Měsíc: <span>Srpen 2018</span>

Stalo se rok 2007

… zpět

Rok 2007

31.12.2007 Vítání nového roku
O silvestrovské půlnoci se sešli občané před obecním úřadem, aby společně přivítali nový rok…

31.12.2007 Silvestrovský fotbálek
Na Silvestra se od 14 hodin sešli milovníci fotbalu na místním fotbalovém hřišti a ve stížených podmínkách „urputně“ sportovali. Velkou posilou jednoho z mužstev se stala Linda Formánková. I proto toto mužstvo vyhrálo stavem 4:3.

29.12.2007 Turnaj ve stolním tenisu
Turnaj ve stolním tenisu pro děti i dospělé se uskutečnil 29.12. na sále Kulturního domu v Košticích.
V kategorii dětí zvítězil Tomáš Šajner, druhý byl Míra Bozděch a třetí Pavel Kovařík. V kategorii dospělých první místo obsadil Jaroslav Vlasák, za ním následovali Pavel Kovařík st. a Petr Šajner.

26.12.2007 Vánoční zpívání
Vánoční svátky jsou nerozlučně spjaté také se zpíváním koled. I letos v našich obcích proběhly dokonce dva vánoční koncerty.
První se udál 21.12. od 17 hodin v koštickém kostele, kde všem příchozím zazpíval libochovický sbor Melodie.
Druhá příležitost ke zpívání se naskytla 26.12. v kapli ve Vojnicích, kde se uskutečnilo od 15 hodin vánoční setkání občanů. Tentokrát se o zpěv postarali sami příchozí návštěvníci.

22.12.2007 Živý Betlém
22. prosince bylo v 15 hodin před obcí možno spatřit živý Betlém, ve kterém kromě Ježíška, Marie, Josefa, tří králů a dětí přinášejících dárky nechyběl ani živý králík a ještě živější koza. Známé vánoční koledy zahráli Pavel Hoblík st. a ml., Renata Hoblíková a dvě posily z lounské ZUŠ.

15. – 21.12.2007 Vánoční výstava
Ve dnech 15.- 21.12. v zasedací místnosti OÚ Koštice proběhla výstava s vánoční tematikou. Hlavní organizátorkou byla paní Petra Karlíková. Výstavu navštívilo 48 občanů.
Kromě zajímavých předmětů s vánoční tematikou od občanů našich obcí k výstavě přispěly také děti z koštické základní a mateřské školy.

Adventní výzdoba
Pečlivě se připravujeme na Vánoce a živý betlém. Připravují se jesličky, instaluje se vánoční osvětlení…

07.12.2007 Vánoční aranžování
Sedmého prosince se zájemci z řad místních žen zúčastnili vánočního aranžování s paní Hellerovou. Ta je tak zdatnou aranžérkou, že několik časopisů už otisklo obrázky mnohých z jejích výtvorů.
Aranžování se všem líbilo a všechny bavilo. Ač díla vypadala zprvu velice složitě, každá z účastnic si nakonec odnesla vlastní, velice povedený svícen.

Výtvarná dílna
Dnes se děti sešly v koštické hasičské zbrojnici, aby si vyrobily krásné vánoční dárky pro své blízké. K dispozici byly barvy na textil, které našly upotřebení na polštářcích a taškách. Originální dárky vznikly také „nalepením“ obrázků z papírových ubrousků na dlaždice a kameny.

01.12.2007 Mikulášská
Prvního prosince přišli do Koštic čerti. Na sále kulturního domu se konala mikulášská nadílka, jejíž součástí bylo vystoupení dětí z Mateřské školy Koštice a čertovská pohádka v podání místních ochotníků.

16.11.2007 Den jablka aneb Štrůdlování
V sobotu 16. listopadu 07 jsme se odpoledne sešli v zasedací místnosti OÚ. Tentokrát jsme ochutnávali vše, co bylo z jablka. Vedle pečených dobrůtek se objevily i dobrůtky tekuté (kalvádos z palírny pana Nováka). Specialitou byl příspěvek pana Vlasáka, který „uvařil“ klobásy se strouhaným křenem a jablky. Prostě pohodové odpoledne…

27. – 28.10.2007 Den historie
Ve dnech 27. a 28. října 07 se konala na sále Kulturního domu v Košticích výstava Den historie. Viděli jsme fotografie z dob dávných, ale i nedávných, místa, která dnes vypadají jinak, hledali jsme své přátele a kamarády, vzpomínali jsme…

Po dobu výstavy byly k nahlédnutí také všechny kroniky a další cennosti, které se nám podařilo zapůjčit. Poprvé jsme viděli také novou kroniku obce, kterou vede neuvěřitelným způsobem paní P. Karfíková. Vyhledává totiž zpětně informace od roku 1965, třídí je a zapisuje.

Výstava byla slavnostně otevřena starostou obce panem Vlasákem. Ten poděkoval všem, kteří v tomto roce aktivně pracovali pro obec.

19.10.2007 Setkání důchodců
V pátek 19. října 07 se v Kulturním domě v Košticích sešli důchodci na svém každoročním společném posezení. Celou akci zahájily děti z místní MŠ a ZŠ svým vystoupením. Potom už měla hlavní slovo dechovka Pichlovanka. Zaplněný sál se dobře bavil…

05.10.2007 Noční pochod pod Házmburk
V pátek 5. října 07 jsme ve 20 hodin vycházeli z Koštic. Sešlo se nás 38, měli jsme baterky, lampiony, ale také louče. Cesta příjemně ubíhala, hezky jsme si popovídali. V polovině cesty na nás čekal pan Henc v hasičské ávii s tekutým občerstvením J!
Cesta do vesnice Klapý trvala okolo 2 hodin. Ve 22 hod už jsme se občerstvovali v místní hospůdce a čekali jsme na vystoupení skupiny historického šermu a ohnivého muže. Mezitím přijeli další „lenoši“ auty. Atmosféra byla úžasná, jen trochu zima. Po vystoupeních nás pan Henc naložil a odvezl zpátky do Koštic. Několik odvážlivců se ale vydalo zpět do Koštic zase „po svých“.
Jeden z největších zážitků nám připravil pan Kredba, který chtěl účastníky pochodu pořádně vystrašit, a tak v jednom úseku cesty na nás počkal a vždy, když šel někdo okolo, vhodil mu pod nohy kutálející se pneumatiku. To bylo ječení a smíchu!!!
Takže příště se prý půjde zase!

21.09.2007 Návštěva divadelního představení
21. září 2007 jsme navštívili Divadlo Radka Brzobohatého v Praze. Měli jsme zakoupené vstupenky na divadelní hru Barmanky. Celé představení odehrály 4 herečky, hra byla humorně laděná, parodovala vztahy mezi muži a ženami. Pro některé z nás byla ale hra trošku zklamáním zejména kvůli používaným jazykovým prostředkům ( příliš vulgarit a obecného jazyka).

08.09.2007 Oslavy hasičů v obci – 110 let SDH
V sobotu 8. září 2007 oslavoval SDH Koštice 110 let své činnosti, zároveň došlo k slavnostnímu otevření hasičské zbrojnice. Kdo přišel, nelitoval! Po slavnostním zahájení jsme mohli vidět bohatý program: přehlídku historických hasičských vozidel, vyprošťování zraněného z auta, práce hasičů na plošině, dovednosti dětí – mladých hasičů. Vystaveny byly i historické dokumenty SDH Koštice. K tomu všemu hrála dechovka a mohli jste ochutnat i něco dobrého na rautu uvnitř hasičské zbrojnice. Ještě dlouho do noci se v hasičárně zpívalo a tancovalo.
Na oslavy byli pozváni i členové bývalého zastupitelstva, kteří se o vybudování hasičské zbrojnice zasloužili. Největší práci ale odvedli členové SDH, kteří zde v uplynulých letech odpracovali spoustu hodin dobrovolnické práce. Patří jim za to velké uznání.
Novou požární zbrojnici budovali tito občané – hasiči
pan J. Štekrt, pan J. Henc, pan Z. Henc, pan J. Valina, pan P. Grund, pan S. Fryč ml., pan J. Nasavrcký, pan K. Pfeifer, pan J. Zelinka st., pan M. Grunt, pan J. Fernet, pan J. Holešovský, paní M. Kristová, pan P. Mareš, pan K. Kubáč, pan P. Šandera, pan K. Kléger, pan J. Kuzbach , pan A. Kredba , pan J. Zimmermann , pan A. Žák , pan P. Štyler, pan V. Chaloupka , pan J. Zelinka ml., pan R. Dvořák, pan P. Bradáč, pan J. Bradáč, pan Milan Beneš, pan Martin Beneš, pan L. Pleticha , pan J. Kubáč , pan R. Jirásek, pan R. Grund, pan P. Zajíc

01.09.2007 Rybářské závody
V sobotu 1. září se ve Vojnicích uskutečnily rybářské závody pro děti. S nápadem přišel spolek kulečníkářů. Ti společně s kulturní komisí OÚ a TJ Sokol Koštice připravili dětem netradiční zážitek.
Sešlo se 22 soutěžících, další občané přihlíželi. Počasí se vydařilo, ryby „ braly“, všichni se příjemně bavili. První rybu ( spíše rybičku – 7 cm velikou J!) chytil Jára Dvořák, nejmladším rybářem byl Lukášek Dvořák a největší rybu ( 22 cm dlouhou) chytil Tomáš Khýn.

1. místo Milan Khýn

2. místo Milan Kristek

3. místo Pavel Kovařík

Zvláštní ocenění získala paní Kofrová – cenu pro nejlépe chytajícího rodiče J!
Všechny děti dostaly odměny – pomůcky pro rybáře. Poděkování za vydařenou akci patří zejména p. Kaslovi, panu J. Krejčímu, paní A.Skalské a všem ostatním!
Večer se účastníci sešli ještě u táborového ohně. Vzpomínalo se ( na místní hospodu, na divadelní představení, na bývalé občany obce, na budování vodovodu…) a plánovalo!
Na kytaru hráli a zpívali pan Hauptvogl a pan V. Formánek ( hrají opravdu skvěle!).
Zájemci o rybářský kroužek se hned na místě domluvili, že se budou scházet pravidelně. Vedoucím kroužku je pan J. Vlasák.

Vybudování vodovodu do bažantnice
Aktivita členů Mysliveckého sdružení Žejdlička stoupá. Po úspěšné Poslední leči v prosinci 06 a po vydatné pomoci při oslavách Dne dětí v červnu 07 se členové mysliveckého sdružení Žejdlička vrhli na počátku září na vybudování vodovodu do bažantnice ve Vojnicích. Celá akce byla prováděna svépomocí, finančně vypomohl mysliveckému sdružení OÚ Koštice.

Oprava kaple ve Vojnicích
Ve Vojnicích ( podle dobových dokumentů je ale prý správně ve Vojnici) na návsi se nachází již od roku 1878 kaple. Ta byla zasvěcena svatému Andělu Páně. V nedávné minulosti byla vykradena, vandalsky bylo téměř vše zničeno. Před několika lety byla opravena a za pečlivého starání se byla udržována zejména panem J. Nožičkou a paní M. Zlatohlávkovou.
V měsíci červenci roku 2007 došlo svépomocí k menší rekonstrukci – vymalovalo se, opravil se oltář, došlo k zasklení poničených okenních tabulí, opravily se vchodové dveře a byly obnoveny všechny nátěry. Dobrovolně zde několik hodin ( spíše dnů) odpracovali pan J. Nožička, pan V. Chaloupka ml., pan M. Skalský, pan A. Žák, slečna M. Vykročilová, paní H. Nožičková, paní I. Berková a paní A.Skalská. Kaple byla zpřístupněna slavnostním programem smíšeného pěveckého sboru Melodie z Libochovic. V současnosti pan Nožička zabudoval ke vchodu do kaple mříže, do kapličky se můžete podívat vždy o víkendu.

Budování dětského hřiště ve Vojnicích
V průběhu prázdnin začali občané Vojnic s pracemi na svém dětském hřišti. Pan Šafránek zajistil mechanizaci, pomocí které se zlikvidovaly náletové dřeviny, ostatní občané
( zapojili se i chalupáři) pomáhali s drobnými pracemi, to hlavní na ně ale teprve čeká. Úprava plochy! Za několik týdnů bude určitě veseleji…To už zde budou lavičky, ohniště a betonový stůl na stolní tenis. Ten objednali manželé Krejčí a chtějí ho věnovat jako sponzorský dar místní mládeži. Všem, kdo se podílejí na výstavbě dětského hřiště, patří velké poděkování.
Zároveň se OÚ Koštice snažil zajistit finanční prostředky z grantových zdrojů. Bohužel, navrhovaný projekt nebyl vybrán mezi realizované akce pro rok 2007. Musíme si tedy poradit sami. Dětské hřiště by mělo být slavnostně otevřeno v květnu 2008.

21. – 24.08.2007 Dětský tábor – Peruc 2007
V době od 21. do 24. srpna proběhl pro děti z Koštic, Vojnic, Vojniček a Želevic minitábor v prostorách letního dětského tábora Peruc. Pobytu se účastnilo celkem 22 dětí. Celých 5 dní se děti musely obejít bez televize, počítače, videa. Místo toho sportovaly, hrály si, prošly stezku odvahy, na chvíli se staly indiány…Největším zážitkem ale bylo stavění hrází v místním potoce ( mimochodem zde také poprvé v životě viděli živé raky)! Pro ilustraci přikládáme několik foto.

24.07.2007 Volejbalový turnaj I + II
V průběhu prázdnin jsem chodili hrát každý den navečer na obnovené volejbalové hřiště na ostrov u Ohře. Zažili jsme spoustu legrace a také „ hádek“ o každý sporný míč. Hrál každý, kdo přišel.
24. července 2007 se uskutečnil volejbalový turnaj dvojic. Za pomoci Kulturní komise OÚ Koštice a TJ Sokol Koštice se sešlo celkem 9 dvojic. Po turnaji jsme poseděli u ohně ( na kytaru hrál Tomáš Vlček – a moc hezky J!), zpívali, povídali a bylo nám moc fajn.
Volejbalový turnaj dvojic vyhrál Honza Skalský s Hankou Švábovou, druzí byli Michal Skalský a Iva Vykročilová a na třetím místě Vlasta Chaloupka a Markéta Vykročilová. Účast byla hojná, večer jsme poseděli u ohně, na kytaru hrál skvěle Tomáš Vlček…
Druhé kolo turnaje ve volejbalu se uskutečnilo 26. srpna 2007 – a soutěžily trojice. Tentokrát se účastnila i dvě družstva ze Slavětína. Koštičtí se ale nedali a turnaj vyhráli trojicí ve složení: J.Skalský, M. Skalský a I. Machová. Družstvo Slavětín I. skončilo na druhém místě.
Podívejte se, jak to vypadalo ( nejúžasnější jsou ta rozbitá kolena I. a M. Vykročilových J):

18.08.2007 Návštěva pražské ZOO
18. srpna 2007 jsme se vydali na výlet do pražské ZOO. Odjížděli jsme brzy ráno, abychom si ZOO pořádně užili. ZOO v Praze je opravdu úžasná! Nádherné pavilony, velké množství zvířat, různé atrakce pro děti…ale také davy návštěvníků! To některým z nás opravdu vadilo. U autobusu jsme se sešli všichni a byli jsme pořádně unavení. Zejména děti si ale návštěvu ZOO užily.

Výlet do neznáma
V červenci s námi jely děti na utajený výlet. Nikdo – kromě paní Skalské – nevěděl, kam se jede. Ráno se účastníci výletu sešli na nádraží a tím jejich cesta do neznáma započala. Navštívili jsme muzeum železnice v Lužné u Rakovníka. Společně jsme prolezli všechny mašinky, posvačili jsme v jídelním voze a celou cestu zpět jsme hráli ve vlaku tichou poštu J!
Příští prázdniny nás čeká další tajemný výlet. Tak pojeďte s námi…

16.06.2007 Ekologická havárie na rybníku ve Vojničkách
V pátek 16. června 2007 volali občané Vojniček, že se něco děje v místním rybníčku. A opravdu, po hladině plavalo velké množství uhynulých ryb. Hygienická stanice zjistila z rozborů vody, že k úhynu nedošlo otravou vody, ale nedostatkem kyslíku. Vlasta Chaloupka ml. a Michal Skalský tahali z vody mrtvé ryby, na břehu jim pomáhali pan Vlasák a pan Podaný. Někteří z přihlížejících se divili, jak velké ryby žily v takovém malém rybníčku.

Den dětí + slavnostní otevření odpočinkové zóny u Ohře
Neformální skupina mladých pod názvem Koštická omladina získala od Národní agentury Mládež 180 000 korun na vybudování odpočinkové zóny na ostrově u Ohře. Finanční prostředky byly přerozděleny z peněz EU.
Podle projektu se práce daly rozdělit do několika etap.
Leden a únor byl vyhrazen na prořezání keřů, likvidaci náletových dřevin a ošetření vzrostlých topolů.
Druhá fáze proběhla v březnu. To se opravovala lávku přes rameno Ohře. Místo plechů se pokládalo dřevo, celá kovová konstrukci prošla generální opravou, a tak se brousilo a natíralo. Lávka musela být několik dní pro veřejnost uzavřena.
V dubnu a květnu se zabudovaly lavičky a dětské prolézačky, ale také dvě týpí a krásný indiánský totem.
Členové Koštické omladiny sice velice aktivně pracovali, ale zároveň byli rádi za každou pomoc. Brigády občanů se vyhlašovaly místním rozhlasem. Celou akci měli na starost pan Vlasta Chaloupka ml., pan Jaroslav Vlasák a paní Anna Skalská.
V červnu došlo k slavnostnímu otevření. Projekt na obnovení rekreačně oddychové zóny na ostrově byl ukončen oslavou Dne dětí – tedy soutěže a atrakce, hudba, skákací hrad…
Pevně věříme, že se vám celá akce líbila a že jste spokojeni s tím, jakou má nyní ostrov podobu. Mladí z Koštické omladiny sehnali peníze z grantů agentury Mládež, pracovali a pracovali, ale bez pomoci Vás, občanů, by jen těžko celou akci zvládli. Odvedli jste ohromný kus práce, patří Vám největší poděkování.

Dětský karneval
Během velikonoční soboty se již tradičně uskutečnil karneval pro děti. Akci pořádala kulturní komise OÚ Koštice a TJ Sokol Koštice. Tentokrát jsme šetřili finanční prostředky, a tak celá organizace karnevalu proběhla ve vlastní režii. Soutěže pro děti organizovali dva klauni – paní Špiclová a paní Skalská. Hudbu vybíral a pouštěl Tomáš Hauptvogl. Děti si mohly koupit lístek do bohaté tomboly ( vyhrával každý J). Odpoledne plné soutěží, zábavy a pohody rychle uběhlo…

Návštěva Dětského domova v Lounech
Navštívili jsme Dětský domov v Lounech ( jsou zde umístěné děti ve věku od 3 do 15 let). Děti byly spokojené, hrály s námi hry, dostaly nějaké sladkosti, paní Bělochová upekla vynikající řezy a paní Špiclová kremrole, po všem se jen zaprášilo…Prostě příjemný zážitek. Jen nám bylo trochu smutno z toho, kolik dětí je u nás stále ještě v ústavech. Patříme spolu s Rumunskem a Bulharskem k zemím, které mají nejvyšší počty dětí v dětských domovech, a to je určitě špatně.

30.04.2007 Pálení čarodějnic
Letošní pálení čarodějnic proběhlo na dvakrát. Nejprve jsme se sešli ve Vojničkách – už 28. dubna. Tam jsme upálili – za mohutného povzbuzování – jen jednu čarodějnici. Oheň vzplál pod parkem, celou akci provázel přílet dvou skutečných čarodějnic. Sešlo se nebývale hodně lidí, další okolo letící čarodějnice vzplála na hranici, děti soutěžily a něco malého dostaly za odměnu…prostě hezký večer.
V pondělí 30. dubna byl oheň zapálen také v Košticích. Tady uhořely dokonce tři ježibaby! Další dvě přiletěly na sraz a obtěžovaly slušné občany obce. Návštěvníků bylo opravdu hodně ( až došlo pivo a muselo se čekat na nový přísun), nálada výborná, jen trochu zima J!
Mimochodem čarodějnic se objevilo v našich obcích více než obvykle – nějaká visela ve Vojnicích, jedna seděla na stromě na ostrově, dvě baby stály u plotu ve Školní ulici, jedna letěla naproti poště. Ale úplně první čarodějnice seděla před školou!!! Hezký nápad, snad jich příště bude více.
Vzhledem k velikému suchu na celou akci dohlíželi hasiči.

