, 17.11.1782 dcera Kateřina. Josef Hauptvogel byl v letech 1789-1791 rychtářem, hospodařil do r. 1792.

1.2.1780 se v domě čp. 14 oženil Antonín Böhm, mlynář z Ročova, s Marií Annou Bümlovou z Cítolib. Za svědka byl koštický mlynář John, švagr nevěsty. Marie Anna byla dcerou koštického krčmáře Šimona Bümla a jeho ženy Marie Alžběty Hittigové. V Cítolibech byla pravděpodobně na zkušené u příbuzných, ovšem proč byla svatba v č. p. 14, je záhadou.

Josef Straibl z čp. 11, voják 69. pěšího pluku prince von Hohenlohe, se oženil 11.6.1779 v domě č. 14 s Annou Marií Proškovou (1756-3.1.1806) z Hnojnic. Jeho manželka tu asi sloužila.

8.10.1817 se v domě narodil Jan, syn Františka Vurma z čp. 37 a Barbory Aulické, pravděpodobně to byli podruhové.

Po Josefu Hauptvogelovi hospodařil již dospělý syn Barbory a Václava Václav Zinke, rychtář v letech 1804-1806 a 1818, s manželkou Annou Marií Richterovou (svatba 20.8.1793), dcerou Filipa Richtra a Anny Marie Chlumecké z čp. 18. Václav dům r. 1804 koupil. V r. 1818 byl Václav Zinke rychtářem. Měli děti: Václav (29.1.1795), Štěpán (26.12.1796), František (15.8.1799), Anna (20.5.1801), Josef (24.12.1803), Barbora (23.9.1806), Kateřina (14.4.1808), Rozálie (6.8.1817). Syn Václav se oženil s Barborou Jiráskovou (nar. r.1804) z Vojnic č. p. 23 a hospodařili na Pátku čp. 38. Dcera Václava Zinke Marie zemřela svobodná 16.2.1865 ve věku 62 let. Syn Václava Zinke st. František s manželkou Johanou, dcerou Františka Johanovského, zdědil dům r. 1836, v r. 1834 nechali postavit kapličku u přívozu. Kateřina Zinke si vzala Jana Neumanna z čp. 10. Václavův bratr Josef Zinke je později uveden (r. 1859) s manželkou Annou Marií jako výminkář. Syn Štěpána, rovněž Štěpán, se oženil s Terezií Rybářovou z Volenic. Dům převzal r. 1863. Jejich dcera Terezie se narodila 17.1.1862, dále měli dcery Barboru a Marii. Terezie měla nemanželského syna Josefa (24.10.1881). Marie se provdala za Josefa Bauera, dělníka nejprve v čp. 28, pak v čp. 20. Měli děti: Václav (21.4.1879) a Josef (8.10.1882). 24.3.1876 se narodil v čp. 21 František, syn Štěpána Zinke, záložního vojína a nádeníka v čp. 21 (syna Štěpána Zinke, nádeníka z č.14), a Marie Cílové, dcery chalupníka z čp. 19. Štěpán, pravděpodobně už vdovec, se asi předtím s Marií Cílovou oženil.

V domě žil Antonín Vojtěch, mlynářský z Kutné Hory, s manželkou Annou Kubíčkovou z čp. 30. Měli syna Bohumila (29.3.1867 – 5.6.1868).

4.9.1878 se narodila Marie, dcera dělníka Matěje Jablonského z čp. 16 a Cecílie Zienertové. Zemřela už 2.10. Nádeníkovi Václavu Martínkovi s manželkou Rozálií Brejchovou se narodilo mrtvé dítě (26.9.1880). Antonínovi Krämerovi, četníkovi z čp. 26, se 11.2.1883 narodila nemanželská dcera Marie (zemřela 24.10.1884), kterou měl s Barborou Cinke (už není psáno Zinke) z čp. 14, 22.2.1884 pak také nemanželská dcera Antonie (zemřela 28.7.1884), poté se už v manželství s Barborou narodily dcery Anna (12.3.1885 – 17.7.1885) a Kateřina (15.1.1888-24.12.1896), a synové František Antonín (15.4.1889), Josef (11.1.1891-14.2.1891), Josef (11.4.1892 – 20.8.1893). V roce 1893 už Krämerovi bydlí a pracují v čp. 9, kde se narodila i dcera Julie.

R. 1878 statek čp. 14 koupili František Neumann (syn Josefa Neumanna z čp. 10, starosty Koštic v letech 1886-1889, a Kateřiny Šalomounové) s manželkou Marií Jágrovou z Račiněvsi. Měli děti Marii Antonii (10.11.1888-1.1.1890), Františka Jaroslava (9.12.1891), Josefa (23.10.1887-22.12.1887). 20.9.1894 se jim ještě narodila dcera Anna Františka, zemřela brzy po narození. R. 1898 tu žil nádeník František Krejča s manželkou Antonií. Nádeník Jan Sára v domě žil s manželkou Ludmilou a rodinou. Na konci 19. století zde působil kovář Karel Weinhold a kovářský pomocník Jan Jelen.

Od r. 1910 dům vlastní František a Marie Lukášovi, od r. 1911 František Hajný z Brníkova s manželkou Pavlínou.

Při sčítání lidu v r.1921 jsou uvedeni:

Hejný František, 6.10.1886, hospodář (nevím, zdali je správně Hejný či Hajný)

Hejná Pavlína, manželka, 19.5.1889, vede domácnost

jejich školní děti František, Pavlína, Vlasta

Tyle Vladimír, svobodný, 20.1.1900, kočí

Gruntová Anna, svobodná, 10.8.1902, služka

Nováková Marie, svobodná, 17.5.1902, služka

V současnosti je dům na prodej.

Autorem všech textů v sekci Historie koštických domů a výhradním držitelem autorských práv k nim je paní Irena Hellerová.