13.05.2007 Vítání občánků
V neděli 13. května 2007 v 15 hodin jsme se sešli v Kulturním domě v Košticích, abychom obnovili tradici oslav Svátku matek a dlouhou řadu let opomíjenou tradici vítání občánků.
Nejprve jsme tleskali programu, který nacvičili se svými vyučujícími žáci místní základní školy a mateřské školy. Poprvé při této příležitosti zde vystoupili také nejmenší děti z mateřského centra Sluníčko.
Potom už nastala slavnostní chvíle, starosta obce pan Vlasák připomněl důležitost matky při výchově dětí, zdůraznil její nezastupitelnou úlohu a zároveň poděkoval ženám – matkám za všechnu tu lásku, obětavost a trpělivost.

Velikonoční aranžování
Paní Irena Hellerová vedla seminář věnovaný velikonočnímu aranžování. Vznikly z toho překrásné věci, ostatně podívejte se sami.
Fotogalerii doplňují ještě velikonoční perníčky, které upekly a nazdobily paní Skalská, paní H.Hoblíková a paní Horová.
Tak se inspirujte a my se těšíme na další akci – Adventní aranžování.

23.12.2007 Povídání o Vánoční kuchařce
Vánoční kuchařka
Týden před vánočními svátky přinesly místní dámy ukázku svého cukroví. Po dlouhém zvažování bylo stanoveno omezení: maximálně 3 druhy, od každého druhu 10 kusů. Původně jsme chtěli celou akci pojmout jako soutěž o nejlepší a nejchutnější a nejkrásnější….cukroví, ale sešlo se tolik dobrot, že jsme od takového hodnocení ustoupili.
23. prosince 2006 jsme společně poseděli u čaje, popovídali jsme si a vzájemně ochutnali dobrůtky. Z celé akce vznikla tato Vánoční kuchařka.

Oslavy 80 let činnosti a současnost TJ Sokol Koštice
Každá obec má nějaký sportovní oddíl – a většinou to bývá oddíl zaměřený na fotbal. Platí to i pro Koštice. Tj Sokol Oslavovalo v roce 2006 80 let činnosti. U této příležitosti byl vydán Fotbalový zpravodaj, kde najdete průřez historií, ale také statistické údaje. Vše u nás v obci perfektním způsobem sleduje již několik desítek let pan Václav Kubeš. Patří mu za to veliké poděkování. A pokud máte čas a chuť, podívejte se do sekce Spolky…
V současnosti – tedy od 1.9. 2007 fotbalové mužstvo mužů prozatímně končí svoji činnost. Důvodem je nedostatek hráčů. V letošní sezóně máme soutěž obsazenu pouze mužstvem dětí – hrají v kategorii minikopaná.

Stalo se rok 2008

… zpět

Rok 2008

31.12.2008 Silvestrovský ohňostroj
Večer posledního dne roku 2008 jsme se sešli před budovou obecního úřadu, abychom se symbolicky rozloučili se starým rokem společným ohňostrojem.
Ačkoli bylo proklamováno, že půjde jen o malý a skromný ohňostroj, podívaná to byla vskutku ohromující. Kdo neviděl, prohloupil.

31.12.2008 Silvestrovský fotbálek
Na sklonku roku pořádaný silvestrovský fotbálek mohl kdo o to stál využít k rozhýbání během Vánoc zdřevěnělého těla a rozproudění sváteční jídlem přeslazené krve.
Hráčů se sice nakonec na koštickém fotbalovém hřišti sešlo jen pár, přesto si všichni bezvadně zahráli.

16.12.2008 Devadesátiny paní Vykysalové
Paní Vykysalová nedávno oslavila neuvěřitelné jubileum.
16.12. oslavila neuvěřitelné 90.narozeniny koštická občanka paní Vykysalová.
K narozeninám jí přišla zahrát dechovka pod vedením pana Hoblíka, k mnohým gratulantům se přidal i starosta obce.

Betlém paní Hellerové
Paní Hellerová vytvořila před svým domem v Košticích moc pěkný betlém na obdiv každému návštěvníku či náhodně příchozímu…

4.adventní neděle 2008
Poslední adventní neděli se rozsvítil stromeček v Košticích
Čtvrtou adventní neděli se dočkal rozsvícení vánoční stromeček v Košticích. Lampion tentokrát vypuštěn kvůli větru nebyl, zato před samotném rozsvícení a i po něm bylo na obecním úřadě malé posezení.

13.12.2008 – 3.adventní neděle
Třetí adventní neděli se rozsvěcel stromeček ve Vojnicích
Třetí adventí neděli, tedy 13. prosince, jsme se sešli ve Vojnicích, abychom i zde společně rozsvítili Vánoční stromeček. Také jsme si zazpívali a vypustili lampion, krom toho nás zde uvítala také nově vyzdobená kaple.

07.12.2008 2.adventní neděle
Druhou adventní neděli, 7.prosince, se v našich obcích udály dvě akce.
Mikulášská nadílka
Jako už každoročně, i letos si děti, jejichž alespoň jeden rodič trvale žije v našich obcích, mohli v neděli odpoledne přijít pro nadílku od Mikuláše, čerta a anděla. O tom, zda byly děti celý rok hodné a sladkosti si zasloužily by se sice dalo polemizovat, jisté ale je, že si svou získanou nadílku plně vychutnají.
Rozsvěcení stromku ve Vojničkách
Večer následovalo rozsvěcení vánočního stromku ve Vojničkách. I zde se sešli místní, aby si zazpívali a vypustili balonek, na rozdíl od Želevic však tentokrát následovalo pohoštění, které místní na zdějším sále sami připravili.

06.12.2008 Výlet do Drážďan
Vánoční výlet do hlavního města Saska
V sobotu 6. prosince se konal výlet do vánočních Drážďan.
Vyjíždělo se již ráno (s menším zpožděním), navrátili jsme se večer kolem sedmé hodiny.
V Drážďanech jsme navštívili tradiční Vánoční trhy, kde byla spousta lidí a ještě více dobrot a nejrůznějších dalších věcí ke koupi. Někteří z nás poté zavítali do obrazárny Zwinger, kde obdivovali cenná umělecká díla a výstavu zbraní.

1. adventní neděle
První rozsvěcení stromku…Želevice
V nedělní večer se sešli někteří občané v Želevicích, aby společně oslavili rozsvícení Vánočního stromku. Účastníci si mohi zazpívat a vychutnat předvánoční adventní atmosféru, společně pak vypustili balonek přání se svíčkou uvnitř. Nakonec byl za doprovodu světelných fontán rozsvícen vánoční stromeček.

29.11.2008 Vánoční aranžování
29.litopadu, během sobotního odpoledne, se několik maminek a babiček sešlo v zasedací místnosti OÚ Koštice, kde se s nimi paní Hellerová opět podělila o něco ze svého aranžérského umění – předvedla a naučila další pěkné a zajímavé způsoby tvroby a úpravy vánočních věnců a svícnů.
Každá z účastnic si tak mohla vyrobit originální vánoční ozdobu.

Renovace sběrného dvora
Byla dokončena renovace sběrného dvora
Koncem listopadu se završilo naše úporné snažení o generální opravu sběrného dvora v Košticích.
Nákonec jsme zdárně dokončili projekt a obdrželi finanční grant. Stodola ve sběrném dvoře tak získal novou střechu, zedničilo se, betonovalo, nakoupily se nové kontejnery…

08.11.2008 Den s pomazánkou
V sobotu odpoledne (8.11.) se sešli koštické ženy v zasedací místnosti OÚ a přinesly ochutnávky nejrůznějších pomazánek. Účastnice ochutnávaly a vyměňovaly si recepty. Podle domluvy vznikne (po dřívějším Vánoční cukroví a Jablkovém dni) další místní speciální kuchařka.

08.11.2008 Druhá brigáda ve Vojnicích
V sobotu 8.listopdu se sešli podruhé občané Vojnic na úpravě přístupové cesty k místnímu rybníku. Počasí nám tentokrát nepřálo, takže ani brigádníků nebylo tolik. Přesto se udělal veliký kus práce. Brigádníci byli odměněni vynikajícími čerstvě upečenými koláči paní Zlatohlávkové.

26.10.2008 Oltářní obraz
V neděli 26. října 2008 došlo k odhalení oltářního obrazu v kapli ve Vojnicích. Obraz namaloval mladý začínající malíř Václav Pazdera. Při slavnostním aktu zazpíval libochovický pěvecký sbor Melodie.
O kapli se vzorně starají manželé Nožičkovi, Zlatohlávkovi a Berkovi, za což jim děkujeme.

25.10.2008 Pálení vatry
Pálení vatry ke vzniku samostatného Československa
V sobotu 25.října se od 20 hodin na místním kopci Vinci sešli členové SDH Koštice s ostatními občany a společně zapálili vatru jako vzpomínkový akt k založení samostatného československého státu.
První vatry vzplály 6. března 1935 u příležitosti 85. narozenin prvního československého prezidenta T. G. Masaryka. V roce 1937 bylo zapáleno na 8000 vater, o rok později vzplálo na 10 000 ohňů. V poválečném období se ohně pálily pouze v roce 1947.
Večerní procházky na kopec se zúčastnilo asi 25 občanů.

25.10.2008 Malování triček
V sobotu 25.října se od 15 hodin v místní hasičárně uskutečnila další výtvarná dílna – malování triček. Tentokrát malovali dospělí nebo děti doprovázené rodiči. Další výtvarná dílna bude před Vánocemi a bude zaměřena na výrobu dárků dětí pro rodiče.

25.10.2008 Brigáda ve Vojnicích
V sobotu 25.října se uskutečnila v pořadí již několikátá brigáda na realizaci projektu Obnova dragounských lázní ve Vojnicích. Skupina Mladé Vojnice tentokrát oběhla celou vesnici a prosila místní občany o pomoc, proto přišlo nebývalé množství pomocníků – 26! Udělal se ohromný kus práce, položil se kus chodníku, zahrnuly se výkopy vytvořené bagrem, položil se kabel na rozvod elektřiny, spálila se veliká hromada náletového klestí.
Všem účastníkům děkujeme.

10.10.2008 Setkání důchodců
V pátek 10.října na sále kulturního domu v Košticích se uskutečnilo další setkání důchodců. Hrála kapela Pichlovanka, děti z místní MŠ a ZŠ předvedli nádherné vystoupení, všichni se hezky bavili.

03.10.2008 Noční pochod na Hazmburk
V pátek 3.října se uskutečnil druhý ročník nočního pochodu na Házmburk. Tentokrát jsme pozvali ke spolupráci všechny obce okolo hradu. Nakonec se s námi zúčastnili jen obyvatelé obcí Klapý a Lkáň. Celkový počet účastníků byl okolo sedmdesáti, což je obrovský nárůst oproti loňskému roku. Akce byla završena ohnivou šou a kulturním vystoupením Dr.Pixy – pana Kredby.

27.09.2008 Svatba v obci
27.září v obci proběhla ojedinělá událost. Po dlouhých letech se zde odehrál svatební obřad. Svůj svazek zde stvrdili Václav a Petra Satranovi.
Přejeme jim hodně pohody a štěstí ve společném životě

28.09.2008 Svatováclavské posvícení v Želevicích
V neděli 28.září se sešli občané Želevic a okolních obcí k oslavě Svatováclavského posvícení. Program začínal ve 14:00 hodin prohlídkou slavnostně vyzdobené místní kaple – zvoničky. Na její obnově se vedle pracovníků obce nejvíce podílela paní Landová. Celé odpoledne hrála k příjemnému poslechu Country kapela Parťáci, v 15 hodin přijel do obce Svatý Václav s bratrem Boleslavem a svými družinami a před zraky diváků zopakovali známou historickou událost – zavraždění knížete Václava v podání skupiny Tepelgurth. Odpoledne bylo oživeno nejrůznějšími soutěžemi pro malé i velké.

07.09.2008 Koštické vinobraní
V neděli 7.9. se v Košticích konalo první vinobraní na soukromé vinici u Hellerů. Vinohrad zde založili před třemi lety a letos poprvé sklízeli úrodu. Hellerovi se snažili dodržet všechny tradice spojené s vinobraním – zavěšená kytka na vinohrad, která musí zůstat až do příští sklizně a má za úkol odhánět nepříznivé vlivy, první hrozno uštípne starosta obce, ochutnávka vína…

06.09.2008 Rybářské závody
V sobotu 6.9. se ve Vojnicích konaly rybářské závody pro soutěžící do patnácti let. Pohodovou atmosféru spojenou s lovem ryb si užilo 16 soutěžících. Nakonec zvítězil Pavel Kovařík, druhé místo obsadil Milan Kristek, třetí byl Petr Kubáč.

30.08.2008 Stezka odvahy
30. srpna se od devíti hodin večer konala na ostrově stezka odvahy. Na odvážné účastníky číhaly bludičky, hejkalové, duchové a další strašidla. Přesto se nikdo nezlaekl, nesešel z cesty a dokonce nalezl dostatek odvahy k ponoření rukou do mozku démona (kbelík se slizem).

23.08.2008 Výlet do východních Čech
Babiččino údolí
23. srpna jsme se vydali na výlet do východních Čech. V plánu byla pevnost Hanička, škola Boženy Němcové a samozřejmě Ratibořický zámek a údolí. Vyvrcholením měla být večeře ve středověké krčmě v Dětěnicích.
Nastaly však cestovní komplikace – bloudění, objížďky, takže jsme bohužel nestihli vše, co bylo naplánováno. I tak stál ale výlet za to!
Rozsáhlé podzemní bludiště pevnosti Hanička (součásti československého předválečného opevnění) vzbudila úžas určitě ve všech, stejně jako nádherný zámeček v Ratibořicích. Moc se líbila i ona zmiňovaná krčma v Dětěnicích, i když v tamějším „středověkém“ stylu (temné místnosti, holá podlaha, velké porce jídla jedené rukama) by si jen málokdo zařídil vlastní bydlení…

Hejbni kolem, hejbni kostrou
V neděli od 17 hodin se v Košticích poprvé uskutečnil závod všemožných nemotorových vozidel. K vidění byla kola, koloběžky, odstrkovala, motokáry a jeden lidskou silou poháněný „bojový“ vůz.
Dva zástupci z naší obce (Michal Skalský a Zdena Formánková) se zúčastnili celostátního turnaje v Kuličkách v Praze na Střeleckém ostrově. V těžké konkurenci si nevedli špatně, obsadili 14. a 17. místo.

08.08.2008 Kuličkyáda
V sobotu 8.srpna se uskutečnila v obci Kuličkyáda. Zúčastnili se malí i velcí, výhru si odnesl mistr ČR v hraní kuliček pan Zoufalý. Z našich spoluobčanů byli nejlepší Michal Skalský, Andrea Kovaříková a Jan Skalský, z dětí Pavel Kovařík, Nikola Valentová a Jana Horová.
Ve čtvrtek jede naše soutěžní mužstvo na turnaj do Prahy.

Naposledy o olympiádě – článek na iPeruc.cz

15.07.2008 Výlet do neznáma
15.července měli občané možnost zúčastnit se výletu do neznáma. Tentokrát jsme vyjeli do Prahy – na Petřín, kde jsme navštívili zrcadlové bludiště. Potom naše kroky směřovaly na Pražský hrad a do muzea hraček. Největší úspěch ale měla živá socha a jezdící schody v metru J!

Oprava jezu
V současných dnech probíhá oprava jezu na řece Ohři, kterou musí provést současný majitel mlýna pan Kindl. Suočástí oprav je i vybudování přechodu pro ryby.

22.07.2008 Čištění kanalizace
Včera, 22.července bylo završeno čištění kanalizace v tzv. starých Košticích (ulice Říční a Na Skalech), potřebné pro plánovanou výstavbu čističky odpadních vod.
Během uplynulých dnů bylo ze starého kanalizačního potrubí vyvezeno přes sedm tun nečistot, které musí být zlikvidovány jako nebezpečný odpad.
Za své bohužel vzaly úseky nedávno položeného asfaltu, bůhvíproč překrývající vstupy do potrubí. Jak už to bývá, když se kácí les, létají třísky.

Video z letošních pouťových oslav si můžete prohlédnout ve dvou částech na adresách

Olympiáda a oslavy Koštické pouti
Letošní pouťové oslavy v Košticích se nesly ve velkolepém duchu. V sobotu dopoledne byly zahájeny 1. olympiádou mikroregionu Perucko – 7 zúčastněných družstev za jednotlivé obce (Blšany, Černčice, Koštice, Orasice, Slavětín, Veltěže, Koštice/Liberec) se utkalo v 9 soutěžních disciplínách (hod koštětem a botou, jizda na kolečkových bruslích s jablkem, chůze na chůdách, hod obručí, střelba vzduchovkou a prakem, překážková dráha, vrh kýble v vodou, štafeta koloběžek a běh s raněným).

Soutěžící podali úžasné výkony, někteří dokonce padali v cíli, někteří i na trati, závodník Slavětína dokonce podlehl zoufalství a vzdal jednu soutěž – zatímco přihlížející brečeli smíchy. O legraci šlo především, což pochopili téměř všichni, a proto vedoucí Koštice při posledním běhu s raněným místo nejlehčího raněného naložili na nosítka pana Podaného se svými hodně přes sto kily. Koštice nakonec přesto vyhrály, druhé skončily Blšany, třetí Orasice. Nejdůležitější bylo, že se všichni výborně pobavili. V době, kdy pořadatelé sčítali výsledky, vystoupila šermířská skupina z Libochovic, která po svém vystoupení nechala děti soutěžit. Večer byla v kulturním domě taneční zábava, která se také povedla.

V neděli se již tradičně konal fotbalový turnaj, tentokrát v minikopané žáků. Zúčastnila se čtyři fotbalová mužstva – Koštice, Chožov, Slavětín, Libčeves – ten celý turnaj vyhrál. Dospělí fotbalisté nezaháleli, sehráli zápas Koštice – Křesín. Odpoledne bylo zahájeno jízdou vláčku, který vozil zájemce do Želevic a zpět, divadelní spolek Na káře sehrál pohádku a žonglérské představení, zájemci si mohli později žonglování také vyzkoušet. Ve stáncích starých řemesel si každý mohl vyzkoušet tkaní na stavu či tištění sítotiskem na látku, děti se mohly vydovádět na skákacím hradu. A nesmíme zapomenout na kolotoče, houpačky, střelnice a další atrakce, které k pravé pouti patří. Nakonec vláček odvezl zájemce do Vojnic a Vojniček.

Pouť v Košticích změnila po mnoha letech svou tvář, a to určitě k lepšímu. Během celého víkendu se různých utkání zúčastnilo přes 140 soutěžících a přišlo se podívat nebývalé množství diváků. Vláček jezdil celé odpoledne úplně plný, a to nejen dětí, ale především dospělých, dokonce se svezli i staří lidé, kteří by se pěšky tak daleko nedostali. To vše by nešlo bez finanční podpory Fondu hejtmana Ústeckého kraje, Mikroregionu Perucko a Obecního úřadu v Košticích. Děkujeme.

Plamen 2008
Hasičská soutěž Plamen 2008
Video ze soutěže si můžete prohlédnout na adrese:

30.05.2008 Dětský den
30.května odpoledne se na hřišti v Košticích konal již tradiční dětský den. Všichni účastníci si zasoutěžili na spoustě atrakcí, připravených ochotnými dobrovolníky, a odnesli množství zajímavých cen.

Posezení ve Vojnicích
Začátkem května se občané Vojnic sešli u táboráku a touto první akcí na nově budovaném dětském hřišti otevřeli letošní sezónu opékání buřtů.

03.05.2008 Pálení čarodějnic ve Vojničkách
Čarodějnice ve Vojničkách
V sobotu 3.května se opožděně pálily čarodějnice ve Vojničkách. Příjemné večerní posezení bylo obohaceno hrou na harmoniku pány Sunkovským, Mirgou ml. a Mirgou st.

30.04.2008 Pálení čarodějnic v Košticích
Ve středu 30. dubna se za velké účasti dětí i dospělých pálily čarodějnice v Košticích. Nejzdatnější účastníci vydrželi téměř do rána. Na kytaru celý večer hráli Tomáš Vlček a Vladimír Formánek.

Brigáda ve Vojnicích
V uplynulých dnech občané ve Vojnicích pokračovali v budování dětského hřiště ve své obci. Do práce se vedle místních zapojili také chalupáři. Zabudovaly se lavičky, dětské herní prvky a stůl na stolní tenis.

Poškození sochy sv. Jana Nepomuckého
V uplynulém týdnu došlo k poškození sochy sv. Jana Nepomuckého, umístěné v parku v Košticích. Byl poškozen podstavec barokní sochy.
Věc je v šetření policie.

Velikonoční pondělí
Jako v každé pořádné obci, tak i v Košticích během Velikonočního pondělí vyráží do ulic koledovat chlapci s pomlázkami.
Ti nejmenší koledují vajíčka a čokoládové sladkosti, ti nejstarší dostávají ochutnat něčeho ostřejšího. Koštickou zvláštností je hodování mladíků. Ti mají upletenou speciální, co největší hodovačku, na kterou se snaží koledováním shromáždit barevné mašle. Čím více, tím lépe J!

Honba za velikonočním zajícem
V neděli v 15 hodin se sešlo ve Vojnicích několik dětí, aby chytily velikonočního zajíce. Vzhledem k nepříznivému počasí byla celá hra bohužel zjednodušena, děti ale čokoládového zajíce chytily.

Úprava pomníku u kaple ve Vojnicích
Aktivitou manželů Nožičkových a Berkových došlo k úpravě prostranství okolo kaple a k obnovení pomníku ve Vojnicích.
Tito občané patří k nejaktivnějším v obci, a tak jim za tento záslužný čin i za jejich další aktivity děkujeme.

22.03.2008 Dětský karneval
V sobotu 22.3. se na sále kulturního domu konal tradiční dětský karneval. Opět byl k vidění rej rozmanitých krásných masek, samozřejmostí byla bohatá tombola. Všichni si jistě zadováděli a odpoledne si užili.

21.03.2008 Bitvy o Divočinu: Nová hrozba
V pátek 21.3.2008 proběhla na ostrově a přilehlých plochách dřevárenská bitva. K boji dřevěnými maketami zbraní se sešlo kolem čtyřiceti bojovníků z celého širokého okolí. Po celodenních střetech a bitvách nakonec zvítězil skřetí rod lordů z Joudaburgu, když na hlavu porazil kočovný lid Altan-Arad.
Všichni, kdo se zúčastnili či se alespoň přišli podívat, si zajisté odnesli zajímavý a výjimečný zážitek.

19.03.2008 Soutěž k měsíci knihy a internetu
Ve středu 19.března se v knihovně v Košticích děti zúčastnili zajímavé soutěže – na podkladě přečteného příběhu vytvářeli ilustrace, které byly následně umístěny na výstavku. Všechna díla se povedla a jejich malí autoři byli odměněni drobnou sladkostí a videokazetami s pohádkami.

15.03.2008 Úklid honitby Mysliveckého sdružení Žejdlička
V sobotu 15.3. členové Mysliveckého sdružení Žejdlička uklízeli přilehlé polnosti, větrolamy a polní cesty. Je neuvěřitelné, jaké množství odpadu jsme my – občané schopni vyhodit do přírody.
Myslivcům patří naše velké poděkování.

15.03.2008 Výroba triček
V sobotu 15.3. se sešli zájemci o výrobu ručně malovaných triček. Po počátečních rozpacích se všichni plně ponořili do práce a nakonec si spokojeni odnesli vlastnoručně vyrobené krásně barevné tričko.

Návštěva útulku
Za finanční prostředky, vybrané při Tříkrálové sbírce, byly nakoupeny pamlsky a krmivo pro opuštěná zvířata z útulku v Jimlíně.
Dary zvířátkům předali Míra Bozděch ml., Pavel Kovařík ml. a Petr Kubáč.

16.02.2008 Masopust
Dne 16. února 2008 vypuklo v Košticích masopustní veselí. Obcí procházelo přes čtyřicet masek, které páchaly různé nepravosti. Jedly a pily, až se za nimi prášilo.
Nejtypičtějšími maskami jsou v Košticích medvědi, ztvárnění letos J.Pernetem a V.Víchem, s medvědářem J.Holejšovským.

01.02.2008 Výzva seniorů ve stolním tenise
1.2. se konal od 17hodin přátelský turnaj, jehož vyzyvateli byli senioři, kteří v minulosti hráli místní ligu.
Svým výkonem dokázali, že jejich umu roky neublížily.

12.01.2008 Paintball
12.ledna odpoledne vyjela osmnáctičlenná skupina do Terezína, aby se tam zúčastnila paintballové bitvy. Paintball spočívá v tom, že účastníci akce po sobě ze speciálních střelných zbraní střílí kuličky obsahující barvu, které se po nárazu do překážky (tedy protivníka)rozmáčknou a barvu tak uvolní.
Kromě zajímavých a jistě nezapomenutelných zážitků si účastníci odnesli také pořádné modřiny.

06.01.2008 Tři králové
V neděli 6.ledna v obci Koštice koledovali Tři králové (Míra Bozděch, Pavel Kovařík a Petr Kubáč). Za získané peníze nakoupí pochoutky pro psí a kočičí útulek v Jimlíně.
Králové vybrali 1400 Kč.

Stalo se rok 2009

… zpět

Rok 2009

27.12.2009 Turnaj ve stolním tenisu
27. prosince se opět sešli zájemci o pohyb – tentokrát na Vánočním turnaji ve stolním tenisu. Účastníků bylo převelice – 8 dětí a 15 dospělých. Nejlepší z dětí byl Pavel Kovařík, druhé místo vybojoval Tomáš Šajner a na třetím místě skončil Míra Bozděch. V kategorii dospělých byl nejlepší místní vietnamský prodavač Nguen (aneb Pavel), který vyhrál všechna utkání! Druhé místo obsadila paní Smržová a třetí byl Pavel Kovařík st.. Vůbec ale nešlo o to, kdo vyhrál! Důležité je, že jsme se zvedli od plných mís a od bohatého televizního programu! Všem účastníkům děkujeme! ( Bohužel fotografie se tentokrát nepodařily, jsou příliš rozmazané a nekvalitní. Nabízíme tedy alepoň pohled na vítěze.)

26.12.2009 Vánoční zpívání ve Vojnicích
Již tradičně jsme se opět sešli 26. prosince v kapli ve Vojnicích při společném zpívání koled. Protože bylo nádherné počasí, návštěvníci spojili akci s procházkou po okolí. Kroky směřovaly zejména k místnímu rybníku a vybudovanému altánu. Znovu jsme obdivovali, kolik práce zde místní občané spolu s členy neformálního sdružení Mladé Vojnice udělali!

Čtvrtá adventní neděle
Poslední – tedy čtvrtá adventní neděle se uskutečnila v Želevicích. Zde přivítala návštěvníky nádherně vyzdobená kaplička – zvonička. Součástí výzdoby byl malý betlém vytvořený dětmi ze ZŠ a MŠ Koštice. Lampión přání tentokrát zůstal viset na stromě, ale všichni návštěvníci se shodli, že to znamená, že všechno stěstí zůstane v Želevicích.

Třetí adventní neděle
Třetí adventní neděle tentokrát proběhla v Košticích. Programu předcházel pokus o první staročeský koštický jarmark. Ten přilákal velký počet návštěvníků, kteří v mrazivém počasí okukovali, chválili a kupovali výrobky místních a okolních občanů. Nakonec byl takový zájem, že netačily připravené stoly pro prodejce, ale ani občerstvení pro návštěvníky :)! Rozsvícení vánočního stromku a další program byl vzhledem k velké zimě zahájen v 16 hodin. Někteří prodejci se zřekli svého zisku a věnovali ho místní základní a mateřské škole, za což jim paní ředitelka velice děkuje. Celá akce byla mimořádně povedená. Dále už vizte fotogalerii…

Druhá adventní neděle
Druhá adventní neděle se uskutečnila ve Vojnicích před místní kapličkou. Prostory kaple byly nazdobeny, a tak návštěvníci mohli litovat neutěšeného stavu koštického kostela. Tentokrát program proběhl podle stanoveného scénáře: zpívali jsme koledy, zapálili druhou svíci na adventním věnci, poslali jsme k nebi další lampión přání a chvilku jsme si v mrazivém počasí popovídali se svými známými.

První adventní neděle
První adventní neděli se zapálila svíčka na největším adventním věnci na Lounsku v obci Vojničky. Sešli se zde občané, aby si připomněli dobu Adventu – dobu očekávání narození Ježíše Krista. Bohužel se vzhledem k počasí nepodařilo pustit lampión přání. Po slavnostním rozsvícení stromku, který nádherně nazdobily místní děti, se občané sešli k malému občerstvení v budově bývalé školy. Adventní věnec připravily paní Hellerová, paní Nožičková a paní Horová s dcerou Janou.Všem, kdo pomohli zajistit společné slavnostní chvíle patří velké poděkování.

31.10.2009 Brigáda ve Vojnicích
V sobotu 31. října 09 v dopoledních hodinách se sešlo 27 občanů a chalupářů z Vojniček na brigádě. Cílem společné práce byl úklid místního parku, průřez zeleně a výsadba nového živého plotu. Udělal se velký kus práce. Děkujeme!

Výtvarná díla paní Hoblíkové
V sobotu odpoledne se sešli zájemci o výtvarnou tvorbu. Pod vedením paní Hoblíkové si mohli nakreslit tričko nebo tašku. Zejména dětem se práce moc líbila.

Výtvarný kroužek pro děti
Každou středu se koná ve škole kroužek pod vedením ředitelky školy paní Mikulové – 1x za 14 dní se střídá vždy skupina malých a velkých dětí, které tak vhodným způsobem vyplní svůj volný čas.

Strom v Želevicích
V centru Želevic se nachází nádherně vzrostlý stoletý jasan, který ale potřebuje odborný průřez.Z toho důvodu jsme zažádali o grant na odborné ošetření mimořádných stromů.

Práce na záchraně kostela
V uplynulých dnech se rozběhly práce v těsném okolí kostela, které mají za úkol zmapovat, jak moc je kostel poškozený. Vstup do kostela je v současnosti na pokyn dvou nezávislých statiků zakázán, uvnitř budovy jsou praskliny tak veliké, že do nich můžete vstrčit ruku. Čekáme na výsledky geologického průzkumu a zároveň intenzívně jednáme s Litoměřickou diecézí na řešení.

16.10.2009 Setkání důchodců
V pátek 16. října se již tradičně sešli důchodci na společném posezení. Kromě obvyklého tance jim tentokrát zpříjemnili společně strávené odpoledne herci – amatéři z lounské knihovny. Po ukončení oficiálního programu se na koštickém sále ještě dlouho do noci zpívalo…

Úprava parku v Košticích
Během uplynulých dvou víkendů se uskutečnily brigády na úpravu parku v Košticích. Byly vybourány zdi starého plotu u pomníku padlých, došlo k průřezu zeleně, odstranění starých obrubníků a položení dlažby jako nmové cestičky skrz park. Všechny úpravy byly dělány dobrovolnickou prací zejména mladých kluků. Úprava okolí pomníku padlých a nově vytvořená dlažba jsou spolufinancovány z projektu Česká pošta lidem.

02.10.2009 Noční pochod pod Hazmburk
V pátek 2. října 2009 se uskutečnil další ročník pochodu na Házmburk, či spíše pod Házmburk, protože hrad je v noci z bezpečnostních důvodů uzavřen. Tato novodobá tradice získala pevné místo v kalendáři akcí uskutečňujícíhc se v našich obcích. Letos se pochodu účastnilo přes 70 zájemců (ve tmě se to špatně počítá :)!). V cíli čekala na účastníky odměna v podobě malého ohňostroje.

27.09.2009 Svatováclavské posvícení
V neděli 27. září se v Želevicích uskutečnilo Svatováclavské posvícení. Celé odpoledne se mohli zájemci účastnit soutěží, poslechnout si písničky, zatancovat si, jen tak si popovídat se známými nebo se podívat na „živý obraz“ či chcete-li scénku o vzniku obce (který se setkal s velkým ohlasem!) a několik dalších pseudohistorickcýh vystoupení.
Starosta obce pan Vlasák a místostarosta obce pan Jaroš také na této akci předali ocenění Renatě Hoblíkové a Jiřímu Ročkovi za poskytnutí první pomoci svému kamarádovi. Ve večerních hodinách vystřádali taneční hudbu manželé Mísařovi z Vojniček se svými kytarami a harmonikami. Celá akce se povedla, už se těšíme na příští Svatováclavské posvícení v Želevicích.
Diváci na konci výše zmíněné scénky, předvedené skupinou Tepelgurth sami rozhodli, který z možných výkladů vzniku názvu Želevice je pravdivý. Ač to může znít neuvěřitelně, zvítězila verze, podle níž se kdysi u Ohře usadila a vesnici založila skupina sedláků. Rytíř Košek Koštický z Koštic, zakladatel Kotic a majitel zdejších pozemků, chtěl novou ves nějak pojmenovat. Zeptal se tedy jednoho sedláka, co tam mají zvláštního či jiného. Sedlák pravil, že tam jednou viděli lvici. Rytíř mu nerozuměl, chtěl to tedy zopakovat. Nato sedlák zahulákal: „Že lvice tu byla, povídám!“ Košek se zaradoval a pojmenoval ves Želvice.

Oprava kapličky v Želevicích
Kaple v Želevicích byla těsně před Želevickým posvícením opravena: byla vyspravena venkovní omítka, došlo k novému nátěru venkovních stěn a k oplechování střechy. Významnou měrou se na opravách podílel pan Kalita, za což mu děkujeme. O výzdobu a úklid se již tradičně postaraly paní Landová a Kalachová – i jim patří poděkování.
K velkým úpravám prostředí došlo také v prostoru před želevickou hospodou.
Podívejte se, jak to nyní v Želevicích vypadá…

Oprava chodníků
V Košticích probíhá již dva měsíce oprava chodníků podél hlavní silnice. Akci finančně podpořil Ústecký kraj. Hlavní část je dokončena, zbývá ještě vybudovat nový úsek od přechodu směrem k místnímu obchodu.

Rekonstrukce sochy sv.Jana – před a po
V těchto dnech byla dokončena úprava okolí významné koštické kulturní památky – sochy sv. Jana Nepomuckého. Samotná sochy byla zrestaurována v loňském roce za podpory Ministerstva kultury ČR, úprava okolí se prováděla nyní – za podpory Ministerstva pro místní rozvoj ČR. Podívejte se a porovnejte nedávnou minulost s přítomností.

Návštěva Německa
Delegace mikroregionu navštívila Německo
Mikroregion Perucko ve spolupráci s obcí Koštice zorganizoval pro mladé hasiče SDH Koštice výlet do spřátelených obcí v německém pohraničí. Výlet byl zároveň odměnou pro družstvo dětí, které v loňském roce úspěšně reprezentovalo obec a region v hasičských soutěžích.

08. – 09.08.2009 Výlet hasičů
Hasiči se vydali na dvoudenní výlet
Sbor dobrovolných hasičů Koštice uspořádal pro své členy ve dnech 8.-9. srpna 2009 dvoudenní výlet do Hasičského muzea v Přibyslavi a do ZOO ve Dvoře Králové. Poděkování za organizaci patří zejména panu J. Hencovi.

Zřízení dětského koutku v Želevicích
Místo na hraní pro děti bylo zřízeno i v Želevicích!
V Želevicích byl vytvořen malý koutek pro děti. Skluzavku sestavili ve svém volném čase občané Koštic a Želevic, za což jim moc děkujeme .:)! Postupně bude koutek osazen ještě pískovištěm a dalším herním prvkem.

Oprava morového sloupu
Opravy se dočkal morový sloup na hřbitově v Košticích
Morový sloup V uplynulých dnech byl vedle křížku u Želevic opraven také morový sloup, který je dominantou na hřbitově v Košticích. Podívejte se, jak zajímavě nyní vypadá. Nyní se opravuje socha sv. Václava ve Vojničkách.

09.08.2009 Kuličkyáda
V neděli 9. 8. proběhl na ostrově v Košticích druhý ročník celorepublikového turnaje ve cvrnkání kuliček. Dopoledne se utkaly děti, z nich zvítězila Štěpánka Fryčová, druhé místo obsadil Michal Dufek a třetí byla místo Lenka Šímová.
Od 13 hodin se sešli dospělí – 7 místních a 13 z Prahy a okolí.
Po pěti hodinách byly známy tyto výsledky: 1. místo Pavel Zoufaly (mistr ČR ve cvrnkání kuliček), z domácích byl nejlepší na 10. místě se umístivší Vladislav Formánek a na 12. místě Zdeněk Hakl.
Turnaj se velmi vydařil, jen doufáme, že příští rok nás podpoří větší množství domácích.

02.08.2009 Neckyáda
V neděli 2. srpna se konala po někoilika letech opět Neckyáda. Přišlo se podívat hodně lidí, ale lodí mohlo být více!!! Nicméně užili jsme si pohody a zábavy.

Záchrana rybníka
Rybník ve Vojnicích prožíval nečekaně složitou situaci – rychle unikala voda okolo stavidla. Přestože byl přítok do rybníka před několika lety rekonstruován, práce nebyly udělány vhodným způsobem. Nyní se muselo věe napravit, aby nedávno vysazené ryby neuhynuly. Akce se ujali chaťáci a chalupáři (= kulečníkáři), moc jim děkujeme, zachránili rybník před havárií!!!

Úprava okolí sochy sv.Jana Nepomuckého
Okolí sochy sv. Jana je již upraveno.
Okolí sochy je konečně finálně upraveno a socha je tak kompletně zrekonstruována.
Foto:

Oprava křížku u Želevic
Nedávno poškozená památka se dočkala opravy
Křížek u ŽelevicKřížek u Želevic je nyní opraven – je narovnán kříž a opraveno písmo ve spodní části památky. Doufejme, že nedojde k opětovnému poškození.

11.07.2009 Pouť ve Vojničkách
Vojničky se dočkaly obnovení tradice!
V sobotu 11. července 09 se po dlouhých letech ve Vojničkách konala tradiční pouť. Letošní rok byl takovým skromným začátkem, pevně věříme, že se stane z tohoto pokusu o obnovení dávné tradice pravidelná akce, na kterou se budeme všichni z Vojniček a okolí těšit. Letošní pouť se opravdu vyvedla, přestože počasí příliš nepřálo, přišlo přes sto návštěvníků. Příjemná atmosféra, pohostinnost místních hospodyněk, neobvyklé lampiónové osvětlení – to vše přispělo k zajímavě prožitému večeru.

Havárie kanalizace
V ulici Na Vinici se propadla část kanalizace!
V ulici Na Vinici se v pátek propadla kanalizace, podívejte se, jakým způsobem. Nyní se jedná o urychlené opravě, což není v době dovolených vůbec jednoduché. Za uplynulý rok je to další velká havárie kanalizace (předtím v Říční ulici). Je tedy vidět, že celková rekonstrukce kanalizace, případně její nová výstavba je pro obec nezbytnou nutností.

19. – 21.06.2009 Plavba na raftech po Berounce
O víkendu 19.- 21.června se uskutečnila další akce pro občany našich obcí – sjíždění řeky Berounky na raftech. Celou akci provázela spousta smíchu a pohody. Bolí nás ruce, záda….celé tělo. Povedlo se vše….vlastně i počasí, protože jsme sice zmokli a hodně, ale jen krátce :)! A tak se těšíme na příští rok, kdy plánujeme navštívit naši řeku – Ohři.

Restaurování sochy
Socha sv.Jana Nepomuckého v Košticích byla opravena
Na podzim uplynulého roku se začala restaurovat socha sv. Jana Nepomuckého v koštickém parku, náklady na tuto opravu byly z části hrazeny z grantu Ministerstvo kultury ČR. Nyní jsme získali další finanční prostředky na úpravu okolí této kulturní památky a také na opravu sochy sv. Václava ve Vojničkách.

Pokácení nebezpečných stromů
Přes zimu bylo pokáceno několik nebezpečných stromů v Želevicích. Nyní se místo nich zasadí nové stromky…

Zarybnění vojnického rybníku
Rybník ve Vojnicích byl zarybněn!
Ve Vojnicích byl v uplynulých dnech zarybněn místní rybník. Byl sem vložen cca metrák kaprů a jedna štika. Na rybníku je zákaz nekontrolovatelného chytání ryb. Bližší info na OÚ Koštice.

10.05.2009 Oslavy Dne matek
V neděli 10. května se na sále Kulturního domu v Košticích uskutečnila oslava Svátku matek. Program zahájila svým zpěvem Alena Bozděchová, potom následovalo vítání nových občánků – letos byli čtyři (Adélka, Petruška, Malvínka a Dominik). Starosta obce pan Vlasák všem popřál hodně zdraví a pohody a poděkoval všem matkám za obětavost a starostlivost.
Dalším bodem programu bylo baletní vystoupení místních kluků, které nacvičili s paní Skalskou. No a potom už mohli návštěvníci sledovat vystoupení dětí z místní ZŠ a MŠ pod vedením svých obětavých učitelek: paní ředitelky Novotné, paní Vágnerové, paní Karfíkové a slečny Šimůnkové. Všem patří velké poděkování za to, že se nedělní odpoledne tak povedlo.

01.05.2009 Vojnické slavnosti
Vyvrcholení obnovy Dragounských lázní
V pátek 1. května vyvrcholil ve Vojnicích projekt neformální skupiny Mladé Vojnice, která získala finanční podporu pro svůj nápad Obnova dragounských lázní od EU v rámci programu Národní agentury Mládež. V uplynulém roce ve Vojnicích budovali dobrovolníci prostor u rybníka – přístupovou cestu a altán s malou fontánou k posezení občanů a návštěvníků obce. Celý projekt byl zakončen Vojnickými slavnostmi – bohatým kulturním programem: scénický tanec, výstava uměleckých fotogragií skupiny FOMART, představením klauna, velice zajímavým vystoupením ohnivé show a nádherným ohňostrojem. Vše vhodným způsobem doplnila country kapela Parťáci. Akce přilákala nabývalé množství lidí, odhady mluví až o 250 spokojených návštěvnících.

30.04.2009 Pálení čarodějnic
Ve čtvrtek 30.4. se v Košticích a Vojničkách již tradičně pálily čarodějnice. Letos program oživil chůdař…Škoda jen, že se tak ochladilo a že pršelo. Ale nevadí, čarodějnice jsme stejně spálili!

Sběřný dvůr 2009
S nástupem teplejšího počasí se začíná zase využívat více sběrný dvůr – přechodné uložiště tříděného odpadu. Areál byl vybudován za finanční podpory Ústeckého kraje. Na jaře se musí ještě na budově opravit zbytek střechy, aby byla chráněna proti dešti a větru. A takhle to nyní ve dvoře vypadá…

14.02.2009 Masopust
14.února se v našich obcích konal tradiční masopustní průvod. Ačkoli se nás nesešlo tolik, jako minulý rok, všichni si užili zajímavé odpoledne plné dobrot, nabízených šikovnými hospodyňkami.
Letošní maspoust byl také poněkud ozvláštněný faktem, že dělo neobsluhovali vojáci, ale čtveřice teletubbies. Krom toho se objevily některé nové masky.

07.02.2009 Turnaj ve stolním tenisu
V sobotu 7. února se na sále kultruního domu konal další turnaj ve stolním tenisu.
Tentokrát kategorii mládež do 15 let vyhrál Pavel Kovařík, druhý byl Milan Kristek a třetí Roman Dvořák.
V soutěži dospělých zvítězil p. Kovařík st., jako druhý se umístil p. Holub, třetí místo obsadil p. Vlasák.

27.12.2009 Turnaj ve stolním tenisu
27.12. odpoledne se konal trunaj ve stolním tenisu pro děti i dospělé.
Účast byla neobvykle vysoká, ping-pongového klání se zůčastnilo devět dětí a šestnáct dospělých.
V kategorii dětí zvítězil Milan Kristek, na dalších místech se umístili M. Klaban a T. Šajner.
V kategorii mužů tentokrát nelze nezmínit dvě zajímavosti – turnaj byl mezinárodní díky účasti místního vietnamského obchodníka, který si nechává říkat Pavel a -což je možná ještě zajímavější- na třetím místě v kategorii mužů zvítězila žena.
Ještě přehled vítězů: První místo – Vietnamec Pavel, druhé místo: Pavel Kovařík, o třetí místo bojovali paní Smržová a pan Smrž, na pomyslném stupni vítězů nakonec stanula paní Smržová.
Děkujeme všem za účast.

Tříkrálová sbírka
Kašpar, Melichar a Baltazar opět v ulicích.
Tak jako minulý rok, i letos obcházeli naší obcí Tři králové.
Cílem každé tříkrálové sbríky je pomoci a udělat radost někomu, kdo je nějak znevýhodněný, handicapovaný a potřebuje podporu ostatních. Letos se samy děti rozhodly, že peníze poskytnou dětskému fondu UNICEF.
Tři králové od Vás tentokrát vybrali celkem 4 326 Kč a 10 euro.

Historie želevického domu č.p. 4

Historie domů

Veliký statek, patřící k panství koštickému, vlastnil v letech 1613-1621 Šimon ze Želevic, konšel koštický. V roce 1630 je zaznamenán majitel Jan Šíba, měl syny Matěje, Šebestiána a Jana, toho roku statek prodával svému švagrovi Šimonu Škutchanovi, manželovi své sestry Alžběty. Dům vlastnili do r. 1642. V r. 1652 statek přebírá Šebestián Šíba za 500 kop, už .r 1654 je však majetkem Tomáše Hedánka.

19.7.1677 se narodila Anna, dcera Jiřího Koláře a Anny Hedánkové. 18.2.1685 se narodil Matyáš a 29.7.1686 Jan, synové Adama a Kateřiny Kolářových, 29.12.1697 se jim narodila dcera Eva. 20.3.1686 se narodila Marie, dcera Františka a Kateřiny Kolářových. Je možné, že tito Kolářové byli ve skutečnosti Hedánkové či Šíbové, kteří se zabývali řemeslem kolářským, jsou tak proto zaznamenáni stylem jméno = povolání, jak to v těch časech chodilo.

Od r. 1690 je zaznamenán majitel Jan Šíba, 22.1.1690 se oženil s Dorotou Cuřínovou z Telec, 4.3.1695 se jim narodil syn Karel, pozdější majitel v letech 1735-1747.

Od r. 1722 byl majitelem Václav Šíba. V roce 1748 přejímá statek sedlák Jakub Kolář s manželkou Annou, 3.3.1753 se narodil jejich syn Jakub. Zde dochází k nejasnostem. Je možné, že některý z Šíbů předčasně zemřel, statku se ujal dočasně Jakub Kolář, dědic byl asi nezletilý. Od r. 1753 je majitelem Karel Šíba (pravděpodobně dědic), 19.9.1753 měl svatbu s manželkou Marií Magdalenou. Marie pravděpodobně v roce 1765 ovdověla a stala se majitelkou usedlosti. Jejich dcera Rozálie se provdala 9.6.1779 za Josefa Krajníka. Pak zde hospodařili Václav Houda s manželkou Annou Marií Šíbovou (1737-22.6.1835), dcerou Václava Šíby. Václav s Annou Marií měli děti Marii Annu (7.5.1773), Annu (24.2.1774), Annu (10.5.1775), Jana (17.6.1777), Antonína (28.2.1780), Františka (9.4.1782), Annu Marii (provdala se 4.1.1806 za Václava Hrnčíře, dvaadvacetilého vdovce z Vojnic č.p. 2).

Majetek Houdovi předali synovi Františku Houdovi s manželkou Annou Kučerovou (1781-1820). Těm se narodilo několik dětí, některé však předčasně zemřely: František Ignác (zemřel 15.1.1810 zemřel ve věku 10 měsíců), Anna (zemřela 29.10.1811 ve věku 10 měsíců), František (zemřel 22.3.1813 ve věku půl roku). Jejich matka Anna zemřela 8.11.1820 ve věku 39 let, pravděpodobně na následek těžkého porodu syna Františka. Vdovec se po druhé oženil, s manželkou Marií (1785-2.4.1852) měli dceru Anežku, která bohužel také zemřela 12.2.1825 ve věku 10 měsíců. Dcera Františka a Anny Houdových Terezie se provdala 11.9.1827 za Josefa Weisse, šenkýře v Košticích č.p. 44, syna Jana Weisse a mlynářské dcery Marie Veroniky Johnové. Dcera Marie se provdala 16.11.1819 za Josefa Motyčku. Další dcera Josefa se provdala 24.11.1829 za Jana Klupáka z Koštic č. p. 5, syna Jana Klupáka a Kateřiny Vorlíčkové. Dcera Alžběta se vdala 4.6.1837 za Františka Kučeru z Radonic, její bratr Bedřich Houda se oženil 2.6.1837 s Annou Vinterovou z Libochovic. Jejich nevlastní matka Marie zemřela na tyfus 2.4.1852.

22.6.1835 zemřela Anna Marie Houdová rozená Šíbová, vdova po Václavu Houdovi, ve věku 98 let. 2.4.1852 zemřela ve věku 77 let na tyfus Marie Houdová, druhá manželka Františka Houdy.

Dalším majitelem byl od r. 1851 syn František Houda (1820-24.6.1861), měl dceru Annu, která zemřela na záduchu 20.6.1849, byl jí jeden rok. Bohužel, i další jeho děti zemřely: 7.6.1854 dvouletý František, 13.6.1854 se narodilo mrtvé dítě. Devítiletá Marie zemřela na ochrnutí plic 1.4.1855. Týden starý Josef zemřel 7.7.1855. Jejich otec František zemřel 24.6.1861na suchou zimnici.

Od r.1875 dům vlastnil Františkův syn Josef Houda, pravděpodobně předčasně zemřel dům vlastnily manželka Anna Houdová a dcera Terezie Houdová, které statek pronajali Václavu Hofmanovi, r. 1879 statek prodaly Anně Nápravníkové, která ho koupila pro zetě Josefa Holomouckého a dceru Marii. Od nich dům koupil v r. 1888 Jan Svoboda z Koštic č. p. 8 s druhou ženou Marií.

Jan Svoboda (13.10.1850) a jeho první žena Anna Kricnerová se stávají v r.1884 majiteli domu č.8 v Želevicích. Měli děti: Antonín (15.11.1873, zemřel po narození), Jan (16.5.1875-28.8.1891), trojčata Marie (19.5.1879-3.2.1881), Josef (19.5.1879-21.5.1879) a Antonín ( 19.5.1879-20.5.1879), Bohumil (28.10.1882), Božena Marie (28.7.1887). Jan Svoboda se žení podruhé s Marií Zemanovou (13.10.1867), dcerou Václava Zemana ze Slatiny a Rozálie Kricnerové ze Želevic 8. Jeho druhá manželka tedy byla sestřenicí ???té první. Jan s Marií v Želevicích přikoupili ještě domy č.p. 4 a č.p. 14. Stali se tak (s výjimkou panských velkostatků) největšími vlastníky nemovitostí v Želevicích a Košticích. Měli další děti: Václav Josef (13.8.1888) a Jaroslav (1.2.1895) – žení se 16.12.1922 se Zdeňkou Rákosovou u P.Marie Sněžné v Praze.

Dle operátu sčítání lidu byl r.1921 vlastníkem Jan Svoboda s manželkou Marií. Dům ale obývali nájemníci – Grundovi, Trampečkovi a Krejčíkovi. Rodina Jana Svobody žila tehdy ve svém želevickém domě č.p. 8.

Od r. 1924 byl vlastníkem syn Václav Svoboda s manželkou Marií. Dům je dodnes majetkem rodiny Svobodovy.

Autorem všech textů v sekci Historie koštických domů a výhradním držitelem autorských práv k nim je paní Irena Hellerová.

Historie želevického domu č.p. 2

Historie domů

Jeden ze želevických velkostatků, často byl sídlem želevického rychtáře.

V r. 1581 patřil Janu Koubovi, od r. 1629 jeho synovi Václavu Koubovi s manželkou Zuzanou. V Berní rule je zaznamenán jako grunt Koubovský, ovšem v té době byl opuštěný. Kde Koubovi tehdy pobývali, nevíme – možná zemřeli na mor, ale v r. 1669 je majitelem Janek Kouba, rychtář želevický. Ten ovšem mohl být zcela cizí osoba, ale držel jméno podle statku. Jeho syn Jan s manželkou Evou měli děti: Kateřina (19.11.1679), Václav (2.10.1684), Alžběta (24.11.1688), Jan (zemřel 3.2.1686 ve věku 1 roku), Dorota (16.11.1690), Karel (12.1.1694), Eva. 22.11.1678 zemřel Vojtěch Kouba, bližší podrobnosti nejsou zaznamenány, je možno usuzovat, že šlo o nejstaršího syna.

R. 1654 koupil statek Karel Novák za 465 kop. Měl příznačné příjmení, přišel asi do Želevic nový, tedy Novák. Měl syny Pavla, Matěje, Karla, Vojtěcha a Jana. Od roku 1679 je majitelem Matěj Novák s manželkou Ludmilou, pravděpodobně syn. Ti měli mnoho dětí: Tomáš (16.11.1675), Kateřina (22.2.1679), Kateřina (4.7.1684), dvojčata Šimon a Dorota (15.3.1685), dvojčata Anna a Jan (8.5.1686). 5.5.1685 zemřela jejich dcera Zuzana a 21.12.1686 zemřela dcera Veronika.

3.3.1675 se narodila Ludmila Janu Novákovi a jeho ženě Alžbětě. 23.2.1682 se narodil Jiří, syn Jana Nováka s manželkou Krystýnou. 11.6.1690 zemřel Pavel Novák ve věku 33 let.

1.9.1691 se vzali Vojtěch Novák a Alžběta Tresterová z Koštic. Měli děti: Karel (2.1.1692), Kateřina (14.10.1696), Kateřina (24.11.1700). 26.11.1694 byli oddáni Karel Novák a Eva Koubová. Tento sňatek ukazuje pravděpodobně nějakou dřívější propojenost obou rodů. Eva Koubová, asi vdova po Janu Koubovi, si možná vzala ovdovělého Karla.

Ovšem od roku 1685 je zapsán nový majitel Ondřej Hudeček s první manželkou Alžbětou (měli dceru Kateřinu, 8.5.1685). S druhou ženou Marií měli syny Karla (3.1.1695) a Vojtěcha. Hudečkovi zřejmě ale byli v Želevicích již déle, neboť už 23.4.1676 se narodila Kateřina, dcera Václava Hudečka a jeho manželky Evy, je zaznamenán Jan Hudeček, šafář ve dvoře. Je možné, že tato větev rodiny žila a byla zaměstnána v hraběcím dvoře, dnes č. p. 1.

R. 1723 je majitelem Vojtěch Hudeček, který statek koupil pro syna Karla Hudečka s manželkou Žofií. Karel Hudeček byl želevickým rychtářem. Měli dceru neznámého jména, která se provdala za Bernarta Johanovského. V r. 1768 vdova Žofie statek postupuje právě tomuto zeti, Bernartu Johanovskému. Zde je nutno poznamenat, že rod Johanovských žil v Želevicích asi již předtím, neboť 16.3.1750 se narodil Josef, syn pekaře Františka Johanovského. Ten mohl být pekařem pravděpodobně ve dvoře, kde bylo shromážděno velké množství personálu, takže se pekař vyplatil.

Ovšem v č.p.2 se 7.5.1773 se narodil Matěj, syn Matěje Hudečka a jeho manželky Anny. Matěj Hudeček je označen jako rychtář v rodném zápisu svých synů Josefa (21.11.1774) a Václava (20.9.1778). 26.11.1781 se Matějovi a Anně narodila dcera Kateřina, 8.2.1784 se jim narodil syn Jan,16.9.1776 František, zde je uveden otec jako sedlák. Vlastnictví statku je tedy poněkud záhadné, ovšem další věty to snad trochu vyjasňují.

V letech 1791 – 1795 je majitelem Antonín Johanovský (1758-3.4.1833) s manželkou Rosinou Kupprovou(1758-9.5.1838), jimž zemřeli tři synové: 26.8.1791 Antonín Pavel ve věku 5 měsíců a dvouletý Karel zemřel 12.3.1794, Antonín (1795-18.6.1818, zemřel náhlou smrtí). Dcera Rosina se provdala 28.9.1818 za Matěje Hejného z Píst. Dcera Anna se vdala 2.6.1801 za Jakuba Malíčka. 7.2.1804 se brali Václav Hrnčíř ze Solan s Kateřinou, dcerou Antonína a Rozálie Johanovských. 4.1.1806 se pak teprve 22letý vdovec Václav Hrnčíř znovu žení s Annou Marií, dcerou Václava Houdy a Anny Marie Šíbové z č. 4. Alžběta, další dcera Antonína a Rozálie, se vdávala 4.11.1806 za Františka Jiráska z Klapého. Dále měli syna Josefa, pozdějšího dědice statku.

Ovšem podivný je zápis z r. 1792, kdy je zaznamenán Mates Hudeček, otčím Antonína Johanovského. Znamená to snad, že Bernart Johanovský brzy zemřel, Matěj Hudeček se stal poručníkem a v r. 1792 předává otčím hospodaření dříve nezletilému Antonínovi? Zletilost se tehdy nabývala ve 24 letech, to by se Antonín narodil asi r. 1768, což by časově odpovídalo. Jak byl ovšem Matěj příbuzný s původními majiteli? Je to podivné, protože by musel být příbuzný s vdovou po Bernartu Johanovském….. Z logiky věci vyplývá, že Anna Hudečková, Matějova manželka, byla vdovou po Bernartu Johanovském (Matěj = otčím), ovšem jak byli vzájemně manželé příbuzní, je otázka, blízké příbuzné by oddali jen na dispens.

Antonín Johanovský ml. zemřel 18.6.1818 ve věku 23 let. Ovšem již od r. 1810 hospodaří Josef Johanovský, později s manželkou Kateřinou Vlčkovou. Měli děti: Marie Anna (zemřela 28.3.1824 ve věku 1 měsíce), Antonín (zemřel r. 1833), Jan (zemřel 2.8.1834), Jan a Marie (1831). Marie se provdala 3.2.1857 za Františka Povu, koláře ze Solan, ženichovi bylo 29 let. Syn Jan se vyučil krejčím, oženil se s Annou Šískovou, převoznickou dcerou z Levous. Měli děti : Antonín (27.6.1871) a Anastázie (30.10.1869). Tato rodina žila v Želevicích č. p. 20……Anežka, dcera Antonína Povy z Vojnic a Anny Johanovské.

11.9.1832 si bral v č,2 válečný vysloužilec Pavel Šimek z Koštic č.56 (48 let) děvečku Marii Kokšovou (40 let).

Od r. 1849 je majitelem č.2 Josef Johanovský s manželkou Veronikou Rubešovou, jejich syn František (1824) se 23.11.1858 oženil s Marií Hájkovou z Poplz, nevěstě bylo 25 let. R. 1893 statek přebírá Antonín Johanovský s manželkou Marií. Jejich syn Jaroslav zemřel 25.11.1896 a syn Josef 22.11.1893.

Arch sčítání lidu z r. 1921 asi skrývá nějaké tajemství, protože jako majitel je uveden Johanovský Antonín, ale dům obývá pouze rodina Blažkova. A nebo jsou sčítací operáty naskenovány neúplně.

Autorem všech textů v sekci Historie koštických domů a výhradním držitelem autorských práv k nim je paní Irena Hellerová.

Historie vojnického domu č.p. 46

Historie domů

1862 stavěl domek Václav Hejna, pochází z č. 25. 1891 Františka Hejnová, vdova.

1894 koupil Antonín Vild a manželka Anna, zedník, syn Antonína z č. 13. ,za 300 K. r.1906 stavěny chlévy, r.1909 stodola. Při kopání sklepa našla se stará kostra. Je hudebníkem. R. 1916 ve válce, r. 1917 na ruské frontě. Vrátil se zdráv. Syn František r. 1915 odveden, na ruské a italské frontě, 4 měsíce zajat, vrátil se zdráv.

1926 František Vild a manželka Marie

A pokud by vás zajímali předci Hejnových, č. 25 je daleko zajímavější:

Č. 25. Grunt Řehoře Markvana, postaven na spáleném místě.R.1631 Vojnice zcela lehly popelem, Sasíci je vyplenili, nezůstal ani jeden živý člověk.

1690 majitel Jiřík Markvan. Dům stavěl zedník Tomáš Kliment ze Sířejovic.

1696převzal syn Řehoř Markvan, drží 64 strychů polí, 12 ¾ provazuců luk.

1702 výměna mezi Řehořem Markvanem a Jiříkem Paulem – chalupa č. 5.

1703 Jiřík Paul vzdal se gruntu pro dluhy. Dosazen vrchností Václav Pavlata -převzal v ceně 320 kop 3gr. 6den.

1714 Pavlata pustil grunt dobrovolně Janu Novákovi.

1753 dostal syn Václav Novák s manželkou Kateřinou.

1758 vdova Kateřina pustila grunt švagrovi Vítu Novákovi, bratru Václava.

1772 dcera Anna Nováková vzala si Jakuba Hejnu.

1790 mladší dcera Kateřina Hejnová vzala si Josefa Šteifa, ale pouští statek starší sestře

Anně Hejnové.

1797 drží ho zase vdova Anna Nováková, vdaná nyní za Václava Chloubu, prozatímního hospodáře

1800 dostal statek syn Jakub Hejna s manželkou Kateřinou Hedánkovou od otčíma Chlouby.

1832 dostal jeho syn Antonín Hejna s manželkou Annou Koulovou z Lenešic. Syn Václav viz č. 46.

1863 ujal se Antonínův syn Josef Hejna s manželkou Antonií. On + r. 1866 na choleru.

1867 drží celý vdova Antonie Hejnová, v ceně 1270 zlatých.

1870 převzal nejmladší syn Antonín Hejna, pozdější starosta, za něhož stavěna kaple Anděla strážného. Rozdělil stavení na dvě poloviny. Číslo 25 odprodal bez polí a nový

statek, nyní č. 52, s poli si ponechal.

1907 syn Václav Hejna (jeho syn viz dole), 1912 – 1922 vdova Emilie Hejná

A naposled zajímavost, Václav z č. 52 :

Václav Hejna pochází z rolnické rodiny z Vojnic. Narodil se 3. května 1913 a vystudoval lounské reálné gymnázium. Po studiích se dal na učitelskou dráhu, kterou začal v Chabařovicích, dále pokračoval již ženatý v Proboštově u Teplic. Byl aktivním členem v místním Sokole. Ve dnech mnichovské zrady roku 1938  při zabírání našeho pohraničí musel opustit Proboštov a se svou ženou a malou dcerkou se přestěhoval do Červeného Kostelce.

V zápětí nastaly ty nejhorší dny pro celý český národ. Spolu se svými kamarády, převážně Sokoly a učiteli, založili skupinu s krycím označením S-21-B. Začali spolupracovat s pražským vedením – s profesorem Vaňkem. Toto ústředí mělo spojení s Anglií a později se podílelo na přípravě atentátu na Heydricha. Sokolové z Červenokostelecka s učitelem Václavem Hejnou a ze Svatoňovicka s učitelem Josefem Schejbalem poskytli pomoc při tragických událostech, které po atentátu následovaly.

Jednalo se především o ukrytí parašutisty Jiřího Potůčka, posledního člena skupiny Silver A.

Jiří Potůček(krycí jméno Tolar) přišel na Bohdašín 18.6.1942. Byl ukryt na zdejší škole u učitele Satrana, odkud pravidelně vysílal zprávy do Anglie. Gestapo však vysílání zachytilo a tragické události na sebe nenechaly dlouho čekat. Potůček byl sice tajně přemístěn na Končiny do Burdychova statku, gestapo však zatklo učitele Satrana, který nevydržel výslech a nový úkryt prozradil. Pak už gestapo jelo najisto.

Potůčkovi se podařilo utéci, mladý hospodář Burdych byl ale zastřelen poblíž svého statku. Začalo zatýkání celé skupiny, jména už byla známá ze Satranova výslechu. Pro Václava Hejnu přišlo gestapo do školy, odkud byl odvezen na červenokosteleckou stanici k výslechu. S Červeným Kostelcem se rozloučil slovy: „Bůh mi pomáhej! Buď sbohem!“ Kruté výslechy, které všichni zatčení museli vytrpět, byly zakončeny večer 9. července 1942  v Pardubicích na Zámečku..

Autorem všech textů v sekci Historie koštických domů a výhradním držitelem autorských práv k nim je paní Irena Hellerová.

Historie vojnického domu č.p. 23

Historie domů

č. p. 23, grunt Viktorinovský (s přihlédnutím k č. p. 58 ve Vojnicích a č. p. 67 v Košticích)

Po celou historii Vojnic to byl největší statek v obci, původně 82 strychů polí, tj. cca 30 hektarů. V r. 1629 tu žil Blažej Viktorin, jinak zvaný Paneš, po něm jeho syn Blažej s manželkou Kateřinou. Ti žili v době Berní ruly pravděpodobně v č. p. 2. Měli spolu dceru Mariannu, která se vdala za za Pavla Hrnčíře, syna Tomáše a syna, též Blažeje ( 5. 9. 1696 se narodil jeho syn Jan).

Kateřina Panešová brzy ovdověla a 24. 5. 1667 se provdala za Blažeje Haula z Radovesic. Tento Haul byl dle starého zvyku zván po chalupě, čili také Viktorin. 1. 6. 1670 se jim narodila dcera Anna, 16. 10. 1678 pak Martin, 20. 10. 1680 Václav. Sestra Blažeje Viktorina ml. Marie se provdala 5. 11. 1679 za Michala Straibla z Koštic č. p. 38. Bratr Václav Viktorin si vzal 25. 10. 1674 Ludmilu Číhalovou ze Slatiny. 1. 9. 1675 se jim narodila dcera Dorota. V době sepisování Berní ruly r. 1654 byl statek č. p. 23 pustý, tak jako téměř všechna vojnická stavení byl vypálen r. 1631 Sasíky. Viktorinovi v té době žili zřejmě v Želevicích, kde jsou pak zaznamenáni až do 19. století. R. 1670 v č. p. 23 žil Mates Pavlata s manželkou Kateřinou. 1. 6. 1670 se jim narodila dcera Anna, 16. 10. 1678 syn Martin, 20. 10. 1680 Václav, 5. 12. 1682 Ludmila, 12. 2. 1690 Matyáš, 11. 4. 1693 Jan. Obhospodařovali 64 strychů polí.

R. 1689 je stále zapsán jako majitel Mates Pavlata s manželkou Kateřinou. Pak patrně ovdověl, oženil se po druhé a 5. 9. 1696 se narodil syn Jan. R. 1720 statek převzal syn Jan Pavlata, který byl v r. 1730 obecním konšelem. Nadělal mnoho dluhů, statek převzal jeho syn Matěj. Druhý syn Jakub Pavlata je uváděn s manželkou Dorotou jako podruh v č. p. 10. Ovšem další Jakub Pavlata z č. p. 7 s manželkou Polezinou je uváděn jako vojnický rychtář. Vztahy mezi nimi se nepodařilo odhalit, avšak Pavlatů bylo ve Vojnicích v té době několik. R. 1757 byl vrchností na statek dosazen Jan Jirásek. Dcera Matěje Pavlaty Anna Marie se provdala za Janova bratra Antonína Jiráska. Anna Marie zemřela v r. 1797. Hospodu měl zřejmě v nájmu též Matěj Bažant, jehož dcer Majdalena si vzala Františka Povu.

R. 1789 se statku ujal Janův syn Antonín Jirásek (nar. r. 1769), oženil se 14. 10. 1788 s Terezií Povovou (nar. r. 1769) z č. p. 32. Měli děti Rozálii (zemřela r. 1803), mrtvě narozené dítě (r. 1804), Annu (zemřela r. 1806), Jana (zemřel r. 1807), Kateřinu (nar. r. 1789, provdala se 27. 10. 1807 za Matěje Černého – nar. r. 1786, syna Matěje Černého z č. p. 5), Barboru (nar. r. 1804, provdala se 16. 9. 1828 za Václava Cinke z Pátku č. p. 24, syna Václava Cinke z Koštic č. p. 14 a Anny Richterové č. p. 18), Annu (nar. r. 1810, vdala se 26. 8. 1831 za Martina Vápeníka z Duban), Terezii (provdala se 18.6.1815 za Antonína Bažanta z Duban) a Antonína, který je vlastníkem od r. 1818 s manželkou Josefou Zunovou. Měli děti Annu (zemřela r. 1817), Františka (zemřel r. 1820), Marii Annu (zemřela r. 1824), Františka Václava (zemřel r. 1825), Antonína (zemřel r. 1832), Antonína, Matěje (24. 9. 1824) a Václava. Matěj Jirásek si vzal 15. 2. 1848 Johanu Sunkovskou z Koštic, č. p. 18. Byli pak majiteli č. p. 18 v Košticích. Matěj s Johanou měli děti: Anastázie, Václav (27. 9. 1849 – utopil se 18. 7. 1859), Jan, Antonín (17. 4. 1852), Josef Vincenc (4. 4. 1858), Marie Barbora (2. 12. 1860-17. 10. 1862), Marie (2. 2. 1864), Josefa Kateřina (13. 2. 1867), Františka, Antonie Marie (4. 6.1855, provdala se za Jindřicha Karfíka z č. p. 16). Anastázie Jirásková si v r. 1880 vzala Josefa Vajgla, majitele statku č. p. 2 v Košticích.

Antonínův syn Antonín, zapsaný jako hospodský ve Vojnicích č. p. 3, se oženil s Marií Kricnerovou, mlynářskou dcerou ze Slavětína. Měli děti Antonína (zemřel r. 1854), Jana (zemřel r. 1854), Anastázii (28. 9. 1860), Antonína (18. 12. 1862-10. 4. 1867), Annu (9. 1. 1869) a Josefa (19. 11. 1867-25. 11. 1867). Jiráskovi byli v té době majiteli hospody č. p. 3. V r. 1866 hospoda vyhořela.

5.11.1850 se v domě č. p. 23 konala svatba Terezie, dcery Matěje Černého a Kateřiny Jiráskové. Brala si Josefa Klimendu ze Strádonic.

R. 1857 se dědic č. p. 23 Václav Jirásek (zemřel r. 1916) s manželkou Annou, rozenou rovněž Jiráskovou ze Sedlce, stává majitelem statku a dává si zaknihovat právo na vodu na svém pozemku. V r. 1864 postavil stodolu. Mají děti: Marii (10. 3. 1860), Antonína (5. 6. 1862). Annu Kateřinu (30. 4. 1864), Anastázii (16. 2. 1871), Václava (1. 1. 1867-18. 10. 1870), Antonii (24. 7. 1869-18. 8. 1869), Antonii (13. 7. 1873-3. 2. 1874), Josefa (19. 3. 1875), Františka (26. 12. 1876). Dcera Anastázie porodila 14. 12. 1899 nemanželskou dceru Annu, otcovství uznal rolník Václav Krása. Dcera Marie Jirásková si vzala Josef Bumla, syna Josefa a Alžběty Bumlových z Koštic č. p. 1. 9. 11 .1891 se jim narodil syn Josef. Syn Antonín Jirásek později zdědil statek ve Vojnicích.

Na statku č. p. 23 žil dělník František Eichelmann s manželkou Terezií Černou z Vojnic č. p. 5. Měli syna Antonína (25. 5. 1881), Františka (9. 4. 1884), Františka (6. 8. 1882). Dále tu žil cihlář Antonín Červený s manželkou Teklou Hybšovou z Kostelce nad Labem. Později se přestěhovali do cihlářského domku, který Václav Jirásek postavil. Červených měli děti Annu (4. 10. 1881-26. 2. 1882), Anastázii (9. 10. 1883), Annu (26. 7. 1886), Marii (16. 6. 1884).

R. 1894 převzal statek syn Antonín Jirásek, R. 1905 postavil kolnu, r. 1906 chlévy.

R. 1908 statek koupil Alois Matouch, syn vdovy Barbory ze Mšeného č. p. 28, za 60000 korun, od r. 1912 je spoluvlastnicí manželka Růžena Sechterová z Mnětěše. Zajímavým dokumentem je arch sčítání lidu z r. 1921, který popisuje obyvatele takto:

Alois Matouch, 10. 4. 1886, hospodář

Růžena Matouchová, 24. 10. 1889, manželka od 17. 1. 1912

Alois Matouch, 26. 7. 1920, syn, svobodný

Václav Sechter, bratr manželky, 10. 12. 1896, svobodný, pomáhá v hospodářství

Anna Krásová, 23.7.1896, svobodná, služebná

Syn Alois se oženil s Marií Karfíkovou z Koštic č. p. 67. Ještě ve Vojnicích se jim narodila dcera Miroslava. Na popud matky si vzal Alois v r. 1955 pole zpátky z JZD Vojnice, které se tehdy rozpadlo. Nesplňoval nařízené maximalizované dodávky, byl odsouzen a zavřeli ho na dva roky do vězení. Manželku vyhnali těhotnou, mohla si vzít jenom kozu. V Košticích se pak narodil syn Vladimír. Babička Růžena naštěstí zdědila baráček v Lukohořanech, kam se odstěhovala. Po návratu otce z vězení rodina bydlela u Karfíků v Košticích č. p. 67. Alois pracoval v Orasicích ve státním statku, kde pak bydleli v prvním patře (dnešní budova JZD Orasice). Mariin otec Antonín Karfík koupil v Košticích dům č. p. 91 a mladé rodině přenechali k bydlení č. p. 67. Mariin bratr Antonín ( dnes č. p. 91) musel jít pracovat na Ostravsko, jedině sestra Hana, provdaná Valentová, mohla studovat.

Po r. 1989 byla ukradená usedlost vrácena rodině, Vladimír Matouch tu bydlí s manželkou Vlastou Šefránkovou.

Č. p. 58, cihelna.

Patřila ke statku č. p. 23, r. 1913 byla přestavěna pec. Pálila ročně na 6 000 cihel. Domek pro cihláře vystavěl r. 1872 Václav Jirásek. R. 1886 tu bydlel cihlář Josef Balcar, r. 1893 cihlář Červený, poté František Kubáč z Radonic.

Jeho syn Štěpán padl 12. 8. 1918 jako legionář v Rusku, druhý syn Antonín prodělal celou válku, vrátil se a vystavěl r. 1923 domek č. p. 71.

V cihelně byla vykopána r. 1910 stará kostra, která se rozpadla. V r. 1924 připadlo k cihelně z pozemkové reformy 2 ha půdy. V současnosti toto číslo popisné neexistuje.

Č. p. 67 v Košticích (dříve 33a), zvaný U Kocánků

Dům a statek patřil dříve ke mlýnu. První písemná zmínka je z r.1654, kdy patřil mlynáři Tomáši Johnovi. V roce 1713 zde hospodařil Kryštof Vajgl. 11.10.1797se tu vdala Anna Marie, dcera Matěje a Marie Novákových ze Želevic, za Josefa Marvana, syna sedláka Matěje Marvana a jeho ženy Justýny z Řisut. Snoubencům bylo oběma 45 let.

Od r.1836 statek vlastní Václav Rulf z Hnojnic s manželkou Kateřinou Vackovou rovněž z Hnojnic. Dcera Kateřina se jim narodila ještě v Hnojnicích, v č.p. 33a (někdy též uváděno 33b) se 22.7.1832 narodila dvojčata Antonín a Josef, která brzy po narození zemřela, r.1839 syn Antonín a 11. 9 1841 syn Josef Martin. Dcera Kateřina se 10. 2. 1851 provdala za Antonína Silvestra Karfíka (31. 12. 1830), syna Václava a Rozálie Karfíkových z Vojnic č. p. 9. 31. 1. 1852 se jim narodil syn Václav, dále měli Marii (10. 4. 1854), Annu (12. 5. 1856), 7. 8. 1858 se narodila Rosina. Kateřina po jejím narození brzy zemřela a 14. 11. 1860 se narodil Antonín, syn z druhého manželství s Barborou Linhartovou z Chožova.

V r. 1852 zemřela na statku děvečka Rozálie Kafková.

Další osud rodiny Antonína Karfíka je poněkud záhadný, protože v roce 1868 už je hospodářem jeho bratr Václav (nar. r. 1841), syn z druhého manželství vojnického Václava Karfíka s Annou Richterovou, a jeho manželka Rosina Horká z Vraného. Měli spolu děti: Marie Anna (12. 2. 1866), Václav (4. 1. 1868-25. 4. 1869), Josef (12. 3. 1869), Václav (21. 8. 1871), Antonín (13. 6. 1876-1. 2. 1877), Anna (19. 4. 1875-3. 5. 1875), Barbora (1. 12. 1873-24. 4. 1874), Marie (25. 4. 1881).

Arch sčítání lidu v r.1921 vypovídá o obyvatelích toto:

Karfík Václav, 21 .8. 1871, hospodář

Karfíková Marie, 24. 8. 1879, manželka, spoluvlastnice od 16. 11. 1901

Hlaváčková Marie, 14. 5. 1899, dcera, pomáhá v domácnosti

Karfík Václav, 16. 12. 1902, syn, učí se kovářem ve firmě Kuzebauch Radonice

Karfík Antonín, 9. 6. 1904, syn, vypomáhá

Horký František, 8. 2. 1901, synovec, na návštěvě, učeň v Klobukách

Další osud dětí Antonína Karfíka je popsán pod č. p. 23 ve Vojnicích.

Proč U Kocánků? Rozálie Karfíková z Vojnic, matka prvního Karfíka na statku – Antonína Silvestra, se jmenovala za svobodna Kocánková. A protože Karfíků byla v Košticích řada, pravděpodobně se rozšířila tato přezdívka.

Autorem všech textů v sekci Historie koštických domů a výhradním držitelem autorských práv k nim je paní Irena Hellerová.

Historie koštického domu mlýn

Historie koštických domů

Mlýn č.33 a přilehlý dům č.57

Ve starých kronikách nalezneme zprávy o mlýně v Košticích, nevíme však, stál-li na stejném místě jako dnešní. Tak např.13.4.1436 Jan Nenáhlo z Koštic svědčil, že mlynáři, bratři Martin a Duchek jsou bratři dílní dědictví svého otce Klementa, mlynáře v Košticích, sedícího na mlýně více než dvacet let.

A dále 6.3.1551 zapsal doktor Bernart Koštický z Koštic ve dluhu 100 kop gr. Anně z Hungerkostu, manželce Jeronýma Hrobčického z Hrobčic, Lidmile, dceři téhož Jeronýma a své sestře Kateřině, manželce Jana Mikše z Hrobčic , že zaplatiti mají po smrti jeho a prve nic, pokud by bez nich býti nechtěli. Pakliže nezaplatí, tehdy oni s jedním komorníkem pražským budou se moci uvázati v dědiny jeho (Bernarta) v polovici vsi Koštic, dvorů kmetcích s  platem, v  polovici mlýna koštického a ve všeho v  té polovici příslušející s  dědinami, lukami, Vohře řekou, potoky, to vše, což tu

má ………

Panovník, šlechta a církevní instituce podporovali výstavbu mlýnů jako zdroje jistých finančních příjmů. Pravděpodobně již ve 13.století si vrchnost zajistila výsadu nuceného mletí ve svých mlýnech a pravidelné platby za mletí. Součástí každého panského dvora byl mlýn, který mlel nejen mouku majitele panství, ale byl k dispozici i poddaným pro semletí jejich úrody. Na každém mlýně se chovala prasata, ta sežrala všechny obilné zbytky i mláto z panského pivovaru.

Základní konstrukce středověkého i novověkého mlecího zařízení vychází z římského mlýna, kdy vodní i paleční kolo je umístěno na vodorovné hřídeli a pastorek na svislé kovové hřídeli, která prochází spodním kamenem a na vrcholu nese kámen běhoun, kterým otáčí. Mlecí kameny s násypným košem leží v úrovni mlecí podlahy položené na masivní trámové hranici. Koštický mlýn byl poříční, a to pozemský neboli pobřežní, na břehu řeky vystavěný. Mlynáři se říkalo velkovodský.

Další písemná zmínka o koštickém mlýnu již u ostrova na řece Ohři (tedy dnešním místě) je z r.1574, kdy byl provozovatelem mlýna do roku 1584 koštický mlynář Svatuš Pakosta, poddaný Fridricha z Lobkowitz a na Peruci. Na počátku 16.století stál větší mlýn 1.000 – 1.200 kop grošů míšenských.

V 16.století existovalo více kategorií mlynářů, ten koštický byl v  té době pravděpodobně náchlební – tzn. najatý za plat nebo nájemní – v nájmu za předem smluvenou částku ročního příjmu.

Do r.1654 ve mlýně působil Tomáš John, v Berní rule je r.1654 zapsán jako John Tomáš, sedlák. Kupodivu o koštickém mlýně není v Berní rule ani stopy. Možná, že mlýn byl v té době shořelý nebo opuštěný po třicetileté válce a stavení bylo zapsáno podle posledního majitele pouze jako statek. V r.1669 byl obecním konšelem. Jeho syn Kryštof John s manželkou Kristýnou měl dcery Kateřinu (3.11.1674) a Marii, která se provdala 14.1.1694 za Ondřeje Wiedemana. Po r.1654 je mlynářem Šimon Čermák. Ten měl s první manželkou Annou děti: Maximina Kateřina (29.4.1672), Jan Jiří (12.6.1673), Jan Martin (12.11.1674), Šimon (8.1.1676), s druhou manželkou Kateřinou pak Kryštof (1.2.1678), Anna Kateřina (24.9.1685), Maxmiliana (27.9.1687). Měl ještě třetí manželku Alžbětu Krásovou z Vojnic, se kterou se oženil 17.5.1691, děti pravděpodobně neměli.

Koncem 17.století byl koštický mlynář pravděpodobně úroční – mlýn mu byl za nižší sumu prodán a on pak platil roční úrok nebo (a později určitě) mlynář výsadní – mlynář byl zároveň majitelem mlýna. 

Přilehlý obytný dům s hospodářstvím č.57 vlastnila v r.1652 Kateřina Denlerová, od r.1661 Bartoloměj Chvojný. Od r.1679 dům č.57 i mlýn vlastní mlynář Václav Sigmund s manželkou Kateřinou Michalovou, dcerou Víta Michala (svatbu měli 29.1.1675), kterému byl odprodán se čtvrtlánem za 50 kop. Měli dvojčata Helenu a Annu Marii (nar. 2.9.1686). Roku 1687 dům koupil mlynář Šimon Čermák č.57 se čtvrtlánem od Ondřeje Béra za 60 kop,1694 kupuje objekt č.33. V roce 1698 kupuje č.57 Jan Majer s manželkou Alžbětou od bývalého mlynáře Jana Čermáka za 100 kop. Jan s Alžbětou měli syna Josefa (18.3.1700) a dceru Marii Alžbětu (22.3.1704). Jan Čermák s manželkou Dorotou měl dceru Dorotu (22.5.1689), s druhou manželkou Alžbětou měl Petra Pavla (1.7.1691) a Jana Jiřího (14.4.1693).Tento Jan Čermák je však od r.1698 uveden jako majitel mlýna č.33, takže je tu drobná nesrovnalost, neboť dle matričních zápisů byl mlynářem v té době už Jakub Neruda, je totiž zapsán toho roku jako kmotr několika dětí s uvedením „mlynář koštický“.

R.1705 Jakub Neruda s manželkou Petronilkou koupil chalupu č.57 se čtvrtlánem za 120 kop. Téhož roku se jim narodil syn Václav Ignác (7.10.1705). Měli ještě dceru neznámého jména.

Od r.1713 je majitelem mlýna Kryštof Vajgl (nar.6.7.1676), syn Klementa Vajgla, poté Václav John. Ten roku 1757 kupuje od své tchýně Petronilky Nerudové chalupu č.57 za 250 kop a výminek 1 strychu pole u sv.Vavřince. V roce 1748 mlýn č.33 vlastní jeho syn Václav s manželkou Annou Vondráčkovou (zemřela r.1781). Svatbu měli 8.12.1737 v premonstrátské kapli na Pátku. Tito manželé nechali r.1759 zhotovit oltářní obraz v kostele sv.Antonína Paduánského. Měli děti: Annu Barboru (8.6.1738), Annu Kateřinu (26.2.1740), Antonína Ignáce (11.1.1741), Antonína (zemřel 26.1.1742 ve věku 3 neděle), Jan Kašpar (6.7.1743), Václava Josefa ((16.1.1746), Josefa Blažeje (5.2.1747), Václava Martina (7.11.1748), Barboru Kateřinu (16.14.1749), Antonína (14.10.1753), Františka a Josefa. V roce 1765 ve mlýně působí syn František John jako stárek. Pravděpodobně si koupil mlýn jinde, protože později zapůjčil bratrovi peníze na koupi koštického mlýna. Dědictvím v r.1768 mlýn převzali Barbora, dcera mlynáře a syn Josef John (nar.r.1744). Barboře se 17.11.1769 narodil nemanželský syn Jan. Josef John s manželkou Veronikou jsou vlastníky obou nemovitostí od r.1770 za 800 kop. Jejich děti často umíraly brzy po narození: 21.3.1774 Eleonora ve věku 3 let, 29.12.1775 Barbora ve věku 3 měsíců, Jan 11.9.1777 ve věku 4 let. 18.11.1769 přišel na svět Jan Alois, 24.2.1772 se narodil Josef Jakub. R.1774 se narodila Marie Veronika, která se r. 1793 provdala za Františka Weisse z Libčevsi ( spolu pak koupili koštickou hospodu č.44, jejich syn František Weiss, nar. r.1796, byl později lobkovickým účetním revidentem). 21.10.1777 se narodil František, který zemřel hned po porodu. 17.8.1773 se narodila Anna Veronika (zemřela 1.1.1786) a 28.11.1782 Václav. Josef Veronikou koupil mlýn (předtím platil pouze právo užívací) se šesti koly od vrchnosti r.1780 za 5000zl. (jiný údaj praví za 3000 zl., ale je možné, že rozdíl činila dále zmíněná půjčka nebo 3000 zl. stál dům č.57 s hospodářstvím). Josef ovdověl 16.4.1786, jeho druhá manželka se jmenovala Gertruda Grünwald (zemřela 6.3.1814). S tou měl dceru Josefu (nar.19.12.1787, ihned po narození zemřela), druhá dcera Josefa (nar.1788) se 28.2.1813 provdala za Martina Vodičku z Vojnic č.6. 23.9.1789 se narodil syn František, 7.4.1792 dcera Barbora (vdala se r.1819), 20.5.1793 se narodila dcera Johana Terezie (zemřela 30.1.1854). Z roku 1787 existuje dlužní úpis Josefa Johna, mlynáře, který si půjčil od bratra Františka 2500 zl., které splácel od r.1781 do r.1790.

Roku 1802 Josef John zemřel ve věku 58 let a mlýn získal syn Václav John (nar.1782) za 4000 zl. Podle počtu jeho dětí se musel vodník u mlýna činit, podle mlynářského zvyku totiž nosil pan otec do mlýnice ukázat novorozence chase s dovětkem, že ho přinesl vodník! Pokud budeme dobře počítat, mlynář měl šestnáct potomků. S manželkou Barborou (nar.1773) měli děti: Františka (nar. 27.11.1804), Rozálii (nar.9.2.1806), Barboru (3.7.1807 – 1829),Václava (nar.22.12.1808), Prokopa (nar. 22.5.1810, zemřel ve věku 22 měsíců). Barbora zemřela 2.3.1811 ve věku 38 let. Děti , které měl Václav John s druhou manželkou Alžbětou : Václav Antonín (nar.26.1.1812), Karel (nar.17.11.1813), Ludvík (24.8.1815 – 1825), Josef (nar.5.3.1817). Třetí manželkou byla Marie Zvěřinová , dcera mlynáře z Křesína. Měli děti: Leopold (nar.5.3.1819), Marie Anna (nar. 30.10.1820),Vilém Leo (1.1.1824-15.12.1824), Alžběta (nar.13.11.1825, zemřela hned po narození), Bedřich (14.6.1828 – 1830), Františka Anežka (nar.29.1.1830). Nejmladší Dorota (nar.13.2.1832) se 10.11.1853 provdala za rektora a učitele roudnické školy Víta Schweizera. Leopold si vzal Antonii Fraikovou, dceru vysloužilého dělostřeleckého důstojníka a měšťana pražského. Leopold byl nejprve panským písařem ve dvoře. Jeho život vzal asi špatný konec, protože v matrice je záznam, že se 22.12.1862 v domě č.37 narodil syn Karel podruhům Leopoldovi a Antonii Johnovým. Později je v knihách Leopold zmiňován jako bývalý písař na panském dvoře. Možná o práci přišel, možná z ní odešel sám, každopádně dobře už se mu asi nikdy nevedlo.

Od r.1837 obě nemovitosti stále vlastní Václav (zemřel jako výminkář ve věku 63 let 21.10.1845), od r. 1844 jeho syn Josef John s manželkou Annou Jičínskou z Libochovic č.30, dcerou sládka libochovického pivovaru. Těm se 9.2.1845 narodila dcera Apolonia Marie, která týž den zemřela, 30.5.1846 syn Ferdinand, 31.5.1848 pak syn Svatoslav Josef, který rovněž zemřel hned po porodu, 12.10.1850 Anna, 8.9.1853 Marie Miroslava a Otokar Václav, r.1854 Otilie Josefa, 20.2.1860 Josef, dále Božena (4.8.1861-29.12.1864), Zdeňka, Karel (8.1.1866 – 2.2.1866).15.8.1867 se jim narodil syn Václav Vít, o kterém není nic dalšího známo kromě poznámky v matrice, že zemřel 24.11.1954. Ve mlýně zemřel Jakub Jičínský (1756-2.6.1846), otec mlynářky. V r.1858 kupuje dům č.56 (též majetek mlýna) Josef Jičínský, bratr mlynářky, měšťan libochovický.

V matrice jsou zajímavé zápisy, které nám pomohou osvětlit pojem krajánek.

Dne 24.81810 zemřel ve mlýně krajánek Jan Laubák ve věku 58 let, 30.8.1843 zemřel v č.33 ve věku 25 let krajánek Jan Weihzel z Lounska a 20.4.1844 zemřel ve mlýně ve věku 65 let krajánek Josef Hodáň z Rakovnicka.

Krajánek byl ve mlýně vždy vítán a oblíben i mezi zákazníky a mlynářskou chasou. Krajánci, to byli zpravidla vyučení mlynáři, kteří neměli stálou práci. Jakmile jim práce ve mlýně skončila, šli „vandrem“, od mlýna ke mlýnu.

V létě si někteří krajánci užívali pěkného počasí, to se na mlýně dlouho nezdrželi, nejpozději po několika dnech putovali dál. V zimě a za špatného počasí pak přebývali ve mlýně zpravidla po dobu delší. Vypomohli dle potřeby a možností ve mlýně, někdy i v hospodářství. Někteří putovali stále po stejném okruhu mlýnů, zvláště ti starší, případně nemocní. Takoví se vraceli a přicházeli i několikrát do roka, na dobu delší.
Mlynář měl cechovní povinnost poskytnout krajánkovi zdarma nocleh, stravu a také dát nějaký peníz na cestu. V našem případě asi nemocným krajánkům poskytli poslední zaopatření. Krajánci měli zpravidla vybrané společenské vystupování, sdělovali různé události, znali i pověsti a básně, nebo hraní na hudební nástroj. Byli světa i okolí znalí, často se dohovořili i cizím jazykem. Někteří se zabývali i zprostředkováním sňatků, mlýnského zařízení, případně i mlýnů.

Johnovi prodávají mlýn i přilehlý dům r.1882 za 30000 zl. manželům Janu a Anně Ortovým. Ti předtím prodali svůj mlýn (věno Anny Ortové, roz.Haškové) v Matrovicích u Mladé Boleslavi Albrechtu Kounicovi, majiteli panství Březno, a zakoupili mlýn koštický. Měli čtyři děti: Josefa Karla, budoucího majitele mlýna, Annu, provdanou za lesního správce Bureše v Křelíně u Jičína, Boženu, provdanou za JUDr. Eduarda Havláta, advokáta ve Slaném. Božena se po ovdovění provdala za Josefa Srba, ředitele Schöllerova dolu v Libušíně. Syn Jaroslav byl ředitelem České průmyslové banky v Praze. Ortovi mlýn r.1886 předali synovi Josefu Ortovi (nar. 28.4.1864) s manželkou Antonií roz. Kopšovou, mlynářskou dcerou z Horek u Mladé Boleslavi. Josef později vedl spor o věno s jejím otcem.

Mlynář Josef Karel Ort byl podnikavý člověk s gymnaziálním vzděláním. (V současnosti jsou v představách lidí tehdejší mlynáři prostí lidé bez vzdělání, ale ve skutečnosti to většinou byli nejvzdělanější lidé ve vsi.) Pustil se do přestavby mlýna. Finanční krizi, zaviněnou překotným investováním, řešil odjezdem za výdělkem do Ameriky. Nebyl schopen splácet půjčky, jeho tchán mu odmítl pomoci a Josef před věřiteli doslova utekl. Původně pomýšlel v Americe zůstat a povolat tam i svoji rodinu. Jeho manželka však nakonec dlužné peníze dala dohromady(možná i s pomocí jeho sourozenců), dluhy vyrovnala a Ort se vrátil do koštického mlýna. Po návratu modernizaci mlýna dokončil a ten se stal prvním českým automatickým mlýnem. Nahradil pohon  šesti vodními koly turbínami, instaloval parní stroj, na světové výstavě v Paříži nakoupil moderní mlecí stroje, provozoval elektrárnu i pekárnu, které sloužily i potřebám obce Koštice. Od r.1902 mlýn poháněla jedna Francisova turbína, od r.1915 turbíny dvě. Při všech svých starostech vydával od roku 1898 politicko-satirický časopis„Podřipské střely“. Koštická elektrocentrála poháněla nejen mlýn, ale zřídilo se i pouliční osvětlení v celých Košticích, mlýn dodával také elektřinu do domácností. Výpadky turbín později zajišťoval parní stroj. Josef Ort byl podporovatelem mnoha spolků a kulturních organizací, v letech 1896-1902 byl i starostou obce Koštice. Spoluzakládal koštický dobrovolný hasičský sbor. Prosadil zřízení pošty v obci, byl hlavním akcionářem výstavby trati Libochovice – Louny, měl první telefonní spojení, zakládal hospodářské družstvo v Libochovicích , před první světovou válkou se stal dohlížejícím správcem ( a též mecenášem) v koštické škole, jejíž hospodaření se od té doby pronikavě zlepšilo.(V roce 1923 je poznámka ve vojnické školní kronice, že mlynář J.Ort zapůjčil žactvu automobil na výlet na Karlštejn, zúčastnilo se 23 žáků. To tedy asi jeli v náklaďáku.) Ucházel se v r.1882 též o koupi křesínského mlýna, měl ho už zamluvený, ale nesložil závdavek a Antonín Klíma ho předešel. V matrikách jsou zápisy, z nich vyčteme, že ve mlýně působil mistr kovářský, pekařský, bednář, kolář atd., všechna řemesla, která byla potřebná k provozu mlýna, zejména však sekerník.   Na rozdíl od kolářů, kteří vyráběli a opravovali především kola k nejrůznějším hospodářským vozům, sekerníci vyráběli ze dřeva kolesa o průměru od tří do pěti metrů, která poháněla mlýny, pily, hamry a další stroje. Historickou zajímavostí je bezpochyby i fakt, že adepti mlynářského řemesla (samozřejmě i Josef Ort) museli u mistrovských zkoušek doložit, že dokáží zvládnout stavbu mlýnského a palečního kola. Ovšem kromě vodních kol vyráběli i rozvody a mechanismy vodními koly poháněné a prováděli jejich údržbu. Např. v r.1895 byl sekerníkem v koštickém mlýně František Sládek, původem z Hořepska (s manželkou Annou, roz.Krausovou z Koštic č.60, se jim 29.10.1895 narodil syn Josef). Na tomto místě můžeme vzpomenout i na některé další pracovníky mlýna, tak jak jejich jména zůstala zachována v matrikách: V r.1866 byl stárkem ve mlýně František Vorel (bydlel v č.31 s manželkou Annou roz.Ambrožovou), v r.1867 byl ve mlýně mlynářským (nižší pracovní místo) Antonín Vojtěch (bydlel v č.14), v roce 1869 byl mlynářským František Kraus, bydlel v č.60. Velmi zajímavý byl stárek v r.1881 Josef Zajíček, který později zakoupil hospodu č.44 a založil generaci majitelů této nemovitosti. Jeho manželkou byla Rozálie Karfíková z č.42. V r.1886 byla ve mlýně služka Anna Zejdová z Budče, která porodila 29.12.1886 nemanželského syna Františka. V 90.létech 19. století byl mládkem Karel Kubík z č.78. V r.1892 je mlýnským pekařem Martin Beran, původem z Chraberců, před ním Karel Svatoš. V r.1895 je zaznamenán čeledín Jan Heyduk, v r.1896 kovář Josef Krejčík (byl evangelík, to byla v té době vzácnost) a mlynářský Václav Beránek (měl nemanželské dítě s Terezií Hyklovou). V r.1899 tu byl kočí František Jirásek. Většina zaměstnanců byla původem přespolní, pocházeli hlavně z východních Čech, Kutnohorska a okolí Prahy. Celé 19.století má dům č.57 pronajatý rodina Vykysalých, vesměs mistrů truhlářských, které koncem 19. století farář přejmenoval na Vykysalovy.

Vzpomeneme též pravděpodobně prvního českého „radioamatéra“, Ing. Karla Orta (nar.1.2.1889), syna mlynáře, který se již v letech 1899 – 1902 zabýval plánem výstavby vlastní vysílací a přijímací stanice.  Jeho pokusy dospěly ke stavbě antény v jeho rodišti.  Koštický mlýn se v letech 1908-1914 stal významným místem výzkumu bezdrátového přenosu lidské řeči. Ortem vybudovaná laboratoř byla odborníky považována za nejlepší v tehdejším Rakousko-Uhersku. Na návrh Karla Orta byla zřízena v elektrárně akumulátorovna. Elektrické články (60 kusů) byly nabíjeny přímo dynamem o napětí 120 V. Tato napěťová záloha sloužila při velkých a malých vodách, kdy musely být turbíny odstaveny. Největší využití 120V v elektrických článcích bylo při pokusech s jiskrovou telegrafií a úspěšným bezdrátovým vysíláním lidské řeči. Otec Josef právem předvídal světlou budoucnost svého syna Karla a v jeho plánech ho podporoval. V té době mladý Ort publikoval více než 30 původních článků. Tyto publikace byly doplněny výkresy, schématy a fotografiemi. V čísle 18 časopisu „Vynálezy a pokroky“ z roku 1911 (Ortovi bylo 22 let!) obdržel 1. cenu za nejlepší uveřejněné práce. Nárok na cenu však odmítl. Když si uvědomíme, že v té době nebyly žádné učebnice zabývající se vysokofrekvenční tématikou, některé tehdejší výklady vzbuzují úsměv: „…přespolní elektrický proud nakukává jaksi proudu místnímu, jak tento pracovati má…“. Již v roce 1909 Ort patentuje kondenzátorový mikrofon, publikuje výčet Edisonových patentů. Vlastním zařízením poslouchá jiskrovou telegrafii z lodí plujících na dalekých mořích. Společně se svým přítelem Riegrem konají v Košticích první pokusy s bezdrátovým přenosem lidské řeči na vzdálenost 600m. Studia zahájil na reálce v Lounech(kde byl členem školního orchestru prof.Krause), absolvoval však v Praze. Studuje v Berlíně, Eberswalde a v Karlsruhe, kde se stává v r.1911 inženýrem v oboru vysokých frekvencí, inženýrský titul však obhajuje na technice v Praze.. Již za studií pracoval v Německu( Braunschweig).V roce 1914 pracuje ve výzkumných laboratořích firmy Telefunken v Berlíně. V tomto roce v červenci se Ing. Ort za pomoci Ing.Riegra a prof.Prawitze z Berlína dal do stavby vysílací antény na břehu Ohře v Košticích. Základem byl stožár výšky 36 m. Tato anténa měla umožnit pokus vysílání mezi Košticemi a pražskou technikou. Práce byla ukončena s vyhlášením mobilizace. Svět byl na počátku 1. světové války.V roce 1914 žádá ve Vídni povolení k provozování vysílací stanice, které bylo zamítnuto, neboť v čase jednání došlo k sarajevskému atentátu.V té době pracoval jako volontér (volontér byl dobrovolník, osoba, která po nabytí teoretického vzdělání vstoupí zatím zdarma do služby odborné, aby se dále prakticky zdokonalila), později technik německých pobřežních a námořních signálních zařízení. V roce 1915 odjíždí studovat a pracovat do Švédska a odtud se vydává lodí na inspekční cestu na Island. Loď je však anglickým námořnictvem donucena přistát na Shetlandských ostrovech a pak v New Yorku.

Dopis, který došel z Ameriky do Koštic, byl psán formou deníku na lodi S/S Frederik VIII. :… „bohužel, musel jsem cíl svojí cesty úplně změniti. Naše loď plula stranou od válečného území a myslil jsem, že šťastně dostihnu svého cíle na Islandu. Bylo to však v neděli večer, kdy jsme již minuli Shetlandské ostrovy anglické, když hlášeny byly dvě lodi, které se k nám blížily; jedna z nich brzy však změnila směr k jihu, druhá plula přímo k nám. Pomalu byly její obrysy určitější a brzy bylo viděti, že to jest anglický křižník. Bylo již značné přítmí a křižník plul úplně beze světel – vyjímala se příšerně ta černá obluda. Když byl již nám značně blízko, zamrkala na stěžních dvě světélka a okamžitě naše loď zastavila. Za chvíli připlula lodice se třemi důstojníky anglickými, kteří mě, jakožto rakouského příslušníka a ostatní německé příslušníky na lodi se nalézající, velmi slušně se dotazovali po cíli cesty. Když jsem pravil, že Island, tu mi bylo sděleno, že sice tam mě pustí, ale zpět ne. Po krátkém jednání mi dali na srozuměnou, že jestli nechci s nimi jeti do Liverpoolu v Anglii, abych jel, po zastávce na Islandu, do Nového Yorku.

A tak se právě nacházím na této cestě….“

Byla válka, a tak nebylo divu, že v evropských vodách křižovaly německé ponorky.

… „potkali jsme německý podmořský člun (byl k vidění pouze periskop) a několik norských torpedových člunů, které střeží pobřeží a cestu pro neutrální lodi proti plovoucím minám … právě jsme se dozvěděli o neštěstí cestovního parníku Lusitania, což vyvolalo značné vzrušení; byli jsme radiotelegraficky dobře informováni o válečných událostech…..“

Na lodi S/S Frederik VIII se denně tiskl pro pasažéry „The Atlantic Daily News“. Byly to zprávy přijímané z Marconiho bezdrátové stanice na Cape Codu ve státě Massachusetts v USA. 


Německá ponorka U 20, pod vedením poručíka Waltera Schwiegera, vyplula 30. dubna 1915 z námořní základny Emden v Severním moři. Spolu s dalšími dvěma ponorkami měla rozkaz vyhledávat a ničit nepřátelské válečné lodi, armádní transporty a obchodní lodi ve vodách obklopujících britské ostrovy.  Znepokojená britská admiralita v Londýně poslala Lusitanii telegrafickou zprávu radiem a varovala kapitána Turnera, že v oblasti, k níž se blíží, operují nepřátelské ponorky.
Střela zasáhla loď mezi příď a střed asi tři metry pod hladinou. Po ostrém počátečním výbuchu torpéda následoval téměř okamžitě druhý, ještě ničivější.
Lusitania se naklonila na pravý bok a během osmnácti minut se potopila.
Parník S/S Frederik VIII, na kterém se plavil Karel Ort, byl ve stejném nebezpečí. Všichni si to uvědomili v neděli 9. května, kdy přišly zprávy o obětech potopené Lusitanie. Z amerických přístavů bylo na cestě do Evropy 88 lodí! Nebezpečí pro S/S Frederik VIII již nehrozilo, 9. května se loď nacházela již v bezpečné vzdálenosti od Německem vyhlášené válečné zóny. Vzdálenost od pobřeží USA byla o půlnoci 630 mil.

Námořní parník Frederik VIII připlul do New Yorku dne 11. května 1915 v poledních hodinách. Rakouský pas Karla Orta budil v této válečné době nedůvěru přístavních úředníků. USA však dosud do války nevstoupily. Přes všechny průtahy mohl mladý Ort již odpoledne vstoupit na pevninu amerického kontinentu. V dopise datovaném 22.7.1915 píše rodičům do koštického mlýna: … „ze zdejšího pobytu budu míti profit velmi velký, neboť vidím vše co a jak se dělá a čeho si mám všimnout a čeho ne …“
Tak se Karel nechtěně dostává do Ameriky. Uchytil se u Western Electric v Chicagu. K Chicagu se váže jedna obrovská tragédie, které se Ort vyhnul jen o fous.

Western Electric Company pořádala každoročně pro své zaměstnance výlety přes jezero Michigan. Na dny 24. a 25. července 1915 se připravoval plavební výlet z Chicaga do Michigan City dvěma parníky.   Koncem měsíce července a v srpnu uveřejnily české noviny zprávu: „Katastrofa zábavního parníku s cestujícími u Chicaga!“ Dále noviny přinášejí podrobnosti: „Došlé americké listy podávají nám teprve obraz o příšerné katastrofě, která se 24. července 1915 odehrála v Chicagu. Dle posledních fakt jest to jedna z největších lodních katastrof světa a převyšuje svým rozsahem i nejhrůznější námořní událost, potopení Titanicu. Světoznámá firma Western Electric Company uspořádala pro své zaměstnance, jako každý rok, dvoudenní výlet přes jezero Michigan do Michigan City. Výprava tato byla již po čtyři roky prováděna, letos byl rok pátý. Loď kotvila ve městě na kanálu u mostu Clark. Ráno, o šesté hodině, počali se na loď valiti veselí výletníci, těšíce se na plavbu po rozsáhlém jezeře. Loď měla předepsáno zatížení 2500 osob a jak dodatečně zjištěno, přišlo na loď 3700 osob. Výletníci usadili se v lodních salonech, kabinách a na palubě.

Kapitán lodi Harry Pederson, maje vědomost o velkém počtu výletníků, nenaplnil den před tím spodní prostory kvůli zatížení vodou. Spoléhal se, že výletníci v tak velkém počtu zatíží loď sami. A to se stalo lodi osudným. Co bylo příčinou? Asi 20 m od parníku udála se srážka dvou menších lodic. Pasažéři na palubě parníku to všichni chtěli vidět. Seběhli se všichni na jeden bok paluby. Několik set, snad tisíc lidí, tedy váha přibližně 50.000 kg, převalila se na jednu stranu lodi, která měla spodní prostory prázdné. Loď se náhle překotila na bok. Příšerný křik tisíců se rozlehl z řeky na břeh. Sta osob spadlo do řeky a neznajíce plavat, tonulo, sta jiných a sta uvnitř lodě byli zaliti vodou, okny a otvory do ní vniklou, aniž by mohli uniknout. Jistý zachráněný vypravuje, že spatřil, jak při povalení lodi na bok sletělo piano na hromadu lidí a mnoho jich zabilo. Na řece nebylo jinak. Matky se potápěly s děcky v náručí, které nechtěly pustit. Co nás Čechy také dojímá, že při katastrofě zahynulo též na tři sta českých lidí. Zatím bylo nalezeno 1800 mrtvých …“(to se nakonec nepotvrdilo, mrtvých bylo „jen“ 844) .Tolik české noviny o katastrofě.


V koštickém mlýně vládlo velké napětí. Uplynul již měsíc od katastrofy v Chicagu a od Karla zatím žádná zpráva. Při neštěstí přece zahynulo tolik Čechů….
S velkým zpožděním došel dopis od Karla rodičům. Veliká radost zavládla ve mlýně. Razítko chicagské pošty bylo 9. srpna 1915. Nejdůležitější byl obsah dopisu: „….
V minulých týdnech postihlo naši továrnu veliké neštěstí. Byl projektován velký lodní výlet všech zaměstnanců továrny a při tom se převrátila loď, která vezla as 3000 účastníků. Z továrny se jich utopilo více než 1000. Snad jste o tom četli. Neštěstí se stalo v přístavu v rameni řeky as 3 metry od břehu. Já se nalézal ještě s kolegy z našeho oddělení na lodi druhé. Tak nyní 3 dny nepracujeme v dílnách, ale na spisování mrtvých a ztracených, a to ve dne v noci…“ 

Po potopení lodi Lusitania vstupují USA do 1.světové války, firma se stává součástí válečného výzkumu a Karel Ort je jako cizinec propuštěn, dál ale koná pokusy pro Research Corporation soukromě. V té době začal Karel trpět depresemi, tížila ho samota, zejména poměry v New Yorku a Filadelfii ho zcela znechutily, trápila ho i nedokonalá znalost angličtiny, která mu vadila zejména při častém používání telefonu. Od myšlenek na sebevraždu ho uchránila Luisa (Aloisie) Princová, Češka z Vodňan, která byla již 5 let v Americe a pracovala jako vychovatelka či hospodyně. Přesto, že je pojilo vzájemné přátelství a láska, nedovolil si Karel pomyslet na sňatek s ní, a to pro rozdílnost původu. Karel, budoucí dědic mlýna, byl představitelem oblastní honorace, Luisa byla dcerou zahradníka.

Pro nedostatek financí se Karel nechává zaměstnat u Westinghouse Lamp. Později přechází do týmu Itala Marconiho. V roce 1919 se Karel snaží navrátit domů. Jsou s tím spojeny nemalé problémy, protože kvůli bývalé práci pro německé firmy je očerňován jako rakouský špion. Problém byl v tom, že do Ameriky přišel jako rakouský občan a odejít chtěl jako občan československý, konzulát mu s vydáním pasu činil neustálé obstrukce. Karel měl rozsáhlé plány, zamýšlel v Košticích (později úmysl změnil na Hloubětín) zřídit výrobu žárovek s ing. Riegrem a nakoupil za tím účelem v Americe stroje, ve spolupráci s otcem se připravoval na podnikání v oboru radiofonie. Otec mu zakoupil pro jeho plány s radiofonií v Praze pozemky na výstavbu nového podniku (později Tesly Holešovice), kde chtěl vyrábět bezdrátové přístroje, vařiče a topidla. V Praze chtěl Karel otevřít technickou kancelář a habilitovat se jako privátní docent na pražské technice. Dále se chtěl přirozeně věnovat mlynářství, vždyť byl dědicem poměrně velké firmy.

V roce 1919 koštický mlýn vyhořel a otec se švagrem Loupalem byli zatčeni a obviněni z válečného keťasení.

Na podzim 1919 byl již Karel konečně v Čechách, od Luisy mu chodí dopisy adresované Ing. Riegrovi. Rodina mu mezitím usilovně shání nevěstu, o Luise nikdo nic neví a otec, znechucený politickou situací v Československé republice, mu naznačuje, že by měl požádat o americké občanství.

V listopadu 1919  přijel krátce domů do Koštic, aby zjistil stav výstavby závodu, seznámil se se situací v nové republice  a hlavně zajistil patentovou ochranu svých vynálezů. Po měsíci se vrátil do Ameriky zajistit odeslání strojů pro žárovkárnu a dokončit své závazky u Marconiho, aby se mohl vrátit s čistým štítem. Osud ale rozhodl jinak.

3.února 1920 Luisa Princová posílá Karlově sestře Marii Loupalové do Starého Kolína telegram o Karlově smrti. Podlehl epidemii španělské chřipky a zemřel v New Yorku 1. února 1920, Luisa byla u jeho smrtelné postele. (Některé nepodložené pověsti pravily, že byl zavražděn mafií v Chicagu, toto je bohužel nepřímo naznačeno i na pamětní desce u mlýna.) Na rozhraní února a března oslovuje Luisa Karlovy rodiče, aby určili způsob jeho pohřbu. Převoz těla do Čech stál tolik peněz, že se Luisa s Karlovými přáteli rozhodla pro odvážné řešení: Kontaktuje výrobce již zaplacených strojů pro plánovanou žárovkárnu, vysvětlí situaci a požádá o možnost vrácení zboží a navrácení peněz. Za tyto peníze vypraví Karlovy ostatky v zinkové rakvi přes oceán a na této cestě ho doprovází. Do rodinného hrobu v Košticích je uložen až 13.5.1920. Luisa se s Ortovými velmi sblížila, vdala se za staršího italského diplomata a žila v USA. Ještě její dcera – ředitelka holandské pobočky KLM – byla s rodinou Blížencových ve styku.

V roce 1921 manželé Ortovi postavili krásnou tzv.mlýnskou vilu č.109 (je velmi podobná hvězdárně v Mikulášovicích) jako bydlení pro kvalifikované zaměstnance – stárka, řidiče atd. Projekt a stavbu zadal mlynář v r.1920 stavební firmě bratří Pokorných z  Libochovic. Tato firma realizovala všechny stavby v areálu mlýna. Pozemek byl koupen od Lobkoviců V domě byly čtyři byty a stal se skutečnou architektonickou perlou Koštic. Nyní ho vlastní rodina Benešova. Stejným stylem chtěl mlynář Ort dostavět a rozšířit obytné prostory mlýna, ale byla postavena jen část jeho odvážného plánu. Pokud by byl dům dokončen, byl by dnes jistě ozdobou celého Poohří.

Po smrti mlynáře Josefa Orta (8.4.1927) majetek spravovala jeho žena Antonie. Mlynářská dcera Marie, Karlova sestra, narozená r.1887 (absolventka ústavu hraběte Pöttinga v Olomouci), se vdala do Starého Kolína za mlynáře Vojtěcha Loupala. Ten předčasně zemřel, když přišel o majetek následkem krachu burzy v  New Yorku a následné světové hospodářské krize, manželka ho do hrobu brzy následovala. Poslední rekonstrukci koštického mlýna provedla v roce 1947 vnučka Josefa Orta Marie Loupalová (nar. 1912) se svým manželem Josefem M. Blížencem, bývalým důstojníkem čsl. armády. Manželé Blížencovi měli známosti hlavně v pražských uměleckých kruzích, a tak mohli koštičtí často ve mlýně vidět známé herce, zpěváky atd. té doby. Vzpomíná se především na Růženu Šlemrovou. Paní Blížencová šila zásadně u Podolské, na fotografiích jsou vidět její nádherné modely, je škoda, že se nedochovaly. Mlýn byl v roce 1948 znárodněn, majitelé i s dvěma dětmi vyhnáni. Marie Blížencová (absolventka jazykové školy v Montreaux ve Švýcarsku) živila rodinu jako pokojská v Mariánských Lázních, později, když se poměry trochu uklidnily, využil zaměstnavatel její znalosti čtyř jazyků a mohla pracovat jako recepční. Majetek v Košticích převzaly nejprve Severočeské mlýny n.p., pak JZD Koštice, které mlýn změnilo ve sklady. Dcera Blížencových Eva již nežije. Syn Blížencových Josef je se svou paní Jiřinou a synem Robertem velkým příznivcem Koštic dodnes. Rodina bydlí v Českých Budějovicích. Po roce 1989 byly zdevastované objekty vráceny restituentům (Blížencovým), kteří je prodali současnému majiteli Josefu Kindlovi z Břežan, ten s rodinou obnovil vodní elektrárnu a postupně objekty rekonstruuje. Nelze nakonec nevzpomenout na jeden z dopisů mladého Karla Orta, zaslaný otci z New Yorku. Nadšen trávníkovými plochami kolem domů ve městech i na venkově, doporučuje celý mlýn i elektrárnu obklopit trávníky. A to se právě nyní u koštického mlýna děje.

Autorem všech textů v sekci Historie koštických domů a výhradním držitelem autorských práv k nim je paní Irena Hellerová.

Historie koštického domu dvůr

Historie koštických domů

Bývalá tvrz

Koštický dvůr, původně tvrz, byl sídlem majitelů koštického panství. Jeho obyvateli byla nejen vrchnost, ale hlavně množství profesí, které jednak poskytovaly osobní služby majitelům a jeho rodině, jednak zajišťovaly provoz hospodářství.

16.století tvoří závěrečnou fázi vývoje tvrzí jako menších opevněných sídel. V Košticích šlo původně o izolovanou jednopatrovou budovu v komplexu hospodářských budov, obehnanou zdí. Po přestavbě pak šlo o jednokřídlovou budovu, k níž byla připojena hospodářská stavení : konírny (maštale), kůlny pro kočáry, sklady vlny, byty úředníků a obydlí čeledi (ty se někdy přesouvaly do podzámčí), dvůr, ovčín, pivovar, kovárna, olejna, stavení pro šafáře, sklepy, chladírny atd., v ohrazeném areálu. Společenský život se rozšířil i do prostor tzv. Panské zahrady.

Správa panství zajišťovala veškerá spojení mezi poddanými a vrchností, zároveň obstarávala spojení místní vrchnosti s veřejnou správou země. Obsáhla jak osoby poddané, tak teritorium a veškerý majetek vrchnosti, především tzv .poplužní dvůr. V Košticích se málo lišil od vesnické usedlosti, do doby Lobkoviců byl však i sídlem šlechty.

Košice byly vloženy do zemských desek r. 1634 ambiciózní cizí šlechtě, dědicům Jana z Aldringenu, jehož sestra Anna Marie se vdala za Jana Tomáše Brisigela a dostala věnem Koštice. Po manželově smrti byla majitelkou panství. Oba odpočívají v Křesíně. Pak se Koštic ujali jejich synové:

1663 Alexandr

1669 Leopold Albert

1676 Jan Florentin Matěj, pak Jan Tomáš a Osvald

1681 jejich sestra Marie Viktorie Koštice prodala Janu Kašpu Proyovi z Geiselbergu. Jeho manželka Anna Ludmila prodala panství r. 1694 Václavu Ferdinandu Popelu z Lobkovic, na Bílině a Libčevsi.

Zajímavé jsou záznamy o dvoře v Košticích té doby v matrice:

11. 2. 1670 se narodila Isabella, dcera Jana Gärbera, šafáře, a jeho ženy Doroty, kmotrou byla doňa Isabella Salome de Brisigel.

22. 7. 1670 se narodil Jan Tomáš, syn svobodného pána Leopolda Alberta Brisigela a jeho ženy Isabelly Salome

16. 8. 1671 se narodil Leopold Osvald, syn Martina Ignáce Ritchela, zahradníka dvora koštického, a jeho ženy Zuzany. Kmotry byli Leopold Brisigel, pán na Košticích, jeho bratr Osvald Brisigel, dále rytíř Ernst z Portheimu a Jana Alžběta z Brozan

29. 4. 1672 se narodila Maximina Kateřina, dcera mlynáře Šimona Čermáka a jeho ženy Anny. Kmotry byli Leopold Brisigel, Kryštof Pakosta a urozená panna Maximina Kaudfock

7. 8. 1672 se narodil Augustin, syn Kryštofa, sklepníka dvora koštického, a jeho ženy Anny, kmotrem byl Leopold Brisigel

16. 4. 1675 se narodil Jan Tomáš, syn Kryštofa, podkomořího, a jeho ženy Anny. Kmotry byli Jan Tomáš Brisigel, pan Kryštof Lízner ze Spitzenbergu, urozená panna Maria Saloma ze Schöngelu a urozená panna Magdalena Líznerová ze Spitzenbergu

V čele dobře vedeného velkostatku stáli byrokrati převážně původem z drobné šlechty. Tito hejtmani, později správci, museli dodržovat pravidla majitele statku, odpovídalo tomu i jejich vzdělání.

Dle dostupných údajů v katastru byla tzv .hejtmanská chalupa v č.p.4, v době sepisování Berní ruly r. 1654 byla pravděpodobně opuštěná (epidemie moru). Hejtmani a správci v ní bydleli od r. 1597. První byl ouředník Vondra, správce a vrchní dozorce statku koštického. Od r. 1607 v jeho domě žil nájemník Havel Klíma.

1618 písař Adam

1620 písař Jan Wolf

1632 Jan Klaus, hejtman panství Nový Hrad a Koštice¨

1651 Michal Háj, hejtman Koštic

1666-1679 Petr Voldšeit, správce Koštic

Nevíme však, kde bydleli poslední hejtmani před předáním úřadu do Libčevsi. V matrikách čteme, že dne 7. 10. 1685 byl kmotrem při křtu Anny Terezie, dcery zahradníka koštického Pavla a jeho ženy Heleny vznešený pán Jan Jiří Franc, hejtman koštický v letech 1681-1685. 10.4.1686 se tomuto hejtmanovi s manželkou Annou narodila dcera Marie Kateřina.

V letech 1686-1693 byl hejtmanem Albrecht Chládek. 28. 5. 1698 byl kmotrem při křtu Jana Františka, syna komorníka Adama Vágnera a jeho ženy Maří Magdaleny, vznešený pán Kryštof František Matheus Čimer, hejtman koštický a správce Jana Kašpara Proye z Geiselbergu. Dalšími kmotry byli František Jakub Vogel, důchodní z Libčevsi a Jan Klapka, obroční z Pátku. Ovšem v té době byla údajně již správa Koštic v lobkovické kanceláři v Libčevsi (1694).

Hejtmanovi byl podřízen důchodní, který vedl účetnictví, k ruce měl kontribučního a sirotčího písaře. Hejtmanovi též podléhal purkrabí nebo pojezdný, který zodpovídal za obchodní činnost statku a vsi a měl k ruce pivovarského a obročního písaře (ten se staral o polní hospodářství). Dále pojezdnému podléhal štolmistr, který měl na starosti vše okolo koní, a poplužní dvůr měl na starosti šafář. Šafářka, většinou jeho manželka, ale nemuselo to tak být, se starala o produkci mléka, chov prasat a drůbeže, stravování čeledi a děvečky (na 10 krav připadala jedna děvečka). Oba byli zodpovědní nejen za vykonanou práci, ale i za “soukromý“ život čeledi. Měli dbát na jejich spořádané a mravné chování, píli a poslušnost. Šafář s mužskou čeledí vykonával všechny zemědělské práce na polích, lukách, zahradách a vinicích podle potřeby a roční doby. Měl na starost i osevní plán a palivové dříví. Zároveň pomáhali děvečkám s dobytkem, prováděli těžší práce při zajištění chlévů a výběhů. Pečovali o nářadí, budovy, ploty a lávky. Šafářka a děvečky se staraly o domácí práce jako předení, draní peří, úklid a příprava jídla. Pěstovala se zelenina a připravovala semena pro příští rok. V létě v průběhu žní se počet lidí pracujících ve dvoře rozšířil o námezdné žence. Čeleď se musela časně ráno shromáždit před šafářem a šafářkou, odkud nastupovala do práce, a večer se opět shromažďovala ke kontrole. Najímána byla za stravu a určitý plat obyčejně na jeden rok, obvykle na sv. Martina. Námezdní vztah poddaných upravovaly hospodářské instrukce a čeledi vrchnostenské řády.

Privilegovanou funkcí ve dvoře byl ovčácký mistr. Pobíral vysoký čelední plat a k tomu naturální deputát. Mohl mít vlastní domácnost (dnešní dům č.p.39) a mohl chovat určitý počet, zpravidla 10%, vlastních ovcí. S jedním pacholkem obstarával 300-500 kusů ovcí. Jeho manželka pomáhala vesničankám při porodech. Byla též oblíbenou kmotrou.

Dále šafáři podléhal rybář, pivovarník a sladovník, polesný (lovčí, hajný), dráb, zahradník, pradleny. Zápisy v matrikách uvádějí jejich manželky jako rybářka, myslivcová…, což dnes působí trochu úsměvně. Zvlášť půvabný je zápis v matrice „ponocná“, tj. manželka ponocného. V Košticích to byl dědičně rod Zienertů. Zaměstnanci dvora byli z poddanských vrstev, dokonce přímo ze vsi, přesto však ve vesnici představovali cizí element.

Čeleď dvora bydlela v ratejně (čeledníku), čeleď konírny pobývala v tzv. holomčí světnici. Toto ubytování, z našeho pohledu zcela nedostatečné, bylo v té době přepychem oproti běžnému spaní čeledi ve statcích, kde se museli spokojit komorou nebo slámou ve stáji. Sirotci automaticky nastupovali do služby ve dvoře, i když už žili u jiného hospodáře. Některé provozovny v areálu dvora – prádelna, zahrada, kuchyně – sloužily pouze pro panstvo, úředníky a komorní služebnictvo. Pro čeleď tyto služby obstarávala šafářka. Pekárna zásobovala i čeleď. Kovárna, která byla mimo areál dvora, poskytovala služby i poddaným. Mlýn v dědičné smluvní držbě odváděl vlastníkovi panství výmelné z obilí a měl např. povinnost vykrmovat vepře z mlýnského odpadu. Vrchnost časem donutila krčmáře, tehdy v č.p.1, odebírat pouze pivo z panského pivovaru.

Na vsi byl v té době kovář, mlynář, krčmář a dokonce vždy nějaký kolář, ať už v Košticích či přilehlých obcích (běžně to nebývalo v každé obci zvykem)

Nejvýhodnější živností na vsi byla krčma, proto si ji vymiňovali lokátoři či jejich pomocníci spolu s rychtou. Lokátor byl podnikatel, se kterým feudál uzavřel smlouvu o rozdělení pozemků určených k postavení usedlostí a jejich obydlení. Lokátor se stával rychtářem a vykonával výnosné činnosti: nejenom krčmář, ale i kovář, mlynář, řezník…., také obhospodařoval 1 – 5 svobodných lánů, z nichž neodváděl poplatky, mimo to dostával díl z pokut vybraných za prohřešky poddaných. Byl rovněž osvobozen od roboty. Nejznámějším krčmářem a rychtářem v Košticích byl Antonín Hittig z č.p. 1, který nechal postavit sochu sv. Jana Nepomuckého, založil kostel sv. Antonína a zasloužil se o koštické školství.

Pravomoc rychtářů a konšelů a možnost zasahovat do života ostatních sousedů byla značně rozsáhlá. Mívali značnou kompetenci správní i soudní. Bylo jim ukládáno, aby v krčmách nedovolovali hrát v kostky a karty, dbali, aby se o církevních svátcích nekonaly zakazované čáry a zaklínání, pečovali o bezpečnost a dobrý mrav v obci, chránili zájmy vrchnosti a vykonávání jejich příkazů. V zimě se konaly veliké neboli obecné soudy za přítomnosti celé vsi, tam se vykonávaly a řešily nejdůležitější záležitosti, např. převody majetku a závažnější spory (proto v pozemkových knihách najdeme předávání chalup vždy kolem Vánoc či Nového roku). Povinností celé obce vůči vrchnosti bylo dbát o mezníky vyznačující hranice vesnického území, jež byly často i hranicemi majetku vrchnosti. Dokonce bylo povinností vodit dospívající mládence kolem mezníků, kde dotyční dostávali „na pamětnou“, aby si zapamatovali, kde jsou hranice obce, a v budoucnu dbali o její bezpečnost.

9.1.1686 se narodil Kryštof, syn Jakuba Michla, hajného, a jeho ženy Kateřiny

8.2.1687 se narodil Jan František, syn Jana Lorence, sládka – lat. braxator, a jeho ženy Ludmily (tento zápis potvrzuje existenci pivovaru na koštickém dvoře)

16.4.1687 se narodila Marie, dcera Tomáše Žaluda, sluhy, a jeho ženy Ludmily

21.11.1691 se narodil Prokop, sny Pavla Matěje, kočího, a jeho ženy Doroty

V 18.století důležitost koštického velkostatku značně pohasla, správa panství se přesunula do Libčevsi, mnohá čeleď už na statku ani nebydlela. Nejčastějším obydlím panského personálu bylo tzv. podzámčí – dnešní čísla popisná 24-31. Tam bydlili i někteří řemeslníci, jejichž řemesla byla v matrice zaznamenána, což je pro nás dnes zajímavé svědectví (např. zde sídlil Šubrt, punčochář a kantor).

Byly dohledány tyto matriční zápisy:

1713 Jiří Fohri, pastýř, má 16 strychů žita

Michal David, panský ovčák, užívá 12 strychů polí

1740 7.7. Michal Jašt, ovčák a syn ovčáka, si bere Kateřinu Sunkovskou

1741 Kryštof Jašt, syn ovčáka, a Františka, 26.2.17

1744 29.10. Matěj Rulf si bere Evu Jaštovou, dceru ovčáka

1746 Matěj Müller a Marie, 1.12.1746 se narodil syn Josef

1747 Bartoloměj Müller, polní mistr a Kateřina, šafářka, 26.1.se narodila dcera Marie Alžběta

1747 Josef Krejza, pastýř, Pavel Fiedler, šafář

1748 Rosina Matoušová, dříve Pollig, polní mistrová

1749 Bartoloměj Müller, polní mistr, a Kateřina, dcera Marie Alžběta (26.1.1747), syn Ignác (20.10.1749)

1750 Jakub Zimerman, šafář, a Alžběta, 5.6.1751 se jim narodila dcera Alžběta

1754 Kateřina Müllerová, polní mistrová, zvaná též vovčačka, Marie Anna Müllerová, dcera polního mistra

1757 2.1. se narodil Maří Magdaleně Müllerové nemanželský syn Václav

1758 Josef Ditrich, šafář, 1.manželka Anna, syn Jan Václav Michael (18.9.1758), 2.manželka Justýna, syn Josef (11.12.1760)

1762 Antonín Jašt (Jošt), ovčák, vzal si dceru Ignáce Müllera

1765 Anna Macek, šafářka

1765-1774 Václav Jašt, polní mistr, a Rosina

1765-1767 Václav Vacek, šafář, a Rosina, šafářka

1766 Matouš Lancman, pastucha

1771 Václav Vajgl, polní mistr, jeho žena Rozálie, polní mistrová.

1771-1773 Löbl Václav, šafář, s manželkou Dorotou, měli dceru Annu Františku

1772 29.3. se narodil Jan, syn Jana Josefa, řezníka ( psáno Fleysscher), a Markéty, cukrářky

1778 Václav Hájek, pastýř

1780 11.10. se narodil Václav, syn podruha Josefa Gärbera a jeho ženy Marie Magdaleny. Je to zajímavé už z toho důvodu, že Josef Gärber byl později na statku šafářem.

1799 14. 1. se řeznický mistr Václav Šrauk oženil ve věku 52 let s 29 letou Annou Marií Fritz

V letech 1771-72 došlo k očíslování stávajích domů ve směru hodinových ručiček, od čp.1 do č.p.46.

Další zajímavé zápisy z matrik, zjišťující jména obyvatel dvora v 19.století :

1800 zde působil Josef Kunc, panský luční hajný, měl dceru Terezii

1801 šafář Josef Gärber. Vdova po něm Marie se 25.11.1816 provdala za vdovce

Jakuba Nováka z Černochova

1822 zemřel František Koblížek, zaměstnanec

1834-1838 zemřely děti zaměstnance Kašpar, Jakub a Rozálie Mackovi

1835 Macek Jakub, adjunkt

1838 Hykl Jan, adjunkt

1849 Kunc (řečený Alt) Josef, kočí

1849 Kazimirský Josef, dělník

1849 Fohri Václav, služebník v knížecím dvoře, syn Bernarda Fohri, knížecího šafáře

v Charvátcích

1849 Mikš František, šafář a pachtýř, manželka Františka Kostelníková z Libčevsi,

syn Václava Mikše, sanytrníka

1849 Kunc Václav, knížecí luční hajný, manželka Terezie Langrová z Hnojnic

1850 3.4.umírá v čp.7 ve věku 54 let František Weiss, penzionovaný lobkovický knížecí

revident, syn hospodského z čp.44, umřel jako smyslů zbavený

1850 Šust Josef, poklasný v knížecím dvoře

1850 John Leopold, panský písař ve dvoře, syn koštického mlynáře

1870 panský luční hajný Jan Mates

1854 23.2.se narodila Anna Jenovefa, nemanželská dcera Jenovefy Schöninger, dcery

šafáře Františka Schöningera, původem z Libčevsi. Otcovství uznal František

Pail, sprostý voják z 13.setniny pluku krále Hessenského, nádeník v č.44

v Košticích, pak bytem Želevice15. Svatbu měli v Lounech 11.8.1857.

1856 15.1.uzavřeli sňatek František Günter, šafář na knížecím dvoře, syn mistra

punčocháře z Bíliny, a Johana Pilátová, hospodyně a kuchařka v knížecím dvoře,

dcera bílinského sládka

1857 19.1. se jim narodil syn Jindřich

1839-1860 panský úředník Václav Kuzebauch z Kamýku

1867 narodil se Antonín Prokop, syn ovčáka Hubínka

1869 Václav Pavlovský, vrchnostenský šafář

1871 Rulf Václav, čeledín, Liebzeit, pasák

Chvapil Václav hospodářský správce

1871 Kronvald Jan, správce, původně pasák a převozník (musel být asi velmi schopný)

Klíma Václav, pasák, Cepl Jan, ovčák, Hubínek Josef, pasák, Šneiberg Josef,

skoták, Dohnal Josef, skoták, Vogel Tomáš, skoták¨

1871 Janecký Karel, šafář

1878 narodily se Klímová Rozálie, dcera pasáka, Alžběta Kronvaldová, dcera správcem

1882 narodili se Lukáš Šneiberg, Johana Dohnalová, Anna Ceplová, děti zaměstanců

1883 28.10.se narodil Viktor Vilém Jan František, syn Jana Richtera, akademického ekonoma, syna Jana Richtera, pachtýře knížecího dvora v Košticích, a Anny Fladrichové, dcery knížecího důchodního z Bíliny

1883 narodil se Bohuslav Janecký, syn šafáře

1884 Pova Václav, dělník, Neumann Jan, hlídač, Kubáč František, dělník, Novák

Rudolf, kočí, Hauznerová Emilie, nádenice

1893 Bílek Jan, dělník, Jedlička Václav, dělník, Džunka Isidor, dělník

1893 narodili se Václav Jedlička, Blažena Bílková, děti zaměstnanců

1895 Svoboda Václav, šafář z Kojovic

1897 narodil se Ervin Novák a Marie Nováková, dvojčata kočího

1899 narodila se Marie Džunková, dcera zaměstnance

Celé 19.století Lobkovicové dvůr pronajímají, případne zde působí jejich správci s plnými pravomocemi.

Pachtýři, nájemci, správce (roky, kdy jsou o nich zmínky v matrikách, na statku působili samozřejmě déle:

1849 František Mikš, pachtýř

1851 Karel Ludvík Rauch, správce

1871 Kronvald Jan , správce

1873 Chvapil Václav, správce

1883 Richter Jan, pachtýř

1890 Valtera Matěj, lounský cukrovarník, nájemce

Na přelomu 19. a 20.století je zdokumentována též sušárna cikorky. Před 1.SV měl dvůr pronajmutý František Mrázek, po pozemkové reformě koupil r.1925 zbytkový statek. Od něj ho zakoupili Karhanovi, pocházeli z Třebízska z velmi bohatých rodů. Každý prodali po svatbě svůj statek a zakoupili koštický dvůr. Skončili v 50.létech 20.století velmi bídně, nová vrchnost jim majetek sebrala a dva staré lidi přestěhovala do patra hospody u nádraží, kde žili v jedné malé místnosti a na živobytí si vydělávali draním peří, aby neumřeli hlady.

Během 2.SV Runtovi, nájemci

Po 2.SV byl nájemcem pan Pilný, později majitel, vzal si Karhanovic vnučku.

Od r. 1950 znárodněno, vlastníkem místní JZD

V současné době je majitelem pan Jelínek.

Autorem všech textů v sekci Historie koštických domů a výhradním držitelem autorských práv k nim je paní Irena Hellerová.

Historie koštického domu drůbežárna

Historie koštických domů

Družstevní drůbežárna v Košticích

Budovy drůbežárny už jsou bohužel dávno zbourané.

Koštická družstevní drůbežárna byla zřízena na konci 50. let 20. století za potokem Žejdlíkem, směrem na Vinec, poblíž dnešního domu paní Hroudové. Byla obklopena nádherným ovocným sadem, kde rostly švestky a višně, které bohužel skoro nikdo nečesal. Postupně byly postaveny tři haly – nejstarší dřevěná, kde působila paní Vajglová, pak zděná v působností paní Beránkové a nejnovější montovaná až nahoře – tu dostala na starost po skončení drůbežářské školy Marie Flajšrová, dnes Jarošová.

Aby se slepičky měly dobře, přes léto se rekreovaly v pojízdné drůbežárně – jezdilo se po louce, kde se napásly zeleného, nebo po sklizni po poli, kde vysbíraly všechna zrna, která tam zůstala po žních. Pojízdné drůbežárny byly dvě a většinou parkovaly na rozcestí nahoře na Vinci. Jednou se stalo, že nepřizpůsobiví obyvatelé Vaňkovny ( č. p. 1 )vykradli pojízdnou drůbežárnu, ukradli krmení a vajíčka. Služební pes šel po stopě až k větrolamu u Křesína, tam zloději lup patrně naložili do auta a zmizeli. Ovšem zástěra paní Jarošové byla viděna právě na jedné z obyvatelek Vaňkovny.

Chov slepic začínal přivezením 1500 několikadenních kuřátek do odchovny, která byla ve dvoře, kde dnes stojí benzínka. Kuřátkům se muselo topit – topil střídavě hlídač a chovatelka, pro uhlí se muselo pod pavlač do sídla družstva. Větší kuřátka byla venku na čerstvém vzduchu. Do hal za potokem pak šly dospělé slepičky.

Na druhé straně cesty se za potokem chovaly kachny. Měly tam na oploceném pozemku přístřešek a stálý přístup k vodě, takže byly v dokonalé kondici.

Koncem šedesátých let byly všechny budovy družstevní drůbežárny zbourány, stromy v sadu vytrhány a zlikvidovány. Chov drůbeže v družstvu tak skončil. Slepice si tak deset let užívaly přirozeným způsobem celkem spokojeného života, na rozdíl od dnešních klecových chovů měly podestýlku, volnost a přirozenou stravu.

Ve dvoře se kromě kuřátek chovali ve stájích býci. Ty od jara do podzimu každodenně hnali po Skalech pan Nápravník s dcerou na pastvu do Dobročky.

Družstevní koně byli ustájeni u Karfíků – Humpourů v č.p. 40, další dobytek v č.p. 14.

Irena Hellerová za přispění Marie Jarošové a Marie Pattové

Autorem všech textů v sekci Historie koštických domů a výhradním držitelem autorských práv k nim je paní Irena Hellerová